Hlavní prostor uvnitř budovy

Chouhi Yokotoku

Omlouvám se za to oslovení, ale ani jeden z Vás se tu ještě nikomu nepředstavil. Všimnu si, že si při představování mírně ukloní. Oproti těm třem, kteří tu předváděli pěkné divadélko, se choval jinak. Normálně. Pak mě napadne, že bych se mohla také představit, když už to udělal on. Já jsem Chouhi. Špitnu tiše. Ale to Vás stejně asi nezajímá. Tuhle větu si řeknu spíše pro sebe, takže ji mohl slyšet jen pokud má opravdu dobrý sluch. Vyslechnu si jeho slova o tom, co tu vlastně dělají. Mnoho mi to neřeklo. Jen natrhaný kus papíru? Pohlédnu na stůl a ruky si schovám do kapes u mikiny. Něco chtějí po našem cechu... nebo... po mistrovi? Hlavou škubnu směrem k druhému patru. Mistr... Najednou jsem měla zvláštní pocit. Pomalu se zvednu ze židle. Omluvte mě Asogi, na chvíli se od Vás vzdálím. Pomalými kroky zamířím k baru, když už jsem v půlce své cesty, změním směr a zamířím ke schodům. Většina je teď zaměstnaná naší drahou návštěvou, takže bych mohla lehce proklouznout do druhého patra. Doufám, že je mistr v pořádku.

Firel
Z temného rohu místnosti jsem šel k té divné zlaté trojici která vypadala že bude působyt největší problémi. Cestou jsem slyšel Chouhi jak začala s představováním a bez odpovědi se někam odbelhala.
Rozhodl jsem se jí krýt tím že na sebe strhnu pozornost té trojice.
Když už jsme u toho představování. Já jsem Firel Dakuraito. Prohlásil jsem se založenýma rukama a vážným výrazem.

Lich

Myslím.. že mi je nejaký studený vietor úplne ukradnutý.. zamumlal som a v zápätí som po nej vypálil ďalšie dva projektili .. snažil som sa v čo najrýchlejšom slede za sebou.. tá jej technika vyzerala náročne a ja som mal v prípade núdze aj krv vo flaštičkách v oblečení tak.. som .. aspoň som si to myslel, nebol obmedzený na toľko ako ona.. lenn a čisto magickú energiu. Následne som len v stal a tento krát som zabral miesto tak, aby .. len tak nemohla újsť.. znova som na ňu namieril zakrvavenú ruku no najprv som chcel vedieť či predošlé projektili aspoň niečo spravili.

Bulic Shizaki

Tak tedy nic odčinovat nebudu když si to přeješ... Jo a abych nezapoměl mé jméno je Bulic Shizaki.... poté sem se tam porozhlížel po okolí a bylo tam docela rušno... Poté se poohlédnu na Amy a Dawna a zaberu do pohledu i Chizu.... Co takhle vyrazit na misi potřebuji se protáhnout......A také chci zjistit co ve vás je ....

Tomomi Yuffie
[První patro]

Nepočúvala, čo hovorili, je to neslušné, ale keď sa jej predstavil tak sa usmiala, ale chvíľu nič nehovorila a v hlave si premyslela, čo odpovie. Už to konečne vie povedať normálne, len u Yoshiho povedala svoje pravé meno, ale on určite na to už zabudol. Teší ma, Sonny. Volám sa Tomomi Yuffie. Predstavila sa a usmiala sa. Až teraz jej došlo, že nepoužila titul a nepovedala mu menom. Povedala mu, predpokladá, prezývkou a to sa jej moc nestáva. Vlastne, predtým keď mala tých osem rokov, tak bola už drzejšia a odvážnejšia a asi sa jej to vracia. Pre ňu to je asi tá dobrá správa, pretože už môže byť uvoľnená. Ale aj tak, mama ju vychovala tak, aby prvý raz vykala. Až keď spozná daného človeka viac, tak mu začne aj tykať, ale to sa moc nestávalo. Potom pozrela na Yoshiho, ten ju už ignoroval a venoval sa inde a aj Sonny sa začal venovať inde. V týchto situáciach nikdy nevie, čo má robiť a tak teda šla k svojim veciam, prehodila si tašku cez rameno s husľami a šla si sadnúť k stolu. Tam si tie veci zložila a sedela tam a čumela do blba. Vôbec ju nenapadlo, čo by mohla robiť.

Tsubaki Amy
[První patro]

Zamyslene sa pozerala na Chizu a potom zopakovala jej meno ako je u nej zvykom. Chizu-chan Nechcela jej nič povedať, ale takto si to lepšie dokázala zapamätať. Potom sa na ňu usmiala a pozrela na Buldu, ktorý prehovoril k nim všetkým. Prikývla nadšene a zvolala Ano! Poďme! Pozrela sa na Buldu a Chizu a potom sa otočila na Dawna. Ten ju vlastne aj plne ignoroval. Chvíľu sa naňho namrzene pozerala a potom sa usmiala. Hej, hej, Dawne! Začala pred ním mávať rukami ako splašená, aby si toho krpatého tvora ako je ona vôbec všimol.

