Hlavní prostor uvnitř budovy

Sonny

Vypadalo to, že jí ta noha bolela. "Fajn, když to jen bolí, tak naražené, nebo vyvrtnuté. Podle té nestability to bude určitě vyvrtnuté." Pomyslel jsem si a poslouchal toho divného týpka, jehož oči mne docela nachly. "Nemáme? Fajn." Pronesl jsem k němu při jeho odchodu, jakmile přišla Yuffie, tak jsem chtěl té červenovlasé holce říct, co to s tou nohou má. Facka byla celkem fajn, protože jsem na ně byl zvyklý ze svých cest. O tom bych mohl vyprávět, mé úspěchy a neúspěchy na cestě za perverzitou. "O tom napíšu knihu, případů bude milion.." Pomyslel jsem si a urovnal si v hlavě, že by se ta kniha jmenovala spíše Sonnyho neúspěchy, o úspěších by tam nebylo téměř nic. Uměl jem mluvit s ženami, pokud jsem je chtěl, ale vždycky jsem se přepískl a šel na to trochu rychle a to mne dostalo do úzkých. No ale teď zpátky k dění v cechu. "Víš, kdybych tě chtěl osahávat, šel bych na to jinak zlato." Pověděl jsem jí, mrkl a postavil se, protože její noha už byla vyléčená, tak jsem se raději trochu vzdálil. "Dobrá práce Yuf, máš úžasnou magii." Pak se tam objevil mistr. Podle hlasu jsem ho poznal, byl jsem totiž těsně pod schodama, tak jsem slyšel i ten jeho povzdech. "A hele, děda Tsuki je tady. Docela dlouho jsem ho neviděl." Pomyslel jsem si a poslouchal, co nám chtěl říct. Všechno okolo těch svitků to bylo vskutku zajímavé, já jsem se do toho ale nechtěl míchat. Ta moc mě sice moc nezajímala, ale to bylo jedno že, asi bych měl dědu poslechnout. Jakmile domluvil, tak jsem vystoupal po schodech nahorů. Mezitím jsem slyšel Jun, jak ohlašuje ty týmy. "Reina?? A kruci, měli mi dát nějakou nasteroidovanou opici, s takovou neujdeme ani kilometr. Potřebujeme nějakého bodyguarda heh." Pomyslel jsem si a přistoupil k dědovi. "Dědo Tsuki, hlásím svůj příchod. Ehm, cestoval jsem z jednoho osobního důvodu, někoho jsem hledal." Při zmíňce o hledání jsem se trochu zamračil. Nebylo obvyklé, abych se já mračil, ale bylo to tak. Nebyly pochyby o tom, že jsem mluvil o Tengeelovi. "Myslel jsem že se tu nejdříve porozhlédnu co a jak, ale Jun už má pro mě zjevně práci. No tak bych se měl asi vydat na cestu." Pověděl jsem mu a otočil jsem hlavu. Lehce jsem přejížděl pohledem všechny členy, přičemž jsem hledal Reinu. "Kdepak jsi ty ďáblice malá.." Pokud mi chtěl mistr něco říct, stále měl možnost, stál jsem u něj.

Chizu

Takže půjdeme hledat ty svitky v týmech? No sama bych stejně nic nezvládla. Ještě než nám oznámí Jun týmy, Amy na nás nadšeně pohlédne, s otázkou zda půjdeme všichni spolu. Nejsem si úplně jistá tím, zda tím "všichni" myslela i mě. Přeci jen je vůbec neznám a oni neznají mě. Tak jak by mohla počítat i se mnou? Tiše si povzdechnu. Jun, jak se nejspíše barmanka jmenuje, začne hlásit, kdo s kým půjde. Takže Bulda půjde s nějakou ulekanou blonckou s brýlemi a Dawn jde s Amy. Mají štěstí. Začnu se rozhlížet kolem sebe a zjišťovat, kdo je vlastně ta ulekaná bloncka. Nikde však nespatřím nikoho, kdo by seděl na tento popis. Trochu mě zklame, že mezi těmi všemi jmény nezaslechnu i to svoje. A ani mi nějak nedojde, že mě vlastně jménem znají jen ti tři. Znovu si tiše povzdechnu a upravím si brýle na nose. A pak mi to dojde! Tou ulekanou blonckou s brýlemi myslela mě! Takže já půjdu na misi s Bulicem? Výraz zklamání se změní v nadšený výraz. Je pravda, že bych radši šla sama a že Bulice ještě moc neznám, ale nezdálo se, že by to byl špatný člověk. Zatím se choval, až na ten děsivý obličej, docela klidně. A taky je to jeden z prvních lidí, které jsem tu poznala. Poté pohlédnu na Amy a Dawna. S těma by mi na misi také nevadilo jít. Znovu pohlédnu na Amy. Netvářila se z toho rozdělení týmů zrovna nadšeně. Právě naopak.



