Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Waru

Trochu jsem zavrčel nad tím, jak jsem byl svázán stínem. Tady se někdo snaží pomoct a todle je vděk? řekl trochu nasraně, ale byl an todle zacházení zvyklí. Kdo by pomyslel, že vlk se snaží pomoct a né zabíjet. Sice byl svázán, ale stále slyšel její dech a tep a cítil unikající magii. Poté si všiml znaku cechu Takže cech Silver Moon řekl klidně.Hej, ty si taky z cechu Silver Moon? a sledoval tělo té dívky. Chtěl ji pomoct, ale co zmohl, byl svázaný stínem.

Rin Takehiko

Cekne sebou překvapeně. Copak ten pes snad fakticky promluvil?!
S... Silver Moon... Opakuje, ale pak se vzpamatuje. Eh, jo! Ze Silver Moon(u)! Co ty o tom víš? Ptala se s celkem ztlumeným hlasem a jím třesoucím se. Všimla si, jak sleduje Ren a odhodlala se asi k docela riskantnímu kroku. Říkal jsi... že chceš pomoct... hm... Špitla si pro sebe v duchu a prohlédla si tě. Po nepatrné chvíli jsi byl zase volný a bylo vidět, že ona s napětím čeká na své reakce.

Waru

Ucítil v jejím hlase strach a naznačil takový úsměv. Poté povolil stín a já se naklanil se nad tu dívku a pak otočil hlavu na tu druhou dívku. Jsem též z cechu SM řekl a začal se narovnávat a pomalu měnit v člověka v plášti a přes hlavu kápě. Ano pomoci a vyhrne si rukáv, kde měl nehoráznou jizvu. Mohu udělat pouze něco s jejími zraněními, ale né s bězvědomím a její ztrátou magie. řekl klidně. Poté se na ní pohlédl a byl vidět záblesk červených měnící se na žluté. Objevili se dva špičáky, se kterými s ekousnul do zápěstí a začal téct krev. Naklonil se nad její ústa a pár kapek krve skáplo do jejího hrdla. Poté s tím zápěstím byl nad jejím zraněním a tam také ukáplo pár kapek a rány se začali uzdravovat. Ta rána na zápěstí už se zahojila a já pohlédl na tu druhou dívku. Bohužel, s magií nic udělat nemohu, to záleží na ní a na její duši řekl klidně a šel směrem k té druhé dívce. Ty si v pořádku? a zastavil se před ní. Nyní měl opět rudé oči a sledoval ji.

Rin Takehiko

Jak se zmínil o tom, že je taky ze Silver moonu, její obavy se zůžily. Představa, že mluví s vlkem jí přestala tížit,jak se před ní namísto čtyřnohého psíka objevil člověk. Alespoň, by to člověk být měl. Pomoc se te'd hodila jakákoliv a tak jistě přikývla a nechala jej s tím něco udělalt. Je samozřejmě nad slunko jasné, že jí jeho metoda uzdravení jednak vyděsila, jedna překvapila a jednak uchvátila. S úžasem a zděšením sledovala, jak se Reniny rány hojí po zásahu toho mužopsa.
Já mm... Přemýšlela chvíli trochu z cesty, neboť byla ještě dosti zmatená z toho divadýlka teďkon. Ehe, já jsem v pořádku... Ne, nic mi není, jsem naprosto v pořádku! Vyhrkla ze sebe, když si uvědomila otázku.

Waru

Sledoval jsem její reakci a byl jsem rád, že se sklidnila. Hodil jsem pohledem na tu dívku a pak zpět na tu, co byla v pořádku. Vás jsem v cechu neviděl, taky patříte mezi nováčky? řekl klidně a porhlížel si ji. Přemýšlel i nad tou "veverkou". Vstal a šel opět k té dívce. Rukou ji měřil tep a sledoval dýchání. Bude v pořádku, jen mě trápý do bězvědomí řekl a odmlčel se. Zřejmě se jen tak neprobere řekl tiše. Narovnal se a cítil něco zlého, co tu přebívalo. Natáhl ruku a zavřel oči. Nasál vzduch Démon řekl tiše.

