Pátrání po vězni (Tengoku H. & Shinichi O.)

Shinichi Okazaki

Jaj, jak dlouho to ještě bude trvat? Milion let? Ale je to vcelku vtipné, že má fobii z přecházení mostů, když je náš cech přímo za mostem... Kdybych ho neznal tak by mě takový věc nikdy nenapadla. Na mém obličeji se objevil mírný úsměv... Musím trochu zkrátit to čekaní a tak si raději zazpívám písničku... Tak začneme: OH BABY…OH YEAH…OH…Kimi wa itsu kono mach, tTaikutsu dato nageki, kinou wataru bashou sagashite iru, kuchizusamu MELODY wa, sabikakeru SAME OLD SONG, atarashii uta kobanderu, fuan ni naru no wa kokoro no dokoka de, mirai wo shinjiteru kara, B-- Zrovna když jsem chtěl jít na druhý refrém písně tak mě přerušilo to, že pán pomalý šnek se už konečně doplazil pryč z mostů. Díval jsem se na něho jak vstává a pak se vídal dál... No, mise je za 80 000 jewelů a jestli to byla ta nejhodnotnější fakt nevím... Bral jsem to skoro naslepo. Odpověděl jsem Sonnymu na jeho otázku a vydal se dál do neznáma hledat uprchlého vězně. Jo a mimochodem jdeme do Celestial Rocks. Ještě jsem dodal a šel dál. Mezitím jsem si přemítal v hlavě cestu do Celestial Rocks a jestli si nevzpomenu jestli tam nevede nějaká zkratka.

Sonny

"Celestial Rocks? Tak to tam budu jako doma, všechno, co je nebeské mám rád." Pomyslel jsem si a pokračoval tím směrem, co Shinichi. "A co máme dělat? Musím trénovat, chci jít na misi S! Tyle mise už mě nebaví. Je to furt dokola, doruč to, doruč tamto, zaruč bezpečnost tomu, zaruč bezpečnost tamtomu. Je to blbost. Jestli jdeme zase něco hlídat, tak si oholím vlasy!" Vykřikl jsem a ustálenými kroky čekal na Shinichiho odpověď. "Magore? Kde je Celestial Rocks? Já už jsem to asi zapomněl. Nějak si to místo nevybavuju. Vlastně ani nevím, jestli jsem tam byl." Dopověděl jsem a protáhl se. "Snad to nebude daleko."

Shinichi Okazaki

Pokračoval jsem směrem k Celestial Rocks a samozřejmě věděl kde se nachází... Jinak by to bylo špatné. Nedoufal jsem totiž, že to bude tenhle idiot vedle mě vědět. Chvíli jsem poslouchal ty blbé keci Sonnyho až mě zaujala jedna věc... Oholí si vlasy? To bych teda rad viděl... To by byla teprve sranda. Samozřejmě, že jdeme doručit dopis jednomu chlápkovi v Celestial Rocks... Takže si už můžeš rovnou začít stříhat vlasy idiote!... To si myslíš, že bych zase bral takové stupidní mise? Máme hledat jednoho vězně, který utekl při přepravě do věznice... nebo když jel do ní? No, to je jedno... Máme ho prostě chytit a odvést do Lost City. Pak jsem se na chvíli odmlčel a šel dál. No, je to ještě dost daleko takže se těš na spoustu chození "bez" přestávky. Stejně nejlepší bude až ho chytneme... To skončí jako vždycky bitkou... A jestli nebude chtít bojovat tenhle idiot tu bitku stejně vyvolá. Pomyslel jsem si a přitom "idiot" jsem se podíval směrem na Sonnyho.

Ryuuka

"Super, takže konečně nějaká akce! Už se těším až nějakému magorskému zloději nakopu prdel. Co se týče té cesty bez přestávky" nyní jsem nasadil posměšný výraz. "Blbče, myslíš, že mě může blbost, jako je dlouhá cesta zastavit před bojem? Prostě tuhle misi splníme a půjdeme na další! Spíše mám strach o to, jestli to ty tvoje nohy vydrží. Jsi si jistej, že chceš bojovat? Vypadáš, jako že máš strach hahha" Dopověděl jsem a zasmál se.

