Budova cechu

Arinoki Kenkyoshou

Po dlouhém přemýšlení vstane od stolu a vydá se směrem k tabuli na které se nachází mnoho misí, a poté promluví do davu, což je u něj velmi nezvyklé "Šel by někdo se mnou na nějakou misi?" a čeká na jejich odpověď, mezitím se otočil k tabuli kde vybírá nějakou možnou misi, která by byla pro něj a ostatní vhodná...

Dawn de Diablo

Kývl jsem Jop, ať vybere Amy a zadíval jsem se na Amy, dopadalo na ní jiné světlo a to způsobovalo, že jsem viděl zelenou barvu vlasů. Najednou jsem místo Amy uviděl Miku. Uslyšel jsem jak mé srdce hlasitě bouchlo a já se vyškub ze sevření Amy a dal jsem si ruku na srdce. Začalo mě bolet u srdce a já jsem se snažil stišit bolest. Až budete mít misi jsem před cechem řekl jsem tiše a běžel jsem směrem ven. Tsume byla velice zmatená, ale jakmile uviděla slzy zřejmě pochopila.
Vyběhl jsem z cechu a opřel jsem se o nejbližší strom. Nikdo v okolí nebyl a já byl rád. Miku? zazněla tiše Tsume a já pouze kývl. Byl jsem odhodlaný vzdát se lásky, jenže vzpomínka na Miku ji opět probudila. Tsume pomocí svého ocasu odstranila slzy z mé tváře. Možná je čas, aby ses sní setkal a promluvil si sní řekla tiše a já jsme pouze kývl. Sesunul jsem se k zemi, hlavu jsem měl předkloněnou a podepřenou o levou ruku. Pravou ruku jsem měl stále na srdci, stále bolelo. Ale... řekl jsem váhavě Co když si myslí, že jsem zrůda a začali téct opět slzy. V ten moment byla pod mou hlavou Tsume a slzy utírala pomocí křídel. To je v pořádku, jsem stále s tebou občas stekla slza, jenže tu hned Tsume utřela. Poté se ke mě přitiskla a já cítil její srdce. Děkuji ti řekl jsem šeptem.

Amy Tsubaki

Zastaví sa pred tabulou a pozerá na misie zarazene. Potom stuhne, keď Bulic povie aby ona vybrala misiu. Ešte viac stuhne keď Dawn s ním súhlasí. Pozrie sa na nich s výrazom ^^" Ale noo.. ja neviem. Radšej vyberte vy. Navrhne hneď a pozrie sa na Dawna. Jej výraz zmizne a zmení sa na prekvapený. Dawne? Keď si vytrhne ruku z jej zovretia a položí si ju na srdce, ustarane sa zamračí. Dawne, čo ti je? Otočí sa naň ho celým telom. Keď sa rozbehne preč, natiahne za ním ruku a spraví pár krokov Ale počkaj! Zastaví sa. Stiahne pomaly ruku späť a pozerá len tým smerom kade Dawn vybehol. Nič nehovorí. Pokial do nej niekto nešťuchne alebo sa jej nedotkne, tak sa len tak nepohne

Bulic Shizaki

No prostě vybíráš ty a tečka s toho se nevykroutíš. Řeknu s usměvem a pak si všimnu že Dawnovi se zvýšil tep a poté se vytrhl chyytl za srdcea a odešel... Že by problém s Miku ?, .. Možná Amy vypadá podobně dle toho jak mi jí dříve Dawn líčil jen vlasy má jiné. Když uvidím že Amy je zmatená a che jít zaním ruku jí dám na rameno a řeknu ... Bude v pořítku ted jen vyberem tu misi a on se zmátoří neboj se o něj jen ho ted chvíli nech bude to pro něj nejlepší. Dawne sakra todle se ti při misi nesmí stát.

Dawn de Diablo

Seděl jsem tam, se slzami v očích a sledoval jsem Tsume, co byla pod mou tváří. Přemýšlel jsem o Amy a Miku, o lásce a magii. Asi jsem jim nahnal trochu strach řekl jsem si, jenže Tsume zpustila Dawne!! uklidni se řekla mnohem víc nahlas a já nevěděl proč. Pak jsem začal cítit, že jsem začal v sobě hromadit spoustu magie ohně. Zatvářil jsem se zmateně, protože jsem nechtěl teď magii použít, ale ona nyní nereagovala na mě. Tsume poznala můj výraz, že to nedělám schválně Že by to způsobila Miku? promluvila, jenže to už okolo mě začala tráva vadnout a trochu hořet. Zavřel jsem oči Klid!! Jak mě to učil mistr a klidně jsem dýchal. Jenže stálá vzpomínka na Miku ve mě byla a magie byla stále silnější. Tsume, nezvládnu to řekl jsem potichu a otevřel jsem oči. Tsume se na mě pouze dívala pohledem, který dobře znám, pohledme který říká *Věřím ti*. Usmál jsem se a snažil jsem se dál potlačit magii, jenže srdce začalo opět bolet a v hlavě mi začala míhat minulost, od dob co jsem byl malý, až po dobu kdy jsme odešel od Miku. Neukazovala se mi celá minulost, ale pouze bolestivé vzpomínky. Magie stále sílila.

