Dark Castle (Akatsunara)

Konečně jsi se dostal z cechu. Venku bylo krásně. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a... Co to? Na rameno ti přistála bílá břečka. Hádáš správně. Právě na tebe vykonal potřebu jeden z ptáků. Vypadá to jako pěkné zahájení mise.

Akatsunara
"Uh" odvrhol hlavou, po tej vtáčiej bombe, ktorú práve schytal. "Máš jediné štastie, že ešte nemám poriadné útoky" zamrmlal si popod nos, a začal rozmýšlať. Vlak mu odchádzal za 5 minút, no nebolo by ideálne ísť tam takto. Rýchlejším tempom sa rozbežal ku svojmu domu. Jeho dom nebol nič moc, po pravde to bolo jedno veľké skladisko, a jeho komplikovaný systém rozloženia chápal len Akatsu. Mal tam jednú veľkú miestnosť, ktorá bola multifunkčná, bola v nej mini kuchynka, menšia posteľ a hory oblečenia, ktoré bolo zväčšia špinavé. Práčka a sprchy boli v prízemí pre všetkých obyvateľov tohoto domu, a práve tam hodil aj svoje tričko s holubím exkrementom. Rýchlo si vytiahol novú košeľu, a rozbežal sa na vlak. Keď dochádzal ku stanici, s dušou takmer vypľutou, len počul ten povedomý zvuk odchádzajúceho vlaku. "Kusó" ponadával si, a v batohu, ktorý si zobral taktiež z domu vytiahol papier s misiou a mapu sveta. "Nooo... prakticky kebyže prejdem pešky niekoľko hodín, tak som v tej dedinke" zamyslel sa, a začal kráčať von z mesta Tsuki Town.

Vyrazil jsi z města čistě oblečený. Štěstí však nestálo na tvé straně. Dost se rozpršelo a o chvíli později začali padat i kroupy. Nebyly nijak velké, každopádně, když začali dopadat na tvou hlavu, šlo to docela dost cítit a nebyl to zrovna příjemný pocit.

Akatsunara
"Aaaaa" zakričal dosť zúfalým hlasom, zatiaľ mu v tejto misii nič neprialo, no aj to bola náplň mága. Nemal rád dážď, no vždy bol po konci dažďa nádherný čerstvý vzduch, čo on obľuboval. Nezostávalo mu nič iné, než pokračovať... však trocha vody ešte nikoho nezabilo. "Kusoo" zarmľal si popod nos, no vtedy začali z oblohy padať krupy. Nebol si istý ako sa im ubrániť, pretože jedine čo tam bolo, bolo pole a poľná cesta. Dal si ruky ponah hlavu, dúfajuc že to pomôže. "Už len chvíľa" začal sa v mysli utešovať, no sám si nebol istý o tom, koľko toto peklo bude trvať. Jediná vec ktorá mu pomáhala k motivácii bol plagát s misiou a tá odmena.

Trocha štěstí se na tebe přeci jen usmála. V příkopu jsi mohl zahlédnout deštník! Po bližším prozkoumání jsi však zjistil, že je v něm již několik děr a tak ti moc nepomůžou. Každopádně, lepší, než nic.

Akatsunara
"Ten dáždnik mi asi moc nepomôže" zamyslel sa, no ten dáždnik si radšej zobral so sebou, bol názoru že vždy sa niečo deje pre nejaký dôvod. "Človek, ktorý vyhodil tento dáždnik vyhodil, urobil dobre" zasyčal, no potom nenamietal. Sám teraz išiel sám proti sebe, no potom to prestal riešiť. Už bol aj tak celý morký, a ako prešiel cez poľnú cestu, dostal sa na malý vydupaný chodník, ktorý viedol skôr do hory, ako rovno... No jemu to bolo celkom jedno, len následoval chodník, predsa ten chodník niekto urobil, to znamená že niekto po tejto cestičke už raz vydal. "Vidím nejakú dedinu" pošeptal, aj keď len sám pre seba, v diaľke videl malú dedinku. "Možno že je to ona" pomyslel si, a rozbežal sa. Konečne mal nejakú stopu o ktorú sa mohol oprieť, tak s nadšením len tak bežal a bežal naprieč dedinke.

