Momo-chan (Yuki, Ren a Rin)

Yuki Takahashi

Ani si neuvědomila, v jakém je nebezpečí. Doteď jako by muže, jenž na ně útočil ignorovala. Zdálo se, že je s ní ámen, ale pak se stalo něco nečekaného. Místnost ozářil stříbrno-fialový paprsek, který ihned usmrtil onoho démona. Yuki pohlédne ke stropu, odkud přišla záchrana, a spatří známou tvář. Yoshi? Co ten tu dělá? Když však Yoshiho prozkoumá pohledem, zjistí, že to není on. V jeho očích se leskla temnota. Jeho vlasy byly tmavší. Jeho plášť temnější. Byla to temná, dokonalá kopie Yoshiho. Ten vypustí do okolí svou magickou energii. Yuki pohlédne na holky, které se začnou svíjet na zemi. Co jsi zač? Optá se a pohlédne k zemi na démona. Vlastně je mi fuk, kdo jsi. Zdá se, že jsem tvým dlužníkem. Odvětí a přitom stále zkoumá démona.

Ren Firegun

Dívala se na Hioniho a usmála se. Hodný kluk a jemně ho pohladí po hlavičce. V tu ránu tam přiletí ten divný týpek, který byl podobný nějakému z cechu, ale on to určitě nebyl, neměl takové síly a z magie tohoto byla cítit zlost. Začala se svíjet bolestí. Jestli teď neumřu tak jsem nesmrtelná! pomyslí si v bolesti. Bylo to nesnesitelné, když k tomu přičteme ránu, co si udělala před chvílí.

Rin Takehiko

Z počátku jen přihlížela. Co jiného taky mohla dělat, tolik se toho ještě za její přítomnosti na jiných místech nestalo. Ren byla zraněná, něco bylo s těmi divnými chlápky jako obsluhou v nepořádku, objevil se tu z ničeho nic Hioni a Yuki se chovala jako.... jako neYuki. Navíc, při pohledu na Toshi se jí zdálo, že její dlouhodobou společnici trápí ještě něco. Nemusela na to 'něco' čekat dlouho, protože si asi někdo myslel, že tu není ještě dost rušno, tak sem vpadl nějakej ozářenej létající mužík. A aby toho ještě nebylo málo, použil nějakou divnou energii, která nepůsobila zrovna příznivě na přítomné. Rin se začala klátit k zemi a Toshi na tom nebyla ani o kapku lépe, možná že naopak.

Yuki

Tahle síla... ve mě byla vždy... Poté pohlédne na své znamení cechu umístěné na dlani levé ruky. Ne, v tom cechu nejsem já, ale mé dobré já... Žít mezi tím odpadem takovou dobu... byly to nejhorší dny mého života. Ale teď teď jsem volná. Špitne tiše a dábelsky se pousměje. Pak se však zarazí. Odkud znáš mé jméno? Otázku ohledně toho, zda by se chtěla přidat, jako by ignorovala. Teď jí zajímalo něco jiného.

Waru

Seděl jsem před restaurací. Cítil jsem zvláštní energii, která z ní šla. Až jsem cítil, že s eněco ve mě dere na povrch. Rozhlížel jsem se po okolí a nikde nikdo. Pomalu jsem došel ke dveřím a čumák jsem strčil do dveří. Ty se otevřeli.

Rin Takehiko

Seděla na zemi vedle té sedačky a párkrát zatřepala hlavou aby se pořádně probudila a byla si schopná uspořádat ten bordel, co tu najednou vznikl z nevinné návštěvy restaurace v hlavním městě, kudy projížděli. Zvedla hlavu a první, čeho si všimla bylo, že nezmizel jen ten podivín, ale s ním i Yuki. Než se stihla rozhlédnout, ozvala se vedle ní Toshi. Jsou pryč... oba... Pronesla neklidně, jelikož, jak Rin při pohledu na ní zjistila, ona zaregistrovala přítomnost něčeho dalšího neobvyklého. Spíše někoho. Toshi... Vznesla její jméno, jak chtěla se podívat tím směrem, ale zavadila koutkem oka o Ren. Ren! Vykřikla a v tu ránu byla na nohou a běžela k ní.
U ní si zase rychle sedla a snažila se zjistit, kde může pomoc. Dojdu pro pomoc. Hlesla ,veveřička' a vyběhla oknem kamsi ven....