Chouhi

Objeví se u mě další člověk. Doufala jsem, že se tu moc lidí kolem mne neshromáždí. Nejspíše byl můj pád až moc hlasitý. Prozkoumá mi nohu a prohlásí, že je to jen vyvrtnutý kotník. Jen vyvrtnuté?! Vždyť si minimálně týden na tu nohu nestoupnu! Poté však vysloví nějaké kouzlo a v ruce se jí vytvoří pět pírek. Jedno mi přiloží k noze a to mi během chvíle vrátí moji nohu do původního stavu. To je úžasné. Pronesu a další čtyři pírka mi vyléčí rány a jedno mi dokonce zmírní bolest. Chytnu se ruky, kterou mi dívka nabídla, a s její pomocí se postavím zpět na nohy. Bolest úplně zmizela. Úžasné, vážně úžasné! Pomyslím si s údivem ve tváři a sleduji svoji nohu. Pohlédnu na dívku a pousměji se na ni. Mnohokrát díky. První kluk, který ke mně přišel se po chvíli vytratí a posadí se. Poté na mě promluví kluk číslo dvě. Nejspíše by na to šel vážně jinak, kdyby mě chtěl osahávat. Byla to tak trochu moje přirozená reakce. Opravdu nemám ráda, když mi někdo sahá na nohy, obzvlášť, když se jedná o osobu mužského pohlaví. Jeho oslovení mě však naštve ještě více. Žádné zlato. Mám jméno. Pronesu naštvaně a popadnu svoji tenisku ze země. Omlouvám se za tu facku. Říkám to sice nerada, ale přeci jen se donutím tuhle větu říct. Poté vyrazím kupředu ke stolu, kde bych si mohla svoji tenisku zase v klidu nazout. Pak se však zastavím a pohlédnu znovu na tu dívku. Mimochodem, jak se jmenuješ? Mrknu na ní s úsměvem. Máš to u mě schované, jednou ti nějak vrátím. Pronesu směrem k ní. Rozdělení týmu jsem díky tomu, jak moc obdivovala magii té dívky, přeslechla.

Tomomi Yuffie
První patro

Pomohla dievčaťu vstať a usmiala sa, keď videla, že nespadla. Potom jej ruku pustila, keď si bola istá a stiahla ju späť k telu. Nemáte za čo. Povedala a pozrela sa na Sonnyho. Neskracujte mi meno, Nikko-san. Volám sa Yuffie. Yuffie! Povedala a druhý krát zvýraznila viac svoje meno. Potom sa pozrela na ženu, ktorá stála pri bare a hovorila mená a ukazovala na mapy. Prišla bližšie aj s tým dievčaťom a pozerala sa kam ide. Nepoznala vôbec človeka, s ktorým ide. Aspoň spozná niekoho nového, ale netušila, kto by to mohol byť v tom kruhu neznámu. Mno, nejako sa nájdu. Pozrela sa potom na dievča, ktoré na ňu znova prehovorilo. Tomomi Yuffie. A vy? Opýtala sa jej a zavrtela hlavou. V poriadku, nemusíš mi nič oplácať. Povedala a neušlo jej pozornosti, keď započula Lost City. Pozrela sa na červenovlasé dievča, o ktorej hovorila a jej milá tvár sa zmenila na dosť vydesený. Chytila to dievča za ruku a trošku ju odtiahla od ostatných. Eeto.. prepáčte, že vás takto ťahám, ale potrebujem, aby ste niečo vedela. Začala a dúfala, že sa jej bude venovať a plne jej slová počúvať. Keď pôjdete po tej hore, na druhej strane by ste z neho mohli vidieť jedno mesto. Nechoďte doňho a vyhýbajte sa mu oblúkom, ak si teda ešte ceníte svojho života. V lese sa moc nezdržujte a rýchlo odtiaľ choďte preč. Hovorila jej a snažila sa to hovoriť potichu a zároveň aj tak, aby jej dobre rozumela a počula ju. Tvárila sa dosť vážne, takže mohla spoznať, že nevtipkuje.

Tsubaki Amy
První patro

Pozrela sa smerom k tej žene s tou mapou, dostala k nej a pozerala naň. Počúvala a dúfala, že konečne príde na rad ich štvorica. Avšak, keď skončila s rozdelením tímov, jej úsmev zmizol. Zmenil sa na prekvapený a hneď pochopila, div sa svete, kto bude s ňou v tíme. Bola veľmi rada, že je to Dawn, ale hrozne ju rozrušilo to, že nejde Bulic a prinajmenšom aj Chizu. Hlavne Bulica chcela mať tiež v tíme. Pomaly sa otočila na Bulica a pozrela sa naňho dosť nešťastne a so slzami v očiach. Že pôjdeš so mnou, Bulí? Že jo? Že jo?! Povedala a prišla k nemu. V tej chvíli vypadala ako sopka, ktorá mohla každú chvíľu vybuchnúť a to sa aj mohlo stať. Vlastne už sa to stalo, ani nemusel nič hovoriť a už sa hneď rozplakala, ale nie až tak hlasito, takže jej plač neotriasal cechom. Možno sa to stane neskôr, podľa toho, čo jej Bulic povie.

