Hlavní prostor uvnitř budovy

Lich

Heem? to je zakázané aj ležať na zemi? ešte mi povedz že je zakázané hádzať hrášok na členov rady a bude všetko úúúplne dokonalé.. zamumlal som mierne podráždene a ešte chvíľku som sa premáhal aby som vstal.. vstal som však rýchlosťou blesku keď ma niečo preskočilo.. dosť som sa zľakol no skôr pre to že som nemal tušenie čo to je.. po tom som sa za tým niečím, teraz som už videl že je to vlk.. pozeral.. cech niekoho čaká? spýtal som sa mierne opatrne.

Suki Amaya

Nadrvedla koutky. On jí asi vůbec nevnímá, nevyjímaje tu střechu. Ona přece neřekla nic o tom, že je to zakázané, ale že by to nedoporučovala, jelikož přes tu cestu, ku podivu, chodí lidé! A ne jen oni, jak se ukázalo po chvíli, když tudy proběhl vlk a rozrazil dveře cechu. Suki se za ním ohlédla a než se dveře opět zavřeli, všimla si, že je uvnitř nějak rušno. Asi něco, co se týkalo té rady... Hlesla více méně pro sebe. Pak se podívala na, ještě před chvílí, ležícího kluka. Ty jsi členem cechu, že? Sic jsem tě tu ještě neviděla... Pronesla a trochu nahnula hlavu.


Reina

Usmála se a pak ši všimla, že se Yoshi v mžiku vypařil. Vypadalo to, že doslova, ale ani obláček prachu po něm nezbyl. Z ničeho nic ho uslyšela mluvit ze schodiště. Svolával ty, co chtějí do cechu. Nechápala, co má zalubem, ale napadlo jí, že je možný chce... přijmout! Najednou jako by jí něco kouslo, sebou cukla. Waru? Rozhlédla se, ale nikde ho přes ten dav neviděla. Možná je ještě za cechem... Napadlí jí, když v tom ho viděla sedět u schodiště, ze kterého přišel mistr. Jeho vlastně moc neposlouchala a zvuk rozražených dveří jí taky moc neupotal po tom, kolikrát už to dnes zaznělo. Popadla svou hůl a vykročila energeticky k Waruovi.


Jun

Po tom, co shlédla vystoupení vnuka mistra cechu se obrátila na ty dva skoro členy a povzbudivě se na ně zatvářila. Ten kluk na schodech se o vás postará. Hlesla a podívala se směrem k Yoshimu, aby dala jasně najevo, koho jím myslí.


Mistr

Pokynul k vlkovi a ten se mu uklonil. Pak se oba obrátili ke dveřím. V místnosti se už zase rozpovídali mágové. Zdálo se, že mistr se svým výkladem skončil a tak se zase pustili do svých aktivit. Pár jich odešlo za budovu a několik jich zmizelo ve všelijakých dalších chodbách. Už nastal opět klid, ale mistr čekal, až se ukážou hosté. Sice si všiml pokřikujícího vnuka, ale nevšímal si ho. Jen mu vduchu vyjádřil své dík, že se toho ujal.

Lich

Hmm ja? jáá? asi jo.. je to Silver Moon? teda.. dúfam, zamumlal som po čom som sa postavil.. ak sa zopakovalo to z "tej" noci, keď som sa zobudil niekoľko stoviek kilometrov od miesta kde som bol pred tým naposledy pri sebe.. tak by to bolo blbé.. viac než blbé. Prebehlo mi hlavou no len som si napravil šálu na tvári a s takým hrdým spôsobom som vstúpil do budovy cechu. Nahodil som super hero pózičku ktorú si však očividne nikto nevšímal.. ako vždy, ako všade kde som doteraz prišiel.

Suki Amaya

Jeho odpověď nezněla příliš přesvěčivě, což si mohl domyslet od jejího podezíravého pohledu. Ale ten si držela skoro celou dobu, když s ním mluvila. Najednou se obrátil a vešel do cechu, kde nahodil takovou divnou hero pózu. Jak zoufalé... Pomyslela si. I ona si všimla toho, že si ho nikdoe nevšim a v očích jí byl opět možno vidět pobavený záblesk, jak se tak opírala o otevřené vstupní dveře s rukama křížem založenýma. Ale dle toho, že ho všichni ignorovali se jí potrvdilo, že ho alespoň jednou zahlédly a tudíž ano, byl z cechu a ne, nelhal, aby se sem proplížil a něco zcizil.

Tsubaki Amy
[První patro]

Spokojne visela na Bulicovi a pevne sa ho držala, že ju zo seba nemohol dostať dole. Potom započula ako Yoshi dáva poveli a pozrie naňho. Potom sa pozrie ku schodom, ale to sa jej nechce odísť od Bulica, pretože sa bojí, že sa zase stratí. Tak sa ho pevne drží a nechá sa ním niesť. Potom, keď sa zastavia pod schodmi, Bulic na ňu prehovoril. Alee.. Zatiahne smutne a potom sa zamyslí. Alee.. ostaneš tu so mnou, však? Nezmizneš.. Sľúb mi to. Povedala a spravila smutné psie očká.

