Pohřešovaní (Yume, Raiden)

Tsuki Akiyoshi

Jakmile souhlasila s cestou pěšky vydal se ven z města. Jeho plánem bylo dojít na malou lesní stezku vedoucí k hlavní cestě, která by je měla zavést až k řece oddělující přístup do Stone Town. Jelikož měsíc zašel veškerá záře, která z něho vycházela zmizela. Velice se mu líbil hlas ptáčků letících kolem nich. Měl vcelku dobrou náladu. Jakmile mu Shinu prozradila název její magie, překvapeně zamrkal a promluvil k ní: "O té jsem nikdy neslyšel. Co je zač? Nebo spíše co to umí?" Docela ho to zajímalo, protože miloval jakýkoliv druh Ztracené (Zapomenuté) magie. On sám jednu ovládal. Mile se tedy usmál a dal ruce před sebe, u každé se vytvořila magická pečeť stříbrné barvy a hlesl: "Tsukiryuu Ken!" V každé ruce se mu objevila zářivá stříbrná čepel a ruce mu omotal stříbrný řetěz. Čepele byly upoutané na pevno k jeho rukám. Po chvilce to kouzlo přerušil a zamumlal: "Vidím, že také nosíš katanu. Jak dobře s ní umíš zacházet?" Během jejich rozhovoru stále ovšem pokračoval v chůzi.

Tsuki Akiyoshi

Tiše poslouchal vše co řekla. Jakmile utrousila poznámku o šetření energie mírně se usmál. Vlastně měla pravdu. Jeho zásoby magické energie byly malé i přesto, jakou magii ovládal. Musí ještě hodně trénovat. Pokračoval tedy dál po stezce. Před nimi byl les. Jestli si dobře pamatoval za lesem by měla být větší cesta k řece, ale pamatoval si to správně? To byla otázka...
Během cesty se podíval na Shinu a vytáhl plechovku co vzal z baru v budově Cechu. Rozdělal jí a nabídl jí Shinu se slovy: "Dáš si? Musíme udržovat pitný režim. Bolest hlavy totiž nemám rád." Jako správně vychovaný muž nejdříve nabízel dámě. Stále se mile usmíval, asi jako vždycky. Během cesty sluníčko zářivě stoupalo na oblohu. Les jim již nejspíše otvíral svojí náruč. Stezka byla jen mírně vyšlapaná, takže doufal, že někde nesejdou z cesty. Ale i tak byl krásný den, ptáčci zpívali, všude rostla zelinkavá tráva a měli jejich plechovku s pitím. Co by se mohlo pokazit. Na okraji lesa se mírně rozhlédl a pokračoval dál. Měl dostatek energie, takže se nechtěl zastavovat. Dokonce ani 4 šrámy na pravé ruce ho netrápily.

Cesta, kterou jste šli se pomalu sužovala a měnila v malou lesní stezku. Stezka byla celá zablácená a tak jste se občas propadali a vaše boty vám zůstávali ukryté v bahně. Není ani divu. Včerejší den i noc velmi pršelo. Nezdá se však, že by mělo pršet i nadále. Sluneční paprsky byly dneska obzvlášť teplé a i přes mohutné stromy a listí dopadaly do lesa.

Tsuki Akiyoshi

Nejdřív začal uvažovat nad otázkou jak dlouhá bude cesta. Po chvíli vyslovil svojí doměnku: "No jestli si to myslím správně, tak bychom tam zítra měli být. Ale můžeme zabloudit a budeme bloudit déle." Najednou začal cítit něco divného pod nohama, proto se podíval dolů a vytáhl nohu z bahna. Sandále už nebyla. Zničila se v bahně. Mírně se zamračil a sundal i druhou dřevěnou sandálu. Otočil se na Shinu a zamumlal: "No bezva, krásný terén pro chůzi. Já zapoměl že včera pršelo." Jeho úsměv se úplně vytratil. I když do lesa dopadali sluneční paprsky moc jim to nepomáhalo. Proto se snažil jít dál. Byl velice zvyklí na chůzi bez bot. Ovšem co Shinu? A teď začal také přemýšlet nad tím jídlem. Proplítal se mezi stromy po té "cestičce" a doufal, že brzo nájdou na tu cestu k řece. Po další době chůze konečně zase promluvil: "K tomu jídlu, no řekněme že budeme muset vydržet. Já už jsem si zvykl. Ale tobě se omlouvám. Zapoměl jsem na to." Jeho slova zněli upřímně a vážně.

Chuugi Shinu

Když pocítila něco lepkavého na botech a poté se nemohla hnout, tak tiše zaklela do Boha. Pohotově si sundala tenisky a vyslékla si ponožky. Nohy zabořila do bahna, vyhrnula si nohavice. Do kapes si dala ponožky, a pak se pokusila své "miláčky" vytáhnout. No, po nějaké té chvilce se jí to povedlo, avšak výsledek nebyl valný, ale aspoň to vypadalo líp než mohlo, ačkoliv byly celé zablácené, což se dalo říct i o Chuuginých rukách. Zvedla hlavu. Ohlédla se, kde je Tsuki, jelikož se jí vytratil z dohledu. No, nejspíš bude muset počkat na to, až se vrátí nazpátek, nechtěla se mu ztratit v těchto neznámých končinách. A běžet po kluzkém terénu, kde by se mohla rozplácnout, se jí fakt nechtělo. "Yoshi?!" zakřikla, aby dala o sobě aspoň vědět, že se jí kdesi... ztratil v lese.

