Doručení zásilky (Masao Kouhei)

Masao Kuohei
"Mrzout jeden" pomyslel si když slyšel jeho ton."Víš rád bych ti to předal ale nedostl jsem žádné informace o tom že mě má někdo vystřídat Jomei" řekl protože už delší dobu bylo podezřele velké ticho,když domluvil mie se na něj usmál.

Nepřišel jsem tě vystřídat... Copak jsi nedostal za úkol donést něco nazpět? To si myslíš, že bych se s tím vláčel? Být po mém, už by je nikdy neviděli. Trochu se šibalsky usměje. Cesta, kterou jste kráčeli, najednou zahnula do lesa a rozvětvila se v dvě malé pěšinky. Nikdy však nebyla žádná značka, která by ukazovala, kam pěšina vede a tak by mohlo být snadné zabloudit. Mohli byste pokračovat rovně po poli a les si obejít. To by Vám však mohlo zabrat dvojnásobně více času, než kdyby jste šli lesem. Ať už si zvolíš jakoukoliv cestu, pěšinky i pole jsou značně zablácené od včerejšího deště.

Masao Kouhei
Když dojdou na rozcestí u kterého neví kam směruje otočí se na jeho "doprovod" "Nezeptal jsem se tě jestli jsi z nějakého cechu inu pokud si z cechu kterému mám tohle doručit musel si tudy už jít,mám pravdu?" (nějak jsem pozapoměl jméno toho cechu pokud vůbec bylo zmíněno) když domluvil tak................ tak domluvil.

Bronze Ship... Cech, kam máš tu zásilku doručit a taky cech, jehož jsem členem. Poté pohlédne na rozcestí a zastaví se. Nevzpomínám si. Trochu se ušklíbne. Zdá se, že jeho orientační smysl není příliš dobrý.

Masao Kouhei
"Ach ti staří a jejich skléroza" pomyslísi a začne uvažovat nat tohle situací."Skus si vzpomenout chlape" řekne a za pomocí své magie vysaje vodu z bláta snad by se tím mohly vyjasnit nějaké včerejší stopy a bylo by lehčí určit směr.

Řekl jsem, že si nevzpomínám... a když řeknu, že si nevzpomínám, tak si ani nevzpomenu. Pohlédne na tebe, jako by jsi po něm chtěl bůh ví co. Nejspíš to přeci jen zůstane na tobě a budeš muset určit směr ty. Hodně štěstí...

Masao Kouhei
Odpověď od toho šaška jej nazajímala "Víš ty co půjdem tou v pravo" řeknemu a vydá se cestou která vypadala jakoby tudy před nedávnem projel nějaký vůz tažený koni tedy aspoň mi to tak připadalo něž jsem to tu vysušil protože to byla pěkně rozoraná břečka.

Pomalu se začalo stmívat, měsíc tentokrát nešel vidět a tak vám na vaši cestu svítili pouze hvězdy a část slunce, které však již bylo schované z větší části za kopci. Půda pod nohama nebyla příliš rovná. Kočár, který tudy projel, polní pěšinu pěkně zoral, takže se po ní šlo pěkně špatně. Navíc, občas se vám do cesty připletli kamínky a kameny. Možná by bylo lepší někde přenocovat a pokračovat až ráno.

Masao Kouhei
"Hej Jomei měli bychom se na noc utábořit,rozděláme oheň a možná se lépe poznáme co ty na to?" řekl jsem a nahodil můj milí úsměv.Doufal že i v takovém mrzoutovy dříme nějaký dobrý duch.Posadil se na nedaleké rovné zelené místo uprostřed lesa a vytáhl si z batohu láhev pití.

Jomei si jen tiše vylezl na strom, který stál poblíž. Neměl žádné námitky, zdálo se, že byl docela utahaný. Rozdělávání ohně teda nechal na tobě. Z kapsy svého kabátu vytáhl kus chleba a část ulomil. O chvíli později ti kousek chleba ležel v klíně. Nebylo to sice moc, ale něco málo jsi dostal. Zato odpověď na tvé otázky se ti nedostali doteď.