Jak se zdálo, usmálo se na tebe přeci jen štěstí. Ve vesnici by jsi se mohl ohřát a usušit. U cesty, která vedla napříč vesnicí, stálo blonďaté děvče se slaměným kloboukem, zářivě modrými oči a červenými krátkými šaty. Bylo již na kost promoklé, ale zřejmě to dívce nevadilo. Občas jsi zahlédl, že se ohnula k zemi a zase si stoupla. Z té dálky jsi to neviděl, ale když jsi byl blíže, mohl jsi si všimnout, že trhá květiny.

Děvče:

Akatsunara
Hneď ako zahliadol dievča, rozhodol sa ku nej priblížiť. Ahoj, ja som mág z cechu Silver Moon, a prišiel som tu za účelom misie, nevidela si už nieked tento dom? Hneď nato jej ukázal obrázok z misie, na ktorom bol ten strašlivý dom, zahalený v hmle a tme. Nečakal, že niečo bude vedieť, bolo to len mladé dievča, ktoré trhalo kvetiny, pre neho asi zbytočné, no skúsiť to mohol. Mimochodom, volám sa Akatsu, a ty? usmial sa a dúfal že dievčatko nespanikáry po návale informácii ktoré z Akatsua vysršali. Mimochodom, ty patríš do tej dediny?

Děvče se tě trochu polekalo, moc lidí do vesnice nechodí. Při slově "mág" trochu znejistěla. Na jeho otázkou jen zakroutí hlavou. Možná vím, možná nevím. Zazubí se, při jeho dalších otázkách se trochu zamračila. Ano... bydlím tu a nevím, proč bych ti měla říkat své jméno. Vždyť tě ani neznám! Odvětí ti podrážděně.

Akatsunara
Uuum.Zarazí sa Akatsu, a potom sa zamyslí. Kebyže na ňu idem silou, tak mi asi nič nepovie, kebyže začnem s klasickou vetou, vysvetľujúcu že prichádzam v mieri, myslela by si že som mimozemšťan... takže na ňu musím byť milý...
Nooo, som tu kvôli záhadnému domu, a podľa tohoto papiera ,popri reči ukázal na papier, by vo vašej dedine mal byť nejaký strašidelný dom, a z neho majú výchádzať zvuky... alebo niečo také... mám problémy s hľadaním tej dediny, tak by som bol rád, kebyže mi pomôžeš. Po milom monológu sa len jemne usmial, a čakal či dievčatko povolí.

Děvče se při rozhovoru stále věnuje trhání kytek. Všechny přitom aranžuje do pěkné kytice. Ale je to trochu zvláštní, trhat kytky, když prší a padají kroupy. Nikde žádný dům není, všude samé stany, povozy a dřevěné chýše. O záhadném domě ani vidu, ani slechu. Na první pohled vypadala vesnička tak, jako každá jiná, při druhém pohledu jsi si mohl všimnou, že tu nestojí žádné zděné domy. To svědčilo o tom, že zdejší lidé nejsou příliš bohatí. Víš vůbec, jakou vesničku hledáš? Optá se tě.

Akatsunara
Stále držal papier, a len prikyvoval. Ja netuším, nikto mi to nevedel povedať, viem len cestu... Netušíš či niekto vo vašej dedine by mohol vedieť o aký dom ide? potom sa nachvíľu zamyslel.
A prečo vlastne zbieraš kvety keď takto prší? zazubil sa, pretože už úplne ignoroval dášť praskajúci o jeho lebku.