Jun

Zvedla pohled k Firelovi, který na ní reagoval jako první a měl celkem dobrou otázku, na kterou zapomněla upozornit. Proč myslíš? I to je možné. Záleží na oblasti. Už v budoucnu se o některém umístění svitků vedělo. Hodně mágů o nich ví a v různých městěch se stavěli svatyně s nimi. Tedy, dokud se později nezjistilo, že se jedná o padělky. Pouze s mapou si můžeme být jistí, že je svitek skutečný. Ale k věci. Zaznamenejte si přibližnou oblast, kde po svitku pátrat. Může být schovaný kdekoliv v tom okolí nebo může být na zcela viditelném místě. Musíte prostě pátrat a ptát se, pokud je to možné. Ale zkuste se neptat přímo s detaily. S tímto vám jinak neporadím. Svitky jsou již dlouho údajně ztracené. Alespoň většina. Odpověděla celkem zlouhavě na prostou otázku, ale doufala tak, že bude vše jasné.


Sonny - Mistr jako by jeho slova nevnímal. Nebo pojal v klidu. Vždyť teď musejí řešit něco jiného. Kývl tedy, že zprávě rozumí a zbytek nechal na barmance. Odebral se pryč. Při tvém rozhlížení si mezi ne moc lidma kousek od schodiště u kraje baru mohl na židli zahlédnout růžovou Reinu, jak užasle poslouchá Jun. U nohou dřevěné židle pak ležel na podlaze vlk a odpočíval před výpravou. Ani jeden z nich tě zatím nijak nehledal.


Suki

Seděla u stolu mimo dav shromážděný kolem baru. I přes to však vše slyšela velmi dobře. Neměla dotazy a ani by se na ně nestihla zeptat, když se jí Yoshi neptal, zda je připravená k odchodu! K jeho štěstí jí momentálně bylo jedno, kam půjde a s kým. Až si vzpomene na něco, co chtěla udělat, bude to pro měsíčního hocha trochu horší zážitek. Zkrátka, tuhle cestu si zaručeně....

Bulic Shizaki

Amy měla reakci jakou sem čekal a začala jančit...Nechal jsem jí vymluvit.. Noo bohužel nemůžu s tím nic dělat.. Jdu ted tady s Chizu, Ale slibuji že na příští misi jdu s tebou jo ?..... Snažím se j to vykompenzovat aby byla v klidu vím jak je citlivá. Poté se otočím na Chizu.. Chizu-chan prosím mohla by jsi zaznamenat někam kde je přibližné místo toho svitku a pak by jsme asi vyrazili, děkuji..

Chizu

Pohlédnu na Amy, která se rozpláče. Nejspíše s ním moc chtěla jít. Pohlédnu na Bulice a poté zpět na Amy. Neboj, pohlídám ti ho a pověsím na něj cedulku REZERVOVÁNO, aby ti s ním někdo příště neutekl. Pronesu s úsměvem na tváři. Nejsem si úplně jistá tím, zda ji tím uklidním, ale chtěla jsem se o to aspoň pokusit. Poté pohlédnu na Bulice, který mě poprosí o to, abych zaznamenala, kam to vlastně máme jít. Jasně. Zamířím k mapě a vyhledám v ní Green Forest. Poté odněkud vyštrachám tužku a kousek papíru. Začnu co nejpřesněji zaznamenávat cestu a svitek. Dobrá malířka sice nejsem, ale snažím se. Když mám hotovo, vrátím se zpět k Bulicovi. Vyrážíme? Optám se a pohlédnu na něj.


Chouhi

Dívka se mi představí jako Yuffie. V duchu si její jméno zopakuji. Já jsem Chouhi Yokitoku, zkráceně jenom Cho. Ráda jsem tě poznala. Pronesu s úsměvem na tváři. Splatím ti to. Zopakuji ještě jednou, když mi řekne, že jí nic nemusím splácet. Už se chystám odejít. Najednou se však Yuffie zděsí a odtáhne mě stranou. Poví mi o městě v horách, kam nemám chodit a o lese. Pohlédnu na ni vážným pohledem. A smím se zeptat... co je v tom městě a v lese? Optám se.

Lich

Rozhodne sa mi nechcelo zháňať členov .. toho týmu do ktorého som patril. Len som sa ostal opierať o pult s už prázdnym krčahom v ruke. Pohľadom som prebehával medzi tým .. z ktorého bolo cítiť krv a dievčaťom ktoré sa teraz z niekym rozprávalo. Necítil som krv priamo ale, bol to skôr taký inštinkt. Jednou rukou som si prešiel po vlasoch, rozmýšľal som či niekde tam, narazíme na to dievča ktoré sa tak úspešne ubránilo mijim útokom.. aj tak neboli nič moc. Zas taký namyslený som nebol !.. S miernym povzdychom som pohľad obrátil niekde pred seba, je to už toľko rokov.. a stále by si mi nakopal prdel.. zašomral som s takým skleslým výrazom na tvári.