Sonny

Koukal jsem an ty tři, udělali právě něco, co jsem vůbec nečekal. Jen tak z humoru jsem se s nimi chtěl napít, ale oni v tom kuli asi nějaké pikle. Naštěstí vypadali tak hloupě, že jsem to chtěl risknout. Nicméně ještě předtím jsem se podíval na Yoshiho. "Ale to víš, cesty byly dost, bolestivé." Pronesl jsem k němu s trochou hrdinství, ano mohlo to vyznít hrdinsky. Tím bolestivé jsem ovšem myslel ty rány od dívek, ale to byl detail žejo. "Mám ještě velkou modřinu na rameni sleduj. To mi udělala jedna blondýna, ale ta byla. To byl hardcore jak.. no prostě jsem dostal slušnou nákladačku od ženské, ale to nikomu neříkej, potopilo by to mou kariéru zvrhlého profesionála heh." Řekl jsem mu a zahlédl jak Yuffie odchází. "Taky mě moc těší, Yuffie." Pronesl jsem k ní a mrkl levým okem. Poté jsem se otočil na tu trojici. "Takže, jste si jistí? Víte co to znamená pít alkohol v Silver Moonu? Je to spjato s tradicemi od samých počátků lidského života, je to velmi posvátné a nábožensky založené. Kdo pije alkohol v Silver Moonu tak je svázán s poutem života a smrtí, víte ono je to velmi složité, řeknu vám to tak aby jste to pochopili. Náš alkohol je magický, pokud jsou úmysly toho, pije čisté, tak se nádherně opije, ale pokud!!! Pokud jsou špinavé, tak se pozvrací a magicky se v té loužičce vyválí .. Oo kluci opravdu chcete riskovat to že budete špinaví? Vy zlatí kluci? No nevím nevím nevím. Je to na vás, životní rozhodnutí." Pověděl jsem jim :-D a v duchu se úplně smál (I já se směju :DD). Doufal jsem že ty bludy, co jsem jim teď namluvil, je nějak znejistí, jinými slovy jsem si z nich prostě dělal srandu :-D

Dawn

Pohlédl na tu dívku. Představila se, Takže Chizu z opakuje a pohlédne se okolo. Tsume vykoukal a pak rychle zalezla. Nebylo vidět nic, co by k ní patřilo. Moc moc lidí. začne si tam pro sebe tišeji říkat. Pak zvedl Dawn hlavu k Bulicovy. Na misi se mu moc nechtělo a tak se rozhlédl po cechu. Vypadalo to, že by se mělo něco stát. Ale co....bůh ví. Poškrábal se na krku, kde měl tetování cechu. Necítil ho nijak na kůže, jen věděl, že má na sobě něco nového. Misi...nevím. Pro začátek by jsme se ais měli porozhlédnout po cechu ne? Jsme jenom přeci nováčci. řekne pouze svůj názor a pak se otočí na Bulice. Jenže spatří, že mává Amy a volá na něj. Podíval se na ni. Copak je Amy? Lízátka už jiná nemám. řekne a trochu skrčí nohy, aby ji viděl přímo do očí. Nerad na někoho díval z vrchu.

GM

Ať jste seděli, leželi, mluvili či mlčeli. Ať jde se smáli či brečeli, přicházeli nebo odcházeli, nemohlo vám uniknout, že se v místnosti nějak rozblikávají světla. Ano, vskutku blikala a všechna! Bylo slyšet několik vyděšených hlasů všelijakých mágů.
Lich kvůli tomu tak dobře neviděl výsledky svého jednání, ale všiml si že ta holka opět použila to, co předtím a pak byla i slyšet rána a na chvíli její silueta zmizela. Pak se opět zjevila na tom též místě, možná o kousek dál, možná o kousek blíž u tebe. Při tvé smůle se ještě potkáme. Hlesla k němu členka Gold Dolphin.
Tři "zlatí" mágové poslouchali Sonnyho líčení s různými grimasami a gesty, když se však začala měnic atmosféra, tedy světla. To už? Ozval se hlas jednoho z nich. Škoda. Doplnil se. Napijeme se jindy! Navrhl jiný. Všichni tři se kapičku pobaveně podívali na Sonnyho a Yoshiho, při čemž zavadili pohledem i o Yuffii. Následně v celé budově zhasli světla. A i když jisto jistě venku ještě vládl den, uvnitř nebylo na centimetr před sebe vidět. O pár vteřin později se však zase vše rozjasnilo a kdo byl pozorný nebo ne mohl si všimnout, že zde někdo chybí. Správně! Gold Dolphin zmizeli a nikde ani stopy po nich.

Firel
Zajímavý způsob odchodu. Řekl jsem si pro sebe, ale jelikož vládlo ticho a já byl první kdo cokoliv řekl bylo to šlyšet po celém cechu s celkem velkou ozvěnou.
Všichni v pořádku? Zeptal jsem se jen o trochu hlasitěji a šel si sednout k baru.

Tomomi Yuffie
[První patro]

Pozrela sa okolo seba na ľudí ako sa tam spolu bavia. Mno, ako ktorí, že jo. Zastavila sa však u človeka, ktorý bol úplne sám u baru, čo ju trošku mrzelo. Pozrela sa na svoje veci. Nechcelo sa jej nejako ich stále niekam prenášať. Asi by si ich už mala niekam konečne uložiť, ale to sa asi nepodarí, pretože potrebuje nejaké bývanie, ktoré si len tak ľahko a rýchlo nenájde. Tak sa rozmyslela, že si ich tu nechá. Aj keď sa o tie husle trošku bojí. Sú krásne a v skvelom stave a to ich má od mala. Je to vlastne jediná hmotná spomienka, okrem fotiek, ktorú má na svojich rodičov. Oprava, na svoju matku. Na svojho otca nerada spomína. Pozrela sa znova na Warua a rozhodla sa za ním ísť. Vtom začali blikať tie svetlá, a ako aj ostatní členovia cechu, tak aj ona sa pozrela na ne a prudko sa postavila. Čo sa to deje? Opýta sa a pozrela sa okolo seba. Zbadala tých troch mágov ako sa na ňu pobavene usmievajú. V tom musia mať prsty oni! Hneď na to vetlá zhasli a ona nevidela nič. Po chvíli sa však už rozjasnilo a znova sa pozrela okolo seba. Vypadalo to, že všetko je v poriadku. Nič sa nestalo nikomu. Ibaže.. členovia toho druhého cechu zmizli.