Amy Tsubaki

Keď jej Bulic chytí za rameno, trošku s ňou mykne akokeby ju vytrhol z tranzu. Pozrie sa naň ho a na jeho slová prikývne. Asi by sa do toho nemala miešať, nech je to čokoľvek.. teda aspoň zatiaľ. Otočí sa späť k tabuli a hneď jej do oka padne Klenot. Tento. Ukáže na papier, kde je veľkým napísané slovo Klenot a pozrie sa na Bulica. Em.. už som vybrala.. vybavil by si to? Nevie presne čo sa robí alebo ako dá vedieť že misia je vybratá. Bulic to zvládne. Rýchlym krokom kráča ku vchodu z cechu a vykukne von. Hneď zbadá Dawna pri strome aj s Tsume, ale niečo sa jej nepáči. Je to ten jej pocit. Dotkne sa končekami prsta náhrdelníka od mami a rýchlym krokom príde k Dawnovi. Sadne si na svoje nohy oproti nemu. Nevie čo ho trápi, ale jej vždy pomáhalo jedno. Pevne ho objala. Vždy, keď sa niečim trápila, tak ju matka pevne objala bez toho, aby sa jej pýtala čo jej je. Dúfa, že mu to pomôže, keďže videla ako je nadne aj keď nevie kvôli čomu.

Bulic Shizaki

Když Amy vybere vezmu tu misi a v tu chvíli ucítím uvolnování Dawnovy magie .. Ten pach není pochyb cítím jeho ohen, ale v málém množství. Misi si strčím do kapsy zakřičím Berem si s nějakým klenotem. A rozeběhnu se za Amy a Dawnem když doběhnu ke dveřím tak zpomalím otevřu víjdu ven a dojdu blíž k nim Amy dávej si pozor na ten ohen... A Dawne ... Klídek, Miku najdeme a promluvíš si sní ted se hlavně uklidni.. Nechceš abys nikomu něco udělal...Jsem docela tvrdší, ale mujsí to tak být jinak by mohl vybouchnout a pak by byl problém ho zase uklidnit aniž by se nikomu nic nestalo.

Dawn de Diablo

V hlavě se mi míhalo spoustu myšlenek, nevěděl jsem co dělat. Jenže jsem najednou ucítil jak mě někdo objal. Zmateně jsem poznal vlasy Amy Pozor, mohu ti ublížit řekl jsem potichu a pak tam přiběhl Bulic a sjel mě. Bulici k zemi řekl jsem trochu víc nahlas a strhl jsem Amy k zemi tak, abych ji kryl svým tělem. Vyšla ze mě vlna magie, která kompletně zapálila ten strom zamnou. Naštěstí to byl mladý strom. Strom během vteřiny shořel a já jsem se nyní díval do očí. Nyní byl komplet odhalen znak, který jsem měl nad levým okem. Rychle jsem vztal a popošel kousek dál. V ten okamžik mi jeden kříž trochu sjel a přejel přes srdce. Otevřel jsem oči a stál jsem naproti Miku. Ta se pouze usmívala a přešla ke mě Čekám na tebe promluvila a zmizelo to. Kříž mi padl do dlaně a já ho stiskl. Nyní ovšem žádná magie cítit nebyla. Vše bylo potlačeno a na mém výrazu nebylo znát žádný smutek. Pouze slaboučké dráhy od slz. Uvázal jsem si kříž okolo krku Tak, půjdem na misi? řekl jsem a vyšel jsem před nima. Tsume a podíval jsem se na ni, nyní mi seděla na rameni Jakmile se někdy dostanu do tohoto módu, máš povolení mě zabít, nechci nikomu ublížit řekl jsem tiše a Tsume se pouze zatvářila zmateně. Sice kývla, jenže jsem nevěřil tomu, že by to udělala. Hurá na misi řekl jsem s úsměvem.