Tomomi Yuffie
[První patro]

Usmiala sa na Yoshiho a prikývla. To som rada, že som vám pomohla. Povedala a potom sa zamyslene pozrela do strany. Nemusí vedieť o tom aké som tu robila scény s tým, že tu umieram. Ešte by sa za to vinil a to by mi bolo dosť nepríjemné. Povedala si tak v mysli a pozrela sa späť naňho, keď na ňu prehovoril. He.. Co? Zdalo sa jej, že otázku prepočula, ale potom si uvedomila, čo sa pýtal. Eeto, proste som vám vyliečila tú jazvu, čo máte tu na líci. Povedala a ukázala prstom na svojej tvári, kde približne má tú jazvu a zase ruku zvesí po dĺžke tela. Lenže dokázala som ju vrátiť len do pôvodnej podoby. Vysvetlila mu a potom sa tiež pozrela po tom dave. Tak toto sú všetci nováčikovia, zaujímavé. Vypadá to tu ako na výpredaji. Pozrela sa na Yoshiho, ktorý zvolal nováčikov na jedno miesto. Keď sa pozrela tam, kde pred ňou stál.. vlastne už pred ňou nestál, ale stál niekde inde, na schodisku do druhého poschodia. Prikývla a kráčala k schodom, postavila sa tam a čakala, čo ďalej.

Chizu

Jsem natolik zamyšlená, vlastně spíš jen koukám do prázdna, že si onoho kluka nevšimnu. Teprve, když se ozve barmanka, rozhlédnu se po místnosti, abych vlastně zjistila, kam mám jít. Na schodech postává kluk a u něj se hromadí malý hlouček lidí. Usoudím, že nejspíše tam. Pomalu se zvednu, poděkuji barmance za limonádu, které jsem se ani nedotkla, a zamířím pod schody. Chvíli mi trvá, než se propletu mezi ostatním mágy, ale nakonec se mi to přeci jen povede a já se objevím u chodů.

Lich

Je celkom sranda.. hraď idiota.. aspoň raz začas !! také uvoľnujúce.. aj tak bohvie, koľko sa tu zdržím, možno pokiaľ neprídu runový rytieri, heem.. to by bol prúser.. rozmýšľal som pri čom som vstúpil hlbšie do cechu a obzeral som sa po ostatných, viac menej som nevedel čo sa deje aj keď, mi všetci pripadali ako vždy.. človek až dostal chuť začať menšiu potýčku ktorá by mala reťazovú a aktastrofálnu reakciu ! .. ale, to by človek ako ja nesmel byť taký leniví že jo?.. Sadol som si za jeden zo stolov pri čom som si vyložil nohy na miesto vedľa mňa a hodil som až taký neprítomný pohľad.

Dawn

Da? pípla Tsume. Když byla nerzvózní, říkala mu "Da". Protože nedokázala vyslovit celé jeho jméno. Díval se na tu dívku u baru a pak na barmanku. Ta je pobídla, aby šli k těm schodům. Limonády se ani nedotkl. Dal hlavu na stranu. Ano? řekl tiše. Jsem ... tak...nějak....připravená.... zřejmě...taky....budu.....muset....dostat.....tetování....cechu. řekne velice pomalu, až skoro koktavě. Kývl. Tak dobře, uvidíme, kdyžtak s ez toho nějak vyvlíknem. řeknem s klidem. Záleželo na Tsume. Kdyby se ji zde nelíbilo, klidně by kvůli Tsume odešel. Nebude přece někde, kde ji to není sympatické. Šel pomalu okolo těch mágů, kteří sledovali toho, co promlouval. Cítil, jak se Tsume třese. Mohlo to být nervozitou, ale i strachem. Po chvilce došel k těm schodům. Já sem nováček. řekne a zvedne hlavu k tomu klukovy.

Waru

Stál tam před schodama a sledoval dění. O nováčcích pro teď nepadlo ani slovo. A ten stařík si ho nevšiml. Protože normálně odešel. Všiml si, že nosí všichni tetování cechu. Sklopil hlavu. Kam bych si měl asi dát tetování cechu. řekl si a začal přemýšlet. Na záda, krk, hlavu nemohl. Napadlo ho místo, kde měl srdce. Aby mu vždy ten znak připoměl, kam patří, když dá ruku na srdce. Jenže by to musel udělat někde v povzdálí. Nechce si rozepnout košily tady. Jenom přece, z pečetí by šla temná magie, zakázané pečetě měl na svých zádech a od nich izolovala venek košile. To by se jim rozhodně nelíbilo. Zřejmě ten, co mu to udělal a kterému on tak věřil, patřil k temnému cechu. Potká se s ním..určitě. A pak srovnají účty a on ho zabije. Dal ruku v pěst. Někdo okolo něj rychle prošel. Zvedl hlavu a kousek za ním stál nějaký kluk, který vyzíval nováčky. Otočil se na něj hlavou a zíral na něj. Jeho oči červeně zářily a on čekal, až si ho všimne.

