Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Waru

Stál tam a kroutil hlavou. Ještě nikdy neviděl nikoho hledat tak usilovně po kapsách. Sám měl jen pár kapes a věděl, kde co má. Ale moc toho nemá. Poté ještě víc zakroutil hlavou. Ono de o to, že jsem tam předtím došel tak, že jsem zabloudil řekne a přešlápne si. Pohlédl stranou a pak zase na ní. Dá se říci, že nemám 2x v lásce psi řekne. Mám s nimy špatné zkušenosti řekne s menším zavrčením. Ale jo, půjdu a zívl si. Zaleskli se jeho tesáky. Zakroutil hlavu. Kdyby něco, po splnění mise si peníze můžeš nechat, já je nepotřebuji..Jen aby to bylo jasné řekne a dá hlavu stranou.

Rin

Zabloudil... Pomyslela si, ale dál se tím netrápila. Tak prostě zablouděj znova a najdou to, to není žádné umění, ne pro ní, tedy.
No ano... Ale ty jsi taky něco jako pes... tedy, oni jsou něco jako ty, žejo... No, nechci se k tomu moc vyjadřovat, když takřka nic nevím. Pronesla a mírně se pousmála. Ale kdyby jsi si to rozmyslel, je to tvoje volba. Dodala ještě a rozhlédla se na obě strany. Měli bychom vyrazit... ale kudy... Hlesla zatím, co hledala směr.
Toshi se chopila příležitosti promluvit a vyskočila na nižší větev jednoho ze stromů. Dobrá, úplně dokonalý plán sebou do hor na takovou misi brát vlka. Proč ne, třeba nás i zachrání! A pak budeme muset ještě něco platit za to, že tam někoho zmrzačil nebo i hůř! To štěně máme chránit, ne zardousit, aby bylo jasno... Sikla a opovržlivě se na Warua podívala.

Waru

Poslouchal její slova. Drobet se usmál. Jak to říci, sama si mě viděla, že jsem se proměnil v něco, co připomínalo člověka, ale radši jsem v tédle podobě řekne. Skloní hlavu. Jsem zvláštní stvoření, nevím co jsem vlastně zač řekne klidně a pak na ni pohlédne. Začala se rozhlížet všude okolo. Zatím se rozhlédl do jedné strany, chvilku pozoroval potok. Pak pohlédl na strom, kde byla ta veverka. Pohlédl na ni. Najednou se začli měnit jeho nohy. Postavil se a po chvíli se proměnil v člověka. Měl na sobě ten černý plášť. Ještě se mu zaleskli jeho žluté vlčí oči a pak nabrali červenou barvu. Opět v jeho tváři byli vidět jen oči a nic jiného. Byl celkem vysoký. Nebylo vidět, jestli má svali nebo tak, vše bylo schované. A co takhle zazněl jeho hlas. Protáhl si ruce a upřel své červené oči na tu veverku.

Rin

Toshi Warua vyjeveně sledovala. Tohle nečekala, i kdy to už viděla... Nenapadlo jí, že by se někdo takhle vyjádřil k jejímu absolutnímu protestu. T-t-t-to je... Ale pořád jsi vlk! Jo! A to se nezmění, ať vypadáš jakkoli! Bránila dál svůj názor, když k ní přistoupila Rin a přejela jí rukou přes hlavu - pohladila ji. Tak to už by možná stačilo. Jde s námi a tečka. Usmála se na ni mile. Vyměnili si pohledy, aby si ujasnili, na čem jsou a pak se podívala Rin na... bývalého vlčka. Tak to nějak zjistíme. Hlesla a prošla kolem něj, asi dva tři metry za ním se zastavila. Tak jdeme? Mělo by to být tudy...

Waru

Sledoval tu veverku. Byla zmatená. Usmál se, jenže to nebylo vidět. Něco začala říkat. Když už, tak jsem vlkodlak, ale jen z půlky řekne a pootočí hlavu. Jenže z druhé půlky nejsem člověk, ale opět něco jiného obrátil pohled na ni. Ano, jsem to, co vy nazýváte "monstrum" řekl směrem na tu veverku. To už k ní přišla Rin. Jenže to se otočil k nim zády. Poté okolo něj prošla. Zastavila se a promluvila. Pouze kývl a šel za ní.

