Budova cechu

Tsuki Akiyoshi

Právě si to rozdával hned s dvěma ohnivýma mágama najednou v záporném souboji když kolem proletěla jakási koule čehosi. Vypadalo to že už se začala používat i magie. Nechtěl zůstat pozadu a proto napřáhl ruce aby už už použil své kouzlo. Jenže v tu chvíli byl odpálkován přímo někam do volného prostoru směr druhé patro. Dopadl vcelku měkce. Spadl totiž na Yuki. Okamžitě potom vyskočil na nohy a nabídl jí ruku. "Ahoj, Yuki. Dlouho jsme se neviděli," promluvil a usmál se na ní. Asi by si s ní promluvil o chvilku déle kdyby se mu u ucha nerozpráskla láhev hozená Arinokim. Ohlédl se na něho a zamračil se. Seskočil dolů a rozeběhl se k němu. Kolem ruk mu začala vířit magická energie a objevili se i dvě magické stříbrno-modré pečetě. To ale neměl dělat. Jakmile toto udělal připlácla ho k zemi podivně velká stříbrná ruka....

Tsuki Akitaka

Popíjel si ve druhém patře a bitvu úplně ignoroval. Tedy až do jedné chvíle. Najednou ucítil něco co ho vzpružilo od pití a zrudl vztekem. "Akiyoshi!" zařval a vyskočil na zábradlí. U jeho pravačky se objevila magická pečeť a vytvořila velkou stříbrnou vlčí tlapu, která připlácla jeho vnuka k zemi. "Co to tu zase je? Tohle je vrchol." zamračí se přísně a pak se najednou usměje. "Ale tak zase, vidím že tu máte zábavu. To je ten správný duch." Otočil se že se zase půjde napít, ale v té chvíli BÁC! Zásah byl přesný, jedna zpožděná lahev trefila i Mistra. Ten se otočil a zrudl: "Kdo to jako byl? No ať jde na férovku!" Zakřičel na plac, ale v tu chvíli byl sám uzemněn. Najednou na něm stál vlk...

Archangel

Pozoroval dědka z útulného koutku místnosti a popíjel své saké. Jenže děda se začal dopalovat a to se mu nelíbilo. Líně si stoupl na tlapky a na zádech se mu objevili stříbrné křídla. Během vteřiny stál na dědkovi a oblízl mu tvář. "Ale notak Aki, klidni své srdce! Zase budeš na prášky!" zívl a pustil ho. Pak se skočil/sletěl dolů k Akiyoshimu, tomu udělil škrábnutí na levé ruce a vycenil tesáky. "Co to bylo s tou radnicí? No? Tu jsem si označkoval jako štěně!" zavrčel mírně žertovně. Křídla mu zmizeli a on se uvelebil uprostřed místnosti.

Vypadalo to že bitka skončila, jak děda tak Yoshi si spolu sedli na bar, ostatní nevnímaje a začali se hádat o Yoshiově zpackané misi. Kdokoliv si s nimi nyní chtěl pokecat měl šance. Yoshi měl ovšem na srdci ještě jednu věc. Tiše ukázal na Chuugi-sama a mile na ní zavolal: "Chuugi-sama pojďte sem prosím. Chcete být oficiální členka, že?" Opět to byl ten příjemný mladý muž.
Celá bitka byla skončena, pokuď si tedy hráči neřeknou jinak.

Chuugi Shinu

Dívala se mlčky na tuto bitku, a pak sklopila hlavu, aby se na tady tu "hroznou" věc nemusela dívat. Tedy... na souboj mezi kolektivem. Připadalo jí to takové zvláštní, neohrabané... no prostě divné. Z očí jí spadly brýle do klína a nechala je tam povalovat. Láhve, talíře, židle svištěly vzduchem, ale dělala jakože nic... ono to přejde. Jen z mírné nervozity byla taková nesvá. Jak bitva skončila a zavolal na ní chlapec, s kterým se před pár minutama setkala, tak sebou trhla. Vzala z klína brýle a nasadila si je zase na oči. Rozhlédla se za hlasem po místnosti. Snad mě nezabijou. hlasitě polkne a zvedne se. Potom vykročí přes místnost směrem k baru, de se nachází Yoshi i se starým mužem. Dobrý den, pane. pozdraví toho muže, s kterým se nesetkala a který vlastně i skrotil chlapce, ba i vlastně uklidnil tuto situaci - snad.

