Pohřešovaní (Yume, Raiden)

Chuugi Shinu

Chvilku ho ještě držela za ruku, ale pak se uvědomila, když se dala na odchod ta žena, tak odtrhla pohled od Yoshiho a jejich nevinného cukrování - tedy.. z pohledu Shinu to tak moc nevypadalo. "Madam?" zavolala za ní než zmizla za závěsem. Povzdychla si, podívala se na Yoshiho. "Ty prosím tě odpočívej... jinak to s námi dopadne zle. Potřebuju tě." pověděla mu tiše jako kdyby to bylo synovi než kamarádovi nebo kolegovi.

Tsuki Akiyoshi

Byla to pravda, stoupnout si opravdu nemohl. Stále neměl dostatek energie. Nahmatal tedy ruku Shiny a natáhl se. Její ruku si položil na srdce, svojí položil na tu její a tiše oddychoval. Po pár minutkách otevřel jedno oko a mrknul na Shinu. "Zvládla by jsi to i sama. Jsi na to dost schopná," pronesl tiše, milým hlasem s mírným nádechem něčeho co nešlo přesněji určit. Bylo to něco "sladkého" a příjemného. Následně pomalu zvedl druhou ruku a začal se soustředit. V ruce se mu pomalu začala tvořit stříbrná katana a kolem ruky se omotával stříbrný řetěz což bylo pět velmi bolestivé, ale i tak to chtěl zkusit. Jenže z nedostatku energie se katana opět rozpadla na stříbrné částice, které se během chvilky rozložili v okolním prostoru.

Chuugi Shinu

Jakmile spatřila, že zase dělá nějaký kraviny s jeho kouzly, tak ho okřikla: "Yoshi, blbni, sakra, a odpočívej! Jinak tady strávíme snad týden!" Povzdychla si. Chlapi jsou stejní... snaží se dělat hrdiny, i když jsou na pokraji sil... pousmála se na něj. "Musíme jít spolu... když budeme dva, tak to rychleji vyřešíme..." pronesla klidnějším hlasem. Zula si boty, lehla si vedle něj na bok. "Tak prosím tě... nedělej kraviny..." zamumlala bez nálady. Svoji ruku si sundala z jeho hrudníku. Možná by mu neuškodilo, kdyby ho omráčila a on by konečně nějakým způsobem usnul

Strávili jste tu ještě asi dva dny a po té se už mohl Yoshi opět svobodně hývbat, jako by se nic nestalo. nebo že by přece jenom...? Žena vám ještě přinesla čaj a bůh ví, co dotoho ještě namíchala. Byli jste již obeznámeni s tím, že můžete dnes opět pokračovat v cestě.

Tsuki Akiyoshi

Spokojeně si prohlédl svojí zdravou ruku a usmál se. Kývl na Shinu a natáhl packu tak, kdyby ho náhodou chtěla chytit. "Nashledanou babičko," pronesl směrem ke starší paní, které to tu patřilo. Jakmilo ho Shinu chytila, či nechytila, vyšel ven a zahleděl se na nebe. "Takže, začneme konečně naší Misi?" zasmál se přátelsky a zapnul si plášť takže mu opět nebylo vidět do tváře, až na malou škvírku vepředu. Vypadal v plné síle. Dokonce by si to teď rozdal s bratrem kdyby mohl. Stejně by umřel, ale co. Byl šťastný. Měl cech, měl tajnou lásku a měl svojí ruku. Co více si přát?

Chuugi Shinu

Chuugi Shinu

"Chápu tě, Yoshi, ale..." nakousla, ale náhle umlkla, rozhlédla se kolem sebe, když vše náhle utichlo. Přidala za Yoshim tempo, aby brzo vyšli z těchto hrůzostrašných lesů. Brzy ho dohnala a jen se letmě na něj podívala. "Musíme zrychlit... bojím se, že někdo tu je..." utrousila šeptem směrem k němu a zvětšila své menší kroky na větší, aby byla ještě rychlejší. Spíše se to dalo už přirovnat k menšímu klusu. "Dořešíme to ve městě... pošpěšme si." Nemůžeme teď bojovat, když jsme v takovémto stavu... Jinak bychom byli v řádném maléru a proti mágům toho moc s katanou nesvedu povzdychla si.

Nedalo se říct, že jste si pohybem vpřed nějak pomáhali. Opravdu, vrhali jste se do temna, tmy a pomalu jste ztráceli orientaci. Zatmavilo se vám před očima, ale mohli jste slyšet, jak za vámi šustí listí keřů. Také jste je mohli cítit, jak jste postupovali. Něco vás stále sledovalo? To nebylo jisté, šustot byl nepřesný, ale dávalo vám to jasně najevo, že jste stále ještě v lese, i když vám zrak už vyl docela k ničemu.