Tomomi Yuffie
[První patro]

Počúva jej slová a prikývne. Tiež ma teší.. Yokitoku-san. Povedala zdvorilo ako vždy. U toho splácania asi vedela, že ju nijako nepresvedčí. Tak na to nič nehovorila. Na jej otázku sa jej pozrie viac do očí. Stále ju držala za ramená a dosť sa tvárila vážne. V tom meste je veľké zlo, ktorému by ste sa mali vyhnúť. Nechoďte za žiadnu cenu doň. Ak v lese nájdete tvorov, ktorí vypadajú ako ľudia, utečte preč. Neskúšajte sa hrať na hrdinov a bojovať s nimi. Proti nim nemáte šancu. Hlavne ak započujete zvuky cikád, tak sa rýchlo posuňte ďalej. Je to jasné? Snažte sa čo najväčším oblúkom obchádzať to mesto a neodpočívajte v lese. Za žiadnu cenu! Musíte čo najskôr z neho vypadnúť a ani raz sa nezastaviť. Hovorila jej vážne a trošku jej viac rukami zovrela ramená, aby vedela, že to myslí smrteľne vážne.

Tsubaki Amy
[První patro]

Pozerala sa na Bulica a plakala ďalej. Potom jej povedal, že na ďalšiu misiu pôjde s ňou a Chizu jej ho postráži, aby jej ho nikto nezobral. Ona len prikývne a začne si chrbátmi dlane utierať slzy a zastaviť plač, ale nejako jej to nejde. Už len popoťahuje a slzy jej tečú po tvári. Už tak nevyvádza ako predtým, ale aj tak stále plače.

Bulic Shizaki

Slova Chizu ho docela potěší protože trochu uklidní Amy.... Poté Chizu řekne něco o tom že bychom mohli vyrazit tak kývnu a dodám.. Dobrá jdeme... Mějte se všichni a at se vám nic nestane. Vyrazím směrem ke dveřím a doufám že za mnou cupitá Chizu.. Musím si dávat pozor je malinká a já nejsem zvyklí chodit s jinými lidmi co kdybych jí někde zapoměl..

Firel
Nějakou chvíli jsem hledal onu zelenovlasou dívku, se kterou měl jít hledat svitek. Potom jsem jí našel jak nějaké další dívce říká něco o lese. Z jejío tónu a výběru slov které použila jsem usoudil že to nebude jen tak normální les.
Přišel jsem k těm dvěma dívkám blíž a vložil se do rozhovoru.
Podle toho co o tom místě říkáš to nevypadá na místo kterému by se měli vyhýbat. Ale jít přímo do něj a pokusit se v něm hledat svitek. Pokud je to místo opradu tak hrozná jak říkáš, pak by to bylo dokonalé místo na schování tak mocného svitku.

Sonny

Oh, to bylo tak smutné, až to bylo směšné. Mistr mi neřekl ani ahoj. Teda, neřekl mi ani Vítej největší bojovníku a zároveň spasiteli všech žen tohoto světa. "No nevadí. A hele, támhle je." Pomyslel jsem si a zahlédl Reinu u stolu, kde Jun vysvětlovala nějaké další věci, to jsem bohužel neslyšel no. Slyšel jsem akorát, jak se mi ta dívka omluvila za tu facku. "Fajn, tak to byl úspěch. První slečna, která se mi kdy omluvila za to, že mi dala facku. Myslím že ostatní toho ani v nejmenším nelitujou heh." Pověděl jsem s i v duchu a sešel schody. Samozřejmě jsem zakopl, jak jinak. Bohužel jsem si ale kotník nevyvrtl tak, abych se z toho všeho mohl vykroutit, pouze jsem lehce upad, možná z toho mohla být modřina, ale to až v následujících chvílích. Pomalu jsem přistoupil k baru. "Tak, jdeme Reino. Jsi určitě chytrá a za tu dobu jsi taky zesílila že? Zdání klame, proto tě budeme používat jako zbraň, návnadu i .. no jdeme." Pronesl jsem k ní a zívl s tím, že jsem čekal, co mi na to poví. Samozřejmě jsem si ze všeho dělal srandu, jak už jsem to měl ve zvyku. Ještě jsem se otočil na Jun. "Jun, až se vrátíme z mise, tak tě zvu na skleničku." Řekl jsem jí tak, jako bych už dlouho nedostal facku.

