Zapomenuté uličky

Tak, jako v každém městě, i tady jsou jisté městské části sem tam staré a na první pohled zcela odpuzijící. V některýcvh ulicích těchto částí města se dá zahlédnout i myč, či krysa a když se jednomu poštěstí, probehne mu přes cestu černá kočka. Ve většině takových ulic se drží celodenně stín a udržuje se zde chlad za každého ročního období. Avšak, hledáte-li nějaké laciné ubytování, či levnou večeři, nachází se na kraji města v největší spleti těchto ulic, ubytovna s restaurací. Za moc se tu ale jeden nezaručí. Tyto zapomenuté uličky však bývají často pro normálního turistu nebezpečné!

Lich

Prechádzal som sa tadeto s pochmúrnym výrazom na tvári a v ruke som kŕčovito zvieral plagát s mojím portrétom pod ktorým bolo tak pekne veľkým písmom napísané "hľadá sa"... tá odmena, jeden by si z toho slušne žil celkom dlhý čas. Bolo mi z toho až zle no snažil som sa to ignorovať, šálu som si hlbšie natiahol na tvár a krvavo červenými očami som mapoval cestu predo mnou, sem tam som nazrel do nejakej ešte bočnejšej uličky, sám som nevedel čo hľadám. Proste tu bolo pusto, hnusne, všade samá pleseň a krysa.. špina a zatuhnutý vzduch, úplne ideálne miesto pre niekoho ako ja ^^.

Za sebou jsi cestou zaslechl pištění krys a myšek a sem tam jsi zahlédl stín potulné kočky. Šel jsi dál cestou necestou rovně za nosem a před tebou se náhle vztyčil nějaký starý dům snad ještě za dob první zmíňky o Tsuki Town. Skřípalo to v něm a za sebou jsi náhle uslyšel různý rlomyslný smích.

Lich

Takým chladnejším pohľadom som si premeriaval dom predo mnou, započul som za sebou zvuk, no nijak zbrklo som na neho nereagoval, očividne ten niekto chcel byť počutý páč by ma mohol zo zadu sundať už veľa krát.. teda keby sa mu to podarilo.. kto vie prečo som znova hovoril o boji. Hlavu som pootočil jeho smerom pri čom som na toho niekoho uprel svoje krvavočervené vlasy, ostro kontrasovali s časti bledej pokožky ktorú mi nezakrýval šál.

Muž si byl jistě vědom toho, že o něm víš. Z poza uličky před tebou vyšel chlápek v roztrhaném triku, v puse měl hus trávy, hlavu naprosto bez vlásku, až se mu na ní odrážely sluneční paprsky. Ruku, jednu jak druhou, měl poterovanou od shora dolů. Po chvíli se zase začal ozývat ten smích. Ano, byl to jeho smích. Ale, ale. Koho tu máme tentokrát. Zase nějaký turista, který neví, kde je jeho místo? Víš, chlapče... co je tohle za místo? Je to moje místo. A víš co chci za to, že jsi sem vešel?! Vyhrkl na tebe a povýšeně si tě prohlížel.

Lich

Nereagoval som, stále som sa na neho iba tak divne pozeral.. vlastne celkom naštvane. Nakoniec som to však "vzdal", teda vyzeralo to ako keby ma úplne prestal zaujímať, proste som sa znova otočil k tomu domu, sám som nevedel čo no niečo ma tam tiahlo. Pomalým krokom som vyšiel k jeho dverám, dával som však pozor na zvuky za sebou a ruku som vo vrecku zovrel v päsť.

Ten chlápek nasadil takový pohled tipu "On si ze mě dělá snad pr**l?!" Upně to v něm začalo vřít. Bylo zvláštní, že mu z uší ještě nešla pára jako u lokomotiv. Začal se zběsile rozhlížet kolem sebe, mohl jsi slyšet, jak funěl rozčílením. Nakonec popadl nějakou popelnici u zdi a vší silou a se vším možným zachotem jí vrhnul po tobě.

Lich

Ts.. zamumlal som keď som počul nejaký rachot a pootočil som sa znova jeho smerom, bolo to ako v spomalenom filme.. videl som proti sebe letieť popelnici no hneď čo som ju zaregistroval som ruku položil na rúčku katany, vytasil som ju a v momente som ju schytil do oboch rúk, bola hodne ostrá, proste určená na zabíjanie. Doslova som popolnicu presekol na poli, jej vnútrajšok sa rozstrekol mimo mňa no na tvári mi ostala jedna malá zhnitá napodobnenina paradajky (snáď to nevadí xD). Jednou rukou som ju dal opatrne dole a katanu som zasunul späť do púzdra.. Smrdí to.. zamumlal som otrávene a doslova som cítil krv ktorá tiekla v tomto týpkovi predo mnou.. oči sa mi trocha rozšírili a ja som sa pod šálou usmial.. takým nepríjemným úškrnom.