Rin

Vydali se tedy vpřed, vlastně zpět do města, ale ona úmyslně zahnula o něco dřív, než se dostali zpět k hlavnímu nádraží a restauraci. Nemusela se tam vracet, to fakt ne. Raději by vypadla z toho města už a proto taky pořádně přidávala do kroku, což byl opravdu rozdíl oproti její normální chůzi. Toshi je znechuceně sledovala několik metrů za nimi. Docela nad tím, co řekl, přemýšlela ale raději se k tomu už nevyjadřovala. Vlastně i Rin nad tím přemýšlela. Dle všeho, co od Warua už slyšela, to nemohl mít dříve lehké a jistě ani teď ne. Nechtěla, aby mu to Toshi ještě více znepříjemňovala. A tak mlčky pokračovala dál a občas se jen po očku vrátila za sebe, jestli jde vlček stále s nimi.

Waru

Šel kousek za ní. Plášť za ním vlál. Na zádech byl znát tvar katany, ale jinak tomu nic nenasvědčovalo. Občas potkali nějakého člověka, který při pohledu na něj rychle odešel stranou. Sklopol oči. Sledoval pouze své nohy. Nechtěl se díval okolo sebe. Tak všichni reagovali na jeho plášť, jenže ten plásť ho i chrání. Kam jdeme teda teď? zeptal se Rin. Stále pozoroval svoje kroky. Radši by se proměnil ve vlka, jenže to až někde budou samy. Vzdychl si. Už aby jsme byli někde mimo město řekne.

Rin

Ohlédla se za sebe na Warua, který měl pohled sklopen k zemi. Pak se zase vrátila zpět pohledem vpřed. No, měl by to být směr White Mountine, tak doufám, že jdeme správně. V tu chvíli si uvědomila, že je vlastně vede a bude to na ní, když se ztratí, ale co, ten ukazatel říkal, že je to tudy, tak to je tudy a hotovo. Mimo město bychom měli být za... nevím jak dlouho. Úmyslně jsem nás nevedla přes centrum města, což by ale byla ta nejrychlejší cesta. Reagovala, i když k tomu asi nebylo zrovna potřeba něco dodávat.

Waru

Pouze zakymácel hlavou na souhlas. Poslechl si ji a zvedl na chvilku hlavu. Jsem rád, že nás vedeš jinudy a né přes centrum...díky řekne a zase sklopí hlavu. Vzdychl si. Přivřel oči. Myšlenkama už byl v lese, tam kde se cítil nejlépe. Ach vydal ze sebe. Otevřel oči a rozhlédl se okolo sebe. Pohlédl na Rin. Spíše na její záda a něco si zamumlal. Pak se díval dál na zem. Sledoval různý hmyz, který na zemi viděl. Jak dlouho už si v cechu? zeptá se Rin.

Rin

Pousměje se. To přece nestojí za řeč. Odvětila a pokračovala stálou neměnnou chůzí vpřed uličkami širšími i užšími.
Asi tak... Chtěla odpovědět, ale zarazil jí fakt, že si to jaksi ne a ne zapamatovat. na chvíli se zastavila. Totéž provedla i Toshi, jak k ní došla a zdvihla k ní pohled. Jako by se jí snažila něco důležitého připomenout. Na to Rin krátce rázně kývla a dořekla. Nějaký ten rok to už určitě bude. A vydala se opět na cestu.
Nepamatuji si si přesně... vlastně je víc, věci, které si nepamatuji... Pronesla tlumeně a v ruce sevřela přívěsek, jenž jí visel na krku. Dobře, dramatu bylo dost. ty jsi taky v cechu déle, nebo jako nový?

Waru

Poslouchal ji. Poté zastavila a on si ji všiml na poslední chvíli. Též zastavil. Zakroutil hlavu. Aha vydal hlásku. Zapřemýšlel. Zadíval se na ni. Ani sám nevím, pro mne běží čas jinak než pro vás řekne a zarazí se. Oni vlastně neví, co je jeho druhá část a tak to zatím nechal být. Vzdychl si.Ty ovládáš zajímavou magii, zastavila mě řekne a jeho oči se mu zaleskli.