Tsubaki Amy
[První patro]

Mávala rukami pred Dawnom a on zatiaľ niečo hovoril Bulicovi a Chizu, ale ju si stále nevšímal. Po chvíli sa na ňu konečne pozrel a trošku sa skrčil, aby bol skoro na tej istej úrovni ako ona, aj keď sa mu to moc nepodarilo. To by neudržal, keby sa skrčil do tej istej výšky akú má ona. Prestala mávať rukami, dala ich späť k telu. Nič. Povedala a kývla ramenami. Chcela len upútať pozornosť, nič vážneho nechcela. Začala znova lízať lízatko a troška si poskakovať a potom si zrazu všimla tie blikajúce svetlá. Vydesilo ju to a tak s krikom skočila Bulicovi okolo krku. Pevne zavrela oči, triasla sa a potichu si šeptala, že sa bojí.

Chizu

Postávám tiše poblíž Bulice, Amy a Dawna. Jsou to první lidé, které zde v cechu znám. Možná to tu přeci jen nebude tak hrozné a najdu si tu skvělé přátele, s kterými si budu rozumět. Při téhle myšlence se však zarazím. To je přesně to, čeho jsem se chtěla vyvarovat. Čím víc se s lidmi tady sblížím, tím horší to poté bude, když mě tu najdou. Už jen tím, že jsem se přidala do tohoto cechu, bych mohla všem členům zadělat na problémy. Věřím tomu, že kdyby mě tu našli, srovnají tento cech se zemí. Ohlédnu se směrem ke dveřím, jako bych někoho hledala. Často takhle koukám a ujišťuji se, že jsem v bezpečí, i když jsem si vědoma toho, že v bezpečí nejsem nikde. Díky tomu jsem na chvíli mimo a tak ani nezaregistruji otázku, kterou Bulic položil. Pohlédnu na ty tři, stojící poblíž mě. Vypadají jako docela fajn lidi. Rozhodnu se nenápadně vytratit a jít si po svém. Mohla bych si najít nějakou misi, kterou zvládnu sama a vydat se na ni. Čím menší dobu budu trávit na jednom místě, tím lépe. Rozhlédnu se po místnosti, abych našla nějakou tabuli, na které visí mise. Teprve teď si všimnu, že visí na zdi vedle dveří. Není divu, že jsem si jí při vstupu do cechu nevšimla. Nohou vykročím kupředu, když v tom světla zablikají. Zastavím se a pohlédnu na ně. Nejspíše jen nějaký výpadek. Po chvíli však světla zhasnou úplně a není vidět ani na krok. Zmateně se začnu rozhlížet kolem a ve tváři mám vyděšený výraz. Ten však díky tmě není vidět. Popojdu pár kroků dozadu a díky tomu narazím do Bulice, na kterém momentálně visí Amy. O-omlouvám se! Pronesu tiše jejich směrem. Když se světla rozsvítí, vydám ze sebe jen hlasité Co to? A rozhlédnu se kolem. Všimnu si, že návštěva zmizela. Nijak mě to však nezajímá, nejspíše už vyřídili to, co potřebovali a odešli.


Chouhi

Ohlédnu se za sebe, zda mě nepozoruje moc lidí. Někteří by mi určitě chtěli zabránit v tom, abych se nenápadně proplížila do druhého patra. Nezdálo se však, že by ostatní nějak zajímalo, co dělám. Klidně tedy pokračuji ve své cestě za dobýváním druhého patra. Když se objevím u schodů, znovu se ohlédnu po přítomných. V tom však zablikají světla. Strčím ruky do kapes od mikiny a pohlédnu vzhůru na světla a poté na naši návštěvu, zlatokopy z cechu Golden Dolphin. Světla skvěle zaměstnala všechny okolo. Vydám se nahoru a snažím se přitom co nejméně dupat. Když už jsem skoro nahoře, světla najednou zhasnou úplně a v místnosti nastane tma. Díky tomu na schodech zakopnu a s hlasitými zvuky spadnu dolů. Při cestě dolů jsem na svém těle ucítila tvrdost každého schodu, které jsem tak pracně vyšlapala nahoru. Musela jsem tím na sebe upoutat pozornost. Naštěstí však v místnosti byla stále tma. Ne však na dlouho. Když se světla rozsvítí, stále ležím v prapodivné poloze pod schody, na hlavě mám místo vlasů ptačí hnízdo a po celém těle několik modřin a odřenin. A to ještě nevím, zda nemám něco zlomeného. Pomalu se z mé podivné polohy dostanu do sedu a trochu si upravím vlasy. Chytím se za hlavu, která mi třeští. Po chvíli se začnu škrábat zpět na nohy. Jenže jakmile došlápnu na svou levou nohu, ucítím prudkou bolest, která mě svalí zpátky na zem. Místností se rozlehne hlasitý bolestivý křik, který však mohl zaniknout v hluku.

Dawn

Usmál se na Amy, když mu řekla, že nic. Pak začali blikat světla. Tsume to též spozorovala a jen špičkou nosu vykoukal ven. Začali blikat světla a Amy hned skočila na Bulice. Udělal krok dozadu. Otočil se k nim zády a díval se na ty tři mágy. Tsume drobet zavrčela. Něco se mi nelíbí ...oni se mi nelíbí. řekne vrčivě. Opravdu se ji nelíbili a pak ty světla zhasli. Stál nehnutě na místě, aby do nikoho nevrazil. Pak se opět rozsvítilo a on, jak se díval směrem, kde byli ti tř mágové, zmizeli. Mělas pravdu Tsume řekne tiše. Pak uslyší, jak se Chizu omlouvá Bulicovy. Amy měla Bulice a nehodlala se ho zvdát, takže toho využil. Pomalým krokem prošel kolem nich směrem k oknu a vyhlédl z něj. Jestli je náhodou neuvidí. Bulic, Amy i Chizu ho mohli normálně vidět, nebyl tak daleko. Dawn měl dole ty ruce a jednu sevřel silně v pěst. Okolo té ruky se hned začal tvořit černý plamen. Tsume vykoukla s celou hlavou i krkem. Vyhlédla též z okna. Sklidni se. Zatím není důvod k boji. řekla Tsume a Dawn ihned zrušil ten plamen. Doufal, že si toho černého plamene nikdo nevšiml. Kývl. Byl zády k Amy a spol, takže je neviděl a stále se díval z okna.