Yuki Takahashi

Najednou byl v místnosti klid. To mohlo způsobit jen jediné. Mistr... Zastavím se uprostřed místnosti na cestě ke schodům, kam jsem nestihla dojít. Ihned si to namířím k němu. Mistře! Kde se flákáte? Víte, jak dlouho už tu na Vás čekám? Pohlédnu na něj trochu naštvaně. Potřebuji se Vás na něco zeptat... nejlépe... osamotě. Řeknu klidným, tichým hlasem.

Rin Takehiko

Jé! Ale kdepak! To je skvělé.... Dlouho sem nepotkala někoho, s takovým nadáním.... Pochválila Toshi tu zajímavou a pozoruhodnou práci. Zdá se, že konečně s novými tvářemi, přichází do cechu i umění.... Dodala jsem a ejhle... V místnosti bylo zase ticho. Konečně se to tu zase uklidnilo. Mistr se vynořil ze své jeskyňky. Pronesli jsme já i Toshi, dohromady. Ta na mě pak pohodila očima. Tak jak je to s tou misí? Už si něco našla? Jo, tedy... koukala jsem se, ale zatím sem nevybrala.

Tsuki Akitaka

Nejdříve se podíval na Chuugi a mile se usmál. Už chtěl něco říct, ale v tu chvíli ho vyrušila jeho oblíbenkyně Yuki. Ohlédl se na ní a napil se z korbele, který měl u sebe. Nakonec jen kývl a hlesl: "Když o samotě, tak o samotě." Vyskočil na své malé nožky a podíval se na Archangela. Chvilku si ti dva hleděli do očí a nakonec dědula odtrhl pohled. "Akiyoshi o tvojí kamarádku se postará Archangel. Buď nápomocen a vše jí ukaž a vysvětli." zasmál se a vydal se do sklepa nejspíše ve společnosti Yuki.

Archangel

Líně doletěl k Akiyoshimu a Chuugi. Podrbal se tlapkou za uchem a ukončil svojí magii. Až potom si ty dva prohlídl a začal mluvit: "Ok takže vy dva. Nevím co bych měl vysvětlovat. Jestli se opravdu chceš stát členkou tak..." Podíval se kamsi za bar a po chvilce k nim přiletělo razidlo s malámi křidélky jako měl předtím on. Podívá se na Yoshiho a kývne. Potom odejde.

Tsuki Akiyoshi

Kývne na Archangela a spustí: "Dejte si toto razítko kamkoliv chcete na tělo. Objeví se vám tam značka našeho cechu a budete přijata. Pak můžete chodit na mise a bavit se s ostatními na plno." Chvilku pak uvažoval a nakonec se jí podívá přímo do očí. "Vítám tě tady u nás Chuugi-sama. Doufám že se ti tu bude líbit," spokojeně na ní promluvil a napil se svého saké.

Chuugi Shinu

Vzala razítko do ruky a podívala se za chlupáčem, a pak na razítko nedůvěřivě. "Kamkoliv? zeptala se svého nového kamaráda nebo spíš kolegu. Chvíli rozmýšlela, a pak se pohladila pod pravou části čelisti i s krkem. "Jak je ten znak velký?" už by možná věděla místo, kde by mohlo být. "A nezpůsobí to bolest?" pokud by to žádnou bolest nezpůsobilo, tak bych si to asi nechala udělat tam, kde se pohladila. Tam by se jí ten znak líbil a i vyhovoval. Občas jako menší snila o tom, že si nechá ke krku udělat tetování, ale taková myšlenka jí časem upustila jak vyrůstala, ale teď? Znovu jí to chytilo.

Ren Firegun

No já osobně si myslím, že je to děsné. Klid nebo bordel... To je jedno, spát se dá vždycky... A zívne si. Taky se chystáte na misi? Ačkoliv se dobře neznáme, co kdybychom šli spolu? Navrhnu jim. S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá a ve větších skupinkách to lépe šlape. a usměje se. Co to sakra dělám? Kam se poděla má stará stránka? Nespolečenská pokaždé všude sama na všechno? Že by mě to někde vevnitř vážně štvalo?