Rin Takehiko

Konečně už byl ruch hlavního města za nimi a pomalu se ztrácel v nedohlednu. Oddechla si, jako by z ní spadla neuvěřitelná tíha. A jistě nebyla sama. I Toshi se přestala chovat tak nepřístupně. Asi na ní měla blbý vliv jen ta městská atmosféra, ale Warua stále nespouštěla z očí.
Rin stále přemýšlela nad tím, co řekl. Co myslel tím, že pro něj běží čas jinak? Asi už by jí ale nic nepřekvapilo, když už toho věděla....
Magie stínů... Hlesla nakonec. Docela neobvyklá magie, řekla bych. Moc často se s ní u jiných mágů nevídám. A tím líp, nejspíš... Dodala a zahleděla se nahoru. Po té trochu zpomalila a pokračovala vedle Warua, při čemž na něj vrhla tázavý pohled. Co si myslel tím... že pro tebe běží čas jinak? Neubránila se nakonec otázce, co jí vrtala hlavou.

Waru

Konečně byli za městem. Byl štastný, jenže stále mezi ním a tou dívkou byla taková zvláštní atmosféra. Naslouchal zvukům okolí. Ptáci zpívali a listy šustili na stromech. Při jejich prvních slovech se na ni podíval. Stíny? To zní dobře řekl a zadíval se na ni. Kývl. Jsem tu už na světě dost dlouho, takovou magii vidím poprvé řekne a pohlédne na oblohu. Už jsem viděl tolik věcí řekl. Sledoval, jak zpomalila a nyní šla vedle něj. Pohlédla na něj. On stále zíral před sebe. Jenže, jakmile položila tu otázku, pohlédl na ni. Jak to říct.... řekl a pohlédl před sebe. Už předtím si viděla, že moje krev léčí, dá se říci, že jsem nesmrtelný co se týče stáří. Můj věk mi není znám. Vypadám na 20 let, jenže mi je cca přes 50let ne-li víc. Poté pohlédl na ni. Jak jsem předtím říkal, nejsem člověk. Můj otec byl vlkodlak a matka na chvíli stichl. Upír řekl nakonec. Jsem na půl vlkodlak a na půl upír řekl nakonec.

Rin

Pozorně a se zájmem se něco zase dozvědět, poslouchala co vykládá.
Vzadu ho poslouchala i Toshi a zdálo se, že jí to přijde velice pobavující. Ty její šílené pohledy ale nikdo vidět nemohl a co se jí v tu dobu honilo hlavou, to taky nikdo kromě jí nemohl vědět. Možná, že to pro tuhle chvíli bylo i lepší.
Jak domluvil, stále z něj nespouštěla pohled. Nezdálo se, že i přes to, co právě ten hoch řekl, by z něj snad začínala mít strach. Přeci jen, pořád je to ten, kdo pomohl její kamarádce, takže ať je to kdo je to, nemohl být nějak moc zlý. Jen ona se zdála být kapku zmatená. Asi toho už za dnešek slyšela dost, ale zvědavost jí nedala.
Pousmála se a upřela pohled do dáli před sebe. Chápu... Hlesla klidným tónem. Asi nemáš zrovna jednoduchý život, co... Dodala tišeji.

Waru

Pohlédl na ni. V duchu se usmál. určitě byla dost zmatená. Položil ji ruku na rameno. Mě se nemusíš bát, i když to nebude znít moc přesvědčivě ...je jen jedna věc, které se bojím i já řekl klidně. Vzpoměl si na "To". Toho se bál i on sám, protože nevěděl, co je zač. Pak pohlédl na ni. Ano ....moje rodiče vyvraždili jen ze záminky, že to byli "monstra"...mí rodiče nikdy nic někomu neudělali a přesto se stalo, co se stalo. řekl klidně. A pak přišel on ... řekl trochu naštvaně. Pohlédl na ni a normal tonem řekl. Tys měla určitě poklidnější život vyšlo z jeho úst a nebylo v něm žádný náznak zuřivosti.