Bulic Shizaki

Jakmile mě Dawn varoval stál jsem furt klidně ohnivá tlaková vlna mě trochu ometla a ikdyž to byl ohen God Slayera nebyl tak horky jako by Dawn dokázal potlačit pravý žár v sobě. Pak se z nenadání změnil... Povolení zabíít ruším bude povolení zmlátit tě dokut se neprobereš.... Jo a až dokončíme tudle misi pomohu ti najít Miku ! At už todleto jedno pro vždy skončí. Při této misis se bojím o Amy když se dostane do toho stavu tak já si nějak poradím, ale ona by žár jeho ohně nepřežila to mi vrtá hlavou sakra.

Amy Tsubaki

Počula Bulicove slová, ale to Dawna ešte pevnejšie objala. Bolo jej jedno či jej ublíži alebo nie. Potom ucíti tlak na tele. Otvorí oči a pozerala sa na Dawna, ktorý ju kryl svojim telom. Trochu zmätene pozerala na Dawna, ale aj na ten strom, ktorý horel. Rýchlo sa uvedomila a nenechala na sebe nič znať. Pozrela sa na Dawna. Mrkla raz, keď si všimla znaku, ktorý mal Dawn pod ľavým okom. Pozerala zmätene naň ho a keď on vstal, ona si pomaly sadla. Pozorovala jeho celú činnosť: ako sa tváril akokeby videl ducha alebo čo a potom ako mu jeden krížik z dvoch spadol do ruky. Pozrie sa mu na tvár a jemne sa zamračí Plakal.. Povie si v mysli a pozrie sa na Tsume a potom späť na Dawna. Prudko vstala a vykročila rýchlym krokom vpred. Ideme. Povie bez nejakého náznaku skvelej nálady a prejde okolo Dawna. Ako okolo neho prechádzala pozrela sa naň ho kútikom oka. Potom sa zase pozrela pred seba. Nevie o čo ide, nie je to jej vec aj keď ju to celkom trápi. Chytila si náhrdelník na krku a pevne ho stistla.

Ren Firegun

Jde za Rin a hned jak řekne Yuki, že jí hledáme řeknu. Nebudu chodit kolem horké kaše. Si docela v maléru.... dlouho se odmlčí.. Protože chceme, aby jsi s námi šla na misi. Půjdeš, osobo? a nadzdvihne jedno levé obočí. Jelikož je celkem odvážně oděná, má nutkání sledovat dění okolo sebe, zda se na ní někdo blbě nekouká. Potom si povzdychne a zvědavě sleduje Yuki, co odpoví...

Rin Takehiko

Už už se nadechla, připravena opět odpovědět Yuki, co že to po ní chtějí, ale Ren byla rychlejší. To bylo možná i dobře. Podala to velmi zajímavě a Rin jen k jejím slovům přikývla. Toshi ještě stále bezeslovně přebývala v mé náruči a asi si v hlavě právě rozebírala, čím to, že najednou ta má náhlá změna přístupu. Já s napětím očekávala Yukinu odpověď. Buď dobrovolně, nebo nedobrovolně. Ať radši nevzdoruje, mě se nějak nezdá, co pro druhou možnost Ren kuje...

Yuki Takahashi

Zaskočeně pohlédnu na Rin a Ren. Jít s nimi na misi? Koukám chvíli na jednu, chvíli na druhou a sem tam očkem kouknu na chlupatou kuličku v náručí Rin. No... já... Vykoktám ze sebe sotva dvě slova. Tohle jsem přece vždy chtěla. Přestat chodit na mise sama a začít konečně vnímat ostatní! Půjdu ráda. Řeknu po chvíli ticha a mile se usměji. Teda... pokus chcete jít na misi rozmrazení vesnice, tak s vámi nejdu. Z kapsy vytáhnu zmuchlaný papírek s názvem mise a připnu ho zpět na tabuli, která je poblíž nás.

Ren Firegun

Nahlas si oddychne. Takže jsem to nemusela použít. Uf... Pak na ni pohlédnu. Rozmrazení vesnice? Od svého mistra jsem slyšela, že je tam zmrzlý temný cech, co je napadl či co a lidé z vesnice, mrtvý a tak... Který blázen by je šel oživit, prosím tě? Na to mám takovou úctu, že bych nešla... Navíc... Kdyby náhodou byl error a ti z temných cechů byli zas živí, víš co by tu bylo za bordel? Tam nejdu ani kdybych měla umřít! Vypraví sálo dlouhé povídání ( na ní) ze sebe a začne pomalu něco tušit. Že by ona? Ne to je blbost, vždyť je E mág... Nebo... Jugata taky zabil celou vesnici jedním útokem... Choval se dost podobně. Ne, určitě se mýlím, prostě jen je soudná! Po tom si uvědomí že si mluvila o Jugatovi a začne být trochu nervozní. Proč mě ten zmetek nezabil? To jsem až tak k ničemu?? A pak konečně řekne. Jinak, jsem ráda, že jdeš s námi! a usměje se...