Masao Kouhei
Rozdělal oheň za pomocí svého křesadla no ještě předtím poděkoval Jomeiovy a za chléb.Když už byl hotovdonesl svůj batoh pod strom edaleko Jomeie pořádně jej zamaskoval a poté vyšplhal na tento strom.Zdíval se na oblohu a řekl "Ty Jomei jakou vlastně ovládáš magii?" Poté hleděl na oblohu a čekal na odpověď.

Místo odpovědi jsi mohl slyšet jen tiché chrápání. Zdálo se, že Jomei byl dost unavený, jelikož hned usnul. Možná i proto byl tak mrzutý. Slunce už již úplně zašlo a okolí přikryla tma. Začala noc. Možná by jsi měl i ty zalehnout, čeká vás dlouhá cesta.

Masao Kouhei
Když jsem uslyšel jeho chrápání tak jsem si uvědomil že bych měl taky zalehnout,slezl jsem ze stromu vyndal z batohu deku a vyšplhal zase nahoru vzhledem k tomu jaký to byl masivní strom jsem si našel pěkně "vydlabané" místo a zalehl do něj přikryl se dekou a nechal se unášet mími sny.

Usnul jsi velice brzy. Noc byla v tuhle roční dobu ještě chladná a tak se ti deka velmi hodila. Brzy se noc vystřídala s dnem a objevili se první sluneční paprsky. Když jsi se vzbudil, byl Jomei pryč. Jeho kabát tu však zůstal viset na jedné z větví a tak jsi měl jistotu, že se vrátí. V noci jsi však promrzl a navštívila tě teta rýma. A k tomu všemu ti ještě začalo kručet v žaludku.

Masao Kouhei
Jakmile se probudí skontroluje krabičku "ano je stále tam kde má být" jakmile si tohle řekne tak si kýchne "a sakra zase rýma" řekne tentokráte nahlas a poté sleze dolu se stromu,Jomeiuv kabát ho nějak nezajímá.Když sleže vytáhne z Batohu bochník chleba ze kterého ukrojí čtyři krajíce dva pro sebe a dva pro Jomeie,natře je máslem a pustí se do jezení.Ty Jomeiovi položí na kámen a pak je přikryje vlelkým listem.Zahledí se do ohniště a když se ujidstí že je uhašeno zvedne zapomocí své magie ze země rosu a začne ji pocucávat poté se natáhne na zem a zahledí se na oblohu po chvíli se ozve "Habči" (Kýchl si ).a znovu se začne soustředit na oblohu.

Již za chvíli se vrátil Jomei. Bez svého pláště už nevypadal tolik drsně. Hlavu mu zdobili blonďaté vlasy. Na pravé části jeho těla jsi mohl spatřit rozsáhlé jizvy a popáleniny, které se táhly až na jeho obličej. Mezi těmi všemi jizvami byla i jedna nová rána, zřejmě od nože nebo jiného ostrého předmětu, z které ještě občas kapala krev. Musel k ní tedy přijít během doby, kdy byl pryč. Mohl jsi si také všimnout růžence na krku, který byl až do teď skryt pod pláštěm. Neválej se tam jak pytel hnoje... vyrážíme. Oznámí ti ihned po tom, co si oblékne plášť.

Masao Kouhei
"Joooo už jdu" odvetíma vzápětí si kýchnu.Poté vstanu ukáži na chléb na kameni a jenom dodám "to je pro tebe" když to dořeknu tak sjedu pohledem na Jomeie samotného prohlédnu si je od hlavy až k patě a zastavím se na jediném místě a to na jeho jizvě "Co se sti stalo?" zeptám se jej a vydám se směrem k batohu do kterého zabalím deku a zbytek věcí co jsem tady rozházel.