Rin

Obrátí se na něj, zakroutila hlavou a sundala mu ruku z jejího ramene. Nemám důvod se tě bát. No, zatím jsi mi ho teda nedal. Řekla. Docela jí nepřekvapilo to, co říkal, protože takové jednání od každého, kdo se bojí odlišností, čekala.
On... kdo je on... Nechápala, ale mohla si jen domyslet, co všechno by se jí dostalo za odpovědi, kdyby položila tu otázku nahlas. Raději si to nechala zase na později. Spíš jí zarazila jiná myšlenka. Heh... takže poklidnější život... Pronese a odvrátí zrak před sebe. Já si vlastně... rodiče ani nepamatuji. Od mala jsem bývala s chlapcem, kterého jsem považovala za staršího bratra a tady s Toshi, která dřív patřila jemu.... Dále se odmlčela. Toshi si asi až příliš všímala jejich diskuze. Využila první příležitosti a skočila jí na rameno a cosi šeptla, což bylo asi to, co Rin zamezilo pokračovat.

Waru

Pohlédl na ni. Jen ti řeknu jednu věc...až se okolo mě začne tvořit taková černá mlha, utíkej řekne klidně. Věděl pouze todle. Jakmile "To" přichází, začíná to černou mlhou okolo něj. Začíná to temnotou. Poté vrátil pohled dopředu. Dýchal klidně, ale jeho tep byl velice rychlí. Naslouchal jejím slovům.Co je lepší, nepoznat rodiče a nebo stále vidět v hlavě obraz jejich těl, jak se válí v krvy ....ale ti, co to udělali za to zaplatili...tou nejdražší cenou řekl takovím temnějším hlasem. Nenáviděl lidi za to, co udělali a přesto se přidal do cechu. Bylo to jen proto, že by mu mohli pomoct najít jeho .....bude rád, když nikoho z cechu nezraní. Vzdychl si. Ano, jen kvůli tomu byl v cechu, kvůli pomstě. Otočil hlavu na tu veverku. Možná jsem podobná stvoření viděl, zkusím si zpomenout řekne a pak vrátí hlavu zpátky. Už jsem viděl obří draky a další stvoření, kterým nevadilo moje přítomnost....někdy to byli opravdu zajímavá setkání. řekl. Na todle rád vzpomínal. Vždyť ty draci se k němu chovlai lépe jak lidé. Všiml si, že ta veverka skočila ji na rameno.

Rin

Šla dál a ani nedutala. Honilo se jí teď hlavou spousta myšlenek. Ale ona nevěděla... Nepoznat rodiče, nebo vidět jejich smrt? Hodně dlouho si přála vědět, kdo doopravdy je. Toru před ní nikdy moc z dřívějších dob nevyprávěl a ona o sobě nevěděla víc, než si sama pamatovala. Nemohla tušit, co by jí na cestě do dávné historie potkalo, ale čím byla starší, tím víc jí to tajemství táhlo. Ale teď při představě... Toru říkal, že její otázky na minulost jednou zodpoví ten přívěšek, který jí visel na krku a který nyní svírala v ruce. Vnímala, to co Waru říkal, ale dost okrajově. Úsměv jí z tváře zmizel.
Toshi sebou cukla, jak na ní promluvil. Já ale nejsem drak ani žádná jiná mýtická bytost. Pochybuji, že jsi mohl vidět někoho, jako jsem já... Pak také na chvíli ztichla, ale kuráž jí zůstala. Vlastně, proč bych ti něco měla vyprávět. Jsi vlkopíří bůh ví co. A kdo ví, co ještě tajíš, za svou identitu. Třeba ani doopravdy nejsi ze Silver Moonu! Možná jsi někdo z temného cechu přestrojený za člena toho našeho. A co... Toshi! To stačí... Zarazila jí Rin tichým hlasem a s neměnným výrazem tváře a směrem pohledu, který doteď upírala takřka k zemi, nastolila na krátkou chvíli nejspíše ticho.