Rin Takehiko

Zavrtěla hlavou. Já jsem v cechu už docela dlouho. Ale já... nevím, jak ona. A po očku se mihne pohledem k Ren. Pokyvovala hlavou, ale jen namátkou, takže to nebylo jen tak lehce zaregistrovatelný. Chvíli nad něčím dumala, než se konečně vrátila Toshi s pomocí. Dobrá práce... Šeptla k Toshi a sledovala postupy mediků. Jak byla Ren v bezpečí, bylo vidět, že z ní spadla obrovská tíha. Pořád jí sice v hlavě leželo, co se stalo s Yuki, ale ta asi byla při nejmenším v pořádku.
Obrátila se na Warua s rukama založenýma na prsou. V obličeji měla rázný výraz a jako by najednou ztratila všechny nejistoty. Dobrá a jak že ti říkají? Asi jsem se přeslechla... Optala se a opřela se o jeden z blízkých trámů. Toshi jí ležela na rameni, ocas měla ovinutý zezadu kolem jejího krku a nedůvěřivě si ho přeměřovala.

Waru

Sledoval dění. přiběhla i ta veverka s pomocí. Když tu dívku odvezli. Viděl toto poprvé. Poodešel kousek dál, aby ji mohli v pořádku odvést. Chvíli tam stál a zíral do blba. Pomalu šel na místo, kde cítil nějaké zlo. Položil dlaň na zem. byla to místo, kde zmizela Yuki, ale to on nevěděl. Věděl, že kdyby sem vešel a ono by to tu stále bylo .... stalo by se něco, co by nedokázal ovládnout. Poté otočil pohled na tu dívku, co s eho ptala. Není možné, abys mé jméno přeslechla ...protože jsem ho ani neříkal řekl a narovná se. Jmenuji se Waru, což znamená Zlo řekne opět a jde ke dveřím. Nebylo by dobré zůstat na tomdle místě, nepůjdeme radši ven? řekl a pohlédl na pár lidí venku. Ty si ho nemohli všimnout a tak se Waru proměnil zpátky do vlka.

Rin Takehiko

Věděla, že je to někdo, koho nezná. Tedy, kdo nezná ji. Ona se o tom, že jméno přeslechla zmínila jen v kontextu, ale tak, proč to neopravit, že. Vyslechla si odpověď a mlčky pokynula. Po vyzvání opět jen souhlasně přikývla a vydala se téže ven z tohoto prapodivného, nedůvěryhodného místa. To jeho přeformování už nijak nevnímala. Viděla toho dost uvnitř a radši už si to jen nenápadně srovnávala v hlavě. Když Toshi viděla v její tváři klid, i když jí byl Waru nesympatický, přestala to už tak dávat najevo. Vlastně ho raději ignorovala a rozhlížela se po okolních lidech. Raději by se dostala někam do klidnější části města, nebo úplně někam do pryč. Seskočila Rin z ramene a udělala pát kroků vpřed při čemž se neustále rozhlížela, kudy odsud. Pozvedla trochu hlavu a začichala. Měli bychom... odsud raději zmizet... Pronesla zády k nim.

Waru

Vyšli ven a pak sledoval tu veverku. Pohlédl na tu dívku A jaké je tvé jméno zeptal se jí a pak se podíval do strany, odkud on přišel. Nasál vzduch. Nelíbí se mi to tu .. zavrčel a pohlédl do jedné z ulic dál od nich. Byl velký do 3/4 jako ta dívka, takže to nabívalo na jeho vzhledu ještě větší strach. Do města nám to nepomůže, radši bych někam mimo město .... mimo lidi řekl a pohlédl jedním směrem. Z toho směru cítil vůni stromů a nějaké řeky, nebo potoku. Jenže si uvědomyl, že ztratil přehled. Ty ... nevíš kdy bude úplněk? a otočil na ní svou mohutnou hlavu. Tělem byl stále v tom směru, odkud šla ta vůně stromů a řeky.