Jdeš někam a nevíš kam. Zajímavé. Dívka se pousměje. Možná by to mohl vědět Oldman... Pojď za mnou, ukážu ti, kde bydlí. Ale musím tě upozornit, že občas mluví trochu z cesty a tak nevím, zda se dozvíš, to co chceš. Pronese, když konečně dotrhá kytky. Protože tyhle květiny rostou jenom v dešti. Pohlédne na kytici a znovu se pousměje.

Akatsunara
[Divné...] Pomyslel si, no potom sa pousmial. Oldman... z toho mena si môžeme odvodiť že je to nejaký starý obézny dedo, pravdepodobne perverzný.. prečo perverzný? Pretože si to Akatsu jednoducho so starobou vkuse spájal, aj keď to nemuselo dávať zmysel. Pomaly následoval malé dievča, stál jej hneď po boku, a stále sa pozeral na tie kvety.. Čo za kvety rastú len v daždi? Je pravda že vtedy dostávajú vodu no aj tak.
Takže vaša dedina je malá? opýtal sa jej milo.

Ano, je malá. Špitne tiše dívka. Všimne si, že stále sleduješ očima květiny. Mnoho lidí se je snažilo zasadit doma v květináči nebo na místě, kde neprší. Vždy prý uschly a odnesli si sebou živou duši. Nezáleží na tom, zda patřila člověku či jinému tvorovi. Prostě umřeli spolu s kytkou. Ale mají velmi dobré léčivé účinky, někteří lidé zasvětí svůj život jen proto, aby tuhle rostlinu našli. Řekne ti něco málo a těchto rostlinách, mezitím vstoupíte do jednoho stanu a před vámi se zjeví starší muž. Navzdory tomu, že je mu tolik, má v sobě dost energie na rozdávání. Zdravím, Staříku, tento chlapec se tě přišel na něco zeptat. Řekne s úsměvem a odcupitá si to pryč ze stanu.

Oldman:

Akatsunara
To, čo dievča hovorilo o tých kvetoch ho celkom zaujímalo, no keď sa dostali pred stan toho povestného Oldmana, len sa zhlboka nadýchol, a vkročil dnu. Prvý výraz na jeho tvári bol prekvapivý, pretože Oldman bol malý, starý a s oblečením pripomínajúci riadneho turistu. Akatsunara sa jemne pousmial, a potom kývol na pozdrav. Dobrý deň, volám sa Akatsunara, a som z cechu Silver Moon. Dostal som misiu preskúmať tento dom, v ktorom pravdepodobne straší. Nerád to hovorím, ale nemám tušáka kde by sa ten dom mohol nachádzať, a preto dúfam že mi pomôžete. Z Akatsuoveho hlasu bolo znieť aj trocha nadšenia, mohol naozaj niečo vedieť, snáď nedostal meno Oldman len tak.

Oldman si tě projede pohledem. Dáš si čaj, kávu, kakao či něco jiného, po čem tvé srdce touží? Zřejmě ho nějak moc nezajímalo, co jsi říkal. Pokynul ti, ať si sedneš. Dneska máme ale krásný den, co? Odvětí a pousměje se. Zalít kytičky, uvařit oběd, dát seno koňům... Myšlenkami byl úplně někde jinde. Ale o tvé přítomnosti moc dobře věděl.

Akatsunara
Na to, že hovorí z cesty ho dievčina upozorňovala, no netušil že bude až takýto odveci. Nebol si istý, čo robiť, tak si len sadol. Čaj šeptol, no potom sa zamyslel, a rozhodol sa zopakovať jeho predstavenie. Dobrý deň, volám sa Akatsunara, a som z cechu Silver Moon. Dostal som misiu preskúmať tento dom, v ktorom pravdepodobne straší. Nerád to hovorím, ale nemám tušáka kde by sa ten dom mohol nachádzať, a preto dúfam že mi pomôžete.. Snáď to ten dedo teraz pochopí zamrmlal si popod nos, no potom sa len usmial.