Dawn

Poté se strhla pozornost na někoho, kdo byl u baru. Byl zády a jen uslyšel někoho, jak někoho oslovil. Korálky a černovláska? To sedělo na Amy. Začal se pomalu otáčet a pak uslyšel, jak říká něco o někom, se šálou. Věděl, že to mluví na něj. Pak přišel blíž a pohlédl na mapu, kam měli jít. Tsume v ten moment zmizela, aby ji nikdo neviděl. Ale očkem nakoukla. Zřejmě chtěla něco říct. Ale on v těch místech nikdy nebyl, takže nevěděl. Ale věřil orientačnímu smyslu Tsume. Ta vždy věděla, co říct. Pak se Amy začala ptát Bulice. On na něj pouze podíval. Uslyšel, jak jeho a Chizu přiřadil k sobě. Pak se Bulic začal omlouvat. Dawn přešel vedle Amy. Plakala. Vzal si svou košili a utřel ji slzy na tvářích. Dal ji ruku na rameno a sehl se. Neboj, dokončíme tu misi brzy a pak s ním půjdeš na další misi, dobře? řekne klidně a zvedne k němu hlavu. Pak se jen rozloučil. Zdar vy dva. řekne a pohlédne na Amy. Na tudle misi, jako jedinou ti musíme stačit já a Tsume. A ještě pár těch lízátek. řekne s klidem a klečí vedle ní. Tsume měl v šále na zádech, takže mu Amy mohla skočit okolo krku, kdyby chtěla. Trochu se na ni usmíval, aby byla v klidu.

Waru

Seděl tam tak a slyšel, že začal někdo mluvit. Vstal, aby měl lepší rozhled. Spatřil nějakou mapu. Byli tam označené místa. Pak jen poslouchal tými. Pak přešel jeho. Chvilku mu to nedocházelo. On pomáhal nějaké dívce s červenéma vlasama a tak se tím směrem otočil. Pohlédl na mapu. Věděl, kam jdou. To místo znal. Měl procestovanou celou zem, ale zrovna tam strávil dost času. Našel tam i nějaké místo....které bylo zajímavé, ale nějakým způsobem smutné. Vydal se směrem k té červenovlasé dívce. Jenže ji Yuffie někam zatáhla. Byl pár kroků za nima. Sice to bylo proti jeho srsti, ale slyšel jejich rozhovor. Začala mluvit o těch tvorech. Věděl, co myslí. Nevěděl, jak to ona může vědět. (Sry Firele, ale tady tě musím předběhnout, než tam přijdeš ty) Dal pomalu ruku na rameno Yuffie. Neboj Yuffie. řekne v klidu. Vím, které místo myslíš. Kdysi sem tam byl. Myslím, že jsme i z toho místa doprovázal přes Blood Mountains. začne říkat pomalu. Tomu městu s "nimy" se vyhneme. To místo divně páchlo, takže budu vědět několik desítek kilometrů před ním, že jdeme jeho směrem. řekne klidně. Byl zmatený, protože nevěděl, že tam někdo přežil. Byl nějaký ten čas ve městě. Pak odešel a pak, že se tam zase opět vrátí, ale to už tam byli oni. Nepřibližoval se k nim, jeho smysli mu to hovořili. Jenže pak tam přišel nějakej kluk. Oči se mu červeně zaleskli. To říká někdo, kdo tam nikdy nebyl....tak nemůžeš vědět, co tam je. Na todle místo by nikdo nedokázal ten svitek schovat....protože by zemřel. řekne klidně, ale trochu temně. Pak pohlédl na Yuffii. Naklonil se víc k jejímu uchu a začal ji něco šeptat. Bohužel, postihlo to i osady, které byli poblíž, ale tam bylo jen pár lidí. řekne. Pak se odklonil. Mohla poznat, že on ví, o kterém místu mluví, celou tu dobu. Pak pohlédl na tu červenovlasou dívku. Ty a já, jsme asi v týmu že? řekne a pustí Yuffii za rameno. Natáhne ruku k té červenovlasé. Jsem Waru. řekne. Pak se rozhlédl po okolí a hledal toho třetího. Ale pak se pohledme vrátil opět k nim.

Tomomi Yuffie
První patro

Pozerala na Chouhi, ale prišiel Waru. Ten jej hovoril niečo, čo ju zaskočilo. Ako o tom môže vedieť? Nie je možné, aby tam bol, veď inak by bol mŕtvy. Začala si hovoriť v mysli a než stihla niečo povedať, prišiel aj nejaký hnedovlasý chlapec. Hovorila som to Yokitoku-san potichu. Je neslušné počúvať cudzie rozhovory! Povedala po ich slovách a už začali do toho vkladať svoje múdre reči. Zaťala päste a zvesila hlavu. Takto ostala dokiaľ neprestali hovoriť. Prestaňte o tom mieste hovoriť, ako keby ste ho poznali. Je to dosť nepríjemné. Ale aj tak.. Waru-san má pravdu. Tam by sa ho nikto neodvážil schovať. Takže neposielajte Yokitoku-san a jej dvoch spoločníkov na smrť. Povedala a bola celkom podráždená. Pozrela sa na Chouhi a dúfala, že ju poslúchne a nepôjde tam za žiadnu cenu. Potom sa pozrie na Warua a prekríži si ruky na hrudi. Nejako sa moc vyznáte. Žiadne osady to nepostihlo. Len to mesto a les okolo neho. Osady v jeho blízkosti tam neboli, tak neveďte múdre reči, keď o ňom nič neviete. Nehovorte tak o mieste, ktoré bolo kedysi môj domov! Povedala už viac podráždená skoro už naozaj naštvaná.