Yuki Takahashi

Pomalými kroky jdu za mistrem, trochu se podivím, že jdeme do sklepa, zas takové soukromí na to nepotřebuji. Možná bych si sebou měla vzít krumpáč. Pomyslím si. Rychle však tuhle myšlenku zaženu. Když už dojdeme do sklepa, vytáhnu z kapsy skrčený papírek. Mistře... vy... víte něco o té vesnici? Na chvíli se odmlčím. O té... mojí vesnici. Podám mistrovi papírek. Je na něm název mise s rozmrazením vesnice. Tohle... není to ona, že na? Ten led... nemůže tam být tak dlouho... Sklopím hlavu. Bylo na mě vidět, že mě to vážně trápí a zajímá. Jestli je to ta vesnice, znamená to... co to vlastně znamená?

Rin Takehiko

S Toshi jsme si vyměnili překvapené pohledy. No, proč by ne. Je to zajímavý nápad, taky nejít jen ve dvou, co myslíš, Toshi? Ano, ano. Omluv teď naši zaraženost, ale od nováčků toto slýcháváme málokdy. Každý by nejraději co nejvyšší odměnu a tak spíš chodívají sami. Souhlas byl jednoznačný. Ale nejdříve by ses měla někde trochu prospat. Ještě nám tu usneš někde na mostě před budovou cechu. Snažila se o jakýsi slabý 'žertík' Toshi, ale i tak jsme na tento návrh přikývla, když jsem vnímala, jak zívá.

Ren Firegun

To je v pořádku, lehnout bych si asi měla, ale jedno vám raději povím. Prosím, nebuďte mě... Věřte mi, že nejsem zrovna příjemná a občas jsem i nebezpečná, když mě někdo vzbudí. Tak jen, aby jste věděli, co nemáte raději dělat. A co si myslíte o tom, že by jsme ještě někoho přibrali? Přece jen, čím víc, tím líp, navíc kdybych usnula uprostřed boje, kdyby byli nějaké problémy, aby jste měli u sebe ještě někoho... odvětí jim, uklidí si obrázky a posadí se na zem...

Rin Takehiko

Nebezpečná? Hele! I to by se dalo využit při misi v prospěch... Všechno by se dalo využít... Ale i to... tak to je asi fakt... Možná vím, koho bychom mohli přibrat. Jen... nejsem si jistá, jestli by chtěla jít s námi. Ale, za zeptání nic asi nedáme. Na chvíli jsem ztichla a přemýšlela jsem.
Vím, že tady nejsi moc dlouho, ale... Mám za to, že ty už se s Yuki znáš, že? Všimla jsem si, že jste se spolu bavili, takže asi tak. Mohli bychom se zeptat jí. Navrhla jsem nakonec....

Ren Firegun

Poškrábe se ne hlavě. Etoooo.... Yuki mě taky napadla, když nebude chtít jí dobrovolně, tak jí podplatím něčím, za co určitě půjde... A klidně 1 000 x A šibalsky a perverzně se usměje. Muhehehe! To, co bych jí navrhla, za to by mi i nohy líbila, kukuku... Myslím, že tomu neodolá, ostatně, já bych taky neodolala, kdyby mi někdo měl nabídnout něco takového, ale pokud teď půjde dobrovolně, tak jí to navrhnu jindy, až nebude chtít něco udělat. Oooo jaká já jsem mrcha! Chtělo by to Nobelovu cenu za vynalézavost...

Tsuki Akitaka

Došel s Yuki dolů do sklepa a vyskočil na malý soudek. Do ruky si vzal menší džbánek a z velkého sudu si načepoval pivíčko. Povzdechl si a zahleděl se na Yuki. Chvíli váhal co má říct, ale nakonec se rozhodl říci jí pravdu. Otevřel ústa a začal tiše hovořit: "Je to ta vesnice. Vesnice u které jsem tě nalezl." Zahleděl se jí do očí a ještě dodal: "Netrap se tím, zatím se tím netrap. Možná jednou se najde někdo kdo tu vesnici osvobodí. Ale dnes to myslím nebude." Jeho hlas byl velice tajemný. Následně se napil piva, podal jí džbánek a usmál se. Najednou začil mluvit mírně střeleně: "Dáš si taky? A co myslíš, už jsem dědek zralej do důchodu? Ale kdo by pak cechu šéfoval? Akiyoshi je na to moc mladý, ale když můj syn už není... je jediná volba." Džbánek podal Yuki a sám si začal pivo čepovat do úst přímo ze sudu.

