Pátrání po vězni (Tengoku H. & Shinichi O.)

Shinichi Okazaki

Sesbíral jsem si kameny a našel pěkné místo na ohniště... Položil jsem tam kameny do kruhovitého tvaru a poté položil doprostřed kamenu nasbírané dřevo... Poté jsem si sebral jeden takový pěkný klacek na který se dala dobře napíchnout ryba... Poté jsem zapálil oheň zápalkami které jsem sebral z toho batohu... Pak už byl pěkný oheň na světě já si napíchl rybu na klacek a začal opékat... Když už to bylo tak jsem se do ni pustil... Konečně jsem se najedl! Pomyslel jsem si když jsem rybu snědl a poté vstal... Šel jsem se napít k řece a pak šel za tím chlápkem který mě chtěl dovést k tomu vězni... Takže můžeme jít? Pověděl jsem mu a čekal na jeho reakci...

Shinichi Okazaki

Nějaký nadšený... Snad taková doba to nebyla... navíc ryba musí být dobře propečená... Pomyslel jsem si a šel za nim... Co je vůbec zač? Nehledě na to, že před chvíli se mě snažil zastrašit nebo vyhecovat a teď jsem jeho bracha... Takže řekneš mi aspoň jak se jmenuješ? Nebo mám na tebe volat "Hej ty"? Optal jsem se doprovodu...

Shinichi Okazaki

Hikaru jo... No, já se jmenuji Shin... Pověděl jsem mu a šel kousek za nim... Trochu jsem přidal do kroku abych šel vedle něho a pak šel zase normálně... Hele, jak vůbec víš kde je? Co s nim máš společného? Zeptal jsem se zvědavě i když jsem si nemyslel, že mi tenhle chlápek něco řekne... Spíš zase plácne nějakou kravinu.

Sonny

Šel jsem tedy lehčím krokem a mlčky se díval na to pohoří. "Čím dál tím víc mi to začíná připadat jako past" Pomyslel jsem si a pohlédl na toho vystrašeného týpka. "Jenom by mne zajímalo, proč z ní má ten chlapík strach. Je opravdu tak děsívá? Může být děsivější než Yuki? Hádám, že asi ne." Pověděl jsem si v duchu a začal pozorovat tu ženu. Po té jsem si nasadil své bezvadné sluchátka a začal poslouchat nějakou uklidňující hudbu. Možná jsem se pokusil jenom si ověřit, jestli to je opravdu past. Dělal jsem, že nevnímám okolí, tedy ani tu ženu. Doopravdy jsem však měl zbystřené všechny smysly a soustředěnost na maximální úrovni.

Tengoku

Celou cestu jsem mlčky sledoval ženu a toho vystrašeného muže. cesta se zdála být příjemnější než jsem si teda myslel. Něco mi ale pořád na celé situaci nehrálo. Když jsme konečně byli, teda aspoň jsem si to myslel, na konci cesty tak jsem zahlédl indiánského týpka. "To je on." Pomyslel jsem si, sundal si sluchátka a pohlédl opět na ženu, která něco pronesla. Vypadalo to jako kdyby byli nějací spojenci, vězeň který si z ničeho nic sedí na kameni? No není to divné? Žena bezestrachu příjde, jako jeho pěšák.. "Půjdeš semnou a soudě podle tvojeho trapného smíchu to nepůjde bez boje! Tak jdem na to!" Zakřičel jsem a naprosto lehkovážně vyrazil proti němu s napřáhnutou pěstí. Chtěl jsem se na něj vrchnout a dát mu pár slušných ran. Byl jsem holt z lidí, kteří nebrali vážně sílu protivníka. Nezastavilo by mě to i kdybych stál proti S mágovi. To, že jsem vyrazil lehkovážně však neznamenalo, že jsem přestal sledovat tu ženu a muže.