"Tak jo Shine, ta cesta začíná být pěkně nudná, kdy že tam budem? Doufám, že víš, kde to je!"

Shinichi Okazaki

Zrovna mě napadlo jestli bych si neměl dát do uši špunty abych nemusel poslouchat tady toho idiota Sonnyho a jeho blbé keci... Takže, špunty nemám, sluchátka a přehrávač s hudbou jsem si také nechal doma... To mi nezbývá nic jiného než ho prostě ignorovat a jít dál... Jestli se pořad budeme jen hádat a mlátit tak tam dojdeme tak za sto let... Kdoví možná i později... Asi bych mu měl odpovědět, když se ta snaží na sebe upoutat pozornost. Pomyslel jsem si a po dost dlouhé době na něho chtěl promluvit... Jenže se tu odněkud sebral nějaký dědek a ptal se jestli by nás nemohl svést. Možná bychom jeho ochotnosti mohli využít k svému prospěchu, ale na druhou stranu přežije to s námi?
Jdeme do města Celestial Rocks... a nechtěli bychom vás moc obtěžovat... Jestli to nemáte po cestě tak to raději půjdeme pěšky.
Pověděl jsem pánovi a samozřejmě tahle povaha byla jen s mnoha mých falešných tvářích... Něco se mi na tom dědkovi nezdálo, ale možná to bylo také jen mou přehnanou opatrnosti... Navíc jsem moc staré lidí v oblibě neměl a tak mi cestovaní s nimi moc nevyhovovalo.

Tengoku

"Tenhle dědek, co nás chce svést byl docela divný. Z čista jasna se tu objevil a chce nás svést? Něco se mi na něm přeci jen nezdá, ale tím spíše bychom to měli příjmout a zkontrolovat, co je zač. Jsem celkem zvědavý jestli je to také mág." Pomyslel jsem si a mírně se zamračitl. "Ale samozřejmě pane, moc vám děkujeme za svezení, že Shinichi?" Při posledních dvou slovech jsem Shinichiho hodil na jeho vůz a taktéž si nasedl. Pak už jsem jen dával pozor na každý dědkův pohyb, což mě po minutě přestalo bavit, takže jsem si lehl a koukal na nebe."he, už chci na misi úrovně S. Tyhle mise jsou zatraceně nudné. Proč Hiroshi a Akane na ty mise chodit můžou sakra, je to nefér."

Shinichi Okazaki

Při žduchnutí Sonnyho jsem sletěl na ten dědkův vůz... No, tak nakonec asi stejně pojedeme... Na toho dědka si musím dávat pozor... Vůbec se mi nelíbí, ale je taky pravda, že mě se nelíbí hodně lidí a nikomu není třeba moc věřit... Jednou či později vás stejně podrazí nebo něco takového... Jeli jsme ve velmi nepohodlném vozu, což mě hodně štvalo... Raději bych chodil pěšky než tohle... Za všechno jako vždycky můžu tady pán idiot Sonny... Já prostě nesnáším idioty! To jejich lehkovážné myšlení a jejich debilní reakce... Nejradši bych je všechny seskupil na jednom místě a pak je pěkně jen zabil... Jojo, to by nebylo až takové špatné... Raději jsem se začal uklidňovat a dál sledovat okolí a nějaké divné reakce dědka... Sonnyho jsem si vůbec nevšímal, protože by mě to jen více rozčililo...