Tsuki Akiyoshi

Usmál se na Chuugi a chvíli přemýšlel. Nakonec jí ukázal levé rameno, kde měl znak cechu. Jen k tomu tiše dodal: "Toto je maximální velikost, ale může být i o trochu menší no. A nebojte se Chuugi-sama bolet to nebude. Je to prostě razítko co nejde odstranit. Nebo jde odstranit... ale nevím jak. Je to zvláštní typ magie. A ano, dejte si ho kamkoliv." Mile se na ní usmál a dopil své saké. Následně nalil do dvou kalíšků z lahvičky a jeden ten kalíšek podával Chuugi. "Smím vás pozvat na malý přípitek?" zaculil se přátelsky a sledoval kam si dá znamení cechu.

Chuugi Shinu

Hned jak řekl, že si ho může dát kamkoliv a bylo by to bezbolestné, tak už hned věděla kam. Podívala se na Yoshiho znamení na rameni a jen slabě kývla. Takže i takováhle velikost... ta by mohla vyhovovat. Potom upjala svůj zrak na razítko a pootočila ho tak jak by si přála. Mírně naklonila našikmo hlavu na bok. Zlehka přitiskla razítko pod pravou spodní čelist a udělala tak menší kolíbku, že jí razítko přejelo i do čtvrtky (možná půlky) krku, kde se vytvořil rudý znak Cechu. To je vše? otázala se chlapce a vrátila mu razítko. Ano, jistě. Můžete mě pozvat. trošku nejistě přikývla, ačkoliv si nebyla jistá zrovna alkoholem, protože jí zrovna dvakrát nevoní, ale zase nechce odmítat nabídku na "drink".

Yuki Takahashi

Jak se tím nemám trápit? Pohlédnu na mistra. Bylo vidět, že mám slzy na krajíčku. Vždyť... Oni se snaží rozmrazit... V tom ledu... otec, matka... celá moje rodina... mí přátelé... vesničani.... a.... a... ten cech... ti jenž je zabili. V téhle chvíli jsem nebyla schopna říct jedinou souvislou větu. Všichni jsou mrtví a oni... oni se je snaží rozmrazit?! Slzy mi již tekly proudem po tváři, smutek se pomalu měnil ve vztek. Džbánek, který mi mistr podal, je obětí mého vzteku a po chvíli se válí rozbit na zemi. Mistrova slova ohledně důchodu a Yoshiho, jako bych ani neslyšela. Měla jsem chuť do něčeho bouchnot, někomu vrazit... Padnu na kolena, mezi střepy ze džbánu, které se mi zařežou do kolem, a několikrát praštím pěstí mezi střepy a pivo, do kterého dopadaly slané kapky vody z mých očí. Nenávidím je... Proč se v tom sakra hrabou? Co je jim do toho! Bylo na mě vidět, že jsem již úplně mimo. Zabiju je... každého, kdo se o to pokusí... Špitnu tiše. Ve skutečnosti bych nic takového nikdy neudělala, natož řekla. Jako bych to ani nebyla já.

Tsuki Akitaka

Podíval se starostlivě na Yuki a uzavřel sud s pivíčkem. Následně jediným pohybem své ruky zastaví Yuki aby nemlátila do země. Seskočí k ní a podívá se jí do očí. Následně jí obejmul a hlesl: "Neplač dítě moje. Vše bude dobré. Uvidíš." Jeho hlas je jiný, přátelský a moudrý. Naklonil se k ní a zašeptal: "Řeknu ti tajemství. Ten led, nerozmrazí nikdo. Je to dokonalé kouzlo ledové magie, které jsi použila ty. I když je časově omezené, ta vesnice zůstane ještě nějakou dobu zamrzlá. I kdyby na ní zaútočil drak plamenem. Nerozmrazí se." Domluví a pohladí jí po tváři. Stále jí držel v v objetí dokuď se nevyplakal. Pro něho byl každý člen cechu jako jeho vlastní příbuzný. Cech je rodina a rodina se musí chránit! Doufal, že se jí konešně rozsvítí a zase se usměje.