Waru

Měl zavřené oči. Nevnímal nyní moc okolí, snažil se nevnímat žádné zvuky a hlasy a do jisté míry se mu to dařilo. Pak je otevřel a pohlédl na svou katanu. Vzal ji do ruky a vrátil ji opět za plášť. Nechtěl ji tu jen tak nechávat, i když věděl, že by ji nikdo jen tak nevzal. Díky její váze. Pak opět zavřel oči. Uslyšel nějaké hlasy. Zvedl hlavu a všiml si, že začali blikat světla. Zvedl hlavu směrem ke stropu. Blikalo to stále víc, až nakonec zhasli úplně. Jeho oči reagovali an tmu tak, že se rozzářili žlutě na vlkodlačí oči. Měl je otevřené a i když byla tma, několik lidí si mohlo všimnout těch jeho zářicích, žlutých očí. Vypadalo to dost strašidelně, protože to bylo jediné, co bylo vidět v té tmě. Škubl sebou. I přes ten hluk, který v místnosti panoval, uslyšel nějakou ránu kousek od něj. Rychle vstal. Díky jeho vlčím smyslům, se mohl částečně orientovat v té tmě. Díky sluchu poznal, kde sou jací lidé. I něco drobet viděl, díky tomu, že byl zvyklí se toulat po nocích v lesých a pod. Pak se opět rozsvítilo. Jeho oči začali měnit barvu ze žluté na červenou. Stál u schodů. kde ležela na zemi nějaká dívka. Všiml si, že se snažila postavit, ale něco ji to nedovolilo a opět se vrátila zpátky na zem. Něco měla se svou levou nohou. Šel k ní ze strany, aby levou nohou byla blíž k němu a sehl se. Chytni se mi za ramena řekne klidným tónem. A zkus se postavit aspoň na svou pravou nohu. Aby věděla, co má v plánu. Zkusím tě dostat někam, kde to bude klidnější, aby si nebyla stále pod těma schodama. řekne a rozhlédne se okolo. Kdyby měla otevřenou zlomeninu, mohl by to zkusit aspoň trochu vyléčit, díky krvy, takhle si nebyl jist, jak by mohl. Jedině, že by se trochu napila jeho krve a bílé krvinky by hned našli zraněné místo. Nic by to s ní neudělalo, neproměnila by se v upíra, ale nemůže po ni chtít, aby pila hned jeho krev....to nejde.

Bulic Shizaki

Nějak jsme se byvili a najednou zašli divně poblikávat světla v tu chvíli po mě skočila Amy už sem to i čekal... Po chvíli se světla zashla.. Díky svím očím se viděl ale jen do určité dálky.. Lépe řečeno viděl jsem Amy Chizu a Dawna a pak jen matné obrysy. Co se to tu děje ??.. Ty slova těch s toho cechu že by odcházeli.. Docela netradičním způsobem. Při těchno myšlenkách ke mě couvala Chizu a pak do mě vrazila chytl jsem jí za ramena a ustálil jí aby třeba nespadla. Poté si povšimnu Dawna jak hned vystartoval k oknu... A také si všimnu ještě něčoho co nejen vidím, ale i cítím. Jeho reakce sou rychlé.. šel bych tam taky, ale Amy si ze mě udělal věšák a Chizu radši budu hlídat.. A ten ohen... Jek silný jak půvabný jak vonavý... to nebude jen tak obyčejný... on určitě vládné nějakou starobylou magii. Poté se světla rozsvítí a jak sem si myslel členové onoho cechu zmizeli... Chizu při rozsvícení ještě něco vyhrkla, ale nerozuměl jsem jí... Poté se porozhlídnu po místnosti jestli někdo nechybí mám docela dobrou pamět tak sem chtěl zjisti jen tak okružně jestli někdo nezmizl.

Sonny

No, po mém výkladu o našem magickém pití, což byla mimochodem úplná blbost, kterou jsem vymyslel z horké hlavy, se nějak začala rozblikávat světla. Pohlédl jsem na členy Gold Dolphin a sledoval, co nám k tomu poví. Samozřejmě šlo poznat, že se bavili o svém odchodu. Blikání světel mne ale znepokojovalo, chtěl jsem jim něco říct na tu poslední větu, ale světla náhle zhasla. Já jsem byl sice někdo, kdo nechtěl mít žádné problémy, nechtěl se s nikým mlátit, zkrátka jsem byl líný, ale nebyl jsem idiot, zbystřil jsem tedy všechny smysly a rozhlížel se po okolí. Ve tmě šlo slyšet nějaké dupání po schodech, zpočátku jsem si myslel, že někdo jde, ale ze zvuků šlo poznat, že se někdo skácel. Já jsem bohužel nebyl nějaký týpek, co vidí ve tmě, jak třeba jiní. Orientoval jsem se prostě podle zbystřených smyslů. Jelikož jsem neviděl opravdu nic, tak můj zrak uspkojily oči nějakého mága. Šlo to od baru. Prostě svítily žlutou barvou. Poté se světla rozsvítila a já jsem zahlédl osobu, které svítily ty oči, vskutku to byl mág našeho cechu, teda aspoň jsem si to myslel. Jeho oči se ale při pochodu ke schodům nějak změnily. Znal jsem bytosti, které měly žluté oči. Například vlkodlaci, ale to byla pro mne jen bájná bytost, nikdy jsem je neviděl, a tak jsem nemohl potvrdit jejich existenci, navíc jsem věděl, že podle pověstí se mění o úplňku. Přemýšlel jsem jestli je s tím spojena nějaká jeho magie, každopádně tahle osoba mne zaujmula. Pozoroval jsem jak přistoupil k té dívce na zemi, která se nejspíše skácela z těch schodů. Nechtěl jsem s tím moc mít, ale bál jsem se, že by jí mohl nějak ublížit. Ty oči, byl to hrozný pohled. Nevěděl jsem jestli to byla jen magie, která mu dovoluje vidět ve tmě nebo tak něco, ale chtěl jsem to zjistit. Přistoupil jsem tedy k nim, když tu holku chtěl chytnout ze strany bolavé nohy a chytl jsem ho za rameno. "Ty, za chvíli si promluvíme." Pronesl jsem k němu trošičku šeptem a pohlédl na tu holku. S milým úsměvným výrazem jsem jí jen pověděl. "Jsi v pořádku?" Poté jsem se otočil zase na toho, co jí držel. "Počkej chvíli, ještě nikam nechoďte." Řekl jsem mu a skrčil se, vyhrnul jsem té dívce nohavice (jestli je měla) a sundal botu. Pak jsem jí prohmatal nohu, pokud byla lechtivá tak jí to lechtat pochopitelně mohlo. "Bolí to takhle? Nebo, cítíš tu nohu?" Při tomhle všem jsem přemýšlel nejen o tom klukovi, ale také o odchodu členů Gold Dolphin.Byl jsem si jistý, že venku bylo světlo. Neviděl jsem ani na krok. když se světla zhasla. Oni zmizeli a světlo při tom vidět nebylo, takže žádné dveře. Museli se nějak, přemístit.

