Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Rin Takehiko

Nezvykle poletujícího kabátu ve vzduchu si všimnu až když už jsem skoro u nich. Nedávala jsem pozor na to, kam jdu, nebo spíš, kolik lidí mám před sebou, jelikož upoutal na chvíli mou pozornost. Hm! Skvělý! Pronese ironicky, když se ocitne na zemi před východem/vchodem dovnitř. Kdo mohl tušit, že poslední osobou před ní bude někdo s vychováním a uhne jí z cesty?!
Je vám jasné, že příště si zajistíme jinou dopravu.... Nebo půjdu klidně i sama pěšky, ale sem se už nevrátím. Konstatovala jsem, když jsem se sbírala pomalu ze země.

Ren Firegun

Přemýšlí. Hm, myslíš že už se dostala ke vchodu? Jestli jo, tak jsme se asi vážně ztrapnili. řekne a poškrábe se na hlavě s křečovitým úsměvem. Ale alespoň vznikl překrásný prapor! Jdeme dál! A vesele nakročí vpřed a prodírá se lidmi a strká je na stranu a je jí jedno, zda povalí, nějakou stařenku, dítě nebo nějakého sexy hocha.

Yuki Takahashi

Pokud už je u vchodu, uvidí nás. Pokud ne... tak nás uvidí taky. Pousměji se a pokračuji za Ren. Nerada bych se tu ztratila i já. I když... díky téhle vlajce či praporu by mě jistě našli. Pokud by mi ho teda někdo nezlomil či jinak nezničil.

Ren Firegun

Nejspíš shodila nějakou babičku, potom nějaké čtyřleté dítě a pak nějakého sexy svalnatého černovlasého týpka, na kterého by normální holka nejraději skočila. Jen doufám, že mě ty lidi nezažalují. projede jí hlavou a vybojuje se z davu. Rozhlíží se po Rin a zahlídne jí. Vidím jí! Vykřikne a rve se k ní.

Rin Takehiko

Vstane a opráší se. Když zaslechne odněkud hlasité 'Vidím jí!' hrkne to v ní, až sebou kapku ucukne. Zvedne hlavu a podívá se směrem, odkud slyšela ten známí hlas. Ren! Uff... promiňte.. Asi bych neměla zůstávat tak pozadu, je mi to líto, že jsme se málem rozdělili. To by rozhodně nebylo asi nejvhodnější. Vypravila ze sebe vmžiku a už se rozhlížela po Yuki a Toshi, kterou taky ještě nezahlédla, ale ta už by, s její taktikou a náskokem, měla být venku.

Yuki Takahashi

Když Ren oznámí, že již Rin vidí, odvolám kouzlo a oštěp mi zmizí z ruky. Kus látky, který vlál na konci oštěpu, spadne na mou hlavu a překryje mi oči. V mžiku ztratím orientaci, kde jsem a kdo kolem mě. Hystericky začnu kolem sebe mydlit rukama sem a tam snažím se ze sebe látku sundat, jako by to vyl nějaký obrovský pavouk. Přitom shodím několik lidí a brzy se kolem mě vytvoří jakési kolečko z popadaných lidí. Pardon. Pronesu, když se konečně zbavím látky z mé hlavy a mile se na lidi ležící na zemi pousměji. Jelikož jsem jimi zabarikádovaná a není možnost úniku, začnu pomáhat zpět lidem na nohy, abych se mohla dostat k mému cíli.

Ren Firegun

Začne čichat. Jídlo, jídlo! a podívá se směrem k restauraci. Po té zavrtí hlavou a otevře peněženku. Polkne a znovu ji uklidí. Sedne si na zem a kouká na restauraci. To nepůjde. Málo peněz... prožene se jí hlavou a po té si vzpomene, že má v batohu ještě pytel plný muffinů. Spokojeně otevře batoh a vyndá si jeden muffin. Dobrou chuť! a zakousne se do něj.

Yuki Takahashi

Když se konečně připojím k holkám, společně vyrazili z nádraží. V tu chvíli mi něco cvrnkne do nosu. Netrvá to dlouho a rozeznám v tom vůni právě uvařeného jídla. Bez přemýšlení a jakéhokoliv slova se jakoby zaslepena vůní vydám směrem k restauraci, která byla zdrojem těchto výparů. Chvíli se i zdálo, jako bych zapomněla na holky a vydala se vlastní cestou. Před dveřmi do restaurace se přeci jen zastavím a pohlédnu na holky. Tak kde se flákáte? Vzhůru za jídlem! Pousměji se a nechám se vlákat vůní jídla dovnitř do restaurace.