Tsuki Akiyoshi

Za sebou neslyšel žádné kroky. A to mu bylo podezdřelé, takže se rychle otočil. Očekával tam krásný obličej Shinu, ale... nebyl tam nikdo. Napadlo ho, že opět šel moc rychle a utekl jí. Naneštěstí on sám asi zešel z cestičky a šel bahnitou stezkou kamsi do hlubokého lesa. Začal se tedy vracet po vlastních stopách v bahně. Přitom neustále volal: "SHINU?! KDE JSI?!" Bylo mu líto, že Shinu utekl. Byl to špatný začátek mise, podobně jako té co měl předtím. Zbourat jim tam radnici. To bylo zatím jeho nejlepší umění. Demolice a.s. Měl nyní hlavu plnou špatných a negativních myšlenek, takže se nemůže nikdo divit, že to napral hlavou do nejbližšího stromu. Spadl na zem a bolestivě si držel hlavu. Jenže bolest začínala přecházet ve vztek. Kolem něho začala vystupovat jeho magická energie. Mihla se magická pečeť a v rukou měl hned dvě čepel. Vztekle jimi pokácel tenký stromek, který mohl za jeho vztek. S ránou přes obličej a aktivovanou magií začal postupovat dál. Stále volal jméno své kolegyně a jeho čepele zářily mezi stromy. Doufal tedy, že jí najde.

Tsuki Akiyoshi

Pokračoval kamsi po úbočí kopce. Obličej měl pěkně pohmožděný, ale jinak byl ještě v pořádku. Najednou ovšem kolem něj projelo něco na bahně. Stačil si všimnout, že to byl člověk. A jediný známý člověk v okolí byla Shinu. Jeho doměnku potvrdilo i volání z míst kam osoba "projíždějící" okolo byla Shinu. Deaktivoval tedy svojí magii a rozeběhl se z kopce dolů. Jenže, to byla nejspíš pěkně velká blbost. Podklouzl, spadl po čumáku do bahna a jel vesele dolů za Shinu. Naštěstí z něho spadl jeho plášť než se začal klouzat. Takže plášť letěl pěkně nad ním a zaklesl se do větví kousek od Shinu. Jenže to nebylo to nejhorší. Jak se klouzal, doklouzal se až k Shinu a než stačil zařvat aby uhla narazil do ní. Nejspíše jí srazil k zemi a zůstal ležet na části jejího těla. Vypadal opravdu kouzelně. Obličej byl částečně od bahna a také na něm byla velká rána od toho stromu. Jediné na co se zmohl bylo, že zvedl pohled a podíval se jí do tváře s mírným úsměvem. "Ahoj," zamumlal nervozně a stále na ní ležel.

Teď už vám bylo úplně jasné, že jste již sešli z cesty. Přesto se na Vás usmálo štěstí. Nebo to byla jen náhoda? V dálce jste mohli zaslechnou šum vody. Někde poblíž musela být . Kdo ví, jak je řeka daleko, mohli by jste se ještě více ztratit a cesta zpět by se Vám mola hledat hůře. Každopádně, plácat se zpět nahoru do kopce v tom bahně není taky zrovna ideální.

Tsuki Akiyoshi

Zmateně si otřel bahno z obličeje. Odhalil tak velký šlinec přes obličej. Nervozně se usmál a nakonec z ní slezl. "Jop, jsem v pohodě. A ty? Takhle tě asi nikdo nepřeválcoval co?" zeptal se a zaposlouchal se do zvuku na kterýho upozornila. Chvíli poslouchal a nakonec kývl se slovy: "Ano, slyším. A jsme asi dost daleko od původní cesty. Ale, voda to je dobré znamení." Hned na to začne hledat svůj plášť. Nikde ho neviděl, tedy po chvíli ho našel. Ale jak se k němu teď dostat. Takto vysoký a silný strom nepokácí a ani na něj nevyleze. Smutně se tedy otočil na Shinu a zamumlal: "Asi nevíš jak bych ten plášť dostal dolů že?" Vypadal smutně. Bez toho pláště v poslední době nedal ani ránu. Potom pozvedl ruku a začal Shině otírat bahno co na ní naplácl v oblasti břicha. Nevypadal zrovna nejveseleji, ale i tak sám sebe otíral druhou rukou.

