Budova cechu

Waru

Prohlížel jsem si tam taky mise. Nikdo u mě nestál, takže jsem se uvolnil. Zaujala mě jedna mise a šáhl jsem po ní. Když ho najednou někdo oslovil. Trhl sebou, protože to vůbec nečekal. Ohlédl jsem se a uviděl jsem nějakého muže, kterej se až monstrózně usmíval. Zaujal ho jeho velký meč a....a vůbec odhodlání, protože to byl první, kdo ho oslovil, nebo celkově se k němu přiblížil. Až na Mastera, ten mu dal znak cechu, jinak nikdo jiný. Otočil jsem hlavu zpět na misi a měl jsem dilema. Nevěděl jsem, jestli mám odpovědět, nebo ne. Utrhl jsem jednu misi a pohlédl jsem na ni. Já bych si vzal tudle řekl jsem a pak jsem se opět podíval na něj.

Spoiler:

Tai

Poškrábe se na hlavě a nahodí úsměv blba a zazubí se. Na tu jsem taky koukal. Cyhtne toho cool týpka rukou okolo ramen a řekne. Brácha, co kdybychom šli spolu? pak ho pustí. Ježiš promiň, moc lidí tohle nemusí takže... promiň... nejdřív konám pak myslím. a odstoupí od něj. Jinak, máš cool oči. Takové upírské. Jo, to bych chtěl jednou...potkat upíra.. nebo vlkodlaka! Jako v těch filmech. Drákula a tak. pak si odkašle a zvážní. Jinak pardon, ani jsem se nepředstavil já jsem Clo... Ne ne.... říkej mi Tai. a mile se usměje.

Waru

Chvilku ho sleduju Vypadá trochu ... jak to říct říkal jsem si Jako exot? přimouřil jsem jedno oko Jo, ale nevypadá, že by byl nijak zlý řekl jsem si. Jenže pak mě chytl za rameno a byl jsem rád, že nemám vidět tvář, protože jsem se tvářil tak zmateně, že to víc nešlo. Než jsem se z toho držení na rameni vzpamatoval, spustil další větou, která mě totálně srovnala. Cože? byl jsem rád, že jsem to v tu chvíli nevykřikl nahlas. Ještě jsem nevěděl co dělám, ale kývl jsem. Pak mě pustil a já se vrátil zpět do své kůže. Neomlouvej se řeknu tiše Pro někoho je to typické řekl jsem s malým náznakem zaskočení. Vzdychl jsem si a pohlédl jsem mimo, když začal mluvit o upírech a vlkodlacích. To opět upoutalo mou pozornost a na to jsem mu pouze řekl Neboj, brzo určitě nějakého potkáš pak jsem se opět podíval na tu misi a pak opět na něj. Takže Tai hmm a já osobně zaváhal. Vypadá to, že máš složité jméno a odmlčel jsem se Mé je velice jednoduché, jmenuji se Waru řeknu tišeji než tu první část.

Tai

Ještě jednou promiň jsem vážně trochu exot... a zazubí se. Věř mi, moje jméno by jsi si nezapamatoval, ani kdyby jsi chtěl. Waru... a chvilku mlčí.... A tváří se velice vážně a pak se znovu z široka usmál. To se mi líbí! Takže Waru, myslím, že by to chtělo ještě někoho do týmu, jestli nevadí. Nejlíp nějakou holku, ať je na co se koukat. a pak si křupne ramenem. Ghezzz... To je těžký... a sundá si velice lehoučký batůžek z ramene, který ani nevydá skoro žádný zvuk, když ho pustí na zem. Jo, to je lepší... a rozhlídne se kolem, po nějaké slečně.

Ta je moje! Ozve se něčí hlas poblíž Taie a Warua. Jako torpédo kolem nich proletí postava a narazí do nástěnky, která se po střetu s dívkou vyvalí na zem. Ani dívka na tom nebyla zrovna nejlépe. Nejen, že skončila také na zemi, ale také si nějakým záhadným způsobem dokázala do rukou zapíchnout pár připínáčků z nástěnky, když chtěla zabránit střetu s nástěnkou. Oba dva hochy však mohlo zaujmout něco zcela jiného. Mise, kterou před chvílí držel Waru, teď ležela schoulená v dívčině ruce.