Chizu Akizuki

Stojím opodál schodů. Nemám potřebu se tlačit mezi tou skupinou nováčků, která se mačkala u schodů. Když ten kluk promlouvající k nám hodil obloučkem razítko, zdálo se, jako by to byla válečná kořist a všichni se po ní natahovali. Aspoň mi to tak připadalo. To však dopadlo k jednomu chlapci, kterého jsem si až doteď nevšimla. Měla jsem nutkání se pro něj ohnout a zvednout ho, ať už to mám za sebou. Z nějakého důvodu jsem však měla pocit, že ho hodil k tomuto klukovi schválně a měla bych si tedy počkat, až na mě přijde řada.



Chouhi Yokitoku

Doteď jsem nenápadně posedávala u jednoho stolku, který sloužil k soukromějším konverzacím. Stál u stěny a byl poslední v řadě, takže tu bylo hodně soukromí. Pozoruji dění kolem. Parta nováčků stojících u schodů mi příliš nepadla do oka. Poslední dobou se jich to množí až příliš. Jsem jedním z nich. V cechu jsem sotva měsíc. Ještě jsem se však nestihla s nikým seznámit. Hodně času tu trávím sama a s nikým se nebavím. A když už se někdo bavit chtěl, poslala jsem ho do pryč. Ne proto, že bych se bavit nechtěla, ale většinou jsem na to neměla náladu. Nejsem zvyklá na takovéhle velké změny. Během pár dní jsem odešla z domu a opustila svoji rodinu, přestěhovala se do velmi vzdáleného města od toho, kde jsem bydlela a ještě se přidala do cechu, kde potkávám stále nové a nové a nové lidi a vlastně tu nikoho neznám. Na mě je toho až moc, takže není divu, že se to podepsalo na mé nynější náladě. Ale ta snad brzy opadne.

Suki

Suki se opírala o dveře ještě pěknou chvíli a sledovala, jak se od schromáždění, o kterém neměla sebemenší tušení a ani nepostřehla o čem bylo, všechno uklidňuje a mágové si zase posedávají ke svým stolům, stolkům, prostě společníkům. Na schodech posedávala Yoshi a dle menšího davu lidí pod ním má asi právě práci. Teď! Něco s ní hrklo. Uslyšela za dveřmi rychlé kroky a durou ozvěnu od nich. Jen tak, tak stihla odskočit ode dveří. Tedy, vlastně ne tak úplně. Dveře se dneska vážně trhly. Zprudka se otevřeli, nikoli sami, a ať už chtěla či ne, schodili jí tvrdě na zem.


GM

V budově se náhle rozlehlo ticho. Za rozraženými dveřmi se zjevilo několik postav. Přesněji řečeno, šest. Waru mohl mezi těmito lidmi poznat chlápka s řetízkama, kterýmu při cestě do cechu napráskal Reinu. Bulic, Dawn a Amy mohli poznat tři stejně oblečené muže, kteří se ochomýtali kolem nich v centru města. I když tam mohli působy nenápadně, v takovém malém počtu dost jejich ohozi zářily. V neposlední řadě, tedy spíše v předu stála osoba ženské postavy. Ta se moc známá někomu zdát nemusela, ale kdo ví. Tedy a včele toho všeho stál chlápek v košili, středního vzrůstu a v puse měl doutník. Ano, uhodli jste. Toto jsou členi cechu Gold Dolphin. A nebylo ani tak těžké, uhodnout, proč si tak říkají. Všichni, bez vyjímky na sobě měli pověšených alespoň sedm různých řetězů, řetízků a zářili tak na míle daleko. Tohle je ten Silver Moon. Rozhlídl se pravděpodobně kápo celé téhle skupinky. Ale kde je stříbro? Nechápal jeden z tří stejně ohozených chlapíků. Všichni pak bez pozván vešli dovnitř a zatím, co si doprovodná skupina obhlížela mági a budovu cechu v hlavní místnosti, muž v košili přišel k volnému schodišti a začal po něm stoupat. V druhém poschodí už jej Mistr vyhlížel.


Reina

Než stihla dojít až k Waruovi, už Yoshi rozdával znak cechu. Byla obeznámena s tím, že on okolo toho nedělá žádné dlouhé papírování. A proč taky. Pak se ale ozvala rána. Ano, to ve dveřích se právě zjevila nějaká prapodivná skupina lidí, pravděpodobně mágů. Všichni vypadali tak nějak.... Ne, neviděla v nich rozdíl, prostě byli všichni třpytivý. Takový sluníčka! Vznesla svůj nároz, aniž by jí zajímalo, co si ostatní pomyslí. Pak ale vstoupili dovnitř. Chtěla si blíž prohlédnout toho pomalu pochodujícího mužíčka s tyčinkou v puse, jelikož procházel kousek od ní, ale než stihla udělat krok, skočil před ní Shin a upíral prozíravý pohled na doutnáče. Nechal ho projít ke schodišti, ale chtěl udržet ji mimo dosah těch cizinců.