Lich

Pohľad som pootočil na chalana ktorý.. sa očividne niečo spýtal mňa a dievčaťa na ktoré som viac menej útočil. V hlave sa mi začala pomaly, ale isto rysovať ako tak obstojná výhovorka po čom sa to však, všetko zomlelo. Šťastie?.. hee heee? ako to myslíš? zamumlal som nechápavo na dievča keď už očividne chcelo skončiť. Napriahol som sa, že po nej strelím ďalší krvaví projektil no v ten moment všetky svetlá zrazu "zhasli". A jéje.. zamumlal som skôr pre seba viac menej posmešným hlasom páč som už, tušil čo bude následovať, nijak som sa však ich "odchodu" nesnažil brániť, aj tak som ich nevidel a ani nijak necítil, tiež som si nebol istý či by to bolo zrovna najrozumnejšie, nakoniec nado mnou .. prvý krát za dlhý čas zvíťazil zdravý rozum a ja som len stál a stál.. a čakal som kým sa svetlá znova rozsvietia. O tom by sa dalo polemizovať.. zamumlal som ešte do vzduchu no, očividne mi nedošlo že ma to dievča už nemá ako počuť. Ale bola taká kawaaai... pff je to číslo dva!.. druhý človek po ktorom pôjdem.. pomyslel som si z nie zrovna najkrajšími myšlienkami. Následne som hodil nevinný pohľad na ostatných typu " to já ne to všechno sa mo a to všechno oni !".. Posnažil som sa viac menej stratiť v dave a pevne som dúfal že z toho útoku ešte nebudem mať nejaký prúser či tak.

GM

Dlouho tomu nebylo, než jste mohli zaslechnout jak někdo běží po chodbě v druhém patře - tedy nad vámi. Nad schodama se objevila silueta malého vousatého mužíčka. Kdo jiný to mohl být, než mistr. Od pár koutů se ozvalo oddychnutí, ale jak zaznamenali mistrův pohled, všichni postupně stichli. Stařík oddechoval velice rychle, přeci jen nebyl nejmladší a tak chvíli, než se sklidní cech, využil aby se vydýchal do sytosti.
Jak jsem si myslel, jsou pryč. Pronesl tiše, ale mágové u schodiště to zaslechnout mohli. Mágové! Tohle nebylo ani v nejmenším v plánu. Měl jsem vám to říci už předtím, ale teď je na to čas nejvhodnější. S Gold Dolphin jste se již seznámili i osobně. Přišli s námi smlouvat ohledně kusů mapy, která vede k utajeným svitkům. Kdyby se moc těchto svitků dostala do rukou nežádaných, mělo by to nepředstavitelné následky. Naším úkolem bylo vysmlouvat jejich část mapy, ale při nejspíše plánovaném setmění v celé budevě, zmizela naše polovina. Klesl v hlase, aby opět utišil znovu se rozkecávající dav a pak se nadechl. Ale bylo od začátku jasné, že těmto mágům se nedá věřit, proto jsme si nechali udělat kopii našeho kusu. A ku vší hlouposti zde při útěku nechali naši návštěvnící svou část. Není však pochyb, že mají také její kopii. A možná je jejich zapomenutá část jen padělek, který nás má svést na špatnou cestu, však nesmíme nic nechat náhodě. Nemáme na výběr, když to zašlo už tak daleko. Určitě už se brzy vydají na lov. Nesmíme se opozdit, jestli získají svitky dříve než my, je konec. Jun vám dodá zbylé informace, než prozkoumáme mapu. Dokončil, co chtěla a svižným krokem odkráčel.

Chizu

Když nabourám do Bulice, ucítím, jak mi něčí ruka sevře rameno. Trochu sebou škubnu. Když však zjistím, komu ona ruka patří, docela dost mě to uklidní. Rozhlédnu se okolo. Většina se tvářila zmateně nebo vystrašeně. Aspoň teda Amy se vystrašeně rozhodně tvářila. Všimnu si, že tu chybí Dawn. Očima začnu pátrat po tom, kam se ztratil. Nakonec ho najdu u okna, nejspíše hledá členy cechu Golden Dolphin. Nejspíše však není jediný, kdo je hledá. Vzpomenu si na ránu, která se ozvala v době zhasnutých světel. Když se začnu znovu rozhlížet po ostatních, abych našla zdroj té rány, spatřím u schodů dívku a dva chlapce. Zdálo se, že ta dívka lezla nahoru v době, kdy zhasly světla a po tmě sletěla dolů. Zdálo se, že jí oba dva kluci ochotně pomáhají. Tváří se až moc zraněně a určitě jí nic není! Určitě se chce jen nechávat obskakovat od pěkný kluků! Po chvíli mě však zaujme něco jiného. V druhém patře se objeví malá vousatá postava. Nejspíše mistr. Vlastně je to určitě mistr. Nejprve se jen vydýchává, ale nakonec nám všem objasní, co se vlastně stalo. Zdá se, že zábava končí a teď nás čekají povinnosti. Hned první den nástupu do cechu. Není to však tak, že by mi to vadilo. Právě naopak.