Tma byla temnější a temnější. Jak Yoshi vyslal do tmy záři, všechno zmlklo a jim se rozjasnilo před očima. Stáli na kraji lesa vedle cesty, co vedla kolem něj. Opodál po cestě bylo vidět jakési větší stavení zřejmě ze dřeva na kterém byla pověšená i nějaká cedule. Každopádně tam zrovna vešel nějaký člověk a bylo to to jediné, jak lidská ruka do zdejšího okolí zasáhla. Ale co se to před chvílí stalo, bylo nevysvětlitelné... pro vás tedy určitě.

Tsuki Akiyoshi

Najednou bylo zase všechno nějak jinak. Pomalu nechal zmizet veškerou magickou energii a katany se pozvolna rozložili na měsiční svit. Pomalu se zahleděl na Shinu a zamumlal: "Proč... proč se mě pořád snažíš chránit?! Já tě musím ochránit! Příště, ať se stane cokoliv, tak uteč! O mě se nestarej!" Došel pomalu k ní a přejel jí rukou po tváři. "Rozumíš?" pronesl tiše a mile. Jeho oči se stříbrně zaleskly a hleděl přímo do jejích krásných oček. Na chvíli zamrzl na místě a až po chvilce se odtrhl s červenými líci. Už jen to, že se dotkl její tváře, bylo pro něho jak elektrický výboj. A ten její pohled... Jeho dvojče mělo pravdu, obdivoval jí, možná i více než tušil. Ovšem nyní museli dokončit misi, aby neutrpěla pověst Silver Moonu. Konečně si všiml toho stavení, ale stále čekal na to, jestli mu Shinu k tomu všemu něco poví.

Tsuki Akiyoshi

Potom co mu Shinu takto odpověděla se zastavil a prudce jí chytil za ruku. Přitáhl jí k sobě a skoro se dotýkal jejího nosu tím svým. "Tak ty mi nerozumíš?" pronesl mírně smutným hlasem. Její ruku nepouštěl. Kvuli její tvrdohlavosti o ní měl ještě větší strach než-li předtím. Nasucho polkl a sledoval její kukadla. Nějak mu došli slova a tak ho napadlo pouze jediné, sklonil se k jejím ústům a dlouze jí na ně políbil. Když se odtáhl, očekával facku nebo něco podobného, ale i přesto se na Shinu nervozně usmál a očekával svůj trest.

Chuugi Shinu

Jakmile jí políbil, tak vyvalila na něj oči. Rychle mu dupla na nohu patou a ještě mu vrazila rukou do kokosu. "Ne, nerozumím!" zařvala na celý okolí do jeho tváře. A pak si vykročila naštvaně dále pryč. Nechápe jak mohla jít s někým takovým na misi. Co si o sobě vůbec myslí? I když je pravda, že něco se jí na něm líbí, ale nechce si to nechat připustit k srdci...

Tsuki Akiyoshi

Jakmile mu dupla na nohu ani nepípl, jelikož očekával trest v podobě tělesného "násilí". Jen její reakce ho mírně zklamala. Posmutnil a sledoval jak od něho odchází. Doufal, že aspoň trochu mají společné city. Ale po tomto výstupu poznal, že zřejmě ne. Mrzelo ho to. Zahalil se více do pláště, aby mu nebylo vidět do tváře a vyšel rázným krokem za Shinu. Přemítal si v hlavě celou tuto misi. Vzpomínal na hezké chvilky se Shinu, ale teď se bál, že je jim navždy konec. Ale jelikož byl z cechu Silver Moon, nehodlal se jen tak vzdát. Když došel k Shinu, pokusil se jí rukou zastavit. "Shinu, prosím, řekni mi, že ke mě vůbec nic necítíš a již navždy budeme jen kolegové a nic více. I když by mě to po tom co jsme spolu již zažili za tu krátkou chvíli velice mrzelo," pronesl tiše, ale zároveň velice mile a pravdivě.

Tsuki Akiyoshi

Pěkně jí chytil za packu a druhou jí položil na své srdce pod plášť. Tiše jí hleděl do očí a jeho líce byly celé červené. Nakonec jí rukou, kterou jí dal ruku na srdce zvedne hlavičku, aby se jí mohl dívat do oček a hlesne: "Netvař se tak a neschovávej prosím své očka. Máš nádherné oči, plné své vášnivosti a odhodlání." Jeho hlas byl tichý, milý a hlavně pravdivý. Tiše tam stál a dával jí prostor, aby mu řekla co chce. Byl rád i za tuto chvilku strávenou společně s ní.