Waru

Všiml si jeho pohledu. Naneštěstí pro něj, Waru nehnul ani brvou. Jen viděl, jak mu hodil razítko. Nehnul svým tělem, jen trochu nadzvedl ruku a snadno ho chytil. Pohlédl na ostatní nováčky. Nehodlal si dávat předevšema to razítko na srdce. Protože by viděli, jak by z jeho zad stoupala magie pečetí. Natáhl ruku k Yuffii. Já si dám znak cechu až poslední, kdyby bylo možné. řekne a pomalu ji pustí to razítko do dlaně. Přitom tak nějak poslouchal ty jeho slova. Pozastavil se nad jeho slovama. Otočil se na něj. Jenže když někdo bude nucen opustit cech? Protože ho dožene jeho minulost a nic jiného mu zbývat nebude. řekne hlasem. Mluvil sice o sobě, ale něco podobného se mohlo stát i více lidem. Lovci už určitě našli jeho stopu a nyní si dávají vědět různě po městěch. Je to jen otázka času, kdy je stopy dovedou sem. Od nějakého člověka se dozvěděl, že jeden z těch lovců viděl jeho třetí podobu, že viděl "To". Viděl hlavně, jak on všechny zabil. Kdyby se to zde dozvěděli, nepobil by tu už ani chvíli. Né kvůli tomu, co je zač, ale za to, co udělal. Ale on za to nemohl....to oni ho vyprovokovali. Ale to by nikdo neposlouchal. Pak slyšel dveře cechu, ale neotáčel se. neměl k tomu důvod.

Dawn

Díval se na něj. Hodil razítko tomu klukovy, co byl skryt v plášti. Jenže ten ho dal nějaké dívce. Otočil se a spatřil Amy a Bulice. Nebo spíše Amy na Bulicovy. Jako nějaký klíště na něm vysela. Pohlédl na ty nováčky. Věděl, že to bude nějakou chvíli trvat a tak se otočil a došel k těm dvoum. Amy, Buldo...co to tu vyvádíte? řekne a podrbe se na hlavě. vypadalo to totiž dost komicky. Tsume mlčela, takže se zřejmě snažila uklidnit. Začal šramotit v kapse a vytáhl pytlík těch lízátek. Byli v tom ještě tři lízátka. Když ho pustíš, je to celé tvoje. řekne s úsměvem a klidně. Pak mávnul hlavou ke schodům. Právě tam koluje razítko se znamením cechu. Nováčci tma mají přijít a dát si ho, kam chtějí. řekne, protože byl dobře informován.

Bulic Shizaki

Něco se povídá vysvětluje atakdále a najednou se u nás objeví Dawn... A něco řekne já mu jen odvětím Od té doby co jsem jí tu potkal se mě nepustila kam se na ní hrabou klíštata ji někdo přilepil vteřinákem...Poté nám Dawn něco řekl Jojo pochopil jsem to, ale chvíli to potrvá než k nám razítko dojde co ?? Poté si povšimnu partičky lidí co přišli jsou z jiného cechu a tři mi byli velice povědomí.

Lich

Úplne bez nálady som si premeral tých.. týpkov. V očiach sa mi pohrával až taký pobavený výraz, držal som sa však niekde v zadu, sedel som za stolom, aspoň do teraz som si myslel že sám no človek nikdy nevie. Mal som sto chutí dať si dole šálu a šatku páč mi v tom začínalo byť teplo no ďalším dúškom čistej vody som sa to snažil zahnať, predsa len nebolo by to najrozumenjšie medzi toľkými ľuďmi, vlastne mi prišlo .. že oni by mohli byť tá spojka ktorú už nejaký ten čas hladám.. spojka k "nemu".. kto vie čo osoba ktorú som hľadal robila.. v akých spoločenských kruhoch chodí a či sa s týmto cechom už nedostala do kontaktu.. po hlave mi začali lietať všelijaké myšlienky.

Tsubaki Amy
[První patro]

Pozerala smutne na Bulica a dúfala, že jej to sľúbi. Ak nie, tak bude mať Amy na krku až do smrti. Potom Amy započula veľmi známy hlas a otočila hlavou tým smerom. Dawniii! Zvolala šťastne a oči sa jej rozžiarili. Chvíľu mlčala a potom sa pozrela s nafúknutými lícami na Buldu a zamračila sa. Moo! Nebuď zlý, Bulí! Zatiahla podráždene a jemne ho kopala do bokov, keď to hovorila. Pozrela sa následne na Dawna, ktorý na ňu prehovoril. Zbadala vrecko s lízatkami vo vnútri, ktoré držal Dawn v ruke. Z podráždeného výrazu sa jej zmenila tvár do veľmi natešeného a okolo hlavy jej tancovali hviezdičky. Ihneď z Bulica zoskočila, schmatla si vrecko s lízatkami a hneď z neho jedno vytiahla. Strčila si ho do pusy a začala cucať pritom vydávala divné ale za to spokojné zvuky. Keď sa objavili tí divní ľudia, tak sa pozrela smerom tam, ale nevidela cez tých vysokých pred ňou. Začala trošku skackať a stúpať na špičky a naťahovať sa. Nič, nepodarilo sa jej nič vidieť. Vydala tichý smutný zvuk, ale lízatko mala stále v puse.