Chouhi

V duchu si tiše nadávám, že jsem mě vůbec napadlo se vydat do druhého patra. Ten pád byl určitě trestem za to, že mě to jen napadlo. Po chvíli ke mě přistoupí nějaký kluk, zřejmě nováček, který je zahalený celý v plášti, díky čemu na mě působí tajemně. To, že je to osoba mužského pohlaví usoudím ze stavby jeho postavy. Z jeho kápě mu jdou vidět pouze jeho zářivě červené oči, které na mě působí trochu děsivě. To, že tak vypadají, však nemusí znamenat, že se mám čeho děsit. Když mi nabídne, abych se ho chytla za rameno, jen přikývnu hlavou a pevně se chytnu za rameno toho kluka, možná až moc křečovitě. Je fajn, že se v cechu najdou lidé, kteří jsou ochotni pomoct ostatním v nouzi. Poví mi, že mi pomůže dostat se někam jinam, ať tu neležím takhle pod schody. Díky. Špitnu tiše. Pomalu se už začnu zvedat, když v tom k nám přistoupí další kluk s červenými vlasy a v hnědé mikině. Ještě jsem ho tu v cechu neviděla, že by další nováček? Něco pošeptá klukovi v kápi a poté pohlédne na mě. Na jeho otázku odpovím kýváním hlavy. Posadím se zpět na zem, jelikož jak se zdá, ještě nikam nepůjdu. Napřed mi sundá moji milovanou tenisku a pak... pak mě začne ohmatávat! Nemám ráda, když na mě někdo sahá svýma prackama. Obzvlášť na nohy jsem dost citlivá! Právě proto se můj z bolestivého změní na výraz naštvaný. Oženu se rukou a vlepím mu facku. Vím, co mě bolí, nemusíš mě tu osahávat! Opáčím. To, že mi chtěl nejspíše jenom pomoc, mi nějak nedojde. Ale kdo ví, co měl vlastně za úmysly! Najednou se však někdo vyřítí z druhého patra na schody. Mistr. Takže je v pořádku. Poté se pustí do dlouhého monologu, ve kterém nám vysvětlí, proč tu ti mágové z Gold Dolphin byli a co tu pohledávali. Vzpomenu si na člena tohoto cechu, jehož jméno jsem již během této chvíle stihla zapomenout, a na to, co mi odpověděl na moji otázku. Teď už jsem si byla stoprocentně jistá tím, že se sem nepřišli kamarádit. Už od začátku se mi nelíbili.

Tomomi Yuffie
[První patro]

Začala pomaly chodiť okolo ostatných členov a pýtala sa ich či sú v poriadku a či nie sú náhodou zranení. Počula, že niečo buchlo, ale nevedela kde, takže sa radšej pýtala každého jednotlivo. Síce nevie vyliečiť silné zranenia, ale aspoň dokáže uľaviť od bolesti. Dúfa, že tu nie je nikto vážne zranený. Započula potom slová z druhého poschodia, tak sa zastavila a pozrela sa tam. Videla nejakého dedka, to bol asi majster, ktorý im vysvetľoval situáciu. Aha, tak to nebude dobré. To by sme mali ísť aspoň po skupinkách. Asi nás teraz rozdelia do pátracích skupín alebo možno aj nie. Začala premýšľať nad tým, prekrížila si ruky na prsiach a vážne sa tvárila. To je prvý krát za dlhú dobu, kedy sa takto tvárila. Síce je viac taká usmievavá, ale toto sa jej nijako nepáčilo. Nijako. Zo žiadneho uhľa pohľadu. Určite nikto z toho nevyjde bez zranenia. A ona nie je taká silná, aby dokázala toľko ošetrovať a ošetrovať hlboké zranenia, či zlomeniny. Mala by začať ešte viac trénovať, teraz je tu asi jediná liečiteľka ona. Aspoň si to myslí, možno tu majú svojho doktora, ale pokiaľ vie, tak v Black Winde a v iných cechoch doktorov – mágov nemali. Možno boli takýto mágovia vzácny. Jej mágia je samo o sebe vzácna, ale keď je aj liečiteľská a aj bojová, tak to je vzácnosť nadovšetko. Keď skĺzla pohľadom dole pod schody, videla nejakých troch ľudí. Jedno dievča, čo sedelo, a dvoch chalanov, čo stáli pri nej. U nich ešte nebola a keď k nim vykročila, počula o čom sa zhovárali, takže jej doplo, že je zranená. Nikko-san, Waru-san? Ozvalo sa z nej znova zdvorilo, keď ich spoznala a prišla k nim. Pozrela sa na to dievča a videla jej nohu a kľakla si k nej. Pozrela sa na jej nohu a prešla po jej členku rukou. Je to len vyvrtnuté, nebojte sa. Povedala a usmiala sa na to dievča. Healing Feather Vyslovila a v ruke sa jej objavilo päť pierok. Vyvrtnuté členky dokáže aj jedným pierkom uzdraviť, nie je to žiadne ťažké zranenie. Pomaly ho prikladala k jej členku a menšou zelenou žiarou sa vsiaklo do jej nohy. Potom poslala tie štyri, ktoré sa vsiakli k miestam jej škriabancov a hlavne jedno do jej hlavy. Mala by ju prestať bolieť hlava, teda podľa toho ako ju moc bolela. Ak by ju bolela moc, tak by jej to len zmiernilo bolesť. Pozrela sa na to dievča, postavila sa a poodstúpila a natiahla k nej ruky, ak by teda potrebovala pomôcť postaviť sa. Je to lepšie? Skúste sa postaviť. Povedala a čakala, či ju chytí za ruky alebo nie. Ak hej, tak ju vytiahla hore a ešte držala, ak by sa chystala spadnúť.

