Budova cechu

Ecsiu

Ešte chvíľu som váhala no po tom som len rukou prešla po hlave toho dráčka, na tvári som však stále mala taký nemenný výraz, no možno sa zmenil na veľmi jemný úsmev ktorý bol sotva vidieť. Keď sa ma Dawn spýtal na meno tak som znova len začala písať do notesa a po tom som ho natrčila k nemu "Ecsiu". Bolo tam napísané a po tom som znova pohladila Tsume po hlave. Bola taká zvláštna, nikdy som ani nevidela draka takže som ňou bola doslova očarená a tak som sa od nej doslova nevedela odtrhnúť.

Dawn

Sledoval ji. Byla tichá. Pouze psala. To mu nijak nevadilo. Ani Tsume by to nevadilo. Oba dva se totiž stranili lidí, kvůli poviku. Jenom přeci drak se jen tak nevidí. Tsume to nenáviděla. Hladila Tsume. Ta v klidu oddechovala. Poté pohlédl na to, co napsala. Ecsiu řekl. Zajímavé jméno, takové zvláštní řekne. Posadil se. Bylo vidět, že se to Tsume líbí. Ta mě zabije až zjistí, že jí nehladim já řekne s náznakem smíchu. Jenže tím jak promluvil, Tsume sebou škubla. Nevzbudila se. Stále ji hladila. Zajímavý to tvor že? řekne a pohlédne na Tsume. Draci se jen tak nevidí a tady jeden chrápe na stole řekne s úsměvem.

Ecsiu

Pri tom čo som Tsume hladila tak som počúvala Dawnové slová a pri zmienke o tom že ho zabije keď zistí že ju hladím ja som odtiahla ruku pretože som si očividne myslela že to myslí vážne, veď možno aj myslel.. tak som sa na ňu len pozerala no po tom som zrak obrátila k Dawnovi. len som prikývla na jeho slová že je to zaujímavý tvor, do rúk som znova zobrala notes a začala som doň písať. "je to prvý krát čo vidím draka, myslela som si že sú väčší" ukázala som mu a po tom som zakotvila očami na jeho náhrdelníku, teda ak bol vidieť.

Dawn

Sledoval, jak odtáhla ruku. Nemusíš se bát, to nějak usmlouvám ...dám ji kousek čokolády a bude v pohodě řekne a pokusí se tu dívku pohladit po vlasech. Všiml si, že začala opět něco psát. Zalovil jednou rukou v kapse a vylovil jabko. Olízl se a pohlédl na to, co napsala. Kývl. Pohlédl na Tsume. Když jsem ji spatřil poprvé, myslel jsem si to taky. řekl položil jablko na bar. Draci, mají být obří stvoření nahánějící hrůzu.... a né todle, co se vyjde do náruče a vypadá mile řekne a pohladí jemně Tsume po křídle. Jsem rád, že je takovádle řekne. Poté pohlédne na tu dívku. Všiml si, že se zarazila pohldem na jeho krku. Měl tam své dva kříže. Jeden od Miku a druhý...pečetící. Vzal jeden ten kříž Zajímavý že? řekne a přejede přes něj prstem.

Ecsiu

Keď ma Dawn pohladil po vlasoch tak som pohľad uprela na jeho ruku a po tom som sa mierne .. veeeľmi veľmi mierne pousmiala, pripomenulo mi to Yukiho a ja som sa na chvíľu stratila vo svojich myšlienkach a spomienkam na minulosť. Keď som prišla znova k sebe tak som zachytila jeho otázku a zahľadela som sa na náhrdelník ktorý držal v rukách, prikývla som hlavou a jednou rukou som si prešla bokom vo vlasoch a pohľad som hádzala z Tsume na Dawna a znova naspäť, nevedela som na koho sa mám pozerať skôr pretože ma zaujali obaja a tak to vyzeralo že si každú chvíľku týmto kývaním hlavou hlavu "odmontujem". Po tom ma však napadla otázka a tak som znova začala písať do notesa. "odkiaľ máš tie náhrdelníky?" po tom ma však niečo napadlo pri čom mi mierne klesla nálada a znova som začala písať. "ak ťa otravujú moje otázky tak s tým prestanem."