Waru

Sledoval tam dění a pouze zíral. Poté si všiml nějaké dívky na zemi v krvy. Poté si všiml, nějaké vevrky, která odběhla od té druhé dívky. Té nevěnoval pozornost a došel k té zraněné. Šel pomalu, ale jistým krokem. Zastavil se před ní. Čumákem začichal nad ní a naslouchal její tep a dech. Cítil, že vážně krvácí a magie mizí. Z jiného pohledu to mohlo vypadat, že se jí chystá sníst.

Rin Takehiko

Všímala si Ren, ale pak se na scéně zjevil ten prapodivný... Vlk?
Seguestration of Shadows... Špitla k tomu příchozímu, který v tu chvíli mohl pocítit bezmoc nad svým tělem. Tímto kouzlem spojila jeho stín se stínem od stolu za ním, což byla v takových prostorech výhoda. A ty jsi kdo zase zač, hee??! Otázala se přísně a nedůvěřivě.

Waru

Trochu jsem zavrčel nad tím, jak jsem byl svázán stínem. Tady se někdo snaží pomoct a todle je vděk? řekl trochu nasraně, ale byl an todle zacházení zvyklí. Kdo by pomyslel, že vlk se snaží pomoct a né zabíjet. Sice byl svázán, ale stále slyšel její dech a tep a cítil unikající magii. Poté si všiml znaku cechu Takže cech Silver Moon řekl klidně.Hej, ty si taky z cechu Silver Moon? a sledoval tělo té dívky. Chtěl ji pomoct, ale co zmohl, byl svázaný stínem.

Rin Takehiko

Cekne sebou překvapeně. Copak ten pes snad fakticky promluvil?!
S... Silver Moon... Opakuje, ale pak se vzpamatuje. Eh, jo! Ze Silver Moon(u)! Co ty o tom víš? Ptala se s celkem ztlumeným hlasem a jím třesoucím se. Všimla si, jak sleduje Ren a odhodlala se asi k docela riskantnímu kroku. Říkal jsi... že chceš pomoct... hm... Špitla si pro sebe v duchu a prohlédla si tě. Po nepatrné chvíli jsi byl zase volný a bylo vidět, že ona s napětím čeká na své reakce.

Waru

Ucítil v jejím hlase strach a naznačil takový úsměv. Poté povolil stín a já se naklanil se nad tu dívku a pak otočil hlavu na tu druhou dívku. Jsem též z cechu SM řekl a začal se narovnávat a pomalu měnit v člověka v plášti a přes hlavu kápě. Ano pomoci a vyhrne si rukáv, kde měl nehoráznou jizvu. Mohu udělat pouze něco s jejími zraněními, ale né s bězvědomím a její ztrátou magie. řekl klidně. Poté se na ní pohlédl a byl vidět záblesk červených měnící se na žluté. Objevili se dva špičáky, se kterými s ekousnul do zápěstí a začal téct krev. Naklonil se nad její ústa a pár kapek krve skáplo do jejího hrdla. Poté s tím zápěstím byl nad jejím zraněním a tam také ukáplo pár kapek a rány se začali uzdravovat. Ta rána na zápěstí už se zahojila a já pohlédl na tu druhou dívku. Bohužel, s magií nic udělat nemohu, to záleží na ní a na její duši řekl klidně a šel směrem k té druhé dívce. Ty si v pořádku? a zastavil se před ní. Nyní měl opět rudé oči a sledoval ji.

Rin Takehiko

Jak se zmínil o tom, že je taky ze Silver moonu, její obavy se zůžily. Představa, že mluví s vlkem jí přestala tížit,jak se před ní namísto čtyřnohého psíka objevil člověk. Alespoň, by to člověk být měl. Pomoc se te'd hodila jakákoliv a tak jistě přikývla a nechala jej s tím něco udělalt. Je samozřejmě nad slunko jasné, že jí jeho metoda uzdravení jednak vyděsila, jedna překvapila a jednak uchvátila. S úžasem a zděšením sledovala, jak se Reniny rány hojí po zásahu toho mužopsa.
Já mm... Přemýšlela chvíli trochu z cesty, neboť byla ještě dosti zmatená z toho divadýlka teďkon. Ehe, já jsem v pořádku... Ne, nic mi není, jsem naprosto v pořádku! Vyhrkla ze sebe, když si uvědomila otázku.

