Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Yuki Takahashi

Jakmile jsem použila kopí, koleje najednou zmizeli a tak mi jen poškrábalo ruku. O chvíli později kopí zruším a postavím se. Ihned pohlédnu na Ren, která mezitím omdlela... Ren! Je ti něco? Pověz... V tom si vzpomenu na její slova. Možná... usnula. Přestanu s ní třepat a otočím se na průvodčího, který byl již na odchodu.Kam si myslíš, že jdeš? Vyjdu z kupé a rukou zastavím onoho průvodčího. Jakmile se otočí hlavou, vrazím mu ránu mezi oči. Takhle by se magie využívat neměla... Víš, co jsi způsobil? Štěně a Toshi... a taky Ren... myslíš, že tě teď po tom, co jsi jim ublížil, nechám jen tak odejít? Šla ze mě cítit zlost. Není ani divu. Nevadilo mi, pokud někdo ubližoval mě... Ale pokud někdo vztáhl ruku na mé přátele... neznala jsem se.

Rin Takehiko

Ren...? Zděsila jsem se, ale pak jsem si vzpomněla na to, co říkala a doufala jsem, že je to k tomu...
Odchází... Odchází?... Odchází?!... po tomhle divadýlku odchází?! Si dělá srandu?! I když navenek už jsem se zdála být klidnější, uvnitř stále vřelo. Ještě kousíček a bývávala bych šla hnedle za Yuki... kdyby...
Nech to být... T-Toshi... Už je ti líp...?...Tak brzy?... Doplnila jsem si větu v duchu... A opravdu... Zdálo se, že Toshi se z toho trochu probrala. Opřela si hlavu o mou nohu. Nestojí za to... Není to prvně... Nemluvila příliš ve větách, ale alespoň byla jakž takž v pořádku. Teď zbyla jediná otázka...

Ren Firegun

Spí a zdají se jí sny. O Jugatovi stále a dokola. Jugata k ní jde a povídá jí To si stále tak slabá? Máš na víc, Ren. a odfrkne si. Vážně nestojíš ani za blbou bačkoru. K čemu ty jsi? Furt jen sníš a kreslíš a jinak nic neumíš. Hezká taky nejsi. Protivná seš taky a ze všeho si děláš akorát srandu. K čemu seš? Ani za to pitomé kouzlo na zabití mi nestojíš... Ren sebou začne házet a klepat se...

Yuki Takahashi

Jen co jsem vší silou chtěla uhodit do průvodčího, zmizel a moje ruka se střetla s železnou podobou mašinky. Kruci... Snažila jsem se neřvat bolestí... v tuhle chvíli by mi to stejně nepomohlo a tak jsem se jen svalila v bolestech na zem a chytila se za ruku. Měla jsem sto chutí vyrazit a prohledat vlak, jen abych onoho průvodčího našla. Momentálně mi však víc starostí dělala Ren, která sebou začala házet na sedačce. Neměli bychom... jí vzbudit? Pohlédnu starostlivě na Rin. Vím, co nám říkala o probouzení... ale... já to klidně risknu... Pohlédnu znovu na Ren. Kdo ví, co se jí zdá. Mezitím jsem se vrátila z uličky do kupé a posadila se zpět na své místo. Při tom jsem si držela ruku, která k tomu všemu začala natékat. Kruci... jestli to mám naražený nebo zlomený, jsem v průseru... bez pravé ruky si nezavážu ani tkaničky!

Rin Takehiko

Pane bože, co to dělá??? Zděsila se Toshi, jak sebou začala Ren házet. Jako ryba na suchu! Dodala ještě rychle. Ryba na čem? Dobře, alespoň že už se zdá být zase v pořádku. Ale Ren... Pohlédnu jejím směrem a hluboce se zamyslím. Tedy do doby, než na mne promluví Yuki, která mě z myšlení vytrhla. Vzbudit jí? Asi bychom měli... Ale... nebo ne?... Zkusíme to, je možné, že ji ani neprobudíme! Že až tak hluboce spí! Poznamenala jsem a v hlavě se mi hned utvořilo několik druhů variant, jak by to asi mohlo být hrozné, když jí probudíme.

