Pátrání po vězni (Tengoku H. & Shinichi O.)

Shinichi Okazaki

Heh, vypadá to, že to vůbec nechápe... tak až rovnou řekne, že to neumí a ne tady takhle machrovat... nakonec stejně pravda vyšla najevo... Pomyslel jsem si a nad tou jeho reakcí po dokončení jsem se jen usmál... Najednou někdo promluvil... Když jsem se podíval byla to nějaká žena z jeho bandy... pohrdala pokrem a to je dosti špatné... Je to hra kterou mám dost rád a takhle na to ona? Ale stejně se do ni asi kvůli toho nepustím, protože co bych asi tak já slabý mág třídy E mohl zvládnout proti takové bandě... vždyť bych neporazil snad ani tu holku... ale nakonec jsem ji stejně něco pověděl... Hele, pro tebe to možná je blbost, ale pro mě je to je fakt dobrá věc... a abych ti odpověděl na tu tvoji zbytečnou otázku... ano jsem mág... Pověděl té ženě a navíc ten magor co tu ležel celou dobu na zemi se rozhodl, že vstane... A já ti říkám, že nehraješ... Pověděl jsem tomu idiotovi...

Žena se pousmála. Já se neptala... A o vteřinku později stála těsně u vás se založenýma rukama. Nikdo tu hrát nebude! Ach vy mágové.... slabost zakrýváte smyslem pro hru?! Nepochybuji o tom, že dobře víte.... že je s vámi ámen, ale takhle to zbytečně oddalovat... Vznesla pohrajíc tou hrou, ale i samotnými hráči. Tu už se do toho vložil Hidehar, který se do té doby opět vzchopil. Dobrá, dobrá, jen klid či. Když si chtějí zahrát poslední hru... nechme jim tu radost, před koncem... času máme dost. Pronesl klidně.
Ty tak máš času dost... Sikla. Ale pro tohle já tu nejsem. Odsekla, vrhla na vás vyčítavý pohled, prudce se obrátila a po chvíli zmizela za zatáčkou u cesty.
Nyní jste mohli vycítit jistý neklid mezi vězněm a jeho dvěma zbývajícími kumpány. Ale Hidehar se stále tvářil jako by nic. Přiznávám, tu hru a vše kolem ní jsem během těch let už zapomněl, ale vy si klidně zahrajte a já si třeba vzpomenu, jak vás budu sledovat.

Sonny

Ten šmejd udělal úplně to samé, co obvykle. Odpálkoval mě jako svini a já jen hloupě přihlížel. Nikdy jsem nebyl dobrý na to, abych mu jeho pálky oplatil, většinou jsem to řešil tím, že jsem se na něj vrhl. Teď by mi to ale bylo k ničemu, protože ještě nejsem zregenerovaný z předchozího boje, kterého jsem se vlastně účastnil jen já. Pan indiánek ani nehnul prstem. Marně jsem se celou dobu snažil dělat, že mám rád magii a že v ní věřím. Od doby kdy mě Tengeel opustil to byly jen sny. Nezačal jsem sice magii uvnitř mě nenávidět, ale ani jsem jí neměl nějak zvlášť rád. Nejraději bych byl, kdyby mé síly zrazu přestaly existovat a já bych v klidu mohl poslouchat svoji hudbu. Mezi tím, co si tady slečinka s indiánkem povídali, mi v hlavě přeběhla celá minulost. Mým jediným cílem byl nyní najít Tengeela, draka, který byl mým otcem, nejlepším přítelem a zároveň učitelem. "Jak chceš,.." Pronesl jsem k němu normálním tónem, spíše nevnímavým. Začínalo mi docházet, že naše rivalita byla jen dětinská hrátka, která Shinichiho místy štvala. Rozhodl jsem se tedy se vším přestat a nabrat nové obrátky!