Rin Takehiko

Při odpovědi se Yuki zmínila o misi na rozmrazení. Zamrzlá vesnice... Tohle je už na té tabuli nějaký čas... Proč se o ni asi nikdo nehlásí... A za takovou odměnu, to nebude jen tak něco... I když, kdo by vůbec... Frozen Village... Ta vesnice je na druhou stranu od Tsuki Town... Nepopírám, že jsem o tom slyšela. Ještě nějaký čas před tím, než se z vesnice stal mrazák, jsme to místo s Toruem navštívili, ale nebyli jsme tam dlouho. Až bude čas, povím ti co vím... Šeptala ke mě Toshi, ale dále pokračovala i k ostatním. ...ale.... Teď musíme vybrat misi a vyrazit, ať máme dost času! Poznamenala, vyskočila mi z rukou a přiskočila k tabuli. Jo, to je pravda. Tak Yuki, jestli jdeš s námi, pojďme se podívat, kam to vlastně vyrazíme.... Nemyslíte?

Yuki Takahashi

Mise jsem již měla prostudované všechny. Avšak, žádná mě nijak nezaujala. Nějakou misi vyberte. Věřím, že vyberete něco rozumného. Já se přizpůsobím všemu. Teda... skoro všemu. Pronesu a pohlédnu k tabuli. Doufám, že něco nezkazím. Nejsem zvyká bojovat v týmu...

Rin Takehiko

Ono už ani není z čeho moc vybírat. Jedna sem, druhá tam a je tam toho pomálu. Ale třeba se najde něco solidního. Pronesla jsem ze za částku ne moc povzbudivě a přistoupila jsem k tabuli. Prohlédla jsem už asi po sté všechny mise, ale mojí pozornost upoutala jedna, které jsem si prvně nějak nevšimla. Vzala jsem jej z nástěnky a jsem začala číst. White... cože?! To je docela daleko... Ale ta mise nezní špatně... Možná... Podíváme se na Ren a Yuki. Možná jsem něco našla! Podívejte, co říkáte? Vrátila jsem se k nim a ukázala jsem jim papír mise s názvem 'Momo-sama.'

Ren Firegun

Má svůj vážný, vražedný pohled upře ho na Rin a vytrhne jí papír z ruky. Hmmm.... Celkem dlouho na papír kouká vražedně a najednou se jí rozzáří oči a její pohled vypadá, jako kdyby malé dítě spatřilo čokoládové nebe s jahodami a Willym Wonkou. K-kawaii!! vykřikne. Beru to! Jedeme!

Yuki Takahashi

Jen očkem nakouknu na kus papíru. Tuhle misi jsem předtím přehlédla. Nebo.... že by tam nebyla? Přečtu si pořádně, o co v misi vlastně jde. Páni... taková dálka. Doufám, že se brzy vrátíme. Vypadá to na dlouhou cestu. Um.... možná bychom měli chytnout nějaký vlak. Přeci jen... není to nejblíže a ta mise... vypadá to, že čím dřív tam budeme, tím lépe. Abychom nepřišli pozdě. Pomalými kroky se vydám ke dveřím.

Rin Takehiko

Toshi se zatvářila uraženě. Ani ten papír s misí neviděla, natož, aby věděla, kam jdeme a my už si to mířili ke dveřím. U dveří jsem na ni mávla, ať sebou hne nebo tu tu zůstane. Vydala se tedy za námi a několika skoky nás dohnala, ale kráčela přesto za námi.
Jak jsme byli před budovou cechu, zamyslela jsem se nad tím, co Yuki říkala o vlaku. Asi bychom měli pohnout... Víte vůbec někdo, jak tady v Tsuki Town jezdí vlaky? Upřímně, já jsem to ještě nepotřebovala, takže jsem se tímto nezabývala. Přiznala jsem. Opět se mi vrátil můj stálý přístup, i když ještě ne kompletně. Opět jsem vedla řeč, nehledě na vážnost tématu, stálým, klidovým, pro mě typickým tónem.

