Pohřešovaní (Yume, Raiden)

Mezitím, co jste se vesele bavili, se černý flek začal opět hýbat. Kdyby jste dávali větší pozor, zahlédli by jste rysy člověka. Pomalými kroky se přiblížil k vám. Spider magic: Web... Ozvalo se tiché huhňání. Během chvíle vás obmotala bílá lepkavá hmota od ramen až po kolena a tak jste nebyli schopni skoro žádného pohybu. Osoba se přiblížila blíž k vám. Co ode mne ještě chcete? Už jsem vám dala vše, co jsem měla! Prosím... Nechte mě už být! Ozve se tichý, roztřesený hlas, z kterého jste mohli poznat, že je to žena.

Když se Akiyoshi uvolnil z pavučiny, polekala se dívka ještě víc. Uskočila dozadu, jenže o něco zakopla a skácela se k zemi. Byla z vás dost vylekaná, ale vaše slova jako by jí trochu uklidnila. J-já... j-já... Vykoktala ze sebe roztřeseným hlasem. Já... Myslela jsem, že jste... že jste... j-já si vás spletla... Omlouvám se! Mluvila v nesouvislých větách. Myslela jsem, že se vrátili a že mě chtějí znovu napadnout... Ještě jednou se moc omlouvám...

Tsuki Akiyoshi

Sledoval jak Shinu zacházela s Katanou. Líbilo se mu to, ale jeho styl byl prostě hezčí! Oklepal se a podíval se na krvácející ruce. Chvilku mu trvalo, než do nich zase získal cit. Jenže pak žena řekla cosi o napadení. To ho uvedlo do obrazu a tak promluvil: "Napadená? Co se stalo? Máme misi... máme najít nějaké pohřešované, či co. Ale... proč vás napadají? Povězte nám to, třeba vám pomůžeme." Mírně se pousmál a ohlédl se na Shinu. Mírně si jí prohlédl a snažil se najít nějakou větší ránu. Snad nebyla nikde zraněná.

Chuugi Shinu

I přes urputnou bolest svého těla se vydala k té dívce, která upadla na zem. "Kdo vás napadl?" zeptala se tichým hlasem. Opatrně jí podala ruku, aby jí nevyděsila. Chtěla jí pomoct na nohy, protože sama věděla, že takový pád není zrovna nejpříjemnější a chladné kameny taky nejsou dvakrát milé. Koutkem oka se podívala směrem k Yoshimu jako kdyby se ho ptala: Že by to začínalo tady? Vypadá to, že jejich plány jsou už zhacené, takže rozdělání ohně bude až později. Kdo ví či se neprospí jen pod oblohou bez ohniště.

Nevím přesně... co byli zač. Ani nevím, kolik jich bylo, skoro nic jsem neviděla. Objevili se tu, napadli mě nějakým kouzlem a vzali mi vše, co jsem měla. Pak zmizeli stejně rychle, jako přišli. Svěří se vám s tím, co se jí stalo. Říkali jste, že míříte do Stone Town a že jste se ztratili? Víte... já mířím mám namířeno do tohoto města. Musím se tam vrátit pro věci a peníze, když mi vše vzali. Mohla bych vám ukázat cestu. Odvětí tiše již klidným a ospalým hlasem. I na vás již musela dopadat únava. Bylo již pozdě a sotva jste na sebe viděli. Byl čas zapálit oheň, aby vás v noci nesežrali komáři a nenapadla divoká zvířata, a jít spát.

Tsuki Akiyoshi

Mírně zazíval a podíval se na tu neznámou: "A jméno máte? Jinak, budeme vám moc vděční když nás doprovodíte. Ale myslím, že to bude vhodné až ráno." Jakmile to dořekl, sedl si ke klackům co sem nanosila Shinu a odebral z nich několik. Postavil malou pyramidu a z kapsy vylovil zápalky, které naštěstí byly ještě suché. Škrtl a objevil se plamínek. Rychle zapálil slabé větvičky v pyramidě a doufal, že se to rozhoří. Nakonec ze sebe svlékl mokré šaty. Nechal si jen spoďáry a zbytek rozložil na strom rostoucí nedaleko ohniště. Snad se k tomu oblečení dostane nějaké teplo. Pak se podíval na dvě osoby ženského pohlaví a zamumlal. "Nebude vás doufám pohoršovat, že jsem skoro nahý? Ale spát se mokrém oblečení prostě nedá!" Zasmál se a koukal se na ohýnek.

Tsuki Akiyoshi

Pěkně se uvelebil u ohníčku v pozici leže a sledoval okolí. Jakmile se vrátila Shinu, nějak jí nevěnoval pozornost a přiložil nejdříve do ohně. Pak ovšem stočil hlavu a spatřil Shinu. Její kůže byla odhalená, pouze spodní prádlo jí zakrývalo. Okamžitě zrudnul jako rak a spadl na zem. Myslel si, že se praštil do hlavy a má jen halucinace. Proto se k ní doplazil a ťuknul jí prstem do ruky. "Ty... ty nejsi sen? Ani halucinace?" zamumlá jako cvok. Toto se mu nikdy nestalo, jako viděl už takto ženy, ale ne nikdy tak blízko u něho. Chvíli na ní jen hleděl s otevřenou pusou a pak si raději lehl na místo kde byl původně. Stále na ní ovšem civěl a byl červený. "Krásná," ujelo mu od pusy.