Shinichi Okazaki

Tohle je takové otravné... Nechce se mi hrát s tímhle... poukázal jsem na Sonnyho... Myslel jsem, že si aspoň jednou zahrají s nějakým zločincem, ale tak jako nikdy nejde vše podle tvého... Vstal jsem ze země... Podle tvých slov jsem pochopil, že se bojí nevyhneme, a tak mám takový nápad... Vytáhl jsem z kapsy dvě červené hrací kostky... Poukázal jsem je před sebe a mluvil dál... Jestli hodím číslo sedm tak se nám vzdáš a jestli ne můžeš "mě" zabít... platí? Bez hazardu by byl život přece dost nudný...

Hidehar

Pochopil.... Chvíli nad Shinichiovým návrhem přemýšlel a taky se mu do toho vpletla myšlenka, co kdyby a co kdyby ne...
Inu, nepopírám, že to zní jako velice lákavá nabídka... Pronesl a až provokativním úsměvem. Bez ohledu na to, ale... za co jsem považován za vězně... Nejsem krvelačný vrahoun. Ale, jestli si tak moc přeješ skončit svůj život. Pokrčil nicnamítavě rameny. Házej... a ukaž se.

Shinichi Okazaki

No, abych pravdu řekl... já tě jako za nějakého extra zločince neberu, jen jsem nevěděl jak jinak to nazvat. Odpověděl jsem mu na jeho první polovinu otázky a poté když souhlasil s hozením kostky jsem se jen usmál a pověděl... Ok, jsem rád že si na to přistoupil... Teď jen, co nám přinese osud. Hodil jsem kostkami na zem a čekal co padne... Upřimně jsem nedoufal v to, že tam padne sedmička, protože to je strašně mála pravděpodobnost... (Teď ať GM rozhodne co spadlo)

Kostky se kutálely a kutálely a kutálely a kutálely a kutálely a kutálely..... a znova kutálely, jako by je někdo zaklel.


Hidehar

Bylo vidět, jak má stále víc a víc sebevědomí. Ještě víc se usmíval, když první kostka odhalila své číslo, tedy číslo 2. V tu chvíli si asi myslel, že má vyhráno, což zakončil vítězným výkřikem, jak na druhé kostce padlo číslo 5. Tak vidíš! Nechal jsi se sám nachytat! Ach, jak hloupé, není přece možné, abys hodil sedm, když kostka má jen šest stran! Zvolal vítězně.

Shinichi Okazaki

Když tak radostně vykřikl podíval jsem se na něj jako na blbce... Hele, ty snad ani nevíš jak se hrají kostky co? No, ale to je jedno... Víš ty čísla se totiž sčítají a 5+2 je kolik? Zkus počítat. Pověděl jsem mu a poté si uvědomil jaké to mám já strašné štěstí... To není možné... No, i když tohle moc neřeší, protože začíná bitva... nemyslím si že by dodržel to co řekl... Já bych to teda rozhodně neudělal.

Hidehar

POmalu mu mizel úsměv z tváře. Asi si to právě uvědomil... zdálo se, že se blíží ta chvíle... Na vyzvání reagoval... tak jak měl. Jedna, dvě, tři... Začal počítat na prstech. Jak tak pomalu docházel k tomu číslu, postupně se jeho hlas opět stupňoval. Zase zněl vesele a ani neopoměl svůj otravný úsměv. Sakra... Řekl. Takže jsem prohrál... Prohlásil nijak nezklamaně a zvedl k vám pohled.....

Shinichi Okazaki

Konečně si to Hidehar uvědomil a začal počítat... Aspoň, že tohle umí... Pomyslel jsem si a poté co dopočítal si uvědomil svou prohru, ale ten jeho tón hlasu se mi vůbec nelíbil... Stejně to říká jako by se nic nestalo... no, co jsem taky mohl čekat... Musím přiznat, že na to co o tobě psali si v pohodě chlapík... ale teď ta typická otázka... hodláš dodržet sázku nebo ne?