Waru

Sledoval jsem její reakci a byl jsem rád, že se sklidnila. Hodil jsem pohledem na tu dívku a pak zpět na tu, co byla v pořádku. Vás jsem v cechu neviděl, taky patříte mezi nováčky? řekl klidně a porhlížel si ji. Přemýšlel i nad tou "veverkou". Vstal a šel opět k té dívce. Rukou ji měřil tep a sledoval dýchání. Bude v pořádku, jen mě trápý do bězvědomí řekl a odmlčel se. Zřejmě se jen tak neprobere řekl tiše. Narovnal se a cítil něco zlého, co tu přebívalo. Natáhl ruku a zavřel oči. Nasál vzduch Démon řekl tiše.

Rin Takehiko

Zavrtěla hlavou. Já jsem v cechu už docela dlouho. Ale já... nevím, jak ona. A po očku se mihne pohledem k Ren. Pokyvovala hlavou, ale jen namátkou, takže to nebylo jen tak lehce zaregistrovatelný. Chvíli nad něčím dumala, než se konečně vrátila Toshi s pomocí. Dobrá práce... Šeptla k Toshi a sledovala postupy mediků. Jak byla Ren v bezpečí, bylo vidět, že z ní spadla obrovská tíha. Pořád jí sice v hlavě leželo, co se stalo s Yuki, ale ta asi byla při nejmenším v pořádku.
Obrátila se na Warua s rukama založenýma na prsou. V obličeji měla rázný výraz a jako by najednou ztratila všechny nejistoty. Dobrá a jak že ti říkají? Asi jsem se přeslechla... Optala se a opřela se o jeden z blízkých trámů. Toshi jí ležela na rameni, ocas měla ovinutý zezadu kolem jejího krku a nedůvěřivě si ho přeměřovala.

Waru

Sledoval dění. přiběhla i ta veverka s pomocí. Když tu dívku odvezli. Viděl toto poprvé. Poodešel kousek dál, aby ji mohli v pořádku odvést. Chvíli tam stál a zíral do blba. Pomalu šel na místo, kde cítil nějaké zlo. Položil dlaň na zem. byla to místo, kde zmizela Yuki, ale to on nevěděl. Věděl, že kdyby sem vešel a ono by to tu stále bylo .... stalo by se něco, co by nedokázal ovládnout. Poté otočil pohled na tu dívku, co s eho ptala. Není možné, abys mé jméno přeslechla ...protože jsem ho ani neříkal řekl a narovná se. Jmenuji se Waru, což znamená Zlo řekne opět a jde ke dveřím. Nebylo by dobré zůstat na tomdle místě, nepůjdeme radši ven? řekl a pohlédl na pár lidí venku. Ty si ho nemohli všimnout a tak se Waru proměnil zpátky do vlka.

Rin Takehiko

Věděla, že je to někdo, koho nezná. Tedy, kdo nezná ji. Ona se o tom, že jméno přeslechla zmínila jen v kontextu, ale tak, proč to neopravit, že. Vyslechla si odpověď a mlčky pokynula. Po vyzvání opět jen souhlasně přikývla a vydala se téže ven z tohoto prapodivného, nedůvěryhodného místa. To jeho přeformování už nijak nevnímala. Viděla toho dost uvnitř a radši už si to jen nenápadně srovnávala v hlavě. Když Toshi viděla v její tváři klid, i když jí byl Waru nesympatický, přestala to už tak dávat najevo. Vlastně ho raději ignorovala a rozhlížela se po okolních lidech. Raději by se dostala někam do klidnější části města, nebo úplně někam do pryč. Seskočila Rin z ramene a udělala pát kroků vpřed při čemž se neustále rozhlížela, kudy odsud. Pozvedla trochu hlavu a začichala. Měli bychom... odsud raději zmizet... Pronesla zády k nim.

