Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Yuki Takahashi

Když mi obsluha donese jídlo neznámého původu, chvíli na něj koukám, jako by na mě mělo skočit a kousnout mě. Pak se však s chutí pustím do tohoto jídla, přeci jen by to měla být specialita podniku. Poté pohlédnu do časopisu, které Ren našla na zemi. Možná bychom se odtud měli co nejdřív vypařit, dokud můžeme. Prohlásím tiše tak, aby to slyšela jen děvčata.

Ren Firegun

Odloží časopis. Yuki? aby nebylo něco v tom jídle. Řekne jí tiše, aby to slyšela jen ona a Rin. A máš pravdu, měli bychom se vytratit pak brzo. Nelíbí se mi tu. Vážně ne. řekne nervózně a šáhne si na klíč. Hioni, můj milý Hioni, ty jsi takový chudák, co jsem ti to udělala! Život se mnou jsou jen samé nepříjemnosti a svěsí hlavu dolů.

Rin Takehiko

Přikyvovala s pootevřenou pusou. Nějak nechápala. Až když se jí dostala té možnosti také nahlédnout do toho časopisu, rozsvítilo se jí. Zajímalo by mě, proč nás o tom nikdo neinformoval v cechu... Že by na to Mástr zapomněl? Nebo to je novinka dne? Tos e přece musí řešit! Domyslela si možnosti a podívala se na Yuki a Ren. Jsem pro, sbalit si své sakypaky a vypadnout odtud. Nejlepší by bylo, si tu ani nezajišťovat odvoz. Mohli bychom dojít do nějakého blízkého městečka a třeba tam něco najít. Ale tady mohou být všude. Špitla k nim a po očku se nenápadně rozhlédla, zda je někdo neposlouchá....

Yuki Takahashi

Začnu pociťovat, jak mě opouští magická energie. Začnu se cítit trochu unaveně. Tohle bylo opravdu podlé. Zmateně pohlédnu na holky a poté na kluky. Ice make: Lance Špitnu tiše a v ruce se mi objeví ledové kopí. Špičku kopí namířím přímo na kluky. Nechte nás odejít a nic se vám nestane! Pohlédnu na ně vážným pohledem. Nedoufala jsem sice, že by nám to v téhle chvíli pomohlo, ale nemohla jsem jen tak sedět a nic nedělat. Jen doufám, že nás zase nedostanu do většího problému, než v jakém jsme.

Ren Firegun

Začala se cítit divně. Ghezzz, ubývá mi magická energie? C-Cože? Sakra.... Tohle bylo podlý! řekne a vstane, ačkoliv na ní míří katanami. Fajn, před pár lety bych vám poděkovala, že ten hnus ze mě vysajete, ale.... Teď vás chci zabít... protože tím, že ze mě uděláte normálního člověka, mi seberete jediného opravdového přítele, kterého jsem kdy měla. Takže, až vás chytím, umučím vás k smrti... Ale ještě před tím, co vám mágové udělali? Proč to děláte??? Řekne a zatne pěsti. Hioni...

Rin Takehiko

Pocítila změnu. Nezvyklý pocit. Bylo pozdě, ano, ano, v to přesně doufala, že se nestane. Tohle není dobré ani v nejmenším..... Pomyslela si a samozřejmě vstala a stoupla si vedle sedačky. Takový špinavý podfuk. Vypadala na první pohled dost naštvaně. Ruce si přiblížila k sobě dlaněmi. Byla připravena použít jakoukoli sílu, na obranu. Byla na hranici toho, aby nezačala jednat, ale Ren se rozhodla nejdříve 'vyjednávat' tak jí dala ze začátku alespoň čas.

Ren Firegun

Sklopí hlavu. Máte co jste chtěli.... šeptne potichu.... "Překročili jste hranici mojí trpělivosti."řekne ještě potišeji a jde blíž ke kataně toho maníka, co na ni promluvil vezme jeho katanu do rukou a zabodne si jí do sebe, nejspíš někam v oblasti břicha když je maník v šoku vytáhne rychle nůž z opasku a skrze katanu se přiblíží blíže a bodne mu kudlu do srdce Tohle je za ty všechny mágy, které jste zabili! Vy hajzlové! zaječí a po koutku úst jí sjede pramínek krve. Doufám, že jsem si nezasáhla životně důležité orgány když maník padne k zami vytáhne ze sebe katanu a svalí se k zemi. Jestli tady umřu... Promiň...Hioni...