Rin Takehiko

Mate, mate! Yuki! Než ji stihla zastavit, už zmizela v restauraci. Hluboce si povzdechne a podívá se tím směrem, zda Yuki ještě nevyjde, ale nic. Namísto toho se za nimi ozval známý hlas. Nedivte se. Tak je možné, že má kapku plnější peněženku. Byla to Toshi, která se náhle zjevila někde odněkud. Opět si povzdechla, neboť Toshi měla přece jen v jednom pravdu. Rin neměla peníze na rozhazování, byla ráda, že nějaké vůbec má. Podívala se tázavě na Ren, jestli bude Yuki následovat dovnitř, nebo ne.

Ren Firegun

Yare, yare.... a povzdychne si. Jestli má peníze na rozhazování, mohla by to zaplatit i za mě. Po té se koukne na Rin. Nebo za nás? Já nevím jak ty, ale já mám málo peněz. A jestli ty taky... Tak... Dáš si muffin?? zeptá se a znovu se zakousne do toho svého. Pak vstane. Ale jít bychom za ní asi měli...

Yuki Takahashi

Nějak mě netížilo to, že holky byli stále venku a ještě se nevydali za mnou, ale ani to, že moje peněženka nebyla zrovna plna. Přesto tam něco málo, za co si určitě objednám dobré jídlo, bylo. Stejně je teď poledne, takže mají všude pauzu. To znamená, že bychom si stejně žádný dopravní prostředek nepropůjčili a akorát bychom zbytečně postávali venku. Tady je aspoň...útulno? Teprve teď se rozhlédnu po restauraci, abych zjistila, kam že jsem to vůbec vlezla. Našla jsem si jeden větší, prázdný stůl, kdyby se náhodou holky přeci jen ukázaly, a usednu za něj. Přitom stále zkoumám celou restauraci a také lidi okolo. Nerada bych odtud odešla s prázdnou peněženkou, salmonelou, průjmem či jinými zdravotními potížemi. Pro jistotu zkontroluji svůj peněžní stav.... Ještě je čas odejít! Ale ta lákavá vůně jídla...

Rin Takehiko

M-muffin? No... ráda bych... A usmála se na Ren, při čemž současně i přikývla na to, že bychom měli následovat Yuki. Myslím, že malá zastávka neublíží, ale ne na moc dlouho... Měli bychom se na místo určení dostat co nejdříve... A s bezradným úsměvem jsem nenápadně protočila oči. Krátce se ještě podíval na Toshi a pak vykročila do restaurace, jako Yuki....

Yuki Takahashi

Trochu mi vrtalo hlavou, proč mi ten lístek nemohl donést pouze jeden z nich, copak nemají nic jiného na práci? Když se však porozhlédnu po okolních stolech, zjistím, že nic jiného na práci vážně nemají. Mile se pousměji, převezmu jídelní lístek a jako slušně vychovaná holka poděkuji. Pootevřu ho a nakouknu dovnitř. Mezitím se u dveří objeví Ren a Rin. Zamávám jim na znamení, ať se připojí a kouknu do jídelního lístku. První, na co pohlédnu však nebude jídlo, nýbrž jeho cena.

Ren Firegun

Rychle dojí muffin. A sedne si k Yuki ke stolu. Po chvíli zírání na ty číšníky vykřikne To není možné! Hodí si na sebe batoh a začne v něm štrachat. Někde to tu musí být. Sakra! Sakra! Kde to je??? Grrr.... Ta podoba... To je nemožné! Vždyť jsou vymyšlení!! To nejde, prostě nejde!! z venku působí značně nervózně.

Rin Takehiko

Když vstoupí dovnitř, rozhlédne se. Restaurace vypadal na první pohled zvenčí pěkně... Ale vevnitř... Taky to dojem popravdě nekazilo. Začala prohledávat očima okolí, než po chvíli konečně uviděla Yuki a dala se tím směrem. Usadí se k Yuki a již i sedící Ren a chvíli přemýšlí, co tu vlastně dělá, když je takřka švorc. Z hlubokého zamyšlení jí vytrhne Ren a její 'To není možné!'. Cukla sebou, jak to nečekala a podívala se na ní. Chvíli jí pozorovala, až se nakonec přeci jen zeptala... Co není možné?