Jak tohle ten muž uviděl, ani se nehnul a nezmohl na slovo. Rudá barva z tváře mu klesala jak z teploměru rtuť na stupnici. Pak se ale otřásl zpět do své "cool" podoby a pomalu se rozešel k tobě, střídajíc pohled na tebe a na katanu, díky které jsi se zbavil popelnicové hrozby. Heh... tohle je pěkná věcička. A taky pěkně ostrá, co kdy by jsi s tím někoho zranil. Nebo sám sebe. Asi bys mi jí raději měl předat do úschovy, chlapečku... Zakřenil se.

Lich

Len som sa naklonil mierne do strany a snažil som sa nejak prebiť ten odporný pach. Jednou rukou som si šálu pritláčal na nos a s takým minimálne ľahostajným spôsobom som spravil krok smerom k nemu. Robíš si zo mňa srandu? takému šmejdovi akým si ty by som svoju katanu do rúk nikdy nedal. Zašomral som až posmešným a provokatívnym hlasom. Po tom som si len pevnejšie utiahol rukavicu na pravej ruke.

Co ty malej....! Zase mu začala stoupat červená barva do tváře. Zdá se jak aprílové počasí, jednou takový podruhé onaký a zase jiný. Dal obě ruce v pěst, ale zdálo se, že se svou rozzuřenost snaží uklidnit. Tak hele, ty smrade. Buď mi tady necháš tuhle věc a já tě nechám odejít živého, nebo si nepřej vědět, jak dopadneš, až s tebou skončím! Vyjel na tebe a zdálo se, že tady už rozum nepomůže.

Lich

Tsss.. tak poď ty rajče jedno tlusté ! zakričal som na neho posmešným tónom pri čom som sa len mierne naklonil. Chcel som ho rozzúriť, do úplnej nepríčetnosti, rozzúrený ľudia totiž boli dosť ľahkými súpermi, ich údery boli bez rozmyslu a udierali skôr na slepo, nechali sa nachytať aj na tú najprimitívnejšiu návnadu a doslova nad sebou strácali v boji kontrolu, to som vedel, alebo som to aspoň tušil z vlastných skúseností.

Opravdu se ti tvůj plán skvěle dařil. Ten chlápek už byl tak namýchnutej, že se jen tak tak držel zpět. Skřípal zubama a snažil se tě nejdřív probodnout pohledem. Ale, není známo, že by pohledem někdo zatím někomu ublížil a ani tenhle muž neměl nějaou zvláštní schopnost na probodávání pohledem. Pak se usmál. Řekl jsi si o to! najednou jsi všude kolem sebe zaslechl šramot popelnic, plechů, skřípání, šustění a o pár vteřin později si byl obklíčen bandou takových nácků, jako byl ten původní. Všichni se na tebe křenili a protahovali si ruce, jako by se chystali na nakládačku.

Lich

Heee? jeden proti..tlupe?.. to je také nespravodlivé, človeku by vás prišlo až ľúto. Zaškeril som sa aj keď som v duchu troška znervóznel. Popukal som si hánkami a vytiahol som z púzdra tento krát krátku rituálnu dýku, s tou som si prerezal pokožku na dlani, vlastne som si do dlani vyrezal nejaký divný symbol no to už bola skôr taká úchylka. Krv mi začala pomaly stekať po dlani dolu a v kvapkách začala padať na zem, keď som zovrel päsť tak som vyvinul kvázi "tlak" na ranu takže mi začala tiecť viac menej prúdom.. aj keď takým slabším, po tom som ruku znova rozovrel a čakal som kedy sa ku mne nejaký z tých divných pankhartov rozbehne.

Chlápci přestali mít v obličejích vražedné výrazy. A začali se šklebit. Jeden z nich řekl něco jako. Čumte chlapi! Tenhle nám ušetří pár pěstí... podřeže se sám! A v "davu" podivínů okolo tebe se rozezněl hlasitý smích. Ten muž, co pronesl tu tak úžasně vtipnou větu se pak odhodlal k prvnímu kroku. Stál od tebe přímo nalevo a pomalu se přibližoval, při čemž si bouchal pěstí do dlaně, jako příprava na to, co tě podle něho čeká.

Lich

Len som sa pousmial. Amatéri.. pomyslel som si škodoradostne a len som sa ľahostajne pozeral na toho niekoho, dýku som schoval späť do plášťa a zovrel som ruky v päsť pri čom som čakal kým sa priblíži na dosah. Keď sa mi zazdalo že je dosť blízko tak som len spravil dva kroky. Rozptýlenie, prebehlo mi hlavou pri čom som sa po ňom zahnal rukou, tou zranenou takže mu do očí išla moja krv, takmer v momente som na druhej strane skrčil lakeť pretože som čakal že sa rozmáchne rukou a svojim lakťom by som ju zablokoval.