Maiya

Pomalými kroky zamířím k nástěnce, když tu spatřím něco, co mi vyrazí dech. Dva kluci! Ne, že by tohle bylo něco divného… To, co mě zaujalo, byl kus papíru s misí, pro kterou jsem si právě šla. Jako stíhačka vystřelím k tabuli. Ta je moje! Zařvu nahlas a proletím mezi hochy. Při tom jednomu z nich seberu misi z ruky. A je m… V tom momentě se mi do cesty postaví nástěnka a jelikož neuhne, dojde k našemu střetu. Naštěstí stihnu dát před sebe ruky a tak není náraz tak drsný. Při dopadu na zem zjistím, že to nebyl zas tak dobrý nápad. Do rukou se mi zapíchlo pár připínáčků z nástěnky. Ale tahle oběť nebyla zbytečná. Ta mise… je moje!

Tai

Chvilku byl v šoku a pak se zasmál a sklonil se k dívce a vyndal jí špendlíky z těla. Jsi v pohodě? zeptá se mile. A ta mise, ta se líbí i nám. Co jít společně? zeptá se troufale ale spíše tak, jako by to byla definitivní odpověď, než otázka. Ou jéé, to je kočka, tu bych mohl pak někam pozvat. hm hm hm... to nepůjde! když bude kolegyně.. uáááá. pak se chytne za hlavu... po pár vteřinách si uvědomí co dělá a zase hodí ruce do kapes.

Waru

Jak jsem řekl, neomlouvej se a též jsem se rozhlédl po okolí. Pohlédl jsem na Taie Já si pamatuju věcí a podle očí bylo vidět, že jsem se krapet usmál. Tým jo? řekl jsem to slovo jaksi zvláštně a též jsem se rozhlédl po cechu. Nikoho tu neznám, však si viděl, jak na mě reagují řekl jsem tiše a pohlédl jsem na skupinku, která se před chvilkou předmenou rozprchla. Vzdychl jsem si Todle chování je pro mne normální vzdychl jsem si, jenže se tam najendou vzala nějaká osoba. Celkem jsem se vyděsil. Je tu nějak živo okolo mě řekl jsem si a pohlédl jsem na zem, kde se nyní válela ta dívka. Tai už s k ní sehnul a pomohl ji. Příště musíš dávat pozor a ťuknul jsem rukou do nástěnky.

Maiya

Díky. Odvětím, když mi jeden z hochů vyndá z rukou špendlíky a poté se postavím. Teprve teď se pořádně podívám na ty, jenž mi chtěli ukrást mou misi. Společně? A co za to? Pohlédnu na blonďatého kluka a začnu ho zkoumat. Obzvlášť mě zaujme jeho velký meč. Vypadá to jako nepovedená lopata. Řeknu, aniž bych uvažovala nad tím, co. Poté můj pohled zaujme druhý hoch zahalený v plášti. Přiblížím se opatrně k jeho kapuci a poté do ní nahlédnu zblízka.

Tai

Co za to? odmlčí se... Moc peněz nepotřebuju, tak si můžeš vzít i půlku z toho, co by mělo připadnout mě. a pokrčí rameny. Dík, moje první reakce na ten meč bylo "Tyyy vole, to je nový vynález na obdělávaní polí? To je hustokrutopřísnýýýýý!!" pak kouká, jak si Maiya prohlíží Warua. Hustej, co?

Waru

Chvilku si prohlíží tu dívku Hmmmm a na malou chvilku jsem se otočil. Co za to? pokrčil jsem rameny, co bys ráda? a otočil jsem zpět na tu dívku. O zmínce o lopatě jsem se trochu pousmál Je to pádlo a tentokrát jsem na malou chvilku zavřel oči. Jakmile jsem se otevřel, trochu jsem sebou škubl, protože ta dívka byla až příliž blízko. Mohla vidět pouze tmu a v ní dvě červené oči. Děje se něco? řeknu tiše.