Tomomi Yuffie
[První patro]

Pozerala sa na Yoshiho, ako aj väčšina nováčikov, a počúvala ho. Pozerala ako hodil razítko medzi nich a videla aj kto ho chytil, pretože bol kúsok od nej. Pozerala sa na Warua a videla, že váha. On si ju všimol a podal jej razítko. Pozerala chvíľu naňho akokeby ho nepočula, ale to ho len tak skúmala a potom sa usmiala. Tak dobre. Povedala, natiahla ruku s otvorenou dlaňou, ktorá bola otočená hore a mierila pod Waruovu ruku s razítkom. Zastavila sa, keď bola pod jeho rukou, a keď pustil razítko, chytila ho do ruky. Stiahla ruku naspäť a potom premýšľala chvíľu kam si dá znak. Nakoniec sa rozhodla, že si ho dá na nohu. Pozrela sa na svoje nohy a priložila si razítko z vonkajšej strany stehna na pravej nohe. Potom ho dala preč a všimla si znaku, ktorý mal presne takú oranžovú až do červenej akú má farbu očí aj jej mladšia sestra. Keď sa normálne vystrela, znak jej bol vidieť, keďže nosieva stále len sukne alebo kraťase. Pozrela sa hneď na prvého človeka, ktorého videla a to bolo dievča s blond vlasmi a okuliarmi s dolným rámom. Usmiala sa a podala jej to razítko. Potom sa otvorili dvere a otočila sa smerom k nim. Všetci stíchli, to bola asi tá návšteva, o ktorej hovorili.

Chizu Akizuki

Kluk, co mu z pod jeho pláště divně zářili oči, podal razítko jiné dívce. Bez toho, aby si ho někam obtiskl. Třeba si ho chce dát... Při téhle myšlence se lehce začervenám a radši se rozhlédnu po místnosti, abych zjistila, co se děje. Dveře cechu... ty dveře, kterými jsem přišla také já... se najednou rozletěli a v nich stála skupinka lidí s zářivými věcmi kolem krku. Moc dobře je nevidím, přede mnou stálo plno lidí a s mojí malou postavou tak nemám šanci něco vidět. Dívka, která dostala razítko, ho poté s úsměvem předá mě. Chvíli na něj koukám a pak si vyhrnu rukáv svetru a obtisknu si ho na levé zápěstí. Rozhlédnu se po lidech, kteří také čekají na razítko. Nakonec šťouchnu prstem do lopatky hnědovlasého kluka s černým čímsi na sobě a bílou košilí. Tu máš. S těmito slovy, které stejně nejspíše nebyly v tom hluku slyšet, mu podám razítko.

Chouhi Yokitoku

Ze svého původního místa jsem se ani nehnula. Zato volných židlí okolo mě bylo najednou plno. Většina se namačkala tak, aby co nejlépe viděli na ty, kteří se objevili ve dveřích našeho cechu. Pravda byla, že i já jsem zvědavá, koho to sem čerti nesou. Věřím však tomu, že dřív nebo později je uvidím tak i tak a ani se nebudu muset někde mačkat. Hodím si nohy na stůl a zapřu se o židli, která se mírně zhoupne dozadu. V této pozici přivřu oči, nepokouším se však usnout. Některým to tak ale připadat může.

Bulic Shizaki

Už byl znuděn tím že se razítko zatoulalo a zmizlo, ale zase se ho Amy už pustila tak se mohl pořídně nadechnout a hned na to do mé lopatky dloubne dívčina a dá mi řazítko a něco řekne. Vezmu od ní razítko Děkuji ti mnohokrát neuměl jsem se moc smát takže jsem vypadal tak trochu děsivě při tom děkování. Dám si to razítko někam aby z prvu nešlo vidět. Rezepne si první dva knoflíky košile a dá si razítko na levou část hrudi poté si zapne jen jeden knoflík protože je mu vedro.."Je to Ohnivý Drakobijec a je mu vedro no což xd".. Poté houkne na amy a Dawna že má razítko.

Reina

Nechala zmizet chlápka v košili, který pak odešel s mistrem někam do druhého patra a vyjeveně sledovala Shina, který se zdál být teď dost nedůvěřivý k příchozím návštěvníkům. Nevěděla proč, ale došlo jí, že o nich asi ví něco víc, než ona. A proč by ne. Je to postarší moudrý vlkopes, co se párkrát toulal svou cestou necestou po světě. Určitě na ně už narazil. Moment, vlastně i ona o nich něco věděla z té mise, ale i tak si na to ne a ne vzpomenout. Shin se na ní obrátil a popstrčil jí mimo dav mágů, jak členů Silver Moonu, tak od těch druhých.