Chuugi Shinu

Lehla si zády do bahna a utřela si z obličeje bahno. Potichu zasyčela, jelikož se někde podřela, ale dále se tomu nevěnovala. "Přežila jsem, to je hlavní." bez nálady se dívala na kus látky, který povlával na větvy stromu. Zužily se jí rty do jedné tenké linky jako kdyby nad něčím uvažovala. Potom se podívala na Yoshiho, který pronesl otázku či neví jak ten plášť dát dolů. Sjela očima po kmenu; strom je tlustý a ještě k tomu doprostřed bez větví. Podívala se zase na plášť a zašeptala: "Black stalk." po třech minutách nic nedělání se trošku začl zvedat kus pláště a vypadalo to, že by mohl každou chvíli spadnout, ale nakonec tam zůstal dál viset. "To bude na dlouho." zamumlala potichu směrem k Yoshimu, kterému chytla ruku, aby jí přestal čistit tričko.

Tsuki Akiyoshi

Pozoroval to co dělala aby sundala jeho plášť. Když se to ovšem nepovedlo smutně si povzdechl. K tomu všemu ještě odtáhla jeho ruku z jejího bříška. Pohlédl na ní a zamumlal: "Asi si ten plášť budu muset sundat sám. Prosím jdi stranou... nebude to hezké, to co mám teď v plánu udělat." Začal se soustředit. V každé ruce se mu objevila měsiční katana. Najednou prudce vyhodil tu v levé ruce. Projela stromem ve výšce 2 metrů a řetěz který jí pojil k ruce se napl. Najednou se zařezal do Yoshiho paže a ta začala krváce. Vytvořila se tam spirálovitá rána. Hned na to vyskočil do vzduchu a druhou katanu hodil tak aby se zapíchla do kmenu nad větev kde byl plášť. Nejspíš se mu to povedlo jelikož mu i druhá ruka začala krvácet. I na ní se objevila spirála. ALe podařilo se mu dostat na větev. Usadil se na ní a zrušil kouzlo. Syknul bolestí a podíval se na své ruce. Stále z nich tekla krev, ale on už byl na to velice zvyklý. Dělal to tak jednou do měsíce. Natáhl se proto pro plášť a oblékl si ho. Hned na to seskočil dolů. Díky zkušenostem dopadl na nohy a usmál se na Shinu."Ok... tak pojď půjdeme. Veď mě prosím za tou vodou," usmál se a snažil se zamaskovat své ruce.

Tsuki Akiyoshi

Na její otázku ohledně obvazů odpověděl negativně: "Ne obvazy tu nemám. A neboj nejsou potřeba. Je to jen povrchové. Stane se mi to vždycky když tuto techniku použiji tímto způsobem." Mile se na ní usmál a pak se rozešel směrem ke zvuku vody. Ruce schoval pod plášť a nechal je volně spuštěné k zemi. Sem tam na zem spadla nějaká kapička krve. Ale on se cítil v pohodě. dnes to není nejhorší, jednou si tímto trikem prořízl žílu a to byl teprve hukot. Jelikož šel bos, byla jeho chůze téměř neslyšná. Po chvíli se otočil na Shinu a hlesl: "Asi jsme s sebou měli fakt vzít nějaký gáblík. Začínám mít hlad. Ale snad u řeky nachytáme třeba nějaké ryby. Máš ráda ryby?" Optal se velice mile a s úsměvem. Jeho oči se hezky leskly. Navíc dnes nevyšel měsíc takže nám nezářil. Tiše tedy pokračoval za zvukem tekoucí vody.

Již byla tma. Měsíc tentokrát nešel vidět a tak vám na cestu svítili jen hvězdy. Pod nohama jste mohli cítit mokrou půdu, ale nebyla již tak mokrá, jako v lese. Sluníčko totiž na toto místo celý den svítilo a tak stihlo půdu částečně vysušit. Čím blíž jste byli k řece, tím hlasitější byl zvuk tekoucí vody, který občas doprovázelo nějaké žblunknutí či kvákání žab. Zřejmě jste již byli blízko. Půda se změnila v kamenitou pláž. V momentě, kdy Akiyoshi ucítil vodu pod jeho nohama o něco měkkého zakopl a sletěl přímo do studené vody.

V té tmě to nebylo příliš vidět, ale věc, o kterou Raiden zakopl se začala hýbat. Plazivými pohyby si to nasměřovala k jednomu velkému balvanu poblíž a po chvíli zmizela za ním. Nedalo se přesně určit, co to je. Byl to jen tmavý pohyblivý flek.

Tsuki Akiyoshi

Vypadalo to že byl i se Shinu konečně na "pevné" zemi. Hlasitě oddechoval. Dnešní den nebyl opravdu jeden z jeho nejlepších. Chvilku se rozkoukával a sledoval jak mu z rukou vytíká krev. Nakonec se pousmál na Shinu což, ale asi nebylo ve tmě vidět a promluvil: "Ach... no Ano jsem v pořádku. Ale teď mi jde hlavně o tebe! Není ti nic? Neublížil jsem ti? Nepraštila jsi se někam?" Sledoval, prohlížel a strachoval se o Shinu. Nějak ani nevnímal, že měl na sobě úplně promočené šaty a že jeho obličej pěkně mění barvy od té rány do stromu. Následně se rozhlédl po okolí a zamumlal: "Neutáboříme se tu? Seženeme nějaký ohníček a necháme si uschnout šaty." Navrhl a stále jí starostlivě sledoval, své vlastní tělesné újmy nesledoval.