Počkej, počkej... Co si to říkal? Pohlédne na tebe a podá ti čaj. Jeden takový, jako ty, už tu dneska byl. Zrovna mu vařím čaj... ale kam jenom šel... Rozhlédne se. No... tak si ten čaj vypij místo něj, je výborný. Nejspíš ho zmátlo to, že jsi mu to celé zopakoval znovu. Posadí se k tobě s hrnek teplého kakaa a začne ho pomalu usrkávat. Smím se kouknout na ten dům? Optá se tě a vyrve ti papír s misí z ruky.

Akatsunara
Páči sa povedal a s úsmevom mu podal papier. Sám si nebol istý či táto milosť zaberie na jeho sklerózu, no musel len dúfať, fakt mu nebolo treba senilného deda, ktorý ho maximálne len zdržiava. Popri tom sa Akatsu rozhliadol naokolo, celý tento stan bol dosť priestorný, no on sám by to nebol býval.
Tak čo? spýtal sa deda po chvíli.

Hm... Oldman vypadal velmi zamyšleně. Mise už nejsou to co bývali. Dřív stačilo vzít misi a bylo na ni vše napsané. Teď aby si člověk hledal všechno sám. Nechá misi ležet na stole a přiskočí k jedné ze svých truhlic, kterých bylo po místnosti plno. Vytáhl malou lahvičku a malý štěteček. Sedl si opět ke stolu, otevřel lahvičku a pomocí štětečku potřel papír s misí neznámou tekutinou. Misi položil doprostřed stolu, aby jsi na ní viděl také, a pozorně ji sledoval. Za chvíli se na papíře zjevil nápis, který tam ještě před chvílí nebyl. Neviditelné písmo... nevěřil bych, že tyhle staré triky ještě někdo používá. Na papíře stálo LIZARDMON, což je město na severovýchodě od Tsuki Town. Ty jsi se právě nacházel na sever od Tsuki Town.

Akatsunara
To mesto poznám. Povedal Oldamovi, a pomaly sa rozkráčal von zo stanu.
Ďakujem, Oldman-sama povedal pri východe, a len sa pobral k mestu Lizardmon, sám tam ešte nebol, no počul o tom už dosť, mohol len dúfať že to bude jednoduché, aj keď k samotnej misii ešte nedošlo. Zatiaľ si nemyslel že to bude problém, lebo strach z tmy nemal, a jediné kúzlo ktoré ovládal bola svetelná explózia, čo mu vyhovovalo.
Snáď sa tam dostanem rýchlo pomyslel si.

Oldman se na tebe podíval naštvaným pohledem. A co ten čaj, mladíku? Nedělal jsem ho jen tak pro srandu králíkům. Připomene ti tu skutečnost, že jsi chtěl čaj. Než však odejdeš, ještě tě zastaví. Myslím, že Aiko říkala, že pojede se svým vozem do Rock City, Lizardmon má při cestě. Odvětí. Mohl by jsi se do Lizardmonu dostat dřív, ale... Kdo je Aiko?

Akatsunara
"Doviesť ma tam vozom? Noo, nerád by som zavadzal, ale ušetrilo by mi to cestu, kde tá Aiko vlastne je?" povedal celkom vďačne Oldmanovi, a potom začal uvažovať, myslel si že by to mohlo byť to dievča, ktoré trhalo tie unikátne kvetiny, ktoré rástli len v daždi. Síce mu hovorilo meno, no on s jeho úžasnou pameťou si na to len ťažko spomínal.
"Bola to Tanako... alebo mi to vobec nehovorila? No aj tak bola mladá, na to aby riadila voz" jeho myšlienky boli dosť divné, tak len čakal na Oldmana aby ho upresnil.

Kde je? Stařík se zamyslí. Á už vím! Usměje se na tebe vítězoslavně. Odjela asi deset minut předtím, než jsi přišel sem. Oznámí ti nemilou zprávu. Ale když si pospíšíš, možná ji ještě stihneš. Myslím, že mířila směrem na sever dolů k řece.