Tsubaki Amy
[První patro]

Bola prilepená na Bulicovi, ale skoro vôbec to ním nehlo. Už bol asi zvyknutý na to, že takto po každom skáče, teda skôr po ňom a po Dawnovi. Ucítila nachvíľu aj iný tlak na svojom tele a pozrela sa tam. To už sa rozsvietilo. Chizu sa o ňu tiež trošku oprela. Pozrela sa okolo seba, a keď videla, že je všetko ako predtým, tak sa pozrela na Bulica. Už je to dobré? Opýtala sa ho a pozerala naňho vydesene. Po chvíli z neho zliezla, ale takým spôsobom, akokeby zliezala z nejakej veľkej skaly. Takže veľmi opatrne a pomaly. Potom, keď sa držala jeho nôh, tak načiahla sa jednou nohou k zemi, či už má pod sebou zem. Ucítila zem a zoskočila na zem čím ho aj pustila. Potom sa znova pozrela okolo seba. Všetko bolo ako aj predtým, celkom nechápala, čo sa stalo a prečo sa to stalo. Ani si nevšimla, že tí mágovia z toho druhého cechu zmizli. Bola to záhada pre ňu. Potom započula nejaké slová z druhého poschodia a pozrela sa tam. Vypadalo to, že ho silno počúva, ale po jeho slovách len naklonila hlavu do strany. He? Vyšlo z nej potichu a nechápavo naňho hľadela. Asi to pre ňu hovoril príliš zložito. No to hej. Na jej vtáčí mozoček je to dosť zložité a zdĺhavé vysvetľovanie. Jediné, čo vedela, bolo, že majú niekam ísť. Otočila sa na Chizu, Dawna a Bulica s iskrou v očiach. Pôjdeme spolu, že áno? Opýtala sa ich a pozerala sa na nich rýchlo striedavo. Ani netušila, že by ju tí mágovia mohli zabiť a už je takto nadšená. Ona vlastne sama nevie, kam idú, ale pre ňu je hlavné, že pôjdu oni štyria spolu. Už sa na to moc tešila. Už sa jej Dawn a Bulic páčili tam v meste a ešte aj Chizu si dosť obľúbila. Nemohla sa dočkať.

Waru

Stál tam u té dívky. Jenže uslyšel, že se k nim blíží nějaké kroky. Postavila se sice ta dívka, ale jakmile ho oslovil ten kluk, pouze pootočil hlavou. Pak si ta dívka znova posadila. On udělal krok dozadu. Zvedl pohled na toho kluka. Pak se tam objevila i Yuffie. Řekla objema jmény. Takže mu došlo, že ten kluk je Nikko. Nemáme spolu o čem mluvit řekne klidným hlasem. Zatím nedal znát v hlase žádné emoce, jakoby je vůbec neměl a díval se, jak se sehnul k té dívce a pak schytal facku. Yuffie pak začala používat svou magii. Dal hlavu na stranu. Bylo poprvé, co tu léčicí magii viděl v akci a tak z blízka. Jenže pak došel mistr. Vysvětlil situaci. Mistr mu připomínal spíše nějakého kouzelného trpaslíka, než mistra, ale třeba je silný. Když byla Yuffie hotová, zhlédl na ni. Natáhla k ní ruku, aby ji pomohla na nohy. Otočil se a rozhodl se vrátit opět k místu, kde seděl předtím. Zde mě už nepotřebujete řekne a odchází. Plášť za ním zavlál a on se posadil. Dával si dohromady to, co řekl mistr. Věděl, že je nejspíše nějak rozdělí. Rozhlédl se po místnosti. Mohl ho dát naprosto ke komukoliv, takže si nemůže vybírat. Navíc ten kluk si s ním chtěl promluvit. Jemu bylo jasné, o čem. O těch jeho očích, co byli vidět ve tmě. Seděl tak, že byl zády k těm třem. Ruce měl opřené o bar a díval se před sebe. Co když někomu ublížíš, až budete samy. Ozvalo se mu v hlavě. Byl to Alucard. I on měl o něj strach. Zakymácel hlavou. To se nestane. Dokud nebudu vyprovokován. Sám to víš ne? řekne tiše. Jak myslíš. Nepotřebuješ nyní žádnou krev, takže to ti nehrozí. Ať chytneš někoho, kdo ti porozumí .... jinak se dost bojím. opět mu řekl Alucard. To zvládnu, neboj. řekne tiše. Pak se rozhlédl dál po baru a pak na druhou stranu, kde byla zeď. Věděl, že pokud odešli po svách, mohl by je vycítit, díky svému čichu, pokud nepoužili magii.

Dawn

Stál tam tak u okna a sledoval venek. Tímto oknem bylo vidět před budovu. Lidé tam normálně chodili a neznepokojovali se. Zřejmě si ničeho nevšimli, což bylo pro ně dobře. Pak zaslechl nějaká slova. Promluvil mistr, zřejmě. Otočil se pouze hlavou, aby aspoň v koutku oka viděl na schody a poslouchal ho. Když to dořekl, otočil se zpátky. Tsume? Nevíš o tom svitku něco? zeptal se ji. Tsume vypdala zamyšleně a pak se na něj podívala. Nic mi to neříká, ale nezní to moc dobře. Bůh ví, jak sou už daleko a né-li už díky mapě tam nejsou. Některé typi magie dokážou divy. odpověděla mu a vykoukla z okna. Dawn neslyšel slova, co říkala Amy. byl od nich sice né moc daleko, ale by zabraný do myšlenek. Asi půjdem s těma třema že? zeptala se ho na rovinu. Kývl. Zřejmě ano. Sou zatím jediní, které znám. A to jsem tu pár hod. řekne a podrbe se na hlavě. Tsume chvilku mlčela. Co když....co když na cestě potkáme ji? zeptala se Tsume. Dawn zaváhal, protože chtěl něco říct a pak dal rty k sobě. Do budeme řěšit, až ji potkám. Teď ne... řekne trochu temněji. Nechtěl o ní teď mluvit. Byl stále otočen k tomu oknu čelem.