Jomei se s tím, že jsi byl tak hodný a nachystal mu snídani, nějak nezatěžuje a pomalými kroky vyrazí. Lozil jsem mezi keři s trny, pořezaly mě. Odvětí ti, jakmile se ho optáš na jizvu a zakryje ji pláštěm. Jizva však zdaleka nevypadala na to, že vy ji udělali trny. To jídlo si nech, budeš potřebovat doplňovat energii. Dodá po chvíli.

Masao Kouhei
Když slyšel Jomeiovou odpověď moc mu nevěřil, ale nedával to na jevo.Po rozhovoru tedy sbalil chléb a ostatní věci a vydal se dále po cestě kterou včera přišli.Již moc nekýchal ale stále jej trochu škrábalo v krku.Když došel na cestu vytáhl z pod kabátu tyčinku a zařval na Jomeie "jdeš nebo né?"

Vydali jste se na cestu. Pokud vše půjde dobře, již zítra by jste se měli dostat k horám a další den je přejít. Ačkoliv bylo ráno, slunce už pěkně svítilo. Na tuhle roční dobu bylo příliš teplo, ale to již není nic neobvyklého. Počasí se, jak se poslední dobou zdá, zbláznilo. Pokračovali jste cestou kolem lesa, pole se zdálo být nekoncečné.

Masao Koouhei
Jak jsem tak šel a užíval si ticha začal jsem přemýšlet nad tím co je v té krabičce, otočím se na Jomeie a zeptám se "Jomeii nevíš co to vůbec nesem?" byl jsem totiž strašně zvědavý ale každopádně jsem neměl chuť krabičku otevírat.Nechtěl jsem porušit slovo které jsem dal

Bohužel... Tohle ví pouze pár lidí. Ten, jemuž máš zásilku předat, a rodina, která ti zásilku předala. Pomalými kroky kráčí vedle tebe. Řekli ti, co jim máš vlastně donést zpět? Optá se. Najednou zaslechneš za sebou klusání koně a skřípot povozu. Přímo vedle Vás zastaví sedlák se svým povozem a optá se Vás, zda nechcete kousek svézt.

Masao Kouhei
Otočí se na Jomeie a jenom přikývne na znak toho že s ním pojedou poté zeptá sedláka kam to vlastně jede.poté se znova otočí na Jomeie "no víš říct mi to chtěli ale nakonec to nedořekli,ty to víš?"

Oba jste naskočili na povoz. Místo bylo jedině vzadu, jelikož Jomei obsadil ihned místo vedle sedláka. Vím, ale neměl bych ti to říkat. Šibalsky se pousměje, to však ty nevidíš, jelikož je k tobě zády. V povoze byly zbytky něčeho neidentifikovatelného. Vypadalo to jako hnůj, vonělo to jako hnůj a věř nevěř, byl to hnůj. Do jedné takové hromádky jsi si právě sedl. Vracím se zpět na svůj statek v horách. Vyvážení hnoje, to není jenom tak. Nemůže se hodit, kam se nám zlíbí. Navíc, když za něj někdo dobře zaplatí... Takový hnůj, to je dobré hnojivo. Slyšel jsem, že ho v Tsuki Town používají k pěstování zeleniny a ovoce, prý potom dobře roste a ještě lépe chutná. Mluvil sedlák chytrým tónem a přitom si hladil svoji bradku. Do hor jedu, do hor. A jak se ti tam vzadu daří děvčátko? Nejspíš se úplně pomátl a nebo byl úplně slepý. Kdo by pak ale řídil povoz?

Masao Kouhei
"Hmmmmmmm krásná vůně" pomyslím sia sednu si dozadu nejdenou se zahledím na jednu kuku hnoje předemnou "hmmmmm vypadá to jak kůň ale když to rozdělíš tak jak veverka" řeknu si a poté promluvím k sedlákovi "A jedete kolem Dead City?Jo a takvá drobnost já jsem kluk."