Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Yuki Takahashi

Jo... na nádraží určitě zjistíme, kdy nějaký vlak jede. Jen doufám, že nám neujede před nosem... To by nebylo příliš příjemný. Konečně vyrazíme z budovy cechu a vydáme se na naši cestu. Jsem zvědavá, jak budu s holkami vycházet. Nerada bych hned při první misi, na kterou vyrážím s přáteli, pokazila nebo narazila na lidi, kteří mi nesednou. Pohlédnu na holky. I když myslím, že spolu budeme dobře vycházet. Pomalu jsme se vzdalovali od budovy cechu a zamířily ven z města. Naše mise konečně započala.

Rin Takehiko

Dále jsem jen mlčky kráčela vedle svých společnic. Taková doba... Po takový době spolupracovat s někým jiným než s Toshi?... Ale... kdybych dál chodila na mise sama, moc daleko bych se nedostala... takhle alespoň navštívím jiná místa, ale sama bych stejně chodila jen na lehčí mise.... Tohle by mohlo být zajímavé dobrodružství, kde bych mohla poznat nové věci... Už to bude nějaký čas, co jsem byla tak daleko. Tehdy... jsme hodně cestovali, ale White Mountine byly přeci jen trochu z ruky... Staré dobré časy... kde jim je konec... Přestala jsem se utápět v myšlenkách a pohlédla jsem na Ren a Yuki. Napadá mě jen jedna otázka... Víme vůbec, s kým budeme mít na misi tu čest...?

Ren Firegun

Kráčí vedle nich a když Rin řekne otázku tak se hluboce zamyslí. Nevíme, ale o to je zajímavější, nemyslíš? Život je jedna velká náhoda, všechno se pro něco děje. Mimochodem, co ovládáte za magii? Yuki má led... Ale co ty? podívá se na Rin a usměje se. Není na čase, abych jim představila to štěně? Ale aby je nepolekal... No i když... Oni si ho stejně zamilují, takový harém bab...

Rin Takehiko

Přikývla jsem. Ren měla pravdu, v životě jeden nikdy neví, co se příští den zase zkomolí. Inu, já tak nějak ovládám... Na chvíli jsem se odmlčela... Uvědomila jsem si, že jsem magii dlouho nepoužila... Snad se nedá zapomenout! Jo! No, mám základy stínové magie... Můj... A opět na chvíli ticho, jelikož jsem hledala vhodné slovo. Můj učitel byl jeden z nejlepších mágů, ovládající tuto magii a já bych chtěla být při nejmenším stejně tak dobrá... Ale do toho mám ještě daleko. V tu dobu, Toshi, která byla teď celou dobu za námi, se náhle zjevila vedle mě. Asi si nechtěla nechat uniknout nějakou zajímavou informaci... A ty máš... Za magii? Zajímala se Toshi a obrátila krátce pohled na Ren.

Ren Firegun

Zajímavá magie. Usměje se na Rin a pak se podívá na Toshi. Já ovládám cukrovou magii. Umím vytvořit kopí z čokolády ostré jako břitva. Řekne přesvědčivě a velice vážně. Je to ne moc známá magie, můj mistr si ji utvořil... Prakticky když vás to škrábne rozšíří se čokoláda nebo cukr do vašeho krevního oběhu a umřete. a velice mile se usměje. Říká to vážně přesvědčivě, že by tomu naletěl snad i mistr. Taky si často vytvářím gumové medvídky a tak...

Rin Takehiko

Já i Toshi jsme v tu chvíli naprosto zmlkli. Ani jedna jsme nevěděli, co si o tom máme myslet. Ani jedna z nás o té magii neslyšela... Znělo to velice mocně... A to jsi E mág? Nebo jsi už měla dříve nějaké zkušenosti? byla jsi někdy v jiném cechu, nebo teprve až teď v Silver Moon? zajímala se dál Toshi. Já jsem jen mlčky přihlížela. Vše, co bch řekla, přetlumočila stejně ona a tak jsem jen čekala, jak bude znít odpověď...

Ren Firegun

Ano, E mág. Abych řekla pravdu, neumím žádné jiné kouzlo, kromě toho oštěpu... Odmlčela jsem se. V cechu jsem ještě nikdy nebyla... Až teď... Ale... Pár zkušeností s bojem mám, ale vždycky nám nakopali zadek... Mým protivníkem byl muž, který na 14 letech byl na úrovni A mága... A usměju se na ně... Pak dlouho mlčí.... Dělám si srandu, takovou magii měl jeden cukrář, u kterého jsem chvíli pracovala. Jsem Nebeský mág

Rin Takehiko

Bedlivě jsme poslouchali ty nesmysly, kterými nás Ren právě krmila.... Po tom, co nám po tak zajímavé historce prozradí pravdu, jsem docela zklamaná, ale jen uvnitř a zvenčí se usměji, jelikož jsem tomu docela dobře naletěla a ne jen já, ale i Toshi, která to tak humorně už nebrala. Tvářila se v tomto momentě dotčeně.
Dobře, Ren. vypadá to, že s tebou si ještě užijeme. Konstatovala jsem a obrátila jsem pozornost i k Yuki. A ty máš, pokud jsem dobře pochytila z Reniných slov, ale i z té doby v cechu... Ledovou magii, či jak se to volá, že...

Yuki Takahashi

Při Reniném popisování její magie jsem se pousmála. Ovšem... cukrová magie.... mohla by být velmi zajímavá. Poté se Sode Rin zmíní o mé magii. Ano, ovládám ledovou magii. Přesněji to je ledová tvořivá magie, ale ono se tohle označení už ani moc nepoužívá. Nečekejte však ode mne nějaké zázraky. I přes to, že jsem v cechu tři roky... moc tuhle magii neovládám. Měla jsem více trénovat a učit se... Mistr mi říkal, že se mi to bude jednou hodit, ale já nechtěla. Vždy jsem se bála, že bych mohla něco nechtěně zmrazit. Ale teď... teď se začnu učit.

Ren Firegune

Usmála se. U mě nemůžete vědět, zda mluvím pravdu nebo lžu... Jsem spisovatelka, to jsou divní lidé... Pak chvilku přemýšlí... Asi se jí na to zeptám... zhluboka se nadechne. Yuki? Mám otázku, nemusíš na ní odpovídat, jen ti ji chci položit. Víš, jak jsme byli u výběru mise. Rozmrazování vesnice. Ty si k ní měla nějaký citový vztah, že? Nebyla jsi to náhodou ty, kdo vesnici zmrazil? Jelikož zažila něco velmi podobného, přišlo jí to jako normální reakce. Potom bych jim mohla představit to štěně, ten zas bude naštvaný!

Yuki Takahashi

Ren mě touto otázkou dost zarazila, bylo to na mě i vidět. Frozen Village... Na chvíli se odmlčím a skloním hlavu k zemi. Možná... možná bych jim to měla říct. Ale není na to příliš brzo? Určitý citový vztah k té vesnici mám, v tom ti lhát nebudu... Nejspíš by to bylo zbytečné, když jsi si toho všimli. Myslím, že mě pochopíš, když na tu otázku neodpovím teď, ale nechám ji nezodpovězenou a vrátím se k ní jindy.

Ren Firegun

Přesně jak jsem si myslela, že zareaguje. A pousměje se. Chápu... Nemusíš odpovídat... Mimochodem, chtěla bych vám někoho představit... Když už se mnou jste v týmu, měli by jste ho znát taky... a usměje se. Takže, jde se na to. Vytáhne klíč a řekne. Brána ohnivého démona otevřít.....Hioni!

Ren Firegun

Chytí Hioniho. Promiň, promiň, nebyl čas, prcku. Doufám že se ti tolik nestýskalo. . A usměje se na něj. Slečny, tohle je Hioni, můj věrný ehm.. vlk? Potom se podívá na tabulku s vlaky. A sakra! Skočí rychlostí blesku koupit lístky, a rozeběhne se k vlaku s Hionim v náručí. Holky pospěšte si, nebo to vážně nestihneme! A jestli to nestihneme, jsme v pěkné kaši, protože jiný vlak dnes už nejde!

Yuki Takahashi

Mezitím, co Ren vyvolá svůj klíč, zkoumám jízdní řády. V době, kdy zjistím, že nám jede za minutu, to už ví i Ren. Ren však na nic nečeká a vyrazí pro lísky. Ren! Na lísky není čas! Zastavím ji dřív, než stihne odcupitat k pokladně a poté obě dvě i jejich mazlíčky popoháním na vlak. Rychle! Už se chystá odjet! Zařvu a ještě zrychlím. Občas někoho přeskočím a někoho svalím k zemi. Ale to mi teď bylo jedno. Pokud budu u vlaku aspoň, budu ho moct zdržet!

Rin Takehiko

Poslouchala jsem tak napjatě rozhovor mezi Ren a Yuki.
To je.... Hvězdný duch?... Ohně?... Vlk?... Ještě docela malý vlček... Ale na to, že je jako z ohně a že oheň nemusím, je roztomilý... Usmála jsem se a podívala jsem se na tabuli. Našla jsem si náš vlak a jak jsem zahlédla čas odjezdu, už holky začali utíkat. Následovala je Toshi, která se ještě otočila. Tak pohni sebou, nebo to budeš šlapat pěšky?! Rozeběhla jsem se a běžela jsem s ní za Yuki, která nám krásně pročistila cestičku až na nástupiště. Toshi už byla trochu víc za námi a proto šla radši svou cestou. Než být ušlapána, přeskakovala mezi lidmi sem a tam z osoby na osobu, ale stále se držela trasy.

Yuki Takahashi

Nakonec se nám přeci jen podařilo vlak stihnout. Nastoupili jsme a zalezli do jednoho prázdného kupé. V tuhle hodinu nejspíš mnoho lidí někam nejezdilo. Vlak se pomalu rozjel a myse pohodlně usadily. Teprve teď pohlédnu na štěně, které Ren vyvolala. Páni... ty jsi krásný. Ráda bych si ho pomazlila, ale trochu jsem se obávala toho ohně. V tom jsem však zaslechla přicházející kroky. Docvaklo mi, že musím něco vymyslet kvůli jízdenkám. Možná jsem je měla nechat Ren koupit a zbrzdit nějak vlak. To už průvodčí stál u dveří a žádal o jízdenky. Mile se na průvodčího pousměji. Dobrý večer, hned to bude. Lhaní mi nemusí projí... Takže... možná... zkusím nasadit ženské zbraně... ačkoliv nerada. Postavím se a pohlédnu na průvodčího. Víte... jsem špatná lhářka tak to řeknu rovnou. Přišli jsme na nádraží příliš pozdě, nevěděli jsme, kdy vlak jede a jsme rády, že tady vůbec jsme. Na chvíli se odmlčím a provinile pohlédnu k zemi. Ale věřím, že se nějak domluvíme. Pohlédnu průvodčímu do očí a přiblížím se až k němu. Pomalu se mu přitisknu až k tělu a zahledím se mu hluboce do očí, rukou mu pomalu zajedu do vlasů. Díky tomu mu upadne jeho čepice z hlavy. Trochu průvodčího popostrčím a ohnu se pro ní. Nechtěně se tak průvodčímu otřu o jednu citlivou část těla a když čepici zvednu, nasadím ji zpět na jeho hlavu.

Rin Takehiko

Bylo to o fous. Vlak jsme chytli a našli jsme si i vhodná místa, kde nás nikdo nemusel alespoň pro zatím rušit. Posadila jsem se a hluboce jsem vydechla. To jsme měli štěstí. Jen tak tak. Podívala jsem se na holky a na Toshi, která si vyskočila na sedačku, opřela se o mě a lehla si. Brrr... Oklepala se, když u ní byl Hioni. To je tvůj hvězdný duch? Ten je roztomilý, jak dlouho ho máš? A obrátila jsem na něj pozornost, však jen na chvíli. *Cvak* a ve dveřích stál průvodčí, požadující od nás naše neexistující lístky. Já, ale vlastně i Toshi se chtěla přihlásit o slovo. Ale předběhla nás Yuki. Obě naráz jsme tak jen přitakali na pravdivou historku a sledovali Yukiiny další kroky... Metody...

Ren Firegun

Chtěla Rin i Yuki odpovědět, ale v tom k nim přišel průvodčí. A sakra, nemám z něj dobrý pocit. A pohladila Hioniho po hřbetě. Yuki, snad to ukecáš, sakrá, nemůžou nás vyhodit z vlaku! Když už jsme dávali takové sprinty do tohohle vlaku, jinak se vážně naštvu a bude to tanec! to ať nechtějí zažít!

Yuki Takahashi

Než se naději, sedím na zemi svázána koleji. M-mág? Vytřeštěně na něj pohlédnu. Počkat! Tohle ve scénáři nebylo! Začne se mi dost špatně dýchat, jelikož mi koleje začnou docela dost mačkat hrudník. Poté vjely na ony koleje mašinky a brzy jsem ucítila, jak mnou projel bleskový výboj. Kruci... Pohlédnu na holky. Zkazila jsem to... Musím něco vymyslet, nějak nás z toho dostat... Navíc, Renino štěně... Pohlédnu na místo, kde předtím ještě bylo. Poté si vyslechnu průvodčího oplzlý návrh. Měla jsem jen říct, že nemáme jízdenky... Tyhle návrhy si nech pro někoho jiného... Na chvíli se odmlčím. Takže ty jsi mág... kruci... budu mít zas vyrážky, otoky a bradavice. Doufám, že se to tentokrát obejde bez průjmu a prdů.... Blbá alergie na mágy! Zanadávám nahlas, tón mého hlasu zní naprosto vážně, jako bych říkala pravdu. Beru to umývání záchodů...budu je potřebovat. Je vhodné v této chvíli použít magii? Moc toho ještě nesvedu... ale aspoň dostat se z těch kolejí... Ice make: Lance Špitnu tiše... čím víc jsem mluvila, tím hůř se mi dýchalo. Při vyslovení tohoto kouzla jsem ruku, ve které se mi začalo tvořit kopí, natočila tak, aby hrot směřoval na koleje, které mě svazovali, a tím je přetrhl. Buď to ty koleje přetrhne nebo mi zajede do ruky. Druhý konec kopí projel podlahou.

Rin Takehiko

Průvodčí pronesl nějakou zázračnou formulku a... Než jsme se stihli nadát, byli jsme dá se říci v poutech... Kolejnic?!
Magie průvodčího?! To je snad vtip?! Vyjela na to hned Toshi, což bylo ještě před výbojem. Jestli že to nezvládl ten malý vlček - Hioni, ani jí to zrovna neprospělo. Toshi! Reagovala jsem. Bylo jasné, že jí to ublížilo, neboť by jinak pokračovala ve své sáhodlouhé řeči o stávající situaci.
Magore! Vy nejste normální! Co si myslíte, že děláte?! Nezodpovídáte náhodou za bezpečnost cestujících?! Teď už není nutno nic splácet! Jsme si kvit! Normálně jsem na lidi ani v nejkrajnějších situacích takto nevyjela, ale tohle byla rána pod pás. Zase jsem se snažila uklidnit, ale na průvodčího jsem stále vrhala nenávistný pohled. Alespoň že Yuki má ten herecký talent...

Ren Firegun

Všemu přihlížela mlčky, avšak když vyslal proud, který odrovnal Hioniho, chtěla něco vykřiknout. Avšak hned usnula, byla moc unavená. Z venku to spíš vypadalo, že omdlela. Teď ne, prosím... šeptala si v duchu ale marně. Ocitla se v říši snů a promítala se jí minulost. Viděla Jugatu, jak stojí nad mrtvolou staré babičky a krvežíznivě se směje. Hned po té začala brečet.