Tsuki Akiyosho

Mile se usmál a dal Chuugi saké. Následně se zahleděl na to jak si dala znak cechu. Chvilku na ní jen zíral a nakonec promluvil: "Paráda, krásně umístěné. A ano, toto je vše. Vítej v cechu." Jakmile utichl odklidil saké a vytáhl obyčejnou limonádu s příchutí citronu. Nalil jí do velkých korbelů a usmál se. "Nemusíte se hned první den opít že. Na to bude dost příležitostí jindy," zamumlá směrem k Chuugi. Hned na to se podívá na nástěnku s misemi. "Nechtěla by jste Chuugi-sama na misi? Na pronájem bytu v okolí je potřeba peněz. A určitě jich nemáte tolik kolik je potřeba." Mile se usmál a ukázal na tabuli. V očích se mu zalesklo. Chuugi mohlo dojít že se jí pokouší ukecat aby šla s ním.

Chuugi Shinu

"Ano, asi to je dobře umístěné," pronesla mírně rozpačitě a projela si třemi prsty po znaku Cechu, potom se vyškrabala na židli baru. "To je fajn, jsem zvyklá na velké dávky alkoholu." Kdo by nebyl, když se tě pokaždý snažili opít, že? v duchu si položila sama sobě otázku, na kterou bohužel znala odpověť a taky si povzdychla, ale jen v duchu. "Ale limonáda je ještě lepší jak nějaký alkohol." pronesla náhle potom, co řekla věc, která je z jejích cest po světě. Ten kluk má pravdu, nemám tolik peněz na pronájem bytu vzhledem k tomu, že jsem doteď nevěděla ani pořádně jak si vydělat, i když prodávání oblečení mi dřív šlo... přimhouřila slabě oči, ale tak aby si toho Yoshi nevšiml , i když je na ní trochu znát, že je zamyšlená. "Nebylo by špatné jít na misi, ale já nemám s kým. A prosím, Tsuki, říkejte mi Shinu." pověděla s mírným přátelským tónem, ale zároveň v něm byl slyšet i nějaký odstup jako kdyby si lidi držela dál od těla.

Yuki Takahashi

Mistrova slova jako by jí uklidnila. V hlavě se jí přehrávaly jeho slova. Jen já... zmizí časem... ale... tohle jsem nemohla udělat já... Zcela se uklidním, slzy mi však tečou stále proudem. Není ani divu. Střepy se mi stále zařezávaly do kolen. Chtěla jsem vstát, ale jelikož mě mistr stále objímal a je docela malého vzrůstu, nešlo to. Trochu mistra podstrčím... Um... já... ty střepy.... bolí to. Naznačím mistrovi, aby mě pustil a já mohla konečně vstát. Sednu si na jeden ze sudů a začnu si vytahovat střepy. Mistře... jak jsem mohla něco takového zvládnout... vždyť... nikdy jsem předtím magii neovládala a teď zvládnu sotva jedno kouzlo. Optám se tiše. Mezitím si již vytáhnu z kolen skoro všechny střepy a poté si utřu slzy z očí. Přeci nechci, aby mě někdo takhle viděl. Už jen čekám na mistrovu odpověď, abych se mohla vrátit zpátky.

Dawn de Diablo

Vběhnul jsem devnitř s Amy v náručí. Tak, jsme zde a umál jsem se. Prozhlédl jsem se kolem a položil jsem ji nohama na zem. Hej Tsume, chtělas probudit až budeme v cechu řekl jsem a šála se začala hýbat. Však už jsem vzhůru a zpodšály vylezla Tsume. Posadila se mi na rameni a ještě s rozespalíma očima se podívala na Amy Těší mě, já jsem Tsume

Amy Tsubaki

Pozerá sa okolo, keď zastavia v cechu. Usmeje sa a narovná sa, keď ju položí na zem. Arigato. Povie s veľkým úsmevom a pozerá sa potom na šálu. Privrie oči keby náhodou vyliezol králik. Podozrievavo sa na šálu pozerá a potom zamrká keď odtiaľ vyliezie drak. Ňuf? Zamrká ešte raz a pozerá na draka. Kawai. Usmeje sa a narovná sa späť. Ja som Amy Tsubaki. Predstaví sa celá natešená a pozoruje draka.