Tsubaki Amy
První patro --> Před budovou cechu

Utierala si slzy a pozerala ako sa už vybavujú medzi sebou. Potom pozrela na Dawna, ktorý jej položil ruku na rameno. Zavrtela hlavou. Nie, ty tiež pôjdeš s nami. Povedala a potom ju povzbudil jeho úsmev a doutierala si posledné slzy, ktoré jej vyšli z očí. Tak dobre, hneď som späť. Povedala a pribehla k stolu. Vytiahla papier a ceruzku a začala kresliť cestu do Frozen Townu a jeho okolia. Po nejakých desiatich minútach sa vrátila späť k Dawnovi a ukázala mu papier. Tak, máme vyznačenú cestu, môžeme ísť! Povedala, podala mu tú mapu a rozutekala sa k východu. Keď sa pozrel Dawn na jej mapu, videl aká je presná a ešte k tomu sa tam hrala a vytieňovala tam všelijaké cestičky a pridávala stromy a podobne. Vypadalo to akokeby to z tej mapy vytrhla, len je to čiernobiele.

Chizu

Nakonec se Amy přeci jen uklidní. Mějte se a dávejte na sebe pozor. Rozloučím se s nimi a společně s Bulicem vyrazím na cestu pátrání po svitku.


Chouhi

Pozorně poslouchám Yuffie. Pak se do toho vloží chlapec, co mi pomáhal u schodů. Zdálo se, že o tom také něco ví. Poté se na mě otočí a oznámí, že jsem s ním v týmu. Těším mě. Já jsem Chouhi, zkráceně jen Cho. Také mu podám ruku. Přistoupí k nám ještě jeden chlapec. Ten nás začne navádět, abychom svitek hledaly právě tam. Pohlédnu na něj tázavým pohledem, zda to myslí opravdu vážně.

Dawn

Kývl. Tak dobře, rád půjdu. řekne a pohladí ji po rameni. Aspoň se během tédle mise o tobě něco dozvím a ty zároveň něco o mě, či Tsume. řekne, ale jméno Tsume řekne trochu tišeji. Něco řekla a pak odběhla. Koukal na ni. Něco tam kreslila. Tak tam tak stál a díval se na ni. Pak přiběhla. Ukázala mu papír. Ty krásně kreslíš. řekne a sleduje ten papír, teda dalo by se říct, že skoro mapu, jak to vypadalo. Podala mu tu mapku. Vzal si ji od ní a pak se rozutekla k východu. On za ní vyrazil rychlejším krokem. Ta mapu se mu opravdu líbila, bylo tam úplně všechno. Pak vyšel před budovu cechu.

Waru

Pak ji poslouchal. Když se zmínila, že tam žádné osady nejsou. Tak to jsem se možná spletl. Mám procestovanou celou zemi, takže ani nevím, jaké místa patří k čemu. Ale todle místo mi zůstalo v paměti. Protože tam zmizel jeden, koho sem nazýval mým přítelem. řekne klidným tónem. Byl u toho tzv. přítele cca půl roku v té vesnici. Trochu ji i znal, ale nikdy si nevšiml, že tam byl někdo jako Yuffie. Přece by takovoudle dívčinu nepřehlédl. To by se jedině musel ponořit hlouběji do své mysli a třeba by si vzpoměl. O něm vědělo jen pár lidí, že je ve městě, protože by to jinak nemuselo dobře skončit. Pak pohlédnu na dívku, která se mu představila. Těší mě Cho. a zadívá se na ni. Nevíš, kdo je ten třetí? zeptal se ji. Jenže pak něco zaslechl, co řekla Yuffie. Domov. zopakoval po ní. V ten moment se jeho oči změnili z červené na žluté.

Spoiler:

Byli to vlčí oči, jenže byli trochu naštvané. Nesnášel, když předním někdo řekl slovo domov, protože mu to vrátí vzpomínky. Pouze todle slovo jako jediné, v něm dokázalo rozpumpovat krev. Omylem použil jednu ze svých vlkodlačích schopností a dal ránu do zdi, kterou prorazil. Použil svou vlkodlačí sílu. Myslíš si, že je příjemné mluvit o domovu?! Který ste mi vy lidé zničili.... moji rodiče nikdy neublížili jedinému člověku .... ale vám se nelíbili, protože sou to monstra. Ano, jsme monstra a to se nikdy nezmění. řekne a v jeho hlase bylo znát zlověstné vrčení. Omlouvám se, že ti takhle mluví o tvém domovu ....ale nikdy to slovo předemnou neříkej. řekne temně a otočí se. Začal přemýšlet nad tím, jestli udělal dobře. Alucard mu to sám říkal.... jestli bylo dobré, jsem jít. Pak začal pomalu jít k východu. Z jeho ruky kapala krev, prootže používal vlka a nemohl nyní používat upíra na vyléčení.