Dívka, aniž by se představila, lehla k zemi a ihned usnula. Byla pěkná studená noc, ale oheň vás dokázal zahřát. Na nebi vysvitli hvězdy a ačkoliv se zdálo, že se to již tuto noc nestane, vyšel měsíc. Všude okolo šel slyšet jen hukot řeky, praskání ohně a občas také chrápání dívky.

Tsuki Akiyoshi

Stále hleděl na Shinu a nebyl prostě schopen slova. Byla úžasná, jen tak u něho seděla ve spodním prádle. Najednou vyšel měsíc. To bylo něco pro něho. Najednou začal zářit jako žárovka, stříbrnou září. Nejvíce mu zářily oči. Po chvilce se tedy odhodlal promluvit: "Ne... horečku nemám. Jen... jen, že ty jsi tu jen tak. Tak tak nádherná." Dosti koktal, ale nechtěl se ztrapnit ještě víc. Navíc jeho záře mu k normálnosti moc nepřidávala, spíš bylo víc vidět jak se červená ve tváři. Mírně se posunul k Shinu a stále si jí prohlížel. Nemohl prostě odtrhnout pohled.

Tsuki Akiyoshi

Zamrkal a stále na ní hleděl. Jakmile mu položila ruku na čelo bylo to jako by jím projel elektrický proud. Stále nedokázal smysluplně mluvit a tak ze sebe vykoktal: "Já.. jsem v pohodě. Úplně. Jen ty... jsi taková.... boží!" Domumlal a podíval se na chvlku jiným směrem a pak zase na ní. Přesněji do očí. Kolem něho stále zářila stříbrná energie. A nepřestala do západu měsíce a východu slunce. Nejlepší bylo že jeho normálně modré oči byly nyní zářivě stříbrno modré - plné magie. Pomalu pak vzal Shininu ruku a sundal si jí z čela. Původně jí chtěl pustit, ale nějak se mu to nepovedlo. Držel jí tak asi minutu a hleděl na ní. Potom mu konečně docvaklo co dělal a rychle její packu pustil. Nakonec ještě odvrátil svojí tvář od její.

Oba jste nakonec usnuli tvrdým spánkem. Ráno, když jste se vzbudili, čekala na vás přichystaná snídaně. Dvě krásné opečené ryby neznámého původu. Kdo ví, jestli jsou vůbec jedlé. Oheň již dohořel, ale ohniště bylo ještě teplé. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a kytičky tančili ve víru hudby. Za chvíli se odněkud vynořila dívka s hnědými dlouhými vlasy a oči, v prazvláštním oblečení. Byla velmi mladá, nebylo jí víc, než šestnáct. Na krku měla zavěšené bíle korále a v uších dva malé pavoučky, jako náušnice. Jakmile přišla, usmála se na vás a pobídla vás k jídlu. Přeji dobrou chuť. Včera jsem se vám zapomněla představit, mé jméno je Kioko. Smím znát vaše jména?

Tsuki Akiyoshi

Ještě než mu Kioko stihla odpovědět, otočil se na stále-chrnící Shinu. Mírně si povzdechl a zamumlal: "Mladá slečno! Vstávat" Poslední slovo až skoro zařval, ale u toho se usmíval. Jelikož jí tohle nejspíš neprobralo, vstal a pár skoky se ocitl u vody. Nabral do "kalíšku" tvořeného dlaňmi vodu a rychle s ní došel k Shinu. Celý obsah dlaní pak vylil na její obličej a usadil se k ní. "Tak co? Toto tě taky neprobere?" Byl zvědav jestli se už probere nebo co prostě teď bude. Jestli se hned neprobrala tiše jí začal šťouchat prstem do čela a u toho se mile usmíval. Ovšem stále čekal i na odpověď od Kioko.

Kioko pohlédne na Yoshiho pohledem, jako by je těma rybami chtěla snad otrávit. Losos... Odvětí tiše. Načervenalá barva mírně upečeného masa tomu i odpovídala. Doufám, že oba dva jíte ryby, nic jiného se tu v okolí ani sehnat nedá. Možná jen pár plodů rostoucích na stromech.

Chuugi Shinu

Otráveně se otočila na zemi na břicho, hlavu si přikryla rukama na náznak, aby jí prostě nechal být. "Kolik je?" zeptala se potichu jako kdyby doufala, že je teprve kolem té páté ráno a ne někdy kolem deváté či tak nějak. Vůbec jí netrklo, že jsou vlastně pryč z města a že jsou v přírodě. Ale potom se najednou uvědomila a zprudka se posadila. Rozhlédla se kolem sebe, vstala. "Dobrý ráno," popřála těm dvoum, aby se neřeklo. Pak se odešla obléct.

Jak je to daleko? Na chvíli se zamyslela. Ještě musíme jít kousek podél tohohle toku. Ten se poté vlévá do řeky, která odděluje pevninu s městem, kam míříme, s touto zemí. A pak už je to jenom kousek. Problém spíš bude, přebrodit se přes řeku. Pokud totiž nenajdeme obchodníka či nějakého převozníka, budeme muset šlapat k deltě téhle řeky, kde se nachází jediný most. To by nám mohlo zabrat i víc, jak den. Prohlásí a poté si sbalí svých pár věcí, které má sebou.