Rin Takehiko

Byla na okamžik ještě mimo a jeho otázku v ten moment tedy ignorovala. Přemýšlal o tom, co se děje, že to Toshi ještě stále zneklidňuje,a le byla tu možnost snad i stejná, jako k tomu měla důvod ona a možná i Waru. Pobývat ještě déle mezi těmito lidmi, obyčejnými lidmi, se jí v myšlenkách příčilo. Já měsíc nesleduji. Toshi by mohla vědět, ale teď je asi prioritou se odsud dostat. Pronesla s klidem a stejně jako oni, i ona se ohlédla po obvodu prostoru kde se nyní nacházeli. Po té přistoupila vedle vlka a hledíc kupředu hlesla. Říkají mi Rin. Což mělo být asi odpovědí, opožděnou odpovědí na jeho předešlý dotaz. Poté vyrazila kupředu tam, kam před chvílí směřoval Waruův pohled.

Waru

Uslyšel její jméno. Poté se rozběhla, jenže jemu stačili pouze delší kroky, nemusel běžet. Pozoroval oblohu, co by mu mohlo dát vědět, kdyz bude úplněk.Úplněk bude zajímavý zavrčí si pro sebe a jde dál. Po chvíli dojde k potoku. Ano, tudle vůni jsem cítil a nasaje vzduch. Protáhne záda a prohlíží si tu dívku. Poté se jde napít do potoka.

Rin Takehiko

Loudavějšími kroky dojde pomalu k vodě, kde se zastaví přímo na jejím břehu. Chvíli tak stála a prohlížela si tekoucí vodu. Pak se sehnula níže a položila na hladinu vody dlaň a opět chvíli sledovala potok. Potom ale přiběhla na místo i Toshi. Vyměnili si pohled a poté se Rin usadila na téhož místě. Ohlédla se na poblíž stojícího vlčka. Waru? Tak znělo tvé jméno, že... Kam teď půjdeš? Zeptala se, aby tu když už, nebylo ticho jak v záhrobí.

Waru

Stál tam na kraji toho potoka a opatrně do něj položil čumák. Pil pomalu, ale ve velkých douškách. Nevšímal si těch dvou, jenže pak ho oslovila a on zastříhal ušima. Po chvíli pomalu zvedl hlavu a podíval se na tu dívku.Ano, Waru řekne a jeho oči se mu zalesknou ve slunci. Pohlédl na nebe. Já ani nevím kam jít. Šel bych na misi a zřejmě i půjdu. Vrátím se do cechu a pro nějakou si skočím, půjdu na ni sám. řekne a pohlédne na nebe. Pak se vrátí pohledem k ní. A ty plánuješ jít kam? řekne a protáhne si pravou zadní packu a pak levou.

Rin Takehiko

Při obrácení otázky k ní, se na chvíli zarazila. Sklopila pohled k zemi a chvíli přemýšlela, jak by si vlastně měla dále počínat. Po nějaké minutě spustila. Nejspíš teď nikam. Měla jsem misi, ale sama na ní jít nemůžu, ne-li nechci, takže jediná možnost, že počkám, až se Ren uzdraví.... Odpověděla srozumitelně, i když nebyla obrácena na něj, jak by se slušně patřilo a jaksi ignorovala fakt, že si nevzpomínala, zda Waru ví, kdo je Ren, či ne. V hlavě jí přepadlo pár myšlenek na to, co se vlastně stalo s Yuki....

Waru

Pohlédl na stranu. Pak se vrátil pohledem k ní. Nebyla k němu otočená čelem, ale to mu nevadilo. Byl na takovédle jednání zvykí. Jestli chceš, může jít s tebou, ale záleží pouze na tobě řekne a odejde k jednomu stromu, kde si pomalu lehne. Jenže stále ji pozoruje. Ta Ren....co se tam vlastně stalo? řekne. Ví, že než tam vstoupil, cítil něco zevnitř a moc dobré to nebylo. Co to tam bylo za zlo řekne a jeho oči se zalesknou. CHtěl vědět, co to bylo. Chtěl vědět, co málem vyburcovalo "to". Položil si hlavu na zem.