Tomomi Yuffie
První patro

Zavrtela neveriacky hlavou. Možná spletl. Zopakovala po ňom a prevrátila očami. Tak nehovor niečo, čo nevieš na sto percent. Upozornila ho, ale skôr z jej podráždeného podtónu to mohlo vyznieť ako vyhrážka. Po jej ďalších slovách sa mu zmenili oči a pozeral sa na ňu dosť nahnevane. To bola dosť desivá kombinácia, ale radšej to nenechala na sebe poznať. Už videla aj horšie veci, ako tieto pohľady. Vlastne, jediného, čoho sa v skutočnosti bojí, sú mŕtvoly. Ďalšími slovami ju však zaskočil, ale ona sa tak ľahko odbiť nedala. Nemusíš všetkých ľudí hádzať do toho istého vreca. Ak teda tak ľudí nenávidíš, tak prečo si tu? Nebude tak arogantný! Povedala a jej ruka sa neudržala, zdvihla sa a vpálila mu facku. Potom už len nahnevane odišla niekam ďalej, aby tam nemusela byť, ale to on tiež už kráčal radšej ku vchodu. Prišla k svojim veciam a sadla si na lavičku pri stoloch.

Chouhi

Třetí? Zamyslím se a rozhlédnu se po místnosti. Neposlouchala jsem, když rozdělovali týmy. Opáčím. Pak se však Waruovi oči změní na žluté, když uslyšel slovo domov. Nebyli to však lidské oči. Trochu mě to vyděsí. Začne něco vyprávět o jeho domovu, o tom, že jsou monstra. Vloží se do toho i Yuffie, která mu následně vrazí facku. Nechápavě na ně koukám a než stačím něco říct, začne si to Yuffie kráčet pryč, stejně jako Waru mířící k východu. Jdu na misi s.... Pak se vlastně zamyslím a ohlédnu se po něm. Co je vlastně zač? Tiše si povzdychnu. Rozhlédnu se po místnosti, kdo by mohl být ten třetí. Stále tu bylo však moc lidí na to, takže hledat někoho, o kom nevím, ani jak vypadá, je nemožné. Zamířím k jednomu ze stolů, kde si sednu a začnu si obouvat svoji tenisku.

Firel
Poslechl jsem si rozhovor mezi Yuffie a Warem. Přitom se ale Waru nějak naštval a bylo vidět že je myšlenkama trochu mimo.
Tak tohle bude hodně težká mise. Pomyslel jsem si když uslyšel Yufiinu odpověd na Warova slova. jenže než jsem stihl v hlavě zformovat odpoveď Waru už dostal facku a odcházel. Yuffie odešla někam si sednout, následoval jsem jí a potom spustil.
Nevím sice co se stalo mezi tebou a tím místem, ale rozhodně by jsi neměla být tak emotivní. jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Firel Dakuraito. Doufám že se uklidní když zjistí že spolu máme hledat svitek. Pokud ne, tak to bude možná i životně nebezpečná mise.

Píše se Yuffie, nikoli Juffie a Waru, nikoli War. :-)

Tomomi Yuffie
První patro

Než Firel za Yuffie prišiel, už sedela na lavičke v tureckom sede, ruky mala položené na kolenách, bola vystretá a mala zavreté oči. Nevypadala, že by niečo v okolí vnímala. Vždy sa týmto snažila upokojiť a najlepšie to bolo, keď takto sedela. Firel k nej prehovoril, no ona stále sedela a ani sa nepohla. Po chvíli si zhlboka vydýchla, otvorila oči a pozrela na Firela, ktorý pri nej stál. Volám sa Tomomi Yuffie a, ako hovoríte, emotívna som vtedy, keď niekto uráža niečo, čo som veľmi milovala, či milujem a v tomto prípade môj domov. Povedala už úplne pokojne, akokeby sa to stala tá hádka pred pár hodinami.