Suki Amaya

Zapřela se o ruce a otevřela oči. Dívala se chvíli nenávistně na tu tvrdou proklatou podlahu, než se zvedla a měla možnost se rozhlédnout, kdo jí to tak hrubě schodil. Dle hlasů, co slyšela, to určitě nebyl nikdo milý. Všimla si pár nových tváří, ale už neměla tu čest zahlédnout i pravděpodobného mistra tohoto cechu. Probodla pár neznámích ořetízkovaných postav nenávistným pohledem a posadila se na nejbližší židli.


Gold Dolphin
Tři stejnooděnci se vypravili hloučkem lidí k baru, kde chvíli otravovali barmanku bůh ví s čím, ale tak je pak surově odbyla a nikdo, kdo jí už párkrát viděl při akci, se tomu nemohl divit. Tak se stejnooděnci sebrali a uraženě odkráčeli, při čemž si všimli skupinky lidí u schodů. Blýsklo se jim v očích. Zamířili k nim. Ale! Co je to tu za hlouček? Pohodil do vzduchu jeden z nich. Předstírají, že jsou jedna skupina a ni nejsou řádně oblečení! Hlesl s posměšným tónem druhý. To kdyby šli k nám! Tam by měli i vlastní krásné řetízky! Nejako tady, kde nedostojí ani svému jméno Silver. Dodal k tomu své poslední a všichni tři se pohrdavě prohlíželi nováčky a stříbrovlasého mága na schodech.
Muž, jehož tvář mohl poznat hlavně Waru, se držel trochu v povzdálí a jakmile zahlédl vlka a růžovou holčičku, cuklo to s ním a on v mžiku zapadl do řady mágů, kteří si nově příchozí prohlíželi. Neštastnou náhodou mu dalo zabrat se těmi mági prostrkat a tak vypadl z davu vší silou a nestihl v čas zabrdit. Přeletěl až k dívce, co seděla za těmi všemi a dopadl vedle ní na zem. Zároveň jí rukou, nejspíš neúmyslně, podtrhl při pádu židli.
Nakonec tu máme dívku, která šla s nezaujatým výrazm do půli prostoru a pak si všimla nějakého kluka (Lich) a v tu chvíli jí napadlo dle výrazu nejspíš něco zlomyslného. Ale ne, nebylo to nic škádlivého, ale opravdu zlomyslného. Kdo ví, jestli si toho Lich všiml.

Lich

Pohľad mi lietal od jedného člena Gold Dolphin k druhému.. nakoniec som si všimol aj nejaké dievča.. jej pohľad bol taký iný pri čom sa pozerala priamo na mňa.. síce som si ho nevedel preložiť no ja som sa posnažil o ten najchladnejší pohľad aký som s očami iba vedel dať, keby som bol ľadovým mágom možno by sa okolie okolo mňa naozaj ochladilo. Naďalej som ten pohľad na ňu upieral a .. čakal som kedy sa odvráti ako prvá.. možno som to zobral ako takú výzvu !

Chizu Akizuki

Kluk si ode mne razítko vzal a nahodil děsivý výraz, který mě opravdu vyděsil a tak nahodím zděšený výraz. Leknutím udělám krok dozadu a díky tomu, že zůstanu stát pouze na jedné noze se převážím a spadnu na zem. Naštěstí za mnou nikdo nestojí, takže spadnu do tvrdého. Z mých hlasivek vyjde něco jako tiché "au". Omlouvám se! J-já jsem nechtěla! Mrzí mě to! Začnu se omlouvat, i když vlastně ani nevím, za co.


Chouhi Yokitoku

V klidu si odpočívám nevnímaje okolní svět, když v tom se ozve ohromná rána za mnou. Moje židle se díky tomu mágovi, který tu ránu způsobil, podrazí a já spadnu na zem. Kdyby mi ji nepodrazil on, spadla bych leknutím z té rány sama. Ale takhle to mám aspoň na koho svést. Naštěstí však spadnu do měkkého, přímo na toho mága. Po tom, co se vzpamatuji, se ihned postavím na nohy. Co si myslíš, že děláš?! Neumíš dávat pozor?! Zvýším hlas a vrhnu na něj pohled, říkající, že pokud se do pěti sekund nezvedne a neodkráčí pryč, bude mít nadosmrti obtisknutou mojí tenisku v jeho obličeji. V tu chvíli mi bylo jedno, že se jedná o návštěvu.

Yasuo Nikko (Sonny)