Yuki Takahashi

Najednou, když se mi v ruce objeví kopí a moje magická energie mi klesne ještě níž, ucítím něco... zvláštního. Nějakou podivnou energii, která jako by se ve mne skrývala a právě v tomto momentě se probudila. Začnu cítit, jak se mi má magická energie pomalu ale jistě vrací. Led, který tvoří mé kopí se začne zbarvovat postupně od mé ruky po konec kopí šedou barvou a jakmile je celý zbarven, prodlouží se o něco jeho délka. Bez přemýšlení vrazím kopí druhému muži do ramene. Všude začne stříkat krev, pousměji se. V očích mám pomstu, touhu po odplatě... Něco se změnilo. Tohle už není Yuki. Je to někdo jiný. Jako by jí ovládla nějaká temná síla.
Ucítím prudkou bolest v hlavě. Padnu zpět na sedačku a chytím se za hlavu. Co se to... děje? Špitnu tiše. Skoro se zdálo, jako bych uvnitř sebe s něčím bojovala... Ale s čím?

Rin Takehiko

Ren... Řekla tiše, když viděla, co právě udělala. Chtěla tak zasáhnout, ale hlas za ní jí zastavil. Nikam... Byla to Toshi. Vzbudila se a seděla na opěradle sedačky. Nechápala jí, proč nemá zakročit, ale všimla si, že ani ona není v klidu. Bylo jí to poznat v očích. V tu chvíli sebou mrskla Yuki na sedačku. Tohle, co právě před momentem udělala, bylo na nejvyšším stupni zvláštnosti. Yuki, počkej! Nemůžeš tu sedět, odsaje ti to i ty poslední zbytky energie! Hlesla a chtěla jí pomoci alespoň se opřít, aby nemusela sedět na té proklaté sedačce....

Ren Firegun

Rána bolela. Krev, stejná barva jako rubín... miluji rubíny... přemýšlí... Co když tady umřu?? V tu chvíli se před ní objeví Hioni. podívá se po něm z posledních sil. Když ji Hioni začal pálit ránu, mírně zaskučela, bolelo to. Nah... mám to úžasného zachránce... Pohladila ho po hlavičce. Hodný kluk... pošeptá mu potichu. pak si dá ruku na oku s páskem a strhne pásku. Tohle už nechci... A usměje se na Hioniho. Měl bys jít, kamaráde, o mě se už neboj... Tohle ti ubírá síly... řekne mu potichu ale přesvědčivě.

Yuki Takahashi

Vše kolem začalo být dosti nesrozumitelné. Yuki přestane vnímat to, kde je. Nevnímá ani holky, ani to, že na ně momentálně někdo útočí. Jaky by ani kolem nic nebylo. Yuki zaslechne nějaký vnitřní hlas, který jí oznamuje, že prohrála. Kdyby bývala byla věděla, co se děje, možná by i vyhrála. Ale teď už je pozdě. Nad jejím tělem převzalo vládu její temné já a Yuki upadla do nicoty.
Kolem Yuki se začala šířit jakási silná temná energie. Její prázdné oči se zbarvili do červena. Konečně... Hlesne tiše a na tváři se jí objeví ďábelský úsměv nahánějící strach.

Yuki Takahashi

Ani si neuvědomila, v jakém je nebezpečí. Doteď jako by muže, jenž na ně útočil ignorovala. Zdálo se, že je s ní ámen, ale pak se stalo něco nečekaného. Místnost ozářil stříbrno-fialový paprsek, který ihned usmrtil onoho démona. Yuki pohlédne ke stropu, odkud přišla záchrana, a spatří známou tvář. Yoshi? Co ten tu dělá? Když však Yoshiho prozkoumá pohledem, zjistí, že to není on. V jeho očích se leskla temnota. Jeho vlasy byly tmavší. Jeho plášť temnější. Byla to temná, dokonalá kopie Yoshiho. Ten vypustí do okolí svou magickou energii. Yuki pohlédne na holky, které se začnou svíjet na zemi. Co jsi zač? Optá se a pohlédne k zemi na démona. Vlastně je mi fuk, kdo jsi. Zdá se, že jsem tvým dlužníkem. Odvětí a přitom stále zkoumá démona.