Waru

Sledoval, jak svírá něco v ruce. Zasmál se. Máš pravdu, ty si obyčejná mluvící veverka řekl klidně. A dále ji poslouchal. Pak se zastavil a oni šli kousek dále. Poté ji Rin zarazila. To je dobrý, takhle na mě reaguje skoro každý, že si myslí, že jsem něco spojené s temnotou řekne. Jeho oči se zaleskli červenou barvou, protože zvedl hlavu a díval se ni. A ano, tajím něco ....každý má svá tajemství, které nikomu neřekl a ty nejsi určitě vyjímka řekl trochu temně. Vzdychl si. Odhrnul si plášť. Rozepl si pár knoflíků u košile a ukázal znak cechu. Okolo taho znaku bylo plno hlubokých jizev. Patřím k cechu....ten náš master je celkem zajímavej, ale taky si nebyl jist, jestli někoho jako mě veme a nakonec souhlasil. poté vše opět schoval. Pohlédl na nebe. Já věděl, že nemám přistoupit do cechu Nakyl měl pravdu řekl. Jenže ho překvapilo, že už je dlouho neslyšel v hlavě, zřejmě se něco dělo.

Rin

Toshi naštvaně zabručela, ale to bylo asi tak vše. Za to ta dál poslouchala a ke konci přikývla. Říkal jsi, že jsi už několikrát viděl jiná stvoření, kterým tvá přítomnost nevadila... Je zvláštní.... když víš, že tě tady všichni odsuzují... že jsi se rozhodl tu zůstat. Draci a takový jistě žijí někde docela jinde, neboť neznám nikoho jiného, kdo by se s nimi setkal. Proč jsi se vrátil mezi lidi, když jsi mohl zůstat s nimi v příměří? Tam, kde by jsi jim nebyl za černou ovci. Mluvila stále trochu tlumeně a takovým tajemnějším tónem. Bylo jí to docela záhadou, proč radši žije v zemi, kde je většinou obyvatel nesnášen a taky by jí odpověď na to mohla docela dost vypovědět. Zdálo se, že i Toshi by docela odpověď zajímala. S očekáváním obrátila pohled na něj, ale nezdál se být tak nepřátelský, jako pokaždé předtím.

Waru

Poslouchal její slova. Vytáhl jednu ruku z pláště, kd eměl an zápěstí tu obrovskou jizvu a podrbal se na hlavě. Ano, to máš pravdu, měl jsem zůstat tam řekl klidně. Poté vrátil ruku zpátky tam, kde byla. Nepatřím nikam, protože nejsem ani člověk, ani drak ani nic jiného na světě řekl klidně a obrátil pohled na ní. Jenže, když jsem viděl, jak nějací draci zakládali rodiny a byli šťastní, že mají jeden druhého jako ten samý druh a mě to připadalo blbé řekl tak trochu smutně. Nejsem drak a já bych se jim tam pouze pletl, to platí i o dalších tvorech a tak mi nezbývalo nic jiného, než se vrátit do tédle reality. řekl opět klidně a pohlédl před sebe. Pak jsem zůstal u jednoho draka samotáře a byl bych u něj do teď, jenže jednoho dne zmizel a já nevím kam. řekl sklesle. Na něj měl obzvlášť dobré vzpomínky. Cestuji a rád potkávám další zvláštní stvoření, díky nim se cítím opravdu šťastný a né jako mezi lidma ve městě. Řekl a pomalu jel s tónem hlasu dolů. To je asi tak vše, co bych řekl, mám trochu jiný pohled na svět. řekne, ale nyní s ejí nepodívá do očí, ale hledí stále před sebe.

Rin Takehiko

Zhluboka se nadechla a pak vydechla, při čemž mírně sklopila hlavu a pohled prostřídala vstříc cestě před nimi. Musím to být těžké nikam nepatřit a být neustále odsuzován a nenáviděn... Hlesla, ale pro sebe. Nebyla si jista, zda již toto už jednou neříkala, ale přeci jen opakovat to nahlas... takové nutkání k tomu neměla. Navíc, teď nevěděla co říct. I když by ráda zjistila něco víc, sama dobře ví, jak dokáží někdy vzpomínky zabolet.
I když by se v tomto momentě dalo splést spoustu zlověstných komentářů, ani Toshi nevydala hlásku. Spíše, jako by ji něco 'omráčilo' v tom co říkal. Jako by se najednou cítila jaksi provinile. Trochu jiný pohled na svět má každý. Minimálně ten, kdo byl odsouzen žít... vyrůstat mimo svou rodinu... svůj domov... Řekla a poodvrátila pohled stranou....