Waru

Pohlédl na ni, když řekla slova, že je nemá všechny házet do jednoho pytle. Zaťal pěst. To on říkal taky a pak na mě zavolal lovce... řekne a pak schytá facku. Čekal ji. Nevydal ze sebe ani hlásku, nechtěl to víc rozpitvávat. Nacyl by toho mohl využít a .... nedopadlo by to dobře. Jenom přece se tu ukázat v agresivní formě by byl dost velký problém, jak pro něj, tak pro ostatní. Pak vyšel ke dvěřím. Vyšel ven a udělal pár kroků dopředu, směrem k mostu, kde sledoval vodu. Viděl ve vodní hladině pouze odraz jeho očích. Až teď si všiml, jakou měli barvu. Pomocí své vůle to potlačit zpátky do červených. Natáhl tu ruku, kterou měl bolavou z té rány. Měl an té ruce několik oděrků a ran, ze kterých tekla krev. Jeho oči trochu nažloutli a ta zranění se během chvilky vyléčila. Pak byli jeho oči opět červené. Měl si pravdu. Ale měl si pravdu i ty Nacyle. řekne tiše. Takže si mě slyšel ..hmmm? Moje vrčení. Ještě chvilku a.. nedořekl. A převzal bys nademnou kontrolu..jasné. Byl to risk jít někam, kde je moc lidí. Musel jsem s tím počítat, že se to dříve či později stane. dokončí ho tiše. Takže odejdeš? ozval se druhý hlas. Alucard. Zakymácel hlavou. Bylo by to teď složité. Slyšels tamtoho. Aspoň tudle misi a odejdu. Nebudu si je připouštět k tělu, když pak půjdu pryč. řekne tiše. Pak se otočí a vešel zpátky, jenže nešel ani k Cho, ani k Yuffii. Šel od dveří nalevo, kde se posadil k oknu.

Chouhi

Když si zavážu tkaničky, znovu se rozhlédnu. Nezdálo se, že by se k nám chtěl někdo třetí hlásit. Všimnu si, že se zde opět objeví Waru a posadí se napravo ode dveří. Povzdechnu si a zvednu se ze židle. Nejspíš budu muset toho člověka najít sama. Zamířím k baru a pohlédnu tázavým pohledem k Jun. Um... Ahoj. Pronesu s úsměvem. Chtěla bych se jen zeptat... Máme být v týmu tři, ale nějak s tím psychopatem nevíme, kdo to je. Při slově "psychopat" ukážu prstem za svá záda směrem, kde by měl přibližně sedět Waru.

Lich

Sledoval som tieto tu scénky.. ako tu môže byť až tak živo? až tak veľa .. bláznov? spýtal som sa sám seba v duchu po čom som si len povzdychol.. chcel som sa pustiť do ďalšieho pohára.. tento krát zo slamkou !! no skôr než som oň Jun poprosil tak prišlo dievča, ktoré so mnou bolo v týme. No jo no.. kráska a dvaja psychopati.. tým na nezaplatenie.. poškrabal som sa vo vlasoch a troška som sa uškrnul.. je divné že sám seba považujem za psychopata? pomyslel som si ešte po čom som si len povzdychol. Heem.. ja som ten tretí člen.. zamumlal som namiesto Jun, vlastne som to povedal normálne no šála ktorá mi zakrívala tvár môj hlas celkom stlmila.. pozrel som sa na Chouhi pri čom sa mi v očiach zableskol taký krvavý odtieň.

Reina

Rukama si podpírala hlavu a poslouchala. Jak uslyšela, že k ní někdo jde a pak i hlas, obrátila se s trochu překvapeným výrazem na toho dotyčného. Chvíli si jej prohlížela a jako by si nemohla vzpomenout, kdo je to zač. Ale znal její jméno, tak jí bylo jasné, že to je nějaký kamarád! Usmála se. Už asi věděla. Seskočila energicky na zem. Jo! Jdeme! Vyhrkla při seskoku a vyběhla vpřed, až se zdratila za jedním hloučkem mágů. Sonnymu mohl jít až mráz po zádech, jak jej vlk protínal pohledem. Nemusel dlouho přemýšlet nad tím, co se mu z té jeho řeči asi nelíbilo. Vstal a pomalým krokem se vydal ke dveřím. U nich se po chvíli zjevila i Reina, v ruce měla takovou hůl, nebo tyč. Kdo ví, co to přesně bylo, ale nosila to pokaždé na nějaké výpravy. Neloudej se! Zavolala na Sonnyho, aby se pohnul.

Jun na mága pohodila pohledem, ale už se zase musela věnovat dalším, kdo měli ke své misi otázky a taky těm, co měli žízeň! Odpovědi, nebo facky se ti tedy tentokrát nedostalo.

Chouhi

Jun jen neurčitě pohodí hlavou, takže se od ní odpovědi nedostanu. Pak se však ozve postava stojící poblíž u baru. Ohlédnu se po ní. Proč já?! Doufala jsem, že aspoň ten třetí člověk bude normální. Na první pohled tomu však nebylo. Jdu na misi s dvěma zakuklencema! To je snad nějaká nová móda?! Waru je navíc výbušný psychopat a tento... doufám, že se aspoň pod tím pláštěm skrývá někdo normální. Chvíli jen tak stojím a nevnímajíc okolí hledím na Liche. Eh.... Ahoj. Vydám ze sebe konečně po chvíli. Já jsem Chouhi, ale říkej mi jen Cho. Vytáhnu ruku z kapsy své mikiny a podám mu ruku. Měli bychom vyrazit, většina už je na cestě. Pronesu a zamířím Waruovi. Náš tým je kompletní.