Tak jsem se vrátil, po dvou letech jsem se objevil před cechem Silver Moon. Zde jsem prožil několik let zábavy. "Super! Jsem tady. Vůbec se to tady nezměnilo, nebo změnilo? To je jedno, jdu dovnitř, jsem zvědavý na nové členy! Teda, členky!" Pověděl jsem si pro sebe se směšným výrazem. Ještě zbývala jedna věc, která stála mezi mnou a mým milovaným cechem. Byl to most! "Ou shit."(Raději anglicky žejo, zní to líp!) Řekl jsem trochu znuděně s nízkými ramenami. Nicméně, byl jsem na to celkem zvyklý, a tak jsem se vydal přes onen most. Mohlo to vypadat trochu komicky, ale zkácel jsem se hned při prvním metru, zbytek jsem musel doplazit, abych nevrhnul. Jakmile jsem most přešel tak jsem vyrazil dveře a pohlédl dovnitř. "Noo, vidím tu spoustu nových tvářiček." Pomyslel jsem si a trochu zívl, prudké vyražení dveří mohlo možná přitáhnout pozornost. Hned jako první věc, kterou jsem chtěl udělat byla zajít k pultu. "Aa Jun, rád tě zase vidím! Rosteš do krásy. Připravíš mi prosím nějaký drink?" Otázal jsem se jí a levým okem na ní mrkl. Dělal jsem jakoby nic, nebyl jsem tu dva roky a teď jsem si přikráčel stejně jako kdybych tu byl i včera. Těch šesti týpků jsem si nějak nevšímal, bral jsem je jako nováčky.

Tsubaki Amy
[První patro]

Kývla ramenami, keď tam nedovidela, veď nemohlo sa diať niečo tak strašne zaujímavé a otočila sa späť na Bulica a Dawna. Pozerala na tých dvoch a spokojne papala lízatko. Potom si všimla blond dievčaťa s okuliarmi ako podáva Bulicovi to razítko, ale jeho pohľad pri ďakovaní nevypadal moc príjemne. To by sa zľakla aj ona. Videla ako dievča cúvlo a spadlo na zem. Priskočila pred to dievča a usmiala sa na ňu. Neboj sa ho. Síce sa tvári drsne, ale je to náš milý Bulíí, že jo? Opýtala sa a pozrela sa na Bulica. Potom sa pozrela späť na to dievča. Chytila lízatko do ruky, kde drží aj vrecko, predklonila sa k nej a podala jej ruku. Poď na nohy. Povedala a usmievala sa na ňu milo. Keď sa to dievča postavilo, tak chvíľu premýšľala, ale ako ospravedlnenie za Bulica roztiahla vrecko ešte s dvoma lízatkami a ponúkla jej. Ak chceš, zober si. Chcela byť milá, pretože je to prvé dievča, s ktorým sa zoznámila. Ale je vlastne milá vždy, ale teraz sa naozaj moc snažila. Nikomu inému by lízatko neponúkla, takže má to dievča veľmi výnimočnú príležitosť si zobrať od nej lízatko. Potom, ak si zobrala alebo nie, otočila sa na Bulica a mávala mu lízatkom pred tvárou. Bulíí? Označíš ma? Opýta sa ho a premýšľa kam si to dá. Potom sa pozrie na chrbát svojej pravej ruky. Dáš mi to sem? Opýta sa ho a ukáže mu na tú ruku prstom.

Bulic Shizaki

Ta dívka na kterou sem se "usmál" najednou žuchla na zem a než se hnu tak Amy už u ní je a něco jí říká...Ne nemám v umyslu jí nic udělat a nemáš se za co omlouvat to spíš já.... Poté tam ty dvě něco škudlí nějak si toho nevšímám a pak po mě Amy chce abych jí dal tetování a mává předemnou lízátkem... Amy si ukáže kam tak jí tam to tetování dám a potom podám tetování Dawnovi.... Poté se knám dostanou členové Gold Dolphin a mají nějaké kecy.Název Silver nemusí vždy jen znamenat materiálově stříbro....Celý název Cechu je SIlver Moon a pokud se sluneční paprsky v dobrém úhlu odrážejí od měsíce tak může vypadat jako stříbrný...

Dawn

Sledoval, jak si Amy nechávala dávat znamení cechu od Bulice. Pohlédl stranou. Věděl, že pak bude na řadě on. A pak předat to razítko jemu, tomu v té kápy. Byl nějak zvláštní, ale určitě měl k tomu nějaký důvod. Viděl, že Bulic vyjel po nějaké bloncce. A hne dji vyděsil, moc mu děkování nešlo. Pak přijmu to tetování od Bulice. Odmotal si trochu šálu a pak ji rozhalil, že odhalil bok svého krku. Dal si tam to razítko. Ihned nabralo barvy tmavě červené, stejně jako jeho oči. Věděl, že todle bud eukezovat jen málokdy. Jenže ještě musel orazítkovat jednoho, nebo spíše jednu. Tsume? dodá tiše. Šála se trochu zahýbá, ale pak ucítila, že jsou zde další cizí lidé a nechce se před nima vystavovat. Došel jakoby za tu blonďatou dívku a sehnul se. Nyní ho kryli záda Bulice, Amy a té dívky. Můžeš. řekne. Tsume vykoukla a pohlédla na razítko. Nějak se tam zakroutila a pak roztáhla křídlo. Ukázala hlavičkou na bok. Dawn ji tam dal razítko a barva znaku cechu byla šedá, její oblíbená barva. Pak opět složila to křídlo a schovala se pod šálu. Dawn si ji opět normálně zavázal a postavil se. Pohlédl na tu dívku, kterou Bulic vyděsil. Zřejmě Tsume viděla. Zatím si to nech pro sebe jo? Že někdo jako ona je v cechu. řekne, mrkne na ni a ukáže prstem na šálu. Pak se otočí a udělá pár kroků k tomu klukovy. Teda, jeho hlas zněl klučičí, ale může to bejt kdokoliv. Natáhla ruku a jakmile si to od něj vzal, otočil se a zamířil opět k Amy. Pak se ještě otočil hlavou na toho kluka. Co bude dělat s tím razítkem, ale po chvilce ho to přestalo zajímat a věnoval se Amy, Tsume, Bulicovy a té dívce.

