Normální městské části

Název mluví za vše. Jsou to normální ulice kde se občas prožene několik nenormálních lidí, či mágů. Sem tam se něco zničí nebo opraví. Jsou tu převážně domy pro ubytování, ale i místa k jídlu, relaxaci a podobné....

Vešel jsi konečně do města. I když z ulic před tebou vycházel hluk a křik lidí, tady to bylo trochu liduprázdné, ale sem tam ti někdo šel naproti, či si zametal zrovna přede dveřmi svého malého útulného domečku.
Holčička odvrátila pohled na druhou stranu od tebe. Já bych vám to i řekla, ale nemůžu jen tak někomu prozradit něco takového, když on mi nebyl ochoten prozradit ani jméno. Z věty, kterou pronesla by mělo být všem, a tak i tobě, jasné, že dokud jí neřekneš jméno, nedozvíš se toho od ní příliš mnoho. I když nejsi mág, jak tvrdíš... Pořád z váš jde taková tajemná energie. Ale... ta nepatří mágovi. Prohlédla si tě rychle a zase se podívala před sebe, jelikož právě trochu klopýtla. Mám kamaráda. Je to vlk. Občas z něj cítím podobnou šíři energie. Řekla si spíš pro sebe, ale nezatěžovala se nějakým šeptáním, takže jsi to mohl úplně v klidu slyšet.

Waru

Konečně vešel do města. Porozhlédl se po svém okolí. Slyšel hluk, ale tady bylo celkem i prázdno, to mu vyhovovalo. Pak na něj začala něco mumlat. Pochopil, že chce znát jeho jméno. Pohlédl před sebe a přemýšlel, jestli ji ho má říct. Waru řekne tiše. Nebylo mu jasné, jestli to jméno uslyší. Když promluvila o té temné energii...ze začátku se lekl, že ta energie z pečetí de ven. Ale naštěstí mluvila jen o vlku. Je to možné....jsem z části jedne z nich. řekne. Ale je to jen podoba řekne a porozhlédne se okolo. Hledal nějakou uličku, kterou by se mohl vydat. Co vlastně všechno patří mezi magii dodá. Nebylo to otázka, jen takové oznámení.

Hm.... Waru... Opakovala. Zdvihla torchu výš hlavu a chytila se za bradu, jak to často dělávají lidé, když hluboce přemýšlí. Pak se jí opúět rozzářil obličej tím sluníčkovským úsměvem. To je vážně jako jméno pro vlka! Oznámila ti svůj názor s veselým výkřikem. Ale ne zase hlasitým. Následně začala opět mluvit normálně. Jestli že jsi vážně jeden z nich... Tak to je úžasné! Mohl by jsi si rozumnět se Shinem! Protože já jsem jediná, kdo mu rozumí a ostatní si pak myslí, že jsem blázen, když mluvím s vlkem. Ale když ty jsi taky vlk, jak říkáš, mohli by jste si rozumnět! Pronesla s nadčením. Pravdy tu byloi dvě. Jednak se jí těžko věřilo, že to co říká, je pravda, ale zase jí to přišlo úžasné a neuvěřitelné a hlavně mýtické! Plus.... z toho jak jsi s ní celou cestu mluvil usoudila, že musíš být hrozně opuštěný a tak se tě snažila rozveselit s alespoň s touhle myšlenkou.
Kolem tebe zatím bylo spoustu ulic. Jedna užší, než druhá.... jiná normální a sem tam z některé z nich vyšel nějaký člověk. Čím dál jsi postupoval po téhle cestě, tím víc byl hluk slyšet, neboť tahle cesta vedla přímí směr Centrum města.

Waru

Když promluví o tom jménu, že je to pro vlka, dá hlavu na stranu. Měla by sis uvědomit, co to má za význam. řekne. Matka mu ho dala, mělo to znamenat něco jako "zlo". To mu řekl otec. Ani si nikde neověřil, jestli je to pravda. Kdo ví. Začne něco hovořit a on na ni začne pomalu otáčet hlavu. To byla pravda. On rozuměl vlkům. Byl přece také z jedné části vlk. Vypadal jako člověk jen díky upírské stránce. Shin? A to je? řekne klidným hlasem. Takže blázen říkáš.... zopakuje to po ní. Co myslíš, že ti lidé řeknou, až tě uvidí s někým jako já? řekne a pohlédne před sebe. Nijak mu to nezměnilo náladu. Stále byl tak trochu temnější. Ale byl tak už několik desítek let, aspoň si to myslel. On nevěděl, kolik je mu let. Řekl si, že mu je 19 let, ale co když je mu třeba nějakých 119let nebo nedej bože víc. Kdo ví. On sám to nevěděl. Nevěděl rok, kdy se narodil. Kráčel stále po té ulici. A jeho vlčí sluch mu řekl, že se blíží k nějakému místu, kde je hodně lidí. Nejdem do středu města ....že ne řekne a dívá se před sebe. Snaží se indentifikovat ty zvuky, co slyší.