Dawn

Nechala se pohladit, což ho překvapilo. Připomínala mu hodně Miku...jejíma vlasama a velikostí. Jenže se nechtěl ztratit v myšlenkách. Da... se najednou ozvala Tsume. Něco zamumlala. Nikdo ji nemohl rozumět. Jen spi Tsume řekne klidně. Pouze sebou škubla, ale neprobudila se. Poté vrátil pohled na tu dívku. Sledoval její bimbání hlavy sem a tam. Usmál se. Trochu se odsunul od baru, od židle kde předtím seděl. Posaď se řekne a posadí se na bar. Chvíli se díval do země. Poté uslyšel, že opět něco píše. Pohlédl na ni. Přečetl si to. Sklopil hlavu. Pak uslyšel opět tužku. Pohlédl opět na ten notes. Pouze zakymácel hlavou. Ne, to je dobrý řekne. Ze zadu z kalhot vyndal jednu dýku. Vzal to jabko a uřízl si z něj čtvrtku. Držel ten kousek. Pozoroval ho. Každý sem dostal od důležité osoby. Ten jeden od svého mistra a ten druhý od jedné dívky. řekne. Posmutní. Rád myslel na svého mistra. Chtěl se s ním opět setkat. Pohlédl na ni. A mohu se zeptat....proč ty nemluvíš? řekne. Stále mával před svýma ústama tím jablkem. Jenže do něj nekousl. Sklopil ruku i s tím kouskem.

Ecsiu

Sadla som si po čom som ho pozorne počúvala a v rukách som mala notes z ceruzkou. Bola som rada že ho moc neotravujem no sem tam som pohľadom zablúdila aj k Tsume pri čom ma stále vedela očariť. Keď dopovedal a zakončil to otázkou tak som mierne zneistela a nevedela som ako mu mám odpovedať, chvíľu som len sedela pri čom som ceruzku mala priloženú k notasu a stále som len rozmýšľala ako to sformulovať. "nemôžem a ani nechcem" napísala som nakoniec a ukázala som mu to. To čo som napísala bola pravda, naozaj som nechcela rozprávať, už len tá myšlienka mnou otriasla.

Dawn

Posadila se. Celou dobu jsem bloumal po okolí. Poté pohlédl na ten notýsek. Usmál se. Svalil se kousek dozadu a pohlédl na strop. Ani se ti nedivím, že nechceš mluvit ....slova jsou k ničemu...čiiny jsou důležitější řekne a dále se dívá na strop. Položil ten kousek jabka vedle Tsume. Taky bych se rád sbavil řeči, jenže to nejde...nejradši bych se sbavil i své minulosti řekne. Dal ruku v pěst. Jen pár okamžiků si chci pamatovat řekne klidně. Jednou rukou si přejel místo nad okem, kde měl to znamení. Pak se rychle posadil. Ale dost..o tomdle nechci mluvit seskočil z baru. Opřel se o zeď. Měl sklopenou hlavu. Tsume by se měla brzo probudit řekne a pohlédne na ni. Začala okolo sebe mlátit ocasem a pak jako instinkt ze spánku snědla to jabko. Snědla ho a spala dál. Tak ne řekne s úsměvem.

Ecsiu

Len som pokývala hlavou na nesúhlas a začala som písať do notesu. "slová majú moc".. po tom som sa na chvíľu zamyslela.. "veľkú moc, desím sa toho že by som mohla hovoriť" dopísala som ešte a po tom som sa na Dawna mierne usmiala čo bolo u mňa celkom zvláštne keďže som moc emócie neprejavovala. "máš pekný hlas, bola by škoda keby si ho nemohol používať