Arinoki Kenkyoshou

"Dobře tedy!" řekl si v myšlenkách, když se nikdo neozval.."Vezmu si to hlídání, doufám že to bude hodné dítě" řekne opravdu potichu..poté si dojde pro menší vybavení jako je jeho oblíbený plášť a katanou, kterou poté uváže u boku a vydám se mimo budovu cechu tak teď se vydám poprvé do Lizardmonu, doufám že to je klidné město s málo lidmi a vydám se směrem místa určení...

Ren Firegun

Já teda nevím, ale uvidíme na nádraží, ne?? a zasměje se a jde ke dveřím. Ve dveřích se protáhne. Ha! Jdeme ženy! řekne a vesele vykročí. Tak mistře, dneska první mise, snad na mě dáte pozor! A že zase nezmlátím někoho nesprávného, nebo nezničím dům... a povzdychne si. Doufám že těm chudinám nezpůsobíme problémy...

Akatsunara
Mladý chlapec vošiel ladným krokom do budovy jeho cechu, s katanou ruke, ktorá sa mu leskla od svitu denného svetla. Na tvári mal pochybný úsmev. "Musím si konečne zobrať misiu, lebo nechcem spávať na ulici" zamyslel sa a nenípadne pristúpil k tabuli s misiami. Poriadne si to poobzeral, a zamyslel sa. "To decko by som asi zabil, no misia s Dark Castle nie je zlá" rozprával si to skôr sám pre seba. Nemohol ísť na misiu, kde by bojoval proti mágom, pretože sám ovláda len jedno zneškodňujúce kúzlo, a s katanou proti mágii nič neurobí. Avšak v tej misii sa nepísalo nič s bojom, a odmena bola úžasná, to by mohol mať na nájom aspoň tri mesiace. "Tak si ju zoberiem" povedal trocha hlasnejšie, a následne strhol papier a zamieril na von z cechu.

Spoiler:

Waru

Seděl jsem tam v jednom tmavém rohu, který byl unikátní díky tomu, že tam nedolehlo žádné z okolních světel. V tom koutě byla vidět pouze siuleta někoho, jak tam sedí. Občas byl vidět záblesk jeho červených očí a to bylo ve chvíli, kdy jsem se podíval po místnosti. Byl jsem v cechu už třetí den, i znak jsem měl, jenže jsem byl buď v koutu ve stínu a nebo venku.
Naokamžik jsem se podíval po místnosti a to se na mne otočilo pár členů z cechu. Neznali mě a ani já je, ale z nějakého důvodu se ke mě báli přistoupit a něco říci. Chápal jsem to, protože jsme byl na něco takového zvyklí. Podíval jsem se do stropu Měl bych zkusit nějakou misi řekl jsem si v duchu. Mise? Na co mise? prostě mě pust ven a já se zde o vše postarám říkal Nacyl. Zamítá se, nikdy ti nedovolím ublížit někomu z cechu řekl jsem v duchu, celkem naštvaně. To se uvidí, jen počkej až přeberu kontrolu nad tvým tělem Na jeho zmínku o ovládnutí těla jsem se v duchu pousmál Dokud mám na sobě pečetě, nijak mě neohrozíš řekl jsem odpověď, jenže to už se neozval. Vzdychl jsem si a pohlédl jsem směrem na tabuli s misema. Možná bys měl skusit štěstí a podívat se po nějaké misi nyní se ozval Alucard. Máš pravdu, to bych mohl a vstal jsem Krve jsme se napili včera v noci, takže o todle mít starost nemusíme zakroutil jsem hlavou a vyšel jsem ze stínu. V cestě mezi mnou a tabulí bylo pár členů, jenže jakmile jsem se přiblížil tak trochu poodstoupili a já měl volnou cestu.
Takhle jsem došel až k tabuli s misema a začal jsem si je jednotilvě prohlížet.

Tai

Byl v cechu teprve dva dny. Po dvou dnech se znovu odhodlal jít do cechu. Popravdě se bál, že ho tam někdo pozná a odhalí ho jeho šílené matce. Jen co vešel do cechu se z široka usmál a pozdravil nějakou pěknou roštěnku kterou rozesmál. To by šlo. ale nikam jí nemůžu pozvat. No money! Ou jé... Musím na misi. poohlédl se k tabuli s misemi, kde stál hlouček lidí a po té, co k ní nakráčel ten hustej týpek všichni odešli. S tím chci být v týmu! Ten je boží! A vykročil směrem k tabuli. Obrovský meč na zádech budil značnou pozornost - ať žijí kýče. Přišel k tabuli a prohlédl si týpka. Zdravím. Už sis nějakou vybral? řekne s širokým úsměvem na tváři.