Ať to znamená, co to znamená... to je snad jedno, ne? Hlesne klidně a s jejím typickým úsměvem se na něj na chvíli obrátí. Pak se trochu udiveně zatváří. Shin je vlk. Ten, jak jsem se o něm zmiňovala před chvílí. Už si snad nevzpomínáš? Zavrtěla hlavou nad nechápajícím a pohlédla zpět před sebe a přestala se usmívat. Co řeknou.... Lidi mi toho řekli už dost... je mi jedno, co řeknou... Hlesla trochu sklíčeně a mírně sklopila pohled. Vzpomněla si na cosi, co se stalo již dávno. Pak opět zvedne hlavu, aby si prohlédla cestu před sebou. Chvíli pokračuje mlčky dál a zaposlouchá se. Většina takových cest vede do Centra města. Tohle asi nebude vyjímka. Oznámí mu. Vzpomene si, že on vlastně nechtěl nikam do davu a tak jí něco napadne. A co tedy říkáš na to, že bych tě seznámila s Shinem? Jistě by se z vás stali velcíkamarádi! Nahodila opět svou náladu a svůj nadšený tón.
Při tvé identifikaci pazvuků a hlasů jsi mohl slyšet různá slavo, co se pletly mezi ty ostatní... Jako třeba,,Kupte si..." ,,A on povídá, že..." ,,Zase se...." ,,Za chvíli..." A podobně....

Waru

Pokrčil rameny. Měla pravdu, že je jedno, co to znamená. I jemu to bylo jedno. Moc nad svým jménem nepřemýšlel. Kývl. Ano, to vím, že to je vlk. To je nějaký obyčejný vlk? Nebo je něčím zvláštním? řekne klidně. Když si vzpoměl na vlky, vzpoměl si i na jednu smečku vlků, se kterou chvíli žil. Byli tam 3 vlčice, 1 vlk a pak vlčata. Jenže ty byli tak živý, že je nikdy nespočítal. Pak ho vyrušila z myšlenek. Zjistil, že ta dívka nijak neřeší tydle věci. S kým se baví a tak. Což bylo poprvé. Už dlouho se takhle dlouho s člověkem nepopovídal. A hlavně né s nějakou holčičkou, ty většinou vzali rodiče a schovali se. Pohlédl na ni. Rodiče řekl si v hlavě. Byla tu sama a jak mluvila o tom vlkovy, zřejmě žádné nemá. Ale rozhodl se neptat. Na chvilku zpomalil krok. Cebtrum města. To bylo tomu, čemu se chtěl vyhnout. Ale jak řekla, že tam vedou všechny cesty, zřejmě by sem musel jít, ať by se stalo cokoliv. Díval se stále před sebe. Nevím. Nemám moc společného s vlky řekne tiše. Jen něco málo dokončí. Jen proměnu, že s nima umí mluvit a to bylo vše. Vlkodlak už nebyl moc jako vlk. Podle toho v jaké byl formě...Pak uslyšel už lépe ty zvuky. Trh, nebo něco podobného. Doufám, že se zamnou lidé nebudou otáčet zavrčí si sám pro sebe.

Zamyslela se, při čemž si v hlave představila Shina. No zvláštní. Já vlastně ani nevím, jestli je on normální pes nebo vlk a pochybuji, že on to o sobě ví. Pronesla, k čemuž ještě dodala. Je to prostě můj dobrý kamarád. Znělo to, jako by na to byla nesmírně pyšná, avšak v tom neznělo příliš nadčení, jako u většiny ostatních věcí o kterých mluvila. Ale pak se zase pousměje. A vypadám snad já, že mám něco příbuzného s vlky? Určitě by tě rád poznal! Opakovala furt do kola, aby tě přinutila konečně říct to něco jako "Ano." Měla už takový pocit, že trochu povoluješ a to jí dělalo radost ještě víc. Ehm, a neříkal jste, že se chcete Centru vyhnout? Připomněla ti, jelikož nechápa, že teď se nijak nevymaňuješ z cesty, když víš kam vede....

Waru

Poslouchal ji. Ihned ho napadlo, že ten Shin pozná, co je zač. Že je vlkodlak. Ale, kdo ví. Proměnit by se neměl v žádném případě, kvůli pečetím. A navíc, Alucard i Nacyl mlčeli. Obvikle mu do všeho kecali, ale nyní ne. Oba byli potichu. Nevěděl proč, ale nevadilo mu to. Takhle byl radši. Když promluvila o kamarádovy, pouze se podrbal jednou rukou na druhé. No vidíš, aspoň nějaké kamarády máš. řekne klidně a pak zase ty ruce schová. S tím poznáním s tím Shinem, přemýšlel. Má povolil a kývnout, nebo radši ne a neriskovat to. I když, by mohl mít informace. jestli je to vlk a ten někdy mluvil s jinýma vlkama, třeba by měl informace. Informace o tom, jestli po něm jdou stále lovci. A taky .. jestli nějaké zvíře nevidělo "To". něco se stane, cítil to v kostech. Promluvila o Centru. Podíval se na ni. Jestli není jiná cesta, co se dá dělat. řekne klidně. Klidně si s ním rád potkám, s tím vlkem. Ale .... musíme být venku. Nerad půjdu někam dovnitř ...špatné vzpomínky. řekne. Nejlépe, kde bude nějaká voda a stín .... řekne. Jednou viděl takovou vodní nádrž, bazén se tomu říkala a to myslel. Potřeboval se napít a on sklenky nepoužíval. Stín tam být nemusel, hlavně ta voda.

Nesouhlasně zatřásla hlavou. Ano, to sic jo, ale jen jeho. Nestěžiju si, že je to vlk, to vůbec. Za hodně jsem mu vděčná, ale nebylo by na škodu, kdyby mě taky jednou chápal někdo z lidí. Hlesla a podívala se na modravou oblohu, při čemž se zastavila. Na moment se zdálo, že nyní nic jiného nevnímá. Pak se podívala před sebe na tebe. Já to ale myslela tak, že všechny cesty, kterými sem příjde někdo z venčí, jej zavedou do středu. Úplně všechny cesty tam nevedou. Zasmála se. Netušila, že by ho mohlo napadnout něco takového. Máme vodu za cechem. Je tam sice bazén, ale mělo by tam být aj nějaké jezírko. Říkal to Shin, tedy. A ten by měl být taky někde tam. Zamýšlela se a říkala první, co jí napadlo. Pak se podívala do několika uliček kolem. Někde tudy by měla být skradka k cechu. Řekla. A málem bych zapomněla. Mě říkají Reina. Pousmála se na tebe a popošla od jedné uičky ke druhé a zase k jiné, aby zjitila, která je ta správná.

Waru

Poslouchal její slova. Foukal menší vítr a ten mu rozfoukával plášť, který mu vlál. Třeba najdeš někoho, kdo tě bude chápat. Nebo si ho už našla, jen o tom nevíš. řekne klidným tónem. Pak dal hlavu na stranu. Viděl, jak se dívá na oblohu. Pak jen viděl, jak se na něj podívala. Nic nedělal a pak vrátil pohled dopředu. Zaslechl její slova. Pohnul rameny. Proč bych měl hledat nějakou vedlejší cestu ...když takhle to bude pro mě kratší. řekne a rozhlédl se okolo sebe. Bylo tu "hodně" lidí. A tím hodně, myslel opravdu hodně. Nevěděl, co má dělat a tak se radši držel u ní. Kývl, že to bylo vidět. To je mi jedno. Kldině i ten bazén, když se z něj budu moct napít. řekne klidně. Klidně se s tím vlkem setkám. dodá nakonec. Možná trochu tišeji. Zastavil se, když promluvila o té zkratce. Tak mě veď. řekne. Pak se představí. Tak nějak si neuvědomil, že se nepředstavila. Tak kudy. řekne a pozoruje ji.

Reina

Znovu se usmála, ale nebyl to ten každochvilní úšklebek. Bylo v tom něco jiného, jak ho tak poslouchala. Navíc měla dobrý pocit z toho, že ho konečně přinutila jít s ní k tomu cechu. Při tom nadále pokračovala ve šmejdění v uličkách kolem. Nějak si za boha nemohla vzpomenout, která cesta to jenom mohla být, kterou sem přišla. Jasně. Možná takhle. Ale ne, ta je moc rovná. A co tahle. Ne, tenhle dům u ní nebyl. Takhle je moc do kopce. Achjo, přece se neztratím v takovém městě. Prohnalo se jív hlavě, když hledala kudy kam a zastavila se u jedné uličky, kterou už míjeli. Tedy byla kousek za nimi. Chvíli si jí s vážným výrazem prohlížela. Hm... Tudy! Oznámila nakonec po dlouhém pátrání a podívala se na Warua. Tak jdeme! Pobídla jej a zmizela za rohem uličky...

Waru

Pozoroval, jak šmejdila po uličkách. Zřejmě nevěděla kudy a tak tam jen tak stál a díval se na ni.Nahnul hlavu a podrbal se na ni. Vážně se ztratila řekne si sám pro sebe. Protáhl si ruce. Už dlouho je měl v takovédle poloze. Zakřupalo mu v kloubech. Většinou lidé u toho udělali nějaký zvuk, on však ne. Zívl si a pak se opět podíval na ni. Reina řekl si opět pro sebe. Snad si to jméno zapamatuju ....když k tomu budu mít pádný důvod. řekne si a sleduje ji. Byla dost hyperaktivní. Sledovla uličku, kterou předtím míjeli. Když řekla, že tudy, vyšel pomalu za ní. Pak zmizela za rohem uličky a on šel stále za ní. Doufám, že dojdeme na správné místo řekne a jde.

Reina

Já to slyšela! Osopila se, když vešel Waru do uličky za ní. Stála před ním asi tři metry a dívala se na něj vyčítavým pohledem za to, že jí nevěří, že ví kam jde. Chvíli takhle jen stála, než k ni došel trochu blíž a pak znovu promluvila. Vím, že to je tudy. Něco jsem si tu totiž nechala. Oznámila mu s popoběhla trochu dál. Tam si začala prohlížet kamennou stěnu, která ohraničovala uličku. Hm... Zabručela při tom a pak sáhla po jednom z kamenů. To bude on. Hlesla si pro sebe a zatáhla za něj. Kámen se v tu chvíli uvolnil a ona jej mohla vyndat. Položila jej na zem a zapátrala rukou ve skulině, která tam po šutru zůstala. Vytáhla z ní dřevěnou tyč. Takovou ozdobnější. Prohlédla si jí, usmála se, opřela jí o zeď a vrátila kámen zpět do ďuzny. Tak jo. Můžeme jít. Není to daleko. Obrátila se na Warua. Pak popadla tyč a popošla dále uličkou.

Waru

Nic neříkal na to, že ho slyšela. Pouze kráčel za ní. Při slovech, že si tu ěnco zapomněla na ni pohlédl. Něco si tam začala prohlížet. Sklopil pohled a něco hledal v kapse. Vytáhl nějakou květinu. Chvilku se na ni díval. Našel ji při cestě sem. Zaujala ho ta barva. Při svém putování totiž tuto kytku potkal poprvé.

Spoiler:

Pak zvedl hlavu a pohlédl na ni. Sledoval to, co našla. Měla v ruce dřevěnou tyč, takovou ozdobnější. Nechápal důvod, proč by si něco takového schovávala, ale neřešil to. Zřejmě nějaká pamatáka a nebo prostě cennější věc, usoudil. Kývl. Dobře. řekne a rozejde se za ní. Díval se po okolí, aby si kdyžtak zapamatoval cestu zpátky. Mohlo by se to hodit.

Reina

Všimla jsi, že se vydal za ní. Byla to pro ní takový změna, že jednou vedla někoho někam a nebyla vedena. V hloubi duše se modlila, aby už nenarazili na žádné rozcestíčko, které si nepamatuje. Měla prostě za to, že touhle ulicí se dostanou až úplně před budovu. Nebo alespoň tam, kde bude vidět při nejmenším její střecha. Vlastně, tohle nebyl dobrý nápad. Zmizet Shinovi a ještě k tomu se vrátit s ním. Pootočila se kousek za sebe na Waru. Ale třeba bude rád, že si bude moc s někým promluvit a odpustí mi to. Pohodila trochu hlavou nad tou myšlenkou. Už začínala čím dál tím líp poznávat okolní zdivo. Cech je již jistě velmi blízko nich.