Ren Firegun

Štrachá. To není možné! Jen výmysl! Plod mé fantazie! konečně to najde a vytáhne na stůl obrovský kus papíru a na něm jsou dva muži, kteří vypadají úplně totožně, jako ti číšníci. Upozorňuji, kreslila jsem to před 2 lety, nikdy jsem tu nebyla. a polkne. Tohle mě děsí. Až moc. Je to portrét k mé první knize. Tihle dva cestují s hlavní postavou, ale jsou vlastně špehové pro někoho, kdo chce hlavní postavu zabít. Díky nim nakonec hlavní postava umře, zabijí ji svou rukou. Prostě blbá náhoda! Vyhrkne zbrkle ale stále působí značně nervózně.

Yuki Takahashi

Pohlédnu na jídelní lístek a pousměji se. Ceny nejsou naštěstí až tak vysoké, jako jsem si v této restauraci představovala. Projedu očima všechny jídla. Podle názvů vypadají všechna jídla chutně. Víte co? Přineste mi nějaké jídlo, které je podle vás nejlepší z vaší kuchyně. Pousměji se a odložím jídelní lístek na stůl. A co vy holky? Dáte si něco? Při této otázce nahlédnu na Renin obrázek a poté hned na kluky.Páni, to je... úžasné!

Ren Firegun

Vyděšeně na to zírala. Úžasné? Spíš děsivé! Kouká na číšníky. Mágové asi nejsou, doufám. Ale stejně je divný, že tu žádný jiný mág není. Je to moc podezřelé, nic jíst nebudu... Jsem zvyklá nejíst delší dobu, tak tohle snad problém nebude. A navíc mám muffiny a pocky! A dále přemýšlela o těchto věcech. Asi to moc hrotím.. ale... podívá se znovu na obrázek a pak na číšníky.

Rin Takehiko

Heh.... Pousmála se nervózně na to, co jim Ren zdělila. Mělo to být spíše, jako že se jí to nezdá, ale takový měla při tom prostě obličej. Cože to....?! Najednou si to uvědomila.... Ale nedokončila větu, nýbrž se rychle stáhla.
Na otázku od Yuki jen zavrtěla hlavou, že nedá. Rozhlíží se všude kolem, něco jí tu nehraje. A tu nejdnou, se rozletí dveře a... v nich stojí Toshi. Taky se začala rozhlížet, ale hned jak si nás všimla, zamířila k nám. Ale tohle je fakt blbej vtip! CHledala jsem vás všude. A nakonec jste tady? Ani jste na mě nepočkali... Zatvářiola se dotčeně a při pohledu na Rin zamhouřila oči. Tohle se jí fakt ještě nestalo, aby jí nekdo ztratil v hlavním městě!

Yuki Takahashi

Ne... není to děsivé... je to úžasné! Na chvíli se odmlčím. Jak tě napadly takové podoby těch hochů? Optám se Ren. Poté pohlédnu zpět na číšníky. Jak se zdá, tak budu jíst jenom já... Takže nám k té mé objednávce přineste ještě nějaké oříšky nebo chipsy, aby měli holky co chroupat. Pousměji se.

Ren Firegun

Zvedne časopis ze země. Tohle je hodně divný. když obsluha odejde, koukne na holky. Holky? nepřijde vám divné, že tu není žádný mág? a polkne. Jinak se mi o nich zdálo, tak jsem je nakreslila... řekne a začne se do článku. Sakra, sakra! Tohle je divný!! A ještě jak je tu to jídlo levný... Doprdele... procedí mezi zuby

Rin Takehiko

Když se Toshi z toho všeho pořádně vydýchala, využila příležitosti si po tom pátrání chvíli odpočinout a zamotala se do klubíčka na sedačku vedle ní.
Ona toho taky využila. Kochala se zdejší restaurací a vším kolem. Časopisu si všimla, až když jej zvedla Ren. Co to? Optala se, když viděla její výraz. Jo, rozhodně je to divné. Na hlavní město.... možná... Ne, nenapadá mě reálné vysvětlení. Reagovala okamžitě celkem zaskočeně. Pravda, mágů si tu nevšimla. Ale že jí to ani nepřišlo divný!