Bulic Shizaki

Dawn okolo mě prolítne a vazí dovnitř já poté jen příjdu do cechu a nahlas řeknu ... Jsem tu ... Nechápajec koukám na Dawna..... Měli bychom jít pro misi seznamování bychom měli nechat na jidny jo ??? Přijdu blíž k Dawnovi a všimnu jsi Tsume... Tsume ty jsi tu taky ni jsem si tě nevšiml ... kde jsi byla ?? ... Se vsadím že zas chrápala jako obvikle...

Dawn de Diablo

Jasný půjdem na misi podíval jsem se na Amy Já jsem spinkala a rozevřela křídla, které si protáhla. Amy, nechceš se přidat knám do cechu? najdem někoho kdo ti dá znak a půjdeš snáma.. co ty na to? a usmál jsem se Myslím, že Tsume uvítá někoho ve stejném pohlaví a pohladil jsem Tsume po ocasu a ta pouze kývla.

Rin Takehiko

Během toho, co Ren mluvila, jsem zvedla Toshi ze země a nechala jsem si jí v náruči. Jak domluvila a zakončila to tím šibalským, prapodivným úsměvem, proběhlo nám s Toshi v hlavě hned několik odpovědí. Toshi se ke mě nakonec naklonila a potichounku šeptla. Teď si nejsem jistá, koho že jsme to právě přizvali, ať se k nám přidá? To byla opravdu ona? Toshi, no tak. Obrátila jsem se k Ren. Dobře tedy, ještě jí najít. Poznamenala jsem. Šla s mistrem! Ten se tu před chvílí přeci objevil! Sis toho snad všimla, ne? Skočila do toho hned.

Amy Tsubaki

Pozrie sa na Bulica a usmeje sa. Prvý! Vyhlási a pozrie sa potom späť na Dawna. Pozrie sa potom na ľudí v cechu a usmeje sa. Pozrie sa späť na Dawna. Hai! Pozrie sa potom na Bulica, na Tsume a potom späť na Dawna. Tak poďme! Zoberie za ruku Dawna aj Bulica a potiahne ich za sebou ďalej do budovy. Žeby som našla svoj osud, mami? Opýta sa v mysli a ešte viac sa usmeje. Tie roky chodenia a trénovania sa jej vyplatili.

Tsuki Akitaka

Podíval se mile na Yuki a položil jí ruce na kolena. Chvilku něco mumlal a najednou všechny její rány zářili stříbrně. Chvilku oddechoval a pak zase začal mluvit: "Použila jsi magii spojenou s pocity. Většina mágů použije poprvé magii v takové situaci jako jsi byla ty. Vem si Yoshiho. On poprvé použil magii ve chvíli kdy mu před očima otec zachránil život a zemřel." Pak zamrká, toto jí říkat neměl nejspíše. "Yuki, Yoshi ti to někdy řekl? To co jsem ti o něm právě řekl? Víš, byl v podobné situaci. Byl na dně. Ale zvládl to a podívej se co je z něho teď. Tupec, ale i muž s dobrem v srdci. A ty jsi taky taková. Vše bude v pořádku." dokecá a naplní dva džbánky pivkem. Jeden jí podá a usměje se: "Tady máš něco na zahnání hořkosti. Je to ještě víc hořké. A teď zpět ke mě. Myslíš že mám jít do důchodu a nechat to na Yoshim?" Zasměje se jako cvok.

Tsuki Akiyoshi

Usmál se na Shinu a kývl se slovy: "A mě bude ctí když mi budeš říkat Akiyoshi nebo Yoshi a nebo Aki. To je jedno jak, slyším na vše." Následně se pořádně napil limonády a podíval se ke vchodu. Spatřil, že sem zase někdo leze. Dva z nich už znal, ale dívka co byla s nimi byla pro něho úplně neznámá. Jen doufal, že se o vše postará Archangel a že nebude muset on. Nejraději by si změnil jméno. Ale co už nadělá. Teď se otočil na Shinu a začne mluvit: "Nechceš si tedy vyrazit někam na misi?" Následně mávne rukou k nástěnce a u ruky se mu vytvoří pečeť a hned potom se mu v ruce objevil papír s misí. Ti bystřejší mohli spatřit jak vyvolal na vteřinku čepel a pak chytil lístek který napíchll. Papír s misí ukázal Shine.

Mise: