Hľadanie zvitku - Suki&Yoshi

Kráčali ste z po ulici Tsuki Townu od cechu smerom k bráne. Snáď ste si aspoň nakreslili cestu do Stone Townu alebo aspoň jeden z vás tú cestu pozná, inak sa stratíte a nebudete vedieť kam. Bolo akurát poobede, takže to nevypadalo, že sa začne stmievať. Avšak už je jeseň, ktorá sa blíži nebezpečne k zime, takže už bolo chladnejšie, ale slnko stále svietilo a na oblohe boli mraky, ktoré vyzerali nebezpečne. Vypadalo to, že v noci bude pršať, ale mohlo vás to minúť. To ste mohli spoznať, ak ste teda poznali, zmenu vlhkosti vzduchu. Tak či tak, ešte bolo celkom pekne a vy ste mali dlhú cestu do Stone Townu pre zvitok.

Suki Amaya

Občas zůstávala pozadu za bělovlasem, ale vždy jej pak nějakou záhadnou metodou dohnala. Když už se dívala na Yoshiho, tak jen na jeho záda, jak byla za ním, protože sledovala cestu před sebou. Vypadal celkem nebojácně, ale nějaké nadšení z tohoto poslání asi neměla. V čem ten pocit tkvěl, to bylo ve hvězdách. Mrskla očima do leva v momentě, kdy se jí na něco zeptal. Podívala se zase před sebe. Taky je to zbytečné. Až to bude potřeba, zjistíš sám. Odvětila klidným, trochu tajemným hlasem. Ignorovala stahující se mračna na obzoru. Déšť jí nevadil. Tedy, uvidí se, jestli se to roztrhne na večer, asi už se jí to tak líbit nebude...

Suki Amaya

Došla k nádraží a opřela se o sloup u pokladny, kde se již její společník snažil získat ten předražený kousek papírku. Proč byl asi tak drahý? Byl to jen papír. Dobře, potištěný papír, ale přeci jen je to za takový obarvený papírek nějak moc velká suma. Vždyť takový si může vyrobit i sama a zadarmo! Jistě souhlasíte, že když není nad čím přemýšlet, uvažuje Suki nad vskutku zajímavými věcmi. Bez ohlédnutí zakroutila hlavou. Vlakem nejezdila, chodila ze zásady pěšky. Takže něco jako žákovskou slevu nevedla a ještě k tomu nebyla žádný žák! Neměla na ní nárok. Vzhlédla na tabuli, kde hledala jejich vlak.

Žena za pokladňou sa pozrela na peniaze a potom na teba a premeriavala si ťa pohľadom. Potom sa pozrela aj na dievča vedľa teba a pokrútila hlavou. Lístok do Stone Townu pre dvoch dospelých stojí dva-.. trikrát viac než ste mi dali. Keby ste mali nejakú zľavu, tak by ste mohli ísť za tú cenu akú ste mi dali. Tak mi okamžite dajte trojnásobok inak si choďte stopom alebo pešo. A verte mi, ťažko by ste našli človeka, ktorý by sa v tomto počasí trepal do Stone Townu. Povedala žena neústupne a čakala svoje peniaze.

Suki Amaya

Zaslechla pokladní, jak žebrá o další jewel. To, jak se zadrhla, se jí nelíbilo. Bylo to jasné, jelikož přihmouřila oči a podívala se do okénka na prodávající ženu. Tak trochu zlodějna, ne? Hlesla a pohled jí sjel na peníze na pultě. Pokud vím, na každém nádraží by měli být ceníky. Jistě toto nevyjímaje zdejší nádraží. Dodala a postavila se vedle Yoshiho. Předpokládám, že nebudete mít nic proti, když bychom jej chtěli vidět. Zadívala se upřeně na pokladní, ale z očí jí šel vyčíst leda tak ledově chladný klid. I když se zdálo, že její hlas jí tónem nějak napadá, na pohled to vypadalo, jako by jí to bylo lhostejné.

Jej úsmev klesol a premenil sa na dosť znechutený výraz, keď sa pozerala na Suki. Ako si ráčite priať, slečna. Povedala a začala sa hrabať v záložkách na stole. Po chvíli vytiahla nejaký zväzok papierov, ktorý si položila na kolená. Vydala zamyslené 'hmm' a začala v tom listovať. Po chvíli to našla a prešla po tom papieri rukou. Potom im ten papier ukázala. Tu, vidíte?Lístok pre jednu dospelú osobu do Stone Townu. Povedala a ukázala na číslo, ktoré je polovica toho čo žiadala. Čiže oni sú dve dospelé osoby, takže cena, ktorú hovorila, sedela. Avšak! Ostatné čísla do iných vypadali o dosť menšie ako cesta do Stone Townu.

