Město Tsuki Town

Děj odehrávající se ve městě Tsuki Town. Ve městě můžete najít mnoho restaurací, obchodů, dokonce i veřejné záchody.

Akiyoshi Tsuki

Pomalu vešel do města a zamířil rovnou do centra. Na sobě měl svůj plášť takže toho moc neviděl. Zastavil se na chvilku u nějakého stánku, kde si za drobné koupil pár kousků Sushi v krabičce. Mile se usmál na obsluhu a pak opět tiše a nenápadně pokračoval v chůzi. Jeho chůze byla téměř neslyšná, důvod byl že šel naprosto bos. Do tváře mu nyní bylo vidět jelikož si škvírou v plášti dával do pusy jeho milované Sushi. Prostě pro něho to byl den jako každý jiný když se vracel z mise. Jen doufal že ho děda nezabije za to že při tomto úkolu něco opět rozbil, ale co je radnice jednoho města, už takto byla stará a ošklivá. Jen by mohlo vadit že to byla památka toho města. Prostě šel dál směr centrum.

Chuugi Shinu

Vyšla z obchodu a do batohu si naskládala tři látky, z kterých míní zase večer šít. Dala si ho na záda s lehkým pohlazením na duši, a pak si brýle posunula ze špičky nosu směrem ke kořenu mírně zamyšleně.
Rozhlédla se po ulici. Sluníčko mírně svítilo, ale přesto bylo chladno. Navíc byl čas si vyhlídnout nějakej ten dobrej dlabanec, protože dostávala pomalu hlad.
Seskočila ze schodů u obchodu, a pak vyšla normálně po ulici směrem do centra. Rozhlížela se i po stáncích. Ať se dívala, kam se dívala, tak většinu věcí, co tu bylo, tak ty nechtěla. A na sushi či ovoce neměla vůbec chuť a ani hlad. Spíš by si dala nějaké ty těstoviny. Když tak zamyšleně tápala a koukala různě po okolí, tak narazila zezadu do chlapce zahaleného do kabátu, který zrovna pojídal nějaké jídlo.

Akiyoshi Tsuki

Najednou do něho někdo narazil ze zadu. Poslední kousek jeho Sushi vypadl z krabičky a začal padat k zemi. Ovšem on měl dost velké štěstí a zachytil ho hůlkami ještě ve vzduchu. Spokojeně ho snědl a až pak se otočil. Spatřil tam jakousi dívku, byla docela pěkná a tak se usmál. "Zdravím, omlouvám se, asi jsem ti překážel v cestě," prohodí mile pozdrav a omluvu. Nato si opráší svůj plášť a mírně se ukloní. "Akiyoshi Tsuki jméno mé. Jste zde v městě nová, mladá slečno?" hlesne a z jeho pláště vyjela ruka ovázaná obvazem. Doufal že to dívka pochopí jako ten zvyk na seznámení. Nenápadně schoval hůlky držící v druhé ruce někam do kapsy kalhoty, aby nebyly vidět. Začal také větřit jestli z ní není cítit nějaká magická energie.

Chuugi Shinu

Než se chlapec otočil, tak začala hledat brýle po zemi, protože jí spadly na zem, a tak se teď nacházely někde tam. Přimhouřela oči a snažila se trošku víc zaostřit. Cítila se tupě teď před chlapcem. Po zhruba minutě je našla, očistila je o svoje černé tričko, a pak nasadila zase na oči. To to začíná pěkně. Prvně rozsflákám doma skleničku, pak se málem přizabiju na kuse zmrzlé vody a nakonec ještě narazím na tohodle chlapce. vyřelo jí v myšlenkách, a pak se podívala na chlapce. Trošku zamrkala, když jako první uviděla obvázanou ruku. Měla pokušení ze sebe vydat jen pouhé "He.", ale místo toho se pomalu zvedla. Omlouvám se, nechtěla jsem do vás vrazit. Mírně se poklonila na omluvu jako správně vychovaná dívka. Ano, jsem tu zde nová. Pomalu se narovnala a podívala se na mužskou siluletu, která byla zahalená. Zarazila se. Počkat... od kdy lidi chodí takhle oblečení? To je snad nový módní výstřelek od návrhářů nebo co? Těší mě, Tsuki, jmenuju se Chuugi Shinu. Představila se také, ale místo toho, aby mu podala ruku, tak se spíš ze slušnosti zase ukloní. Není zvyklá na to, že by někomu podávala ruku.