Rin Takehiko

Jak se zmínil o tom, že by šel s ní, na chvíli se těch vedlejších myšlenek zbavila. Ale nebyla si jistá, co odpovědět, nebyla by na ní pak Ren naštvaná, že nečekala?... Ale zase bylo náhle nahozeno zpětné téma. To probralo i Toshi. Zpozorněla a střídala pohled z Warua na Rin a obráceně.
No... začnu od začátku... Ta restaurace byla past. Patřila někomu, kdo nemá rád mágy a snažili se nás tam zbavit magické energie a ... vlastně asi všeho... hlesla tišeji a pokračovala. Pak se tam ale... na poslední chvíli ukázal jakýsi mág, dost podobný vnukovy Mistra cechu, ale on to nebyl. Ano, bylo to něco zlého. Hodně silného. Na misi jsme vyrazili tři, ale naše poslední společnice zmizela zřejmě s tím mágem. Sama jsem tak nějak zmatená z toho, co se tam stalo... Tím samozřejmě myslela i ten konečný příchod vlkomága, co tak záhadně Ren pomohl, o tom však pomlčela.

Waru

Poslouchal ji. Zavřel při tom oči. Nechal ji nejdřív domluvit. Otevřel oči. Dá se říci, že já nemám magii řekne a promýšlí další slova. Zvedl hlavu a pohlédl na ni. Ano, cítil jsem tam pach ještě dvou dalších lidí a ještě nějakého...nejspíše zvířete. Cítil jsem to z té dívky co ležela na zemi. Udělal takový, jakoby vlčí úsměv. A byla si ještě víc zmatenější, když jsem tam přišel já co? řekne klidně. Vstal pomalu. Došel k ní. Šel pomalu. Zastavil se pár metrů před ní. Posadil se. Ta dívka bude v pořádku, jestli chceš jít na misi klidně běž, určitě se k tobě cestou přidá. Zamával ocasem. Podíval se do stran. Zřejmě se vrátím zpátky do cechu, pro nějakou tu misi. Řekne klidně.

Rin Takehiko

Nemá mágii.... tak co to teda je... Proběhla jí hlavou nezodpovězená otázka. Co je teda ten Waru zač? Mág bez magie přece není mág....
Ona je hvězdný mág, takže jsi mohl vycítit přítomnost ducha... Zamyslela se, jestli to oslovení jako 'duch' není trochu mimo děj, ale i to jí bylo záhadou, jak by mohl poznat přítomnost ducha... a ještě vycítit že je to zvíře? Najednou jí napadala taková spousta otázek. Ty ale vypustila a pokračovala. Ono, vlastně z počátku jsem tvou přítomnost ani nevnímala. Než jsi se tam objevil, síla, kterou ten záhadný mág vládl byla na někoho slabého a ještě s malou magickou energií docela... nesnesitelná. Jak to říci, prostě jsem s Toshi byli nějakou chvíli mimo hru. Ale narozdíl od ní.... To zdůraznila, aby bylo jasné, že myslí Ren. ... my jsme se zase probrali... Značně klesla v hlase, takže to řekla takřka neslyšně. Ale jelikož byl Waru vlk, mohl slyšel lépe, než zachytí lidské ucho...
Ohlédla se mlčky na něj a chvíli jej sledovala. Neříkal jsi, že by jsi šel se mnou?.... Hlesla trochu zmateně.

Waru

Seděl tam a naslouchal ji. Poté se na ni otočil. Jeho ocas se na chvíli zastavil. Aha řekl. Zvedl hlavu směrem k obloze. Takže duch řekne. Slyšel, že existuje nějaký duch, který mu může říct, jak je starý ....neví jestli to byla pohádka či pravda, ale chtěl to zjistit. Poté pohlédl na ní, když mu to začala vyprávět. Jsem rád, že zmizel ....bůh ví, co by se stalo, kdybych vyšel dovnitř. řekne a jeho oči potemní. Zakroutil hlavou a chystal se odejít. Už se chtěl loučit, když na něj promluvila. Otočil na ni hlavu. Klidně půjdu, záleží na tobě řekne. Otočí se nyní celým svým tělem směrem k ní. Ale, určitě máš na mě spousta otázek řekne. Třeba je na tom Ren už v pohodě....kdo ví řekne a vyjde pomalu k ní. Zastaví se kousek od ní. Udržoval si jistou vzdálenost.