Maiya

Když zahlédnu dvě červené oči, trochu znejistím. Pak se však vzdálím kousek dál od Warua a pousměji se. Máš krásnou barvu očí. Proč se... schováváš pod tím pláštěm. Optám se trochu nejistě. Zřejmě mi nic do toho není, je příliš brzy, abych se na něco takového ptala. Poté pohlédnu na oba dva. Nic nebudu chtít... Budu ráda, že nepůjdu sama. Řekne mile.

Tai

Ou jé, už jsme tři, můžeme jít, ne?? a vezme si batoh... Sakra, to je těžký, co v tom mám... otevře batoh.... hm, spodní prádlo, tužky a blok na adresy těch koček, zatím jich mám ale jen 15, achjo. hm, pití a housku... peněženka.... Jak to může být sakra tak těžký?! vyhrkne. Jinak, souhlasím prostě s Maiyou, Waru má nejkrásnější oči na světě... Ou jééé. Mimochodem.... podívá se na Maiyu. Já jsem Clou.... Teda... sakra... Tai... říkej mi Tai...

Waru

Dívka kousek poodstoupila. Sem na něj už zvyklí a... možná ho později sundám řekl jsem a otočil jsem se. Taky rád nepůjdu sám řekl jsem tiše. Kdy je asi další úplněk? řekl jsem a pohlédl jsem do jednoho z oken. Poté Tai začal s batohem. Šáhl jsem pod plášť. Já u sebe ani nemám žádné peníze řekl jsem klidně. Otočil jsem se na tu dívku Já jsem Waru a otočil jsem se celím tělem ke dveřím. Tak vyrazíme? otočil jsem hlavou Cestou se můžeme lépe poznat

Maiya

Málem jsem se vám zapomněla představit. Praští se dlaní do čela. Mé jméno je Maiya. Ale klidně mi můžete říkat Sun, i když tuhle přezdívku nemám příliš v lásce, zvykla jsem si na ní. Ale jak říkám... nemám jí příliš v lásce, takže budu šťastnější, když mi budete říkat jménem. Mezitím se již Tai a Waru připravují už k odchodu. Odběhnu si pro svůj baťůžek, který jsem si nechala ležet u stolu, když jsem vyrazila pro svou misi.Tak tedy... jdeme? S úsměvem vyrazím ke dveřím.

Raito Usui
"Aký krásny deň" znelo z úst mladého chalana, ktorý sedel na obrovskej skale, na úpatí hor v okolí Tsuki Town. Chlapec bol mladý, a s jeho oblečením, ktoré pozostávalo z kimona a drevených šľapiek moc nevyzeral na to že sa dokáže dostať tak vysoko. Bolo to vysoko položené miesto, kde sa moc ľudí dostať nemohlo, a aj preto sa mu to tu páčilo.
"Možno je čas... čas na misiu" pomyslel si, pretože posledné dni sa viezli v lenivom znamení, a už ho nebavilo nič nerobiť len sa vyhrievať na tomto ľudmi zabudnutom mieste. Bol čas zísť dole, čo mu trvalo asi tri hodiny. Hneď ako sa dostal do mesta, rozkráčal sa k jeho cechu, a popri tom uvažoval, že si zoberie ťahšiu misiu, a k tomu si nájde tým, bude to menej roboty, a viac zábavy. Hneď ako sa dostal k budove cechu, s úsmevom prikročil k nástenke, a začal si prezerať jednotlivé misie, bolo ich tam mnoho, a všetky boli rozne. Raiovi nezáležalo ani tak moc na peniazoch, ako na náročnosti. Chcel sa zdokonalovať, a jediný sposob bola ťažká misia, ktorá ho určite psychicky povzbudí, a psychika bola pre jeho ilúzie veľmi doležitá, lebo na tom sa zakladala celá jeho moc, aj keď ešte moc veľká nebola. Prisadol si k najbližšiemu stolu ku tabuli s misiami, a číhal na ľudí ktorý prichádzali sami, aby si našiel tým. Nevadili by mu ani dvaja ľudia, len by bolo úžasné kebyže si schopnosťami sadnú. Zatiaľ nikdo nepríchádzal, takže Rai len s úsmevom čakal, a obzeral sa po cechu, aj keď už na ňom bolo vidieť že je dosť znudený.