Tengoku

Při koukání na nebe se skuchátkami v uších jsem přemýšlel o spoustě věcech. Nejraději bych už byl u toho vězně a rozdal si to s ním tváří v tvář. Po nějaké době už mě to nebavilo. Byl jsem hold nedočkavý človíček. Odklonil jsem pohled z nebe na dědka a pověděl. "áááéá. Kdy už tam budeme?? Chcete mi říct, že cesta do poloviny k Celestial Rocks je tak dlouhá?!" Pověděl jsem histericky a nedočkavě. Byl jsem typ člověka, co se nerad nudí. "Pf, skoro to vypadá, jako kdyby nás chtěl zavést někam jinem a vykuchat si nás, přičemž by si mě pověsil nad postel a Shinichiho na odpadkový koš. Haha." Pak jsem se otočil na toho debila, co asi dělá. Nedělal nic zajímavého, a tak jsem pohled odklonil zase na starce.

Shinichi Okazaki

Hele nepřehání to ten dědek trochu? Vsadím se že jestli ještě přidá na tempu tak se to tu už opravdu rozsype... Nemám moc huť se tady rozválet se na zemi... Pomyslel jsem si a nemohl se dočkat až už konečně budeme na místě. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devet, deset... Začal jsem si z nudy počítat v myslí číslovky až do 100... Takže přijedeme do poloviny cesty a pak to dojdeme... To je pohoda.

Sonny

Na dědkův dotaz jsem si trochu prohrábl, resp. poškrábal vlasy "Ale, jsme zdejší. Jenom já v Celestial Rocks ještě nebyl a na mapu jsem nekoukal ani nepamatuju. To je vše." Objasnil jsem mu situaci a zasnil se pohledem na nebe.

Po opravdu dlouhé cestě jsme se konečně dostali skoro k polovině. No, já jsem to nevěděl, ale aspoň jsem si to myslel. Probudil jsem se ze snů a podival se na Shinichiho. Po té na dědka a nakonec na cestu. Ač jsme byli na voze, vstal jsem a trochu se zasmál. "Dobře starče, děkujeme vám za odvoz. Nyní už to dojdeme." Pověděl jsem mu a do holých ruk sebral Shinichiho, přičemž jsem ho vyhodil z vozu. Následně jsem skočil za ním. "Tak, jdeme. Zrychlíme trochu tempo, ať už tam jsme. Je to děsná nuda pitomče."

Shinichi Okazaki

Jeli jsme a jeli... Myslím, že bych už měl pomalí promýšlet nějaký plán co budeme v tom Celestial Rocks dělat nebo respektivě kde ho vůbec budeme hledat... Na papíru je napsáno, že jen uprchl, což mi teda vůbec nepomůže... Proč si ale zrovna vybral Celestial Rocks? Možná tam má nějaké známe u kterých by mohl být nebo ho k tomu městu něco táhne... Je ale také pravda, že Celestial Rocks je jeho poslední místo výskytu, proto už by tam klidně nemusel být a mohl by být někde v prd*li... Tak jsem si přemýšlel a najednou si všiml, že Sonny nějak spí... Blbec... Klidně bych ho mohl teď jednoduše zabít. Po nějaké chvíli se konečně probudil a jako vždycky byl zase plný té své nesnesitelné energie... Vyhodil mě z vozu a pověděl, že dál půjdeme po svých... V tom měl, ale možná pravdu, protože není moc velký rozdíl v tom tam dojít nebo jet na tomhle stroji... Tak jdeme demente... Pověděl jsem mu a poté se rozběhl směrem k Celstial Rocks.

Tengoku

Po několika desítkách minut běhu mě celkem rozbolely nohy, najevo jsem to však nedal. Shinichi byl taky určitě celkem dodrcený, no, též to najevo nedával. Určitě ale hrál, že je nezkonalý běžec a skutek utek. Po malé chvilce jsme konečně společně s Shinichim zahlédli náš cíl. Ano, opravdu Celestial Rocks. Radostí mi žhly oči a náhle jsem se zastavil. "Konečně, tohle byl opravdu maratón co? Heh.." Pověděl jsem mu a zasmál se. Překvapivé však na tom bylo to, že jsem v té větě, resp. otázce neřekl žádné sprosté slova a to už je co říct. Prostě jsem byl rád, že už tu jsem . "Tak, jdeme. Kde že to vlastně ten vězeň je? Nebo byl. To je jedno, těším se až ho dostanu do toho věžení za pomocí mých pěstí." Prohlásil jsem a ještě klasicky dodal. "Blbče." Pak už jsem jen zavřel oči a měl úsměvavý výraz. (Gin 4ewa)

Shinichi Okazaki

Konečně jsme už měli na dohled Celestial Rocks... No, konečně... Tak teď jenom hledat toho ko*ota... Tohle zase bude 100% otrava. Pomyslel jsem si už zadýchaným hlasem, protože ten běh mi dal zabrat... Nebyl jsem moc zvykli běhat tak dlouho vkuse a k tomu ještě tak daleko bez toho aniž bych se napil... Proč já neumím lítat? Chtěl bych se to naučit... Pak by to bylo hned pohodlnější cestovaní po světě. Šel jsem už rovnou směrem do města a Sonnyho plně ignoroval. Teď jsem měl zrovna v plánu jako první si koupit něco k pití... Nejlépe čistou vodu, protože ze sodovky bych měl ještě větší žízeň...

Dovolím si podotknout, že Celestial Rocks je pohoří... aby nedošlo k nedopatření...

Tengoku

Chvíli jsem stál na místě, ale pak mě Shinichiho ignorace totálně naštvala. Ostatně, on to dělá naschvál s tím, že ví o mém následném útoku. "Shinichiiii!!" Zakřičel jsem a neuvěřitelnou rychlostí vyběhl za Shinichim. Když už jsem od něj byl asi tak dvacet metrů,
tak jsem ho ještě oslovil. "Ty šmejdee!" Pak už jsem jen vletěl do Shinichiho a svalil ho na zem.
Okolní lidé mohli pozorovat naší rvačku. Co k tomu dodat, tohle je Silvermoon! Chvíli jsme si dávali rány, jako obvykle, pak mi ale trochu zakručelo v břiše. Měl jsem celkem hlad a žízeň, nejhorší na tom bylo to, že jsme neměli ani jeden peníze. Teda aspoň já je neměl.

Shinichi Okazaki

Vypadalo to, že jsem zase naštval Sonnyho a ten se na mě zas jako klasicky vrhl... Začal mi dávat pěstmi a mu je opětoval... Tím zase začala jedná z těch naších klasických rvaček... Jak to tak vypadá tak dokážu tohohle blbce naštvat i tím, že vlastně nic nedělám... Hehe... Ignorace je jednoduše někdy o mnoho lepší než slova. Pomysle jsem si při rváčce a pak jsem si všiml, že Ryuuovi kručí v břiše... Popravdě řečeno mě taky... Měl jsem hlad a kromě jedné půlky čokoládové tyčinky jsem u sebe nic neměl... Tak jsem se na Sonny podíval a pověděl mu... Máš hlad co? Baka! Pověděl jsem mu a poté ho odstrčil od sebe... Vstal jsem ze země a podíval se na něj. Já docela taky... takže... Vytáhl jsem z kapsy nedojedenou tyčinku a na dvě kousnutí ji snědl... Hmm... čokoládová je nejlepší... Tak co teď blbe? Jdeme hledat toho vězně ne? To bude teda otravné v tomhle prostředí.

Tengoku

Jen jsem se na Shinichiho oddechově koukl a chvíli po té odvrátil pohled na nebe. "No, nevím. Tady moc lidí není, takže nevím koho se chceš zeptat. Kde chceš vůbec začít?" Pověděl jsem mu a sevřel ruce v pěst, přičemž jsem se Shinichimu koukl do očí. "Prostě budeme bezhlavě hledat. Velmi rychlým tempem, prohlídneme každý kout tohoto pohoří. Pokud tu najdeme nějaké lidi, zeptáme se jich, pokud nějaké jeskyně bez přístupu, přístup si probijeme. Nenecháme se zastavit, prostě toho blbce najdeme za každou cenu!" Prohlásil jsem a čekal na jeho odpověď. Nechtělo se mi hledat nějakého podělaného vězně, ale nemám na výběr, pan Ing. Shinichi Dementor takovou misi prostě sebra. Příště vybírám já. Vyberu to pečlivě podle výše odměny.