Waru

Stál tam tak a rozhlížel se. Spatřil známou tvář, toho řetízko-mana. Který něco tropil. Nevěděl, že on je z toho cechu, ale ten si ho stejně nevšimne, takže se nestaral. Pohlédl a spatřil, kde koluje to razítko. Yuffie si to dala na stehno, tu jako jedinou viděl, protože byla kousek od něj. O ostatní se pak nezajímal. Otočil se zády a díval se směrem do chodby, do zadní části cechu. Tam si nejspíše půjde dát ten znak. Zaslechl kroky, směřující k němu. Letmo se otočil a spatřil nějakého kluka, podávajíc mu to razítko. Nic neřekl, pouze kývl, jako poděkování. Dal hlavu dolů a prohlížel si to razítko. Pak s ním udělal pár kroků do té chodby. Byl dobře skryt za rohem, nikdo ho nemohl vidět, co tam dělá. Začal pomalu rozepínat plášť. Měl rozepnutou většinu knoflíků. Pak pohlédl na tu košily a tu začal rozepínat pomalu. Jakmile rozepl první knoflík, ten, kdo je vnímavější pro temnou magii, nebo zakázanou magii, ji mohl cítit. Zatím nemohl poznat z jakého místa, ale když si rozepl několik knoflíků, ten někdo mohl poznat, odkud to de. Pak to proběhlo rychle. Dal si rychle znamení cechu na srdce. Aby mu vždy připomělo, že nějaké má a to z něj ještě nedělá vraždící zvíře. Pozoroval to místo chvilku a viděl, že ten znak byl černý, ale v rohu bylla bílá tečka. Jako označení noci a měsíce. Dvoubarevné znamení cechu. Pak si ihned začal zapínat košily a pak i plášť. Aby ta temná amgie neunikala příliš dlouho. Když bylo vše dokončené, vyšel z chodby a šel k tomu klukovy, co mu poslal to razítko. Hodil mu ho a to bylo znamení, že on už ho má na sobě. Pak se tam otočil. Nevěděl, co teď. Rozhodl se posadit k baru. Bylo to úplně na konci pultu. Byla tam židle, kde si sedl a čekal, co bude dělat dál.

Cho - Chlápek nejspíše cítíl, že je něco špatně, už když se provalil davem a zakusil pocit volného vzdušného pády. Dopad a náledný přepad a celkový převrat jej asi dost vyvedl z míry,a le byl rád, že se dostal do nesledovaného úhlu. Alespoň tak vypadal, když se zvedl a proti odrazujícímu pohledu Chouhi vyslal klidnou usměvavou odpověď. Velice se omlouvám, doufám, že chápete, že to nebyl záměr. Hlesl a přisunul opět židli a původní místo.

Bulic - Ať to vypadá jakkoli, můžete si z toho pak udělat dlouhodobé ozdoby? Asi ne, co? Pronesl povýšeně jeden z tří mužů. Další z nich mlčel, ale ten nejspíše nejsurovější se přiblížil k tomu nováčkovi a popadl ho za oděv pod krkem, při čemž si ho přitáhl blíž k sobě a svému probodavému pohledu. Dovoluješ si mě poučovat?! Dva zbylý na to reagovali hned. Každý ho chytil za jednu ruku a odtáhli trochu dál. Ty jsi pak mohl slyšet, jak si říkají něco ve smyslu ,,...vyvolat bitku..." ,,...znamení..." ,,...ztratíme..."

Lich - Po chvíli jsi si mohl všimnout, že ta žena uhýbá pohledem. Ale ne, že by se vzdávala té tvé výzvě. Kdyby jsi byl jen trochu pozorný, mohl jsi si všimnout, že se porozhlíží po koutech, kde byli její kamarádíčci z Gold Dolphin. Pak její pohled směřovasl nahoru ke schodům, kde zmizeli oba mistři a nakonec se zase podívala na tebe. Po čem se asi rozhlížela? A chtěla ti tím něco snad dát najevo?

Sonny - Jun se na tebe usmála tak trochu mileji, jak to uměla, ale pořád z ní sršel nějaký ten respekt. Navíc toto mělo nejspíše působit jako pozdrav. Potom kývla a otočila se, aby vyřídila objednávku nevráceného člena. Nakonec před sebou skončila sklenka s něčím.... neidentifikovatelným, ale drinky od Jun jsou všechny dobré! Jak pro koho. Po té se opřela o bar. Už zpátky? Kde jsi se to vůbec takovou dobu toulal? Zajímala se, ale jen tak, aby byla informovaná o tom, co se kde šustne.