Michiro
Neměl jsem peníze,možná tohle byl faktor proč jsem se objevil u tabule s misema všeho druhu.Ale bylo jich tu tolik že jsem si nebyl schopen vybrat.Možná tuhlé,nebo tuhle.Mno asi bych si měl spíš vybrat ským na tu misi půjdu než vybírat si jakou si vezmu.Přišel jsem tedy ke stolu kde seděl nějáký mladík.Ty.Jó ty.Ahoj,máš ským jít na misi ? no abych řekl pravdu já ne.A sám to asi určitě nezvládnu.

Raito Usui
S úsmevom sa pozrel na chalana, ktorý práve na neho prehovoril, sám bol rád že sa niekto našiel, kdo by s ním na misiu išiel, aj keď on vyzeral byť v podobnej situácii ako Rai, bez penazí a pravdepodobne aj bez zábavy.
"Ak chceš, môžeme ísť do týmu, volám sa Raito Usui, ale skrátene Rai" povedal Rai širokým úsmevom, a čakal na jeho nového týmoveho partnera aby sa predstavil.

Spoiler:

Firel
Přišel jsem si vybrat nějakou misi a potkal jsem Michira s Raiem.
Taky scháníte nějakou práci? Podíval jsem se na ně a začal si prohlížet nabídky.
Ještě jsem se vám nepředstavil, já jsem Firel.

Michiro Mizukawa
Hmm jo,zapomněl jsem se představit jmenuju se Michiro Mizukawa,lidi mi říkají Michi. Sotva jsem to dořekl přišel tam Firel Yosh,jsme tři ! Ted všechno každopádně zvládnem.Jo něco sháníme,jestli chceš můžeš jít taky.Ok složení týmu je vynikající ! Ale máme tu menší zádrhel...Chvilička napětí....Jakou misi si vezmeme ?! Já bych bral tady tuhle.a ukázal na misi kde se má doprovází královská dcera jménem Ha-cosi-ko

Raito Usui
"To je dosť dôležitá misia... ale možno že sa oplatí" povedal s úsmevom, a potom sa pozrel na Firela, či mu to vyhovuje.

Firel
Nebývají princezny namyšlené a rozmazlené? Nic nenamítám ale neočekávejte že jí budu poslouchat.
Dodal jsem na nápad mise.
Je to celkem dobře placené, takže se budeme modlit aby to nebylo nějaké děcko. Potom jsem jen čekal který z nás tří se rozhodne utrhnout misi z nástěnky a tím se přihlásit o takového šéfa týmu.

Michiro Mizukawa
Tak ji převychováme ! Poté symbolicky odtrhl misi a vyrazil směrem k královskému paláci. Tam kde by se měla žít princezna.

Firel
Se založenýma rukama jsem sledoval jak Michiro odchází.
S timhle přístupem skončí hodně špatně.
Podíval jsem se ještě po cechu jestli náhodou někdo nezírá, když jsem nikoho neviděl tak jsem vyrazil za michirem.

Lich

Otvoril som dvere do cechu Silvermoon a ešte pred tým som si skontroloval či mi okrem očí a časti vlasov neni vidieť aj niečo iné.. na hlave som mal "šál" ktorý mi zakríval ústa a nos, tiež som mal šatku ktorá my zakrívala vrch hlavy a z ktorej mi po stranách trčali biele vlasy.. červenými očami som si premeral niekoľkých ľudí v cechu a trocha unavene som sa poškrabal na hlave. To spanie na strechách ma raz zabije.. zašomral som si popod nos a vošiel som hlbšie do vnútra cechu. Prišiel som až k baru kde som si sadol a začal som rozmýšľať či som natoľko smädný aby som si dal niečo na pitie.

Archangel

Pomalu sešel dolů z druhého patra. Byl téměř neslyšný, jelikož se skoro vznášel. Najednou se ocitl vedle Liche a zavrčel: "Zdravíčko, mladej. Copak se tu flákáš bez Mise?" Najednou k němu doletěl korbel s křidýlky plný vody. Strčil do něho čumák a napil se. Křidélka zmizela, stejně tak rychle jako se objevila. Jakmile ukojil svojí žízeň, zahleděl se stříbrnýma očima na Liche a očekával co mu asi tak řekne.