Shinichi Okazaki

To je přece jasné že to uděláme takhle... Jak jinak bys to taky chtěl dělat? Kdyby jsme ho hledali nějak moc pečlivě a opatrně tak by to nebyla přece taková legrace... Takže jdeme tudy... Pověděl jsem a otočil se... Šel jsem rovně do neznáma a už se nemohl dočkat až tuhle misi splníme... Proč já zase vybral takovouhle debilní misi? A jo už vím... Za všechno může tady hlupák Sonny. Dál jsem si ruce do kapes a vyhlížel hlavně jestli tu není někdo koho bych se mohl zeptat... Nejlepší by však bylo kdyby jsme ho hned teď potkali... To si ale nemyslím, že se stane.

Tengoku

Jen jsem se mírně pousmál a opět zvedl ruku sevřenou v pěst. "Tak Ikuze!" Prohlásil jsem a rozběhl se za ním. Spolu s Shinichim jsme tak začali pročesávat pohoří nezkonalou rychlostí. Nehodlali jsme přestat. Únava nás nezajímala, hlad taky ne (teda, hlad ano, ale musí to přece vypadat cool), žízeň taky ne a už vůbec nás neodradilo místo hledání. "Musíme ho najít, jakmile to celé pročešeme, tak se vydáme do okolí. Prostě ho najdeme (a zmlátíme!)" Pomyslel jsem si a zaskřípal zuby. Už jsem se boje nemohl dočkat, poslední mise byly jen dones něco sem, dones něco tam, ukliď to, ochraň to a skutek utek. No, to mám z toho, že vybírám mise podle odměny a nikoli podle obsahu.

Shinichi Okazaki

Vůbec nikdo tu není... To mě nebaví... Nejraději bych tu už někoho našel... přesněji řečeno toho sku*veno vězně, nakopal mu zadek a odvedl kam máme... Pak bych měl konečně pokoj a šel někde třeba balit holky. Pomyslel jsem si když najednou jsem uslyšel cosi v nějakém křoví... Přiblížil jsem se k Sonnymu a poté ho silou strčil do toho křoví. Kdyby to bylo něco nebezpečného tak až to raději prvně ublíží jemu než mě.

Tengoku

Pročesávali jsme to tu už celkem dlouho, ale pořád nikdo! Kdyby se tu objevilo aspoň něco? Nechápu, proč je to jméno pojmenováno Celestial Rocks, vůbec k tomu to jméno nesedí. Po chvíli jsem se zastavil a přemýšlel co dál. Už mě to doopravdy sralo takhle se tu rozhlížet a běhat jak blázen. "Teď budeme muset nejspíše pročesat okolí. Někde tu být musí a nebo taky nemusí. To je jedno, zkusit to musíme, žádné jiné vodítko nemáme." Pomyslel jsem si a sevřel ruce v pěst. Měl jsem sto chutí z toho vězně vymlátit duši, i když vlastně ani nevím jak vypadá. Nevím téměř nic co se týče téhle mise. Při přemýšlení jsem uslyšel jak se za mnou zastavil i Shinichi a také šustění předemnou v křoví. "Co to je? Že by nějaké zvíře?" Pověděl jsem si v duchu a otočil se na Shinichiho. "Hej magore bě..." BUM BÁC RÁNA. Ve spomaleném záběru jsem nasadil jen usměvavý výraz, který měl značit, že jsem od Shinichiho nic jiného ani nečekal. "Klasika" Pomyslel jsem si při letu do křoví.