Sonny

Celou dobu jsem ty dvě osoby vedle mě nevnímal. Koukal jsem na oblohu a kochal se tím krásným pohledem, přičemž jsem přemýšlel co udělám až se vrátím. Nejraději bych byl, kdyby ze mne někdo absolutně vysál magickou energii a já bych mohl žít poklidný život. Jakmile Shinichi navrhl tu hru s kostkami, tak jsem se trochu pousmál, ale stále jsem se díval na oblohu. On byl vždycky hazardér. Nyní jsem si však kladl otázku stejnou jako on a ta zněla takto: dodrží Hidehar část svoji dohody? "Jsem celkem unavený, nemůžeme si pohnout?" Otázal jsem se a sedl si na zem.

Hidehar

Ve vězeních vždycky moc přehánějí, aby z vězňů udělali ty nejhorší v očích všech. Čekal jsem, že za mnou pošlou někoho, kdo to vyřídí rychle. S vámi si jeden odsouzenec alespoň trochu zahraje.... Zdělil úzkostně a dramaticky, však s veselejším uspokojivým zakončením. Nastala chvíle napětí, kdy se zdálo, jako by už indián chmatal na plán bé...
Část mé dohody, jasně. Opakoval.... No, co na plat. Prohrál jsem... musím dodržet slovo. Řekl celkem klidně a opakoval úsměv.

Shinichi Okazaki

To tak... moc mu teda nevěřím... Počkat, já mu vlastně vůbec nevěřím, ale budu dělat jako že jo... možná bude nakonec spravedlivý chlap... nebo taky jeden z těch parchantu, kterým nezáleží na žádné ctí a jdou si jen za svým... No, to skoro sedí na mě... teď mě tak napadá, že být zločincem by mě teda bavilo více než je chytat a porážet... tak nějak s nimi souhlasím... někdy... no, většinou. Pomyslel jsem si a jen se tak neutrálně pousmál... Jestli to tedy myslíš upřímně půjdeš s námi do Lost city, kde tě máme odvést... a jestli ne tak to řekni rovnou, protože se mi nechce někde uprostřed cesty když už si budu myslet, že je vše v pohodě bojovat...

Sonny

Na tváři jsem měl skleslý výraz, jako by mě něco trápilo. A tak to taky bylo, zase mě chytla ta věc s magií a mým učitelem, dráčkem. "Sakra, musím co nejrychleji do cechu, už mě to tu začíná pěkně štvát." Pomyslel jsem si a podíval se na Shinichiho, pak na vězně a zase na Shinichiho. To, o čem si ti dva klábosili jsem vnímal jen letmo, ale pochopil jsem z toho že sázku Shinichi vyhrál. "Dobře, tak jdeme. Ať je mise dokončena, nemám v plánu tady tvrdnout další den, nemám na to čas." Pronesl jsem celkem chladně a ztrápeně. Pak jsem se otočil a popošel asi čtyři kroky dále, přičemž jsem čekal, jestli příjdou, nebo z toho vzejde nějaký větší konflikt.

Hidehar

Na Shinichiho slova nejprve nereagoval. Jakmile vznesl Sonny vyzvání k 'výpravě', pomalu se rozešel k Shinichimu a jak jej míjel, hlesl. Chápu, že mi nevěříte, jsem vězeň a uprchlík, ale hra je přeci hra a i odsouzení umí hrát podle pravidel a fér.Jeho hlas zněl naprosto vážně, při čemž koukal stále dopředu. Jakmile domluvil, pokračoval dále za tím chlapcem, s kterým předtím bojoval. Jeho kumpáni ho jen s otevřenými ústy a údivem sledovali, jak se nechává dobrovolně odvést...

Shinichi Okazaki

Co je ten blb takový nedočkavý? To se tak moc těší na cestu domu? Vždyť tam je strašná nuda... Pomyslel jsem si nad slovy Sonnyho a poté mi něco pověděl Hidehar... Já ho moc nevnímal, a proto jsem jen z toho co udělal a z toho jak se tvářily ti jeho kumpáni vydedukoval, že se chystá svůj slib splnit... Ok... Pověděl jsem a vydal se za Sonnym abychom mohli jít dále.