Ren Firegun

Hází sebou jak při epileptickém záchvatu. Po té se prašti o opěradlo a to jí vzbudí. Který debil to byl?!!! a prašti do opěradla sedačky tak, že se zlomí. Pak si sedne na vedlejší místo a znovu pokojně usne. Dá se říct, že to vypadalo, jakože neví, co dělá. Když zamouří oči, zdá se jí znovu sen. Sedí sama naproti sobě a mluví se sebou. Víš vůbec co děláš? Promluví její druhé já. Ne nevím. Odvětí mu. Zlomila jsi opěradlo od sedačky. Víš kolik to bude stát?! řekne její druhé já. A sakra! To bude peněz, kde na to vezmu?? Co budu dělat? Sakra! Ani nemám kde bydlet!

Yuki Takahashi

Zděšeně pohlédnu na Ren, když vyletí jako z kůže, rozbije opěradlo a znovu usne. Tak jo... jdu na to. Jen doufám, že mě za to nezabije... Polknu a přiblížím se k Ren. Začnu s ní jemně třepat, aby se probudila. Ren... vzbuď se... noták... vstávej... Možná, kdyby věděla, jaká je Renina reakce na to, když jí někdo vzbudí, byla bych připravená čelit její reakci. Takhle od ní můžu čekat naprosto cokoliv.

Ren Firegun

Probere se. Kdo mě volá? Který debil mě zase volá?? Který debil mě budí? probere se a zatne ruku v pěst. A její ruka vystartuje proti Yukiiunu obličeji. Těsně před obličejem, si uvědomí, koho má praštit a ryhle se vyhne a ruka napálí do dalšího opěradla, které se zlomí. To bude pěněz! Chytne se zděšeně za hlavu, sedne si na zem do rohu a opakuje. To bude peněz, nenajdu si bydlení. Bude ze mě bezdomovec. To bude peněz, nenajdu si bydlení. Bude ze mě bezdomovec. ......................

Rin Takehiko

Při tom, jak se náhle z ničeho nic Ren vzbudí, Toshi se nakloní na stranu, jako by místo do opěradla měla uhodit do ní. Začíná z ní jít strach... Šeptla si pro sebe a polkla. Jak po tom celém divadýlku zase usnula a Yuki se jí snažila vzbudit. Myslím, že to teď nebude ten nejlepší... Asi jsem byla příliš pomalá, neboť Ren už byla zase v realitě. Pokud se tomu tak dalo říct. Op+t sejmula opěradlo! Ren! Proboha! Pohlédne na ni překvapeně. Taková spoušť a to se jen vzbudila... Ren... To bude dobré... nikdo nemusí vědět... že je to tu po nás... V ten moment jsem začala přemýšlet, jak se z toho asi dokážeme vykroutit.

Yuki Takahashi

Když se mě Ren chystala uhodit, ani mě nepadlo uhnout. Nejspíš jsem doufala v to, že to neudělá. A opravdu. Ren místo mě uhodila opěradlo a tím ho zlomila... opět. Ren, to bude v pohodě. Pod mostem neskončíš, máš přece nás a cech. Kouknu na Ren a pousměji se. Něco s tím vymyslíme. Vezmu do ruky opěradlo a pokusím se ho přidělat zpět, jenže tam nedrží. Sakra... kdybych uměla vytvářet led jakkoliv, mohla bych to slepit ledem. Na chvíli se odmlčím. Ale možná... Rin? Myslíš, že by jsi to pomocí tvého kouzla dokázala? Možná by to tak nevydrželo napořád, ale do doby, než se vypaříme, by to vydržet mohlo... Pohlédnu na Rin... Třeba s tím něco svede... I když si nejsem zrovna jistá, jestli to s těmi stíny půjde.