Suki Amaya

Opřela se lokty o pult před přepážkou a nahlédla na cenu v jakémsi velice obsáhlém skycu, zřejmě ceníku. Pohledem ale ani trochu neustoupila. Jako by jí ta vítěznost pokladní nějak nevyvedla z míry. Stále věděla své. Chápu, ale my nejedeme každý za sebe. Bereme skupinovku pro dva, což by mělo nepochybně na jednu osobu vyjít levněji. Ohlásila své mínění již klidnějším, mírnějším tónem, ale bez náznaku ústupu. Bylo až zvláštní, jak se vyzná ve vlakové přepravě na to, že jím takřka nejezdí. Usmála se, ale od prvního pohledu bylo jasné, že jen to jen tak na oko. Určitě se nějak domluvíme. Dalších čísel kolem toho určitého si jaksi nevšímala. Snažila si zkrátka prosadit své.

Pokladníčka len pokrútila hlavou a prehodila o dva papiere, kde bol list s názvom Skupina MINI. Bohužiaľ, aby ste mohli byť skupina, muselo by vás byť štyri dospelé osoby, tak to je v našom cenníku. Nič sa s tým nedá robiť. Povedala a prstom ukázala pod nápisom, kde bolo napísané: štyri dospelé osoby a dve deti. Potom sa pozrela na toho chlapca vedľa nej. Nuž, veci sa menia priebehu mesiaca. Aj my musíme z niečoho žiť. Následne si cenník zobrala späť k sebe a začala vypisovať lístok. Takže dva lístky pre dospelých do Stone Townu.

Suki Amaya

Argument jejího společníka nebyl k zahození. Teprve na nádraží a už nám Goldi dělají problémy... Procedila skrze zuby trochu tišeji. Přeci jen tu ta možnost, že za tímhle stojí oni, byla ať chtěli nebo ne. Ale neměla v úmyslu něco říkat nahlas, i když by velice ráda. Ještě na pokladní hodila několik nenívistně bodavých pohledů. Co si na tom světě lidi ještě nevymyslej. Obrátila se na Tsukiho. Něco nám musí zůstat. Hlesla, jako by v té větě byl smysl úplně jiný. A byl. Chtěla se tak nenápadně zeptat, jestli ho něco nenapadá, ale zeptat se přímo, pokazila by si pověst, tak jen doufala, že to štříbrovlas pochopil.

Vypisovala lístok a potom začula ako chceli zmeniť trasu. Zdvihla k nim pohľad a pozrela sa do cenníka. Prešla po ňom rukou a pozrela sa na nich nechápavo. To chcete zaplatiť ešte viac, než ste mali? Vy ste teda divní.. Zavrtela nad nimi hlavou a pozrela sa na ostatné okienka, ale všetky boli zatvorené, takže si nemohli lístok kúpiť u inej.

Suki Amaya

Na společníkův plán jen pokývla. Obvykle si jela podle svého, ale teď musela asi dát možnost i jinému, jinak by tu mohli strávit noc, možná dvě... nebo i víc, než by ta ženská přišla k rozumu. Poodstoupila do zátiší za Yoshiho a sledovala, co se bude dít. Vskutku, jí další postupy měsíčního mága překvapili, byl z něj cítit hněv. Bylo to dosti neobvyklé, jako by to nebyl on. Přes ten všechen rozruch kolem zaslechla o hlas paní za okénkem a zbystřela. Upřela pohled na průhledné sklo, vsazené do přepážky a založila si ruce na hrudi. Tady jí něco nehrálo. Vždyť ostatní ceny byly nížší, než do Stone Town, tak co zase má? Přivřela nad tou hloupostí oči a v ten okamžik se jí před nimi zobrazil obraz mapy. Yoshi, když pojedeme do Royal City, budeme to mít stejně daleko odtamtud do Stone Town, jako odsud. Hlesla a otevřela oči, v nichž se na okamžik zablýskla jiskra.

Vydesene sa pozrela na Tsukiho a zamračila sa. Skúsiš sa ma dotknúť, chlapče, a budeš mať problém nielen ty, ale aj celý ten tvoj cech! Nemysli si, že si niečo viac, keď si syn majstra vášho cechu. Povedala dosť prísne a odišla do miestnosti vzadu. Potom sa otvorili dvere vedľa kde vyšiel muž a tá žena. Takže títo tu robia problémy? Opýta sa ten muž a tá žena prikývne. Nemajú peniaze na lístky a vymýšľajú si tu smiešne ceny. Už na mňa chceli zaútočiť. Sťažovala si žena a ten muž len prikývne a prísne sa na vás pozrel. Ja som riaditeľom tejto stanice. Povedal k Tsukimu a čakal na vysvetlenie.

Suki Amaya

Neunikly jí Yoshiho ne příliš šifrované gesta. Kdyby mohla, splácla by nad tím ruce. Takhle jim to ještě zvýší, vyjednávání očividně nebyla jeho silnou stránkou. Ale alespoň si ta ženská užila chvíli zoufalství, strachu. Nemyslí si, on je něco víc. Něco víc, než vy je každý. Procedila skrze zuby, když pokladní zmizela. Záhy se na místě objevil nějaký chlap. A pak zase ten pisklavý hlas ženy. Nechtěli jsme zaútočit na vás. Pouze na vaše nerozumné ceny, madam. Odvětila, když zaslechla ještě jeden hlas míšící se s tím jejím. Obrátila se na ředitele. My jsme ředitelé vašeho osudu. Pronesla zcela vážným hlasem a upřela na něj oči.