Waru

Vyšli ven a pak sledoval tu veverku. Pohlédl na tu dívku A jaké je tvé jméno zeptal se jí a pak se podíval do strany, odkud on přišel. Nasál vzduch. Nelíbí se mi to tu .. zavrčel a pohlédl do jedné z ulic dál od nich. Byl velký do 3/4 jako ta dívka, takže to nabívalo na jeho vzhledu ještě větší strach. Do města nám to nepomůže, radši bych někam mimo město .... mimo lidi řekl a pohlédl jedním směrem. Z toho směru cítil vůni stromů a nějaké řeky, nebo potoku. Jenže si uvědomyl, že ztratil přehled. Ty ... nevíš kdy bude úplněk? a otočil na ní svou mohutnou hlavu. Tělem byl stále v tom směru, odkud šla ta vůně stromů a řeky.

Rin Takehiko

Byla na okamžik ještě mimo a jeho otázku v ten moment tedy ignorovala. Přemýšlal o tom, co se děje, že to Toshi ještě stále zneklidňuje,a le byla tu možnost snad i stejná, jako k tomu měla důvod ona a možná i Waru. Pobývat ještě déle mezi těmito lidmi, obyčejnými lidmi, se jí v myšlenkách příčilo. Já měsíc nesleduji. Toshi by mohla vědět, ale teď je asi prioritou se odsud dostat. Pronesla s klidem a stejně jako oni, i ona se ohlédla po obvodu prostoru kde se nyní nacházeli. Po té přistoupila vedle vlka a hledíc kupředu hlesla. Říkají mi Rin. Což mělo být asi odpovědí, opožděnou odpovědí na jeho předešlý dotaz. Poté vyrazila kupředu tam, kam před chvílí směřoval Waruův pohled.

Waru

Uslyšel její jméno. Poté se rozběhla, jenže jemu stačili pouze delší kroky, nemusel běžet. Pozoroval oblohu, co by mu mohlo dát vědět, kdyz bude úplněk.Úplněk bude zajímavý zavrčí si pro sebe a jde dál. Po chvíli dojde k potoku. Ano, tudle vůni jsem cítil a nasaje vzduch. Protáhne záda a prohlíží si tu dívku. Poté se jde napít do potoka.

Rin Takehiko

Loudavějšími kroky dojde pomalu k vodě, kde se zastaví přímo na jejím břehu. Chvíli tak stála a prohlížela si tekoucí vodu. Pak se sehnula níže a položila na hladinu vody dlaň a opět chvíli sledovala potok. Potom ale přiběhla na místo i Toshi. Vyměnili si pohled a poté se Rin usadila na téhož místě. Ohlédla se na poblíž stojícího vlčka. Waru? Tak znělo tvé jméno, že... Kam teď půjdeš? Zeptala se, aby tu když už, nebylo ticho jak v záhrobí.

Waru

Stál tam na kraji toho potoka a opatrně do něj položil čumák. Pil pomalu, ale ve velkých douškách. Nevšímal si těch dvou, jenže pak ho oslovila a on zastříhal ušima. Po chvíli pomalu zvedl hlavu a podíval se na tu dívku.Ano, Waru řekne a jeho oči se mu zalesknou ve slunci. Pohlédl na nebe. Já ani nevím kam jít. Šel bych na misi a zřejmě i půjdu. Vrátím se do cechu a pro nějakou si skočím, půjdu na ni sám. řekne a pohlédne na nebe. Pak se vrátí pohledem k ní. A ty plánuješ jít kam? řekne a protáhne si pravou zadní packu a pak levou.

Rin Takehiko

Při obrácení otázky k ní, se na chvíli zarazila. Sklopila pohled k zemi a chvíli přemýšlela, jak by si vlastně měla dále počínat. Po nějaké minutě spustila. Nejspíš teď nikam. Měla jsem misi, ale sama na ní jít nemůžu, ne-li nechci, takže jediná možnost, že počkám, až se Ren uzdraví.... Odpověděla srozumitelně, i když nebyla obrácena na něj, jak by se slušně patřilo a jaksi ignorovala fakt, že si nevzpomínala, zda Waru ví, kdo je Ren, či ne. V hlavě jí přepadlo pár myšlenek na to, co se vlastně stalo s Yuki....