Rin Takehiko

Chvíli přemýšlela, než řekla něco dalšího. Při tom sem tam občas párkrát pokývala hlavou, což byla jasná známka toho, že je trochu mimo, což naštěstí teď netrvalo tak dlouho, jako obvykle.
Vstane ze země a postaví se přímo naproti vlčkovi. Jo, je to na mě? Ale... zase tě nemůžu do něčeho nutit.... Takže, jestli chceš, budu ráda, když mě budeš doprovázet. Řekla neutrálně. A ano, pár otázek bych měla... například... Následovala kraťoulinká chvilka napětí. Zatvářila se velice vážně a s naprostou vážností se taky zeptala. Umíš číst i myšlenky? Po té čekala na odpověď, protože se jí nezdálo, jak on ví o tom, co se jí honí v hlavě...
Toshi vše zpovzdálí sledovala. Rinina vážnost jí nevyvedla z míry, jelikož si byla vědoma toho, že si z toho ona dělá více méně legraci. Pořád se jí ale nelíbilo, kam se ten rozhovor dostal... Přece sebou na misi nepotáhnou vlka!

Waru

Stojí tam tak a pozoruje ji. Natočil pohled na to zvíře a pak zpátky na ni. Poté vstala a přišla k němu blíž. Trochu couvl. Ale pak se zastavil a pozoroval ji. Na její slova kývl. Rád s váma půjdu řekne a podá ji jednu pac. Poté pohledem namířil kousek za ní. Jenže promluvila. Například? řekne a tázavě se na ni podívá. Je chvilku ticho a pak to řekne. Heh dostane ze sebe. Pohlédne na oblohu a pak na ní. Ne...to fakt neumím....teda myslím řekne. A jestli ano .... tak o tom nevím řekne s náznakem smíchu. Protáhl si krk. A jakou že máš misi? řekne a nakloní hlavu.

Rin

Podvědomé čtení myšlenek... o tom jsem ještě neslyšela... Špitne jen tak mimoděk do prostoru a usměje se. Je ráda, že může pokračovat v misi a nemusí sama. Jako, nešla by sama, měla by Toshi, ale to je detail.... Pro ni, pro Toshi ne. Ta se teď hodně pere s tím, že bude muset cestovat s tím... prostě s tamtím na čtyřech nohách a Rin si je toho plně vědoma, jak je to veveřičce proti srsti.
Zamyslela se. No, musíme se dostat do White Mountine, či... nějak tak se to jmenuje a tam něco s nějakým vzácným štěnětem... nebo tak něco... Já... možná mám někdo ten lakátek s tím... Ani nedořekla a už štrachala ve všech kapsách, no naštěstí jich nebylo moc... Ale vypadalo to, že tu listinu u sebe nemá, ale důležité je, že ví alespoň, kam jít....

Waru

Zakroutil hlavou. Pohlédl ji do očí. A pak stranou. Ještě stále se tak nějak bál lidí. Jenže to nedal znát. Stále přemýšlel nad tím. Kdy se asi probudí a co je to zač. Vzdychl si. Nechce nikomu ublížit, až se to stane...snad to dokáže ovládnout. Měl plno těhle myšlenek, dokud ho z nich nevytrhla. White Mountine? to mi něco říká řekne a zakymácí hlavou. Hodně jsem cestoval, je možné, že jsem tam kdysi byl pohlédne na ni. Zarazil se nad štěnětem. Neměl rád psi. Lidé je hodně krát proti němu pustili, aby ho ulovili. Jenom přeci tak obří vlk...kdo by se nebál. Začala něco štrachat v kapse, Pouze se na ni tázavě podíval. Zřejmě si to ztratila někde řekne klidně.

Rin

Přestala hledat, protože měl Waru asi pravdu. Taky možnost, když já si ani nejsem jistá, zda jsem to brala... Ale, jestli že ti to něco říká, tak bychom tam měli trefit i bez toho... Po té ho chvíli sledovala. Něco se jí nezdálo být v pořádku, ale nevěděla co. Teď, když už i víš, kam mám namířeno... stále chceš jít se mnou? Zdá se mi, že z toho nejsi dvakrát nadšený. Zajímala, protože se jí nezdála jeho reakce na popis mise. Nechtěla ho nutit jít s nimi, kdyby mu to bylo nepříjemné....