Ren Firegun

Dívala se na Hioniho a usmála se. Hodný kluk a jemně ho pohladí po hlavičce. V tu ránu tam přiletí ten divný týpek, který byl podobný nějakému z cechu, ale on to určitě nebyl, neměl takové síly a z magie tohoto byla cítit zlost. Začala se svíjet bolestí. Jestli teď neumřu tak jsem nesmrtelná! pomyslí si v bolesti. Bylo to nesnesitelné, když k tomu přičteme ránu, co si udělala před chvílí.

Rin Takehiko

Z počátku jen přihlížela. Co jiného taky mohla dělat, tolik se toho ještě za její přítomnosti na jiných místech nestalo. Ren byla zraněná, něco bylo s těmi divnými chlápky jako obsluhou v nepořádku, objevil se tu z ničeho nic Hioni a Yuki se chovala jako.... jako neYuki. Navíc, při pohledu na Toshi se jí zdálo, že její dlouhodobou společnici trápí ještě něco. Nemusela na to 'něco' čekat dlouho, protože si asi někdo myslel, že tu není ještě dost rušno, tak sem vpadl nějakej ozářenej létající mužík. A aby toho ještě nebylo málo, použil nějakou divnou energii, která nepůsobila zrovna příznivě na přítomné. Rin se začala klátit k zemi a Toshi na tom nebyla ani o kapku lépe, možná že naopak.

Yuki

Tahle síla... ve mě byla vždy... Poté pohlédne na své znamení cechu umístěné na dlani levé ruky. Ne, v tom cechu nejsem já, ale mé dobré já... Žít mezi tím odpadem takovou dobu... byly to nejhorší dny mého života. Ale teď teď jsem volná. Špitne tiše a dábelsky se pousměje. Pak se však zarazí. Odkud znáš mé jméno? Otázku ohledně toho, zda by se chtěla přidat, jako by ignorovala. Teď jí zajímalo něco jiného.

Waru

Seděl jsem před restaurací. Cítil jsem zvláštní energii, která z ní šla. Až jsem cítil, že s eněco ve mě dere na povrch. Rozhlížel jsem se po okolí a nikde nikdo. Pomalu jsem došel ke dveřím a čumák jsem strčil do dveří. Ty se otevřeli.

Rin Takehiko

Seděla na zemi vedle té sedačky a párkrát zatřepala hlavou aby se pořádně probudila a byla si schopná uspořádat ten bordel, co tu najednou vznikl z nevinné návštěvy restaurace v hlavním městě, kudy projížděli. Zvedla hlavu a první, čeho si všimla bylo, že nezmizel jen ten podivín, ale s ním i Yuki. Než se stihla rozhlédnout, ozvala se vedle ní Toshi. Jsou pryč... oba... Pronesla neklidně, jelikož, jak Rin při pohledu na ní zjistila, ona zaregistrovala přítomnost něčeho dalšího neobvyklého. Spíše někoho. Toshi... Vznesla její jméno, jak chtěla se podívat tím směrem, ale zavadila koutkem oka o Ren. Ren! Vykřikla a v tu ránu byla na nohou a běžela k ní.
U ní si zase rychle sedla a snažila se zjistit, kde může pomoc. Dojdu pro pomoc. Hlesla ,veveřička' a vyběhla oknem kamsi ven....

Waru

Sledoval tam dění a pouze zíral. Poté si všiml nějaké dívky na zemi v krvy. Poté si všiml, nějaké vevrky, která odběhla od té druhé dívky. Té nevěnoval pozornost a došel k té zraněné. Šel pomalu, ale jistým krokem. Zastavil se před ní. Čumákem začichal nad ní a naslouchal její tep a dech. Cítil, že vážně krvácí a magie mizí. Z jiného pohledu to mohlo vypadat, že se jí chystá sníst.

Rin Takehiko

Všímala si Ren, ale pak se na scéně zjevil ten prapodivný... Vlk?
Seguestration of Shadows... Špitla k tomu příchozímu, který v tu chvíli mohl pocítit bezmoc nad svým tělem. Tímto kouzlem spojila jeho stín se stínem od stolu za ním, což byla v takových prostorech výhoda. A ty jsi kdo zase zač, hee??! Otázala se přísně a nedůvěřivě.