Jakmile jsi se po něm ohnal a jemu se do oči dostala krev, takže viděl velký kulový, přestal jít po tobě a začal se kolem sebe ohánět a třepat hlavou a snažil se snad... si rukama nejspíš svát tu krev, jelikož s nimi mával kolem jako pominutej. Ostatní to nečině a s údivem, až úděsem sledovali. Ten chlápek se pak dostal až k davu... ten mu ustoupil a on se motal dál ulicemi do věčných... bůh ví kam... ostatní se za ním jen dívali a pak se obrátili na tebe a s respektem si tě chvíli prohlíželi. Pak se ale ozval ten, co tu byl s tebou jako první. Všichni na něj! A vyběhl proti tobě. Na to reagovali ostatní bojovným pokřikem tipu "johó" a vyrazili po tobě taky, takže kruh, ve kterém tě uzavřeli vlastními těly se stále zmenšoval...

Lich

Len som sa uškrnul, zodvihol som ruku k tomu koho som stretol ako prvého a krv zo zeme aj tá ktorá mi stekala z ruky sa začala dvíhať, po čom sa sformovala do tvaru nejakého štítu, keď nabral pevný tvar tak som ho len schytil za okraj a ako nejaký "disk" som ho hodil niekde do davu. Po tom som znova vytiahol katanu, no tento krát som ju nechal v púzdre, nechcel som ich zbytočne zabíjať.

Sic se po tobě vrhli, jak jsi zvedl ruce a začal "ovládat krev" vykulili oči, div jim nevypadli z ďůlků. On.... ON!... Ovládá krev! Zděsil se jeden při pohledu a zježili se mu vlasy tak, jako by je měl zelektrizované. Vzal nohy na ramena a úprkem pelášel pryč. Pár dalších chlapů ho následovalo, aniž by jsi musel dělat něco víc. Většina ostatních zdrhla, když jsi vrhl krev po nich a vzal si do rukou katanu. Ten úplně první chlápek se zmohl jen na to, aby se praštil do hlavy rukou, jaký má neschopný kumpány, že se bojí takového smrada, jako seš ty. Podíval se na tebe a pak kolem sebe. Rychle popadl dvě víka od popelnic jako branu a rozeběhl se zase na tabe.

Lich

Hee?.. začudoval som sa keď sa tí ľudia .. alebo čo to bolo zač, rozutekali. Ostal už len ten.. asi ich hlavný týpan. Poškrabal som sa vo vlasoch rukou ktorú som nemal rozrezanú a mierne posmešne som si premeral tú jeho "obranu".. nechcem byť.. nejaký hrr ale, jeden sek katanou a tie plechovky sú na poli aj s tvojimi rukami. Povedal som pri čom bol Plechovky odkaz na tie víka od smeťákov.

Tenhle měl naprosto jiné reakce než ten zbytek, námísto vyděšeného pohledu a úprku s řevem se jen pousmál. Když to říkáš, tak dělej. Slibovat umí každý. Hlesl stále s tím pousmátím. Jsi mág, ne? Patříš do Silver Moonu? Otázal se, při čemž se zastavil a sledoval tě, kdyby jsi se přeci jen o něco pokusil.

Lich

Hem? ja ? jasan !! zaškeril som sa pri čom som už znova vyťahoval katanu. Takým pomalším pohybom som s ňou tak cvične sekol jeho smerom po čom som to však začal brať ako tak vážne. S miernym povzdychom som sa postavil do takej "obrannej" pózičky ^^ a vyčkával som na to ako sa ku mne znova o niečo priblíži.

Fajn... Hlesl a podíval se na tebe ledově chladným pohledem. Pak nahodil klidný trochu možná přátelský pohled a odhodil víka od popelnic, nebo jestli chceš, tak plechovky. Tak to sorry, kluku. Pohrajeme si někdy jindy. Stařík by asi nebyl nadšený, kdybych mu začal vraždit tu jeho skupinku kouzelníků. Pousmál se, otočil sek tobě zády, ruce si dal do kapes a pomalu odcházel...

Lich

Trocha zarazene som sa na neho pozeral, len som však mykol ramenom a v presvedčení že sa už neobráti som sa otočil znova k tomu domu, tak úplne veselo som sa usmial a s novým elánom, sám som nevedel z čoho som ho zobral, som prišiel k dverám a mal som v pláne otvoriť ich a vstúpiť, po čom sa tam porozhliadať.

Muž ti zmizel z dohledu a již se vážně nevrátil.
Jak jsi chytil ta kliku, trochu se odpomila od dveří ale stále byla použitelná. Když jsi je však otevřel, zůstala ti v ruce. Skřípavý zvuk dlouho nepromazávaných dveří se nesl před prostor starého domu, ale nepřehlušil skřípání prken, po kterých se prohnala nějaká krysa. Uvnitř byla hned chodba a kousek za ní schody do druhého poschodí. Pak se na levo i na pravo nacházeli dveře. Vlastně, ty dveře už tam jaksi nebyli, ale rám dveří ještě ano. Do dalších místností však zatím z svého současného místa nebylo vidět. A neměla bych opomenout, že pavučiny a prach byl kam se člověk podíval.