Tsuki Akiyoshi

Mile se uklonil a choval ruku. Chvilku přemýšlel co jí říct, na jednání s ženami v jeho věku nikdy moc nebyl. Nakonec se tedy odhodlal a začal mluvit: "Pěkné jméno. Těší mě, Chuugi-sama. Co vás přivádí do Tsuki Town?" Mírně pravou rukou odhalil límec, takže mohla spatřit celou jeho tvář a jeho úsměv. Jeho plášť určitě nebyl žádný výstřelek módy, byl prostě jeho, určen do boje. Tím, že byl stříbrný částečně zakrýval chvíle kdy kolem něho svítila jeho měsiční magická energie. Ale to byla vedlejší informace. Stále si tu dívku prohlížel. Její prvotní chování pochopil až potom co si nasadila brýle. Navíc její chování bylo vcelku formální co ho zaráželo. Znal hlavně členy cechu a ti byli no... prostě skvělá rodina, ale ty jejich pranice byli úžasné. Nyní ovšem pouze sledoval slečnu před sebou.

Chuugi Shinu

"Děkuju," znova se mírně uklonila, a pak se rozhlídla kolem sebe. Nu, nebyla si jistá či ví, kdo jsou zač či tak. Ona to tu vlastně neznala. Je to tu pro ní něco nového. Vlastně... co by měla před tímhle chlapcem zapírat? Nebo spíš dospělým mužem, jelikož ho teď typovala tak na těch osmnáct - dvacet let. Přesněji ani nevěděla, co se v tom Cechu mělo dělat. Hlídat děti? Hlídat vězně? Dovážet zásilky? Nebo dělat snad pošťáky?!
Nadechla se trošku tak, že to nebylo ani poznat, že by to bylo zamyšlení, a pak to ze sebe vyklopila: "Přivádí mě do města zdejší Cech... myslím, že se jmenuje Silver Moon..." Ona vlastně ani přesně nevěděla jak se zdejší Cech pořádně jmenuje. Přečetla si to, přihlásila se, ale za tu dlouhou dobu, co čekala, to tak nějak opomněla - což je u ní občas normální - ale její lednička byla polepená tím názvem, že na to nesmí zapomnout. Bohužel málo držela madlo, a tak si to zřídka připomínala.

Tsuki Akiyoshi

Jakmile zaslechl jméno cechu... jméno jeho cechu, spokojeně se usmál a promluvil: "Takže vy se chcete přidat do Silver Moon. Zajímavé, moc zajímavé. Takže jste mág. Měl jsem to asi uhodnout dříve i když no... to je jedno. Tak jestli chcete, pojďte semnou. Zavedu vás tam. Mám tam totiž také cestu." Nabídl jí ruku aby se ho buď chytla a nebo prostě aby šla s ním. Pomalu se otočil a vyrazil jednou uličkou vedoucí k budově cechu. Byl docela zvědav jestli se ho bude na něco vyptávat. Sám totiž o cechu věděl spousty. Bylo mu totiž souzeno být dalším Mistrem i když byl rád, že má děda tolik sil. Nemusí tak vzpomínat na to, že původně měl být Mistrem jeho otec. Sem tam se mile usměje na Chuugi a pomalou chůzí míří kamsi do města, tichou uličkou.

Chuugi Shinu

"Nejsem mág." obořila se mírně na náznak nesouhlasu. A pak když vyšel chlapec, tak vyšla za ním. Trošku se popohnala, aby šla vedle něj. Ruku mu ale nepodala. Nemá ve zvyku si někoho pustit do své blízkosti. Mezi nimi je zhruba půl metrová mezera - vždycky si tak drží odstup. Vytáhla z kapsy kus látky, která vypadala napůl jako bezprstová rukavice. Do ní je zabodlá jehla, která je hrotem ještě našpendlená do tý látky, aby jí nijak nemohla bodnout do kůže. Vytáhla jí z tmavé látky, a pak začala po cestě šít. Na chlapce se nijak nevyptávala. Bylo by jí to blbé a radši dá na první dojem Cechu než si dělat nějaké představy o tom jaké to tam bude. Navíc by to brala jako otravování Tsukiho, což by jí ještě dost uvnitř žralo.

Amy Tsubaki

Kráča cestou k mestu. Už je od neho len kúsok a vtom si všimne, že sa jej rozopol náhrdelník jej matky. Jaj! Výde z nej a snažila sa ho rukou chytiť, ale spadol na zem. Pozerala sa okolo. Už bola tma a nevidela ho. Zohla sa a rukou sa dotýkala zeme. Veď tuto niekde dopadol.. Zamumle si v mysli a nakoniec ucíti pod prstami retiazku. Chytí ju, zodvihne a sama sa postaví. Položí si náhrdelník na druhú ruku na dlaň a pozoruje, či je v poriadku aj keď toho moc nevidí. Prstami ho obhmatáva, ale zdá sa, že nie je poškodený. Pozrie sa okolo. Až teraz si všimla, že stojí pred mestom. To je nejaké znamenie. Povie rozhodne a obzerá sa okolo, či nezbadá cedulu s menom mesta. Uvidí nejakú, ale moc dobre na meno mesta nevidí. Príde bližšie a prižmúri oči. Ts-tsuki T-Town. Vykoktá zo seba, keď ledva videla písmená a potom sa usmeje. Tsuki Town! Ustúpi o pozrie sa na mesto a potom na mamin náhrdelník, ktorý drží v ruke. Dala si mi znamenie, mami? Opýtala sa s úsmevom a nasadila si ho späť na krk. Vykročila do mesta a obzerala sa okolo. Nejakí ľudia ešte chodili po meste alebo len tak postávali. Zastavila sa pri jednom obchode s hudobnými nástrojmi. Whuaa! Vydala zo seba s úžasom. Vzadu zbadala na pulte kalendár. Prižmúrila oči a zbadala dátum. Dnes je... 13. marca? Zamrkala párkrát a počítala na prstoch. Vie, že má narodeniny, ale nevie koľko rokov. Vydá sa do mesta s úmyslom nájsť niekoho, kto jej povie aký rok teraz je.

Dawn de Diablo

Bloudil jsem městem, stále jsem nevěděl kde co je. Zkoušel jsem najít nějaké ubytování, dobrou ale levnou restauraci a tak. Stál jsem chvíli i u cedule, jenže jsem se vzdálil a objevila se tam nějaká dívka, nešel jsem ji napomoc, ale spíše jsem přemýšlel, jak jsem se sem dostal. Pak jsem šel opět do města a procházel ulicema. Vždy když jsem byl v nějaké postranní uličce, ozvala se Tsume, ale ta nyní spala. Došel jsem k nějakému obchodu, kde opět stála ta dívka. Šel jsem pomalu k ní Potřebuješ s něčím pomoct? zeptal jsem se a z pod šály se začala ozývat chrápání.

Amy Tsubaki

Hneď ako sa odlepila od výlohy, pozrela sa okolo seba. Nikto už okolo zrazu nestál, nikto okolo nekráčal. Čo sa všetci predomnou skovali? Povie si v mysli mierne mrzuto a aj sa tak na chvíľu zatvári. Potom sa ju prekvapí, keď započuje za sebou hlas. Otočí sa a pozrie sa na postavu. Em, um. Prikývne a usmeje sa. Nečakala, že na ňu niekto prehovorí. Môžete mi povedať aký je teraz rok? Opýta sa s milým úsmevom na tvári. Aj keď jej je hrozná zima a ruky má studené, dokáže sa stále usmievať. Zamrká potom, keď započuje chrápanie. Pozrie sa okolo, že či tu nejaký pijan nezaspal, keďže hneď naproti je krčma, do ktorej fakt nechce ísť, keď počuje tie hlasité pazvuky. Potom sa pozrie späť na chlapca. Ide to od neho, ale pochybuje, že by to chrápal on.

Dawn de Diablo

Co je za rok? zmateně jsem se zatvářil Tak to fakt netuším, o todle se nezajímám pak jsem uslyšel, jak Tsume začala příliš hlasitě chrápat Hej Tsume, chrápeš řekl jsem potichu No jo se pouze ozvalo a bylo ticho. Nehceš jít k nám do cechu? je tam teplíčko a usmál jsem se Zrovna jdu tím směrem a pohledem jsem hodil na směr k cechu.

Amy Tsubaki

Sklamane sa pozrie na zem. Chcela vedieť koľko ma rokov, ale asi sa toho nedočká. Zdvihne zase hlavu a milo sa usmeje To je v poriadku.. len ja.. Pozrie sa zase na zem. Premýšla či povie, že má dneska narodeniny aj keď sama nevie koľko. Pokrúti hlavou. Nezaujímalo by ho to. Aj tak nevedela koľko rokov ubehlo od jej odchodu. Určite nie veľa, ale dosť ju to zaujíma. Zdvihne zase hlavu a znova sa usmeje. Koho tam máte? Opýta sa zvedavo a pozerá na šálu. Potom len prekvapene zamrká, keď spomenie slovo "cech". Do cechu? Opýta sa kontrolne a pozrie sa smerom, ktorým jej ukázal a pozerá sa tam zamyslene.

Bulic Shizaki

Bloudím městem a hledám dům či byt bohužel nic nemohu najít až tu před jedním obchodem narazím na známou tvář.. AA Ahoj Dawne co tady děláš ?... Všimnu si že je tam sním i dívka jen na ni kývnu na pozdrav a nijak víc si jí nevšímám.... Co ten tu může hledat možná taky bydlení nebo je tu snad sní ?? na rande ? .. Než sem přišel zaslechl jsem taky něco o cechu že by jí Dawn chtěl vzít k nám do cechu no mě je to fuk.

Dawn de Diablo

Něco se děje? je dnešek nějak výjimečný? a podívám se na tu dívku. Koho tam mám? a podívám se na šálu, usmál jsem se Když ti to řeknu, stejně mi neuvěříš otočil jsem pozornost opět na dívku a z čistajasna se tam objevil Bulic Nazdar ohnivče a usměji se, pak se podívám na tu dívku Tak co, půjdeš snámi do cechu?

Amy Tsubaki

Pozrie sa späť na chlapca a pokrúti hlavou s úsmevom Ani nie len som zistila, že mám dnes narodeniny, ale to je jedno. Poškriabe sa vzadu na hlave a usmieva sa ako trdlo. Potom sa pozrie zase na tú šálu. Len zamyslene hmm-kne a nič viac k tomu nepovie. Potom sa pozrie na chlapca, čo k nim prišiel. Ohnivče? Zopakuje po ňom potichu len tak pre seba a potom chlapcovi odkývne hlavou na pozdrav. Pozrie sa späť na toho prvého a zamyslene sa pozrie zase tým smerom, kde mal byť cech. Pozrie sa potom späť naň ho Hai!! Prikývne s úsmevom.

Bulic Shizaki.

Po tom jak mě nazval Dawn se zašklebím a poté se začnu smát... Že zrovna ty mi říkáš ohnivec .. ty ohniváku..... God slayer ohně řekne Dragon lsyerovi ohně ohniváku .... no je toto normální... Porozhlédnu se okolo a řeknu Co takhle skočit na nějakou tu misi at je sranda co ty na to nebo máš něco jiného na práci ??... Pokud jo tak nevadí no najdu snad někoho jiného .... Jo a mimochodem jsem Bulic Shizaki S posledními slovy se otočím na tu dívku.

Dawn de Diablo

Narozeniny a pousmál jsem se. Pak jsem se podíval na Bulice Vemem tudle k nám do cechu a vyrazíme s ní na misi usmál jsem se. Schválně, jestli nám Bulic bude stačit zašklebyl jsem se a přiblížil jsem se zezadu u dívky. Vzal jsem ji do náruče Když máš ty narozeniny, přeci nepůjdeš pěšky k cechu a rozběhl jsem se sní směrem k cechu. Jmenuji se Dawn a ta co mi chrápe pod šálou je Tsume, ale tu ti představím až v cechu. řekl jsem s úsměvem.

Amy Tsubaki

Pozerá sa raz na jedného a raz na druhého. Ja som Amy Tsubaki. Pousmeje sa a potom sa pozrie nechápavo na Dawna, že čo myslel tým či im bude Bulic stačiť. Eh? Prekvapene sa pozrie okolo seba, keď ju zoberie do náruče a potom sa usmeje. Amy. Predstaví sa s úsmevom a nechá sa niesť. Běž, běž! Natešene ho povzbudzuje.

Bulic Shizaki

Jakmile vezme Dawn do náruče Amy rozeběhnu se za nimim za nedlouho je doženu... Ste nějaký pomalý a těžký co ? ... A začnu se jim vzdalovat. Těm dvoum to sluší... Možná z nich bude hezký páreček... Pohlédnu na ně s usměvem a běžím dál. Po chvíli vidím budovu Cechu přek kterou se zastavím a počkám na ně ..... S ní na misi to bude něco .. Doufím že je v pohodě...

Chuugi Shinu

"Hej," ozvalo se od dveří. "počkej!" křikla na něj černovlasá dívka, aby počkal, jelikož mu nestačila. Máš moc dlouhé nohy, neměl by jsi tolik jíst kuřecí polívky, neodpustila si hořkou poznámku s mírným podpichem, kdyby jí Yoshi slyšel, což doufá, že nečte myšlenky, protože by to bylo hooodně blbé. A nebo proč já nejsem vyšší, to by si taky mohl říct. Kdybych nosila podpadky, možná by mi to prospělo, ale taky bych se mohla zabít, zavrtěla hlavou. Musí odechnat tady toho. Kolik asi tak může Yoshi měřit?

Tsuki Akiyoshi

Zastavil se, otočil se směrem k Shinu a zasmál se. Jeho úsměv však Shinu neviděla jelikož byl skryt límcem. Jinak když se tak na něho dívala mohla mu uhádnout asi 188 centimetrů. Čekal na ní dokuď ho nedošla a zahleděl se na její znak cechu. Moc se mu líbilo kam si ho šoupla. Nyní už měl odhrnut límec tak aby si ho nemusel držet rukou a aby ho bylo pěkně vidět. Hned jak ho doběhla vyrazil směrem ven z města. Ovšem pak ho napadlo, že by se s ní měl asi poradit. Proto se na ní opět otočil a začal mluvit: "Ehm.. Shinu? CO by jsi řekla na to žebychom šly pěšky? Bude to sice trvat o nějakou dobu déle, ale budeme mít čas se seznámit a pro případ boje vymyslet styl jakým budeme bojovat. Ještě nevím jakou magii ty ovládáš." Zasmál se mile a čekal na její rozhodnutí. Stále tu totiž byla možnost cestovat nějakým dopravním prostředkem za poplatek.

Okita Souji

Bylo brzké odpoledne. Ne moc hodin po čase na oběd ale dost na to aby všem stačilo vytrávit. Souji už notný čas vysedával v jedné malebné hospůdce a četl si knihu. Hospůdka nesla barvitý název " U Naraženého čepce" a jejím vývěsním štítem byl pravě kouzelnický čepec naražený na hlavu dřevěnou hlavu a to tak že z dotyčného obyčeje byla vidět jen ústa. Jakkoliv mohl název připomínat ,že se jedná o celkem levnou putyku zjistil každý zákazník brzy po vstupu ,že název podniku má ve zvyku tak trochu klamat. Hospůdka byla zařízená v jakém si anglickém stylu obložení tvořilo dřevo nejspíše mahagon nebo dub či jiná dřevina vyleštěná do takové míry že se v ní hosté mohli skoro vidět. Podlaha hospůdky byla imitrací mramoru , neb ani takový podik jako byl čepec si nemohl dovolit praví . to však neobívalo mramoru na kráse . Vybavení bylo velice pohodlné polstrování židlí tvořil Tartan a krásně tak ladil s vlastní stavbou židle. Jakousi dominantu místního vybavení tvoří dva kulečníkové stoly umístěné v zadní části hospůdky . Barový pult byl vyroben z tmavého dřeva a jeho deska byla až pečlivě hladká u bylo možné najít několik barových stoliček. Za pultem se mimo plejady nejrůznějších nádob s alkoholem vyskytovalo zrcadlo, které tak podniku přidávalo na jeho prostornosti pouhou silou optické iluze. Barman byl muž ve středních letech černých vlasů střižených na krátko s malým knírkem. Své řemeslo zvládal bravurně. Pravě proto byl lokál i v tuto denní dobu spíše polo plným. Osazenstvo hospůdky pro změnu trochu více odpovídalo nazvu hospůdky i když jak se zdálo Čepec poskytoval nutný útěk před realitou všedního dne každému kdo o něj požádal. Zatím by jste v hospůdce napočítali nějakých 14 lidí většinou páry nebo skupinky různého složení sedíc různě po hospodách a popíjejíc. Jen Souji tvořil se svým čajem jakousi zvláštní samostatnou jednotku, která si dění v hospůdce zatím moc nevšímala.

Spoiler:

"A jeho ruce bloudili po jejím těle drželjí jako zkušený hráč na kytaru inu tak nějak to vskutku vypadalo celí háj voněl po jejich spojení zvuk téhož byl slyšet všude kolem...." četl Souji uryvek z knihy o Casannovi byla plná takovýchto barvitých popisů a metod jak okouzlit ženu. Věrný své povvaze začal mírně rudnou a stale více a více se ponořovat do své vlastní představivosti. Z toho všeho ho ale vytrhla ona. Byla s tělesněným pravé dokonalosti ne velká ne malá postavou přesně tak akorát v jejím oblečení bylo vidět přesně tolik aby to podněcovalo fantazii snad každého muže. Byla jako naděl nadhedná nedbale krásná. její svůdné tělo se clekem neomilně přesunulo ke kulečníku a její hra přitahla pohledy snad všech mužů. ti co se nepodívali museli totiž být nemocní. A Tak se Soujimu stalo,že po dlouhé době nemohl navrátit svůj zrak knize.

Spoiler:

dívka