Shinichi Okazaki

Neboj se... nemyslím si, že to půjde všechno jako po másle... Nikdy nic nejde tak jednoduše... Pověděl jsem mu a šel dál... Vypadá to, že mi ten chlapík, kterému jsem vrátil minci poradil dobrý směr... Ale něco mi tu nehraje... Je mi jasné, že se řitím do pasti, ale něco mi říká, že za tím bude něco mnohém více... Kdy už tam budeme? Je to ještě dlouhý kus cesty?

Sonny

Všechno to vypadalo tak dobře, letěl jsem přímo na něj, ale netrefil se. Nevěděl jsem vůbec jak to mohlo být možné, byla to snad magie? No, seběhlo se to moc rychle, musel jsem to vyzkoušet znova. Nebo jsem taky nemusel být tak hrr, ale jsem to prostě já. Bylo mi jedno, kdo proti mě stojí. "Dítě?! Je mi jedno, co jsi zač. Vymlátím z tebe duši a odvedu tě tam kam patříš!" Zakřičel jsem a znova se rozběhl. Nazval mne dítětem, ale vůbec mu nedošlo, že v našem cechu, Silver Moon, jsou všichni dětmi, dětmi našeho mistra. Opět jsem zavelel stejnou taktiku, chtěl jsem blíže zjistit, co to vlastně udělal.

Sonny

Už se to stalo zase, v rukách jsem měl najednou takovou bolest, jako kdyby do mě bodaly nože. Bolest jsem však najevo nedával, protože bych byl za slabocha. "Začínáš mě srát!" Zakřičel jsem na něj a začal přemýšlet o té jeho magii, vždycky když ho trefím, tak zmizí, což je velmi divné a soudě bodle jeho výrazu jsem v nevýhodě. Podíval jsem se mu tedy do očí napřáhl svojí bolavou pravou pěst a zařval. "Tenryuu no Tekken!" Mou paži začala obklopovat magická energie, kolem začal vířit vítr. V tu chvíli jsem se rozběhl na něj a zkusil takovou ošemetnou taktiku. Místo toho abych mu vrazil pěstí, jako jsem to dělal doteď, tak jsem prostě vrazil pecku do země, abych udělal nějaké plošné škody. Pokud to je jen iluze, tak ten pravý by neměl být daleko.

Sonny

Konečně se mi podařilo aspoň něco užitečného. Jeho kecy však byly tak trochu, otravné. "Předchozími? To tu byli nějací předchozí? Co s nimi asi udělal? Jsou ještě naživu? Myslel jsem, že utekl teprve nedávno. Sakra to je tak když mi ten magor Shinichi nepodá skoro žádné informace o misi!" Pomyslel jsem si a podíval se na něj takovým naštvaným výrazem. "Druhej chlápek? Za prvé, není to chlápek, ale děcko a navíc je to idiot. Za druhé, než sem dorazí, tak už budeš zmlácenej kráčet zpátky do vězení a za třetí, snažil jem se o tohle..." Zakřičel jsem a rozběhl se na něj, při běhu jsem opět zakřičel. "Tenryuu no Tekken!" Tentokrát byla rána mířená přesně na něj.

Shinichi Okazaki

Šel jsem za nim a podle toho co jsem slyšel to vypadalo, že s nim už dement Sonny bojuje... No, musím na malou... Pověděl jsem a otočil se... šel jsem směrem zpět za nějaký kámen nebo tak něco a konal potřebu... Takže co si dám až přijdu zase domů? No... Začal jsem přemýšlet úplně nad blbostma a ta moje potřeba taky podle toho byla dlouhá... Nebylo to nějaká ta klasická jedno minutovka... ale rovnou to byla nějaká deseti minutovka.

Sonny

Na tváři se mi objevil takový ten velcie překvapený výraz. Bylo to dosti divné, ještě před chvílí jsem na něj útočil svojí drakobijeckou magií a teď tu stojím, jakoby nic. Neměl jsem vůbec tušení co se to stalo, ale měl jsem pocit, jako bych se celou dobu pohyboval v jiné realitě, nebo nějaké iluzi. Po té, co jsem mu ale pohlédl na tvář, jsem zjistil že dostal aspoň menší zásah. To by nejspíše vyloučilo tu jinou realitu, protože kdybychom opravdu byly v jiné realitě, tak by se přece nenechal zasáhnout žejo. "Přestaň mě srát!" Zakřičel jsem, přičemž jsem si uvědomil, že na mě vůbec neútočí. Bylo to celkem divné, spíše jako kdyby nechtěl. "Neozbrojeného? A myslíš, že já jsem ozbrojený? Prober se!" Opětovně jsem zařval a pokusil se mu vrazit další pěstí.

Sonny

Tentokrát mi tu ruku neodvrátil žádným magickým způsobem, nýbrž fyzicky. Má pěst mu vletěla přímo do jeho dlaně, což bylo velice ponižující. Po té jsem se ohlédl na tu ženu, jestli nekuje nějaké mecheche. Zdála se nějaká divná, méně drsnější než předtím, spíše jako kdyby měla obavy nebo tak něco. Mezitím, co jsem se ohlížel za ženou, ten vězeň vytahoval jakýsi byč. Toho jsem si nevšiml, jakmile jsem se otočil, tak už na mě ten jeho bič mířil celkem slušnou sílou a rychlostí. "Sakra!" Pronesl jsem a nechal se seknout. Celkem bolestivá rána, jelikož mi pořád držel pěst, tak jsem vlastně nemohl odskočit. Nechal jsem se tedy seknout a začal uvolńovat obrovskou dávku své magické energie do okolí. Kolem ruky, kterou mi držel i kolem té volné ruky se zase začala tvořit nebeská magie. "Tenryuu no Tekkeeeen!" Zakřičel jsem a pokusil se udělat výbuch. Dal jsem do toho tolik magické energie, že pokud to s ním nic neudělá, tak budu jen ztěží bojovat dále, protože má magická energie se ocitá pod polovinou,.

Sonny

Zdálo se, že se mi něco pěkného podařilo, vypadal slabší než na povrch. Tedy, slabší než když jsme sem přišli. Vypadalo to tak skvěle až na to, že já jsem byl taktéž celkem vyčerpaný. Padl jsem na kolena a tyk se podpírral pravou rukou. "Ještě jsme neskončili! Dostanu tě!" Zakřičel jsem a prduce vstal. Po té už jsem šel lehkým krokem k němu, začal jsem kolem sebe výřit zbytky magické energie a pokusil se o běh. Když už jsem běžel směrem k němu, tak jsem vyskočil a pokusil se ho sejmout skokem z výšky. Jen mi nedošlo, kde sebral meč, protože před chvíli na mě tasil nějaký bič, teď se to čirou náhodou změnilo na meč. Útok byl samozřejmě mířený přesně na hlavu.

[b]Sonny[/b]

Všechno se zdálo čím dál divnější, ale vlastně jsem to taky začal mnohem více chápat. Byla to hrozná bolest narazit jen tak rukou do té země. Už jsem neměl skoro žádnou magickou energii, opravdu jsem jí skoro celou použil a utvoření nebeské ocelové pěsti v předešlé situaci. Se zamračeným výrazem jsem se otočil na místo, odkud se ozval ten ženský hlas. Po té jsem se zase otočil na toho indiána. "Tohle bezhlavé útočení mě jednou dostane do hrobu, ts.." Pronesl jsem s usměvavým výrazem. Nevypadalo, že by mi ty rány do země nějak vadily. Byl jsem holt takový. Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl směrem, odkud se ozýval ten ženský hlas a prohlásil. "Tenryuu no.." Když už jsem byl téměř u vstupu. "Tekken" Zakřičel jsem a zamířil přesně tam, odkud měl vycházet ten hlas. Tohle byl poslední výbuch mých ocelových pěstí z nebeské energie. Další magickou energii jsem neměl, potřeboval jsem jí nutně doplnit a dotyčný, který to dokáže, tu zrovna teď nebyl.