Jun

Nemeškala a dala se do práce. Ohledně vysvětlování, co jsou ty svitky zač, se ale nezmínila. Asi to není tak podstatné, pro zatím. Tedy, svitků je přesně dvanáct. Alespoň těch, které jsou na mapě. Nemůžu vás bezhlavě poslat hledat něco, o čem nevíte. Takže, rozdělím si vás do několika pátracích skupin. Některé budou jen návnadové. Úkolem hlavních skupin nebude nic jiného, než jít a hledat. I kdybychom dostali jen jeden svitek, jsme na tom ještě dobře. K aktivaci jejich síly jsou potřeba všechny ve vlastnictví jednoho majitele. Z jejího podtónu šlo poznat, že mluví o něčem velice mocném, jak už předkládal i mistr. V tu chvíli se prodral k baru nějaký mág a podal Jun pergamen. Ta jej roztáhla na pult.

mapa:

Jmenovala pár lidí, při čemž ukazovala na různá místa na mapě. Zvedla hlavu o rozhlédla se. Kvůli takovému případu bedlivě dnes poslouchala začátek každého rozhovoru. Ty tam! Ano ty, jak že jsi se to... Bulic? Ty a ta ulekaná bloncka s brýlemi. Půjdete do Green forest. Tenhle ten zapadlý kousek v lese je váš. Oznámila jim a rozhlédla se dál. Ty s těmi korálky, černovlásko, jméno? Půjdeš s tím se šálou. Váš cíl je tento svitek poblíž Frozen Village. Ale musíte být opatrní, tanto bílý bod označuje umístění cechu Gold Dolphin. Je možné, že se tam s nimi setkáte. Obrátila se. Reino! Ty a Sonnáč půjdete za Celestial Rocks. Nechala se inspirovat oslovením od Yoshiho. Firele, ty a takhle nová zelenovlasá dívka... Ukáže pohledem na Yuffii. ...si berete na starost svitek u Cardramor.
Sakra, kde je... Ach, Lichu! Skvěle! Ty a nováček... tady rudovláska a ten, co jí pomáhal u schodů... Máte směr Lost City. Pak vyjmenovala ještě jiné skupiny, pro zbylé svitky a návnaďáky. Fajn. Yoshi, Suki vy jste poslední. Stone Town je váš. Ukázala poslední bod na mapě a rrozhlédla se, zda je úkol každému jasný.

Spoiler:

Firel
Šel jsem se podívat na mapu z blízka.
Žádný bílý bod na mé cestě. Okomentoval jsem mapu s úsměvem.
Když už se dostaneme na místo, jak máme ty svitky hledat? Pochybuju o tom že to bude nějaká svatyně s podstavcem, na kterém bude krásně uložený svitek. Zeptal jsem na ne zrovna jednoduchou věc pravděpodoně za všechny v místnosti.

Lich

Keď som započul svoje meno, tak som na nešťastie zrovna pil niečo, čo smo niekomu čorkol na pulte, keď mne sa tak hrozne nechcelo čakať kým bude mať barmanka čas a keby som si mal niečo naliať sám .. tak.. tak !! .. mi ušiel mierny pridusený kašel. Samozrejme sa to nezaobišlo bez toho aby som polovicu obsahu vrátil späť do pohára a pokašliaval ešte, hodnú chvíľu po tom čo Jun vyslovila moje meno ! Pil som takým šikovným spôsobom.. vlastne to nebolo nič iné iba som pohár vždy šupol pod šálu a dúfal som že si ju úplne celú nepremočím.. Hodil som po nej taký ublížený pohľad plný zúfalstva a pokory. Za čo ma trestáš? pomyslel som si jej smerom no nakoniec som hrdo vypäl hruď, nahodil som zase taký super-hero výraz a rozhliadal som sa po tých dvoch ku ktorým som bol priradený. V očiach mi horeli plamienky no niekde hlboko v mojom vnútri vládol mráz a pustina. Vôbec sa mi nechcelo ísť na ďalšiu misiu, no.. keď som zazrel červenovlásku tak moje presvedčenie vykrútiť sa z misie nejak ochablo, predsa by som nenechal ísť takéto pekné dievča bez ochrany iba s nejakým pofidérnim.. ehm.. prebehlo mi hlavou a pohľad som tento krát obrátil na Warua, čo je vlastne zač? tento krát mi nad hlavou lietali anime otázniky a ja som naštartoval moje mozgové obrátky na takých 50 % !! .. čo bolo viac než som používal dohromady, za asi posledných päť dní.

Bulic Shizaki

Když Amy pronese to že by chtěla aby jsme šly všichni čtyři na misi jen na souhas kývnu jenže to nám již brzy měl někdo zhatit.. Jun začala promlouvat ke všem a informovat nás o všem.. Poté nás rozdělila do skupin hned první skupina jsem byl já s Chizu takže sem už čekal nářek ze strany Amy... Já s Chizu sme byli vysláni do Green Forrest pro jednu část svitku... Hmm s Chizu.. Tu znám z tich třech nejméně.. Alespon ji lépe poznám.... Green Forrest hmm všechno to tam vypálím ... Poté Jun domluví a já nasadím chápavý výraz a kývnu že chápu.