Rin Takehiko

Vykuleně se podívá na Yuki a nad jejím návrhem jaksi chvíli mlčí. Pak s vystřídám pohled na hluboce, ale hluboce zamyšlený a... To by možná šlo! Sice, jsem to používala zatím jen na lidi, ale jde o stín, ne o věc.... takže... jo! To půjde.... Zase chvíli klid a pak se jen ze strany, mimo než jsou oni ozve. Blázni... Jednou blázen, vždycky blázen. Ne, ty nejseš člověk... Taky to je fakt! Já nejsem člověk.... Já jsem.... MÁG! Prostor kolem ztmavne, půl tváře krytou stínem a neuvěřitelně ďábelský pohled. Tato scéna netrvá dlouho a vše je zase jako předtím. Přikývnu a prohlédnu si, jak by to asi šlo.
Yuki! Přidrž to tady, takhle a tady ať to nejde poznat a... Naštelovala jsem si to, aby to mohlo nějak fungovat. OK! Perfektní! takhle to drž! A já se pokusím tě k tomu nepřišpendlit taky! Řekla jsem s menším nádechem humoru, ale v obličeji bylo vidět, jako bych to fakt klidně udělala....
Sequestration of Shadow!

Ren Firegun

Má ruce kolem kolen a pohupuje se. Budu bezdomovec... a opakuje to stále dokola. Toho, co holky dělají se nevšímá. Má depresi. Velmi silnou a zdá se že ještě dlouho trvající. Pak řekne něco jiného Nesnáším ten svůj pitomej zlozvyk! Nesnáším spánek! a pak zase začne opakovat to, co předtím.

Yuki Takahashi

Pousměji se a přidržím opěradlo tak, jak si ho Rin nastavila. Doufám, že to vyjde. Poté pohlédnu na Ren, která stále dokola opakovala jednu a tatáž větu. Možná... možná jsem ji neměla budit. Ale.... kdo ví, co se jí zdálo. Jakmile Rin dokončí kouzlo, pustím opěradlo, aniž bych čekala na výsledek. Sehnu se k Ren a obejmu ji. Ren... není to tvoje chyba. To bude v pořádku. My tě pod mostem nenecháme, to ti slibuji.

Rin Takehiko

Tak Ren! Vzpamatuj se! Hlavu vzhůru! Jdeme přeci na misi! Takže něco z toho rozhodně kápne.... Podotkla jsem a tu se vlak zprudka zastavil. Co to do... Proč... Proč tak prudce brzdí?! To je doprava... Řekla jsem si spíš jen tak tlumeně pro sebe a vyhlédla jsem z okénka v momentě, kdy se ozval hlas oznamující zastávku. Konečnou zastávku, byl čas vyrazit, ještě před námi byl pořádný kus cesty a zajisté ještě spousta problémů....
Tak vystupujeme! Hurá pryč odsud, než se stane ještě něco! Nahodila jsem a úsměvem, aby bylo jasné, že jsem to nemyslela nějak zle, vzala jsem Toshi do náruče, neboť jsem ještě nevěděla, jak se vzpamatovala a asi jako první jsem vstoupila z vláčku. Venku tedy bylo docela dost lidí. Snad ještě víc, než v Tsuki Town na nádraží, což se ale tak nějak dalo čekat.... Hlavním úkolem teď asi bylo, dostat se odsud.

Ren Firegun

Celou dobu byla mlčky, i když na ní holky mluvili. Po ohlášení zastávky vypadne z vlaku. UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Zařve na celé nádraží. Jo, hned je mi lépe. A usměje se na ně. Yuki, díky za oporu. Sode, tobě také děkuji. Po té rozhlídne kolem. Zajistíme si nějaký odvoz, nebo půjdeme pěšky? Zvídavě nadzvedne obočí.

Yuki Takahashi

Z vlaku vystoupím jako poslední. Tolik lidí... Ihned se začnu rozhlížet, abych neztratila holky. Tady bych je jen těžko hledala. Brala bych ten odvoz... Už jsme se jednou shodli na tom, že čím dřív tam budeme, tím líp. Oznámím holkám, když se zase dostanu mezi ně. Kolem bylo dost lidí. Možná až příliš. Tolik lidu nebylo ani na bleším trhu u nás v Tsuki Town. Rozhlédnu se pochybně kolem sebe.

Rin Takehiko

Přitakal na návrh odvozu. Hlavně ať už jsme tam. Tedy, věděla jsem, že je to pěkný kus cesty, ale že až tak... Půjdeme pěšky! Budeme vnímat krajinu, lesy, louky, hory! Ano! A taky určitě potkáme nějaké milé lidi, co nám budou stát úmyslně v cestě! Vyhrkla Toshi, která normálně v takovém prostředí ani necekne. Vrhla jsem na ní vyjevený výraz. Tobě se to říká, ty se většinu cesty neseš! Ani zavtipkovat si tu zvíře nemůže! Phew! Usmála se a pohlédla v před do davu. Půjdu napřed. Oznámila a v mžiku mi vyklouzla z rukou a hopsala si to z jedné osoby na druhou pěkně k východu. Ale jak se odsud dostaneme jako my?...

Ren Firegun

Ghezz, měli by jsme to zvíře chytit. A chytne se za hlavu. A po té se protáhne. A jestli přemýšlíte nad tím, jak se dostat tímto davem, mám pro vás odpověď! Prokřupne si hlavou ze strany na stranu a začne lidi odstrkávat a za ní se tvoří jakási ulička na průchod, pokud za ní holky rychle nepůjdou, ztratí otevřený průchod.

Yuki Takahashi

Na nic nečekám a vyrazím ihned za Ren. Co kdybych se tu náhodou mezi těmi lidmi ztratila? Lidi se však i přesto, že je Ren před námi odhrnovala jako pluh, který v zimě odhrnuje sníh, se lidé cpali zase zpět. Brzy jsem již byla obklopena lidmi různého věku, výšky pohlaví i barvy vlasů. Pomalu, ale jistě na mě padala deprese. Nikdy jsem neměla ráda plno lidí nasáčkovaných na sobě jako sardinky. Všichni vás osahávají a krade se tu! Nic jsem však nevzdávala a brzy jsem již cupitala zase za Ren, která nám tak krásně prohrábla cestičku.

Rin Takehiko

Překvapeně hleděla na Ren, která se vydala kupředu davem bez rozmýšlení a jaká za ní byla pěkná cestička! Nenechala jsem se prosit a když ji následovala Yuki, přidala jsem se za nimi. Jelikož jsem šla jako poslední, pomalu jsem ty dvě ztrácela z dohledu. Cestička se uzavírala a ejhle... Musela jsem si jí probít tedy sama, ačkoli se mi absolutně nechtělo, touha po osobním prostoru byla silnější a silnější. Asi měla pravdu... Jít pěšky... nejsme teď tady!... Řekla jsem si.

Ren Firegun

Ohlídne se a vidí jen Yuki. Zastaví se. Yuki? Asi bys nemohla vstyčit nějaký ledový stožár do vzduchu, aby Rin věděla, kde jsme, že? Že bychom se pak chytli za ruce a já zase bourala cestu, takhle se ztratíme úplně. a povzdychne si. Tohle je beznadějný. Má sto chutí na všechny kolem vytasit kudly a povraždit je. Ren kliid, to bude dobrý, nemusíš jim trhat střeva!

Yuki Takahasi

Po tom, co na mě Ren promluví, se ohlédnu zpět a zjistím, že nám někdo schází. Na nic nečekám a ihned začnu jednat. Ice make: Lance! Vytvořím v ruce kopí, párkrát s ním zamávám kolem lidí a když je již kopí celé, směřuje jeho hrot směrem vzhůru. Na jeho vršku visí zřejmě něčí kabát či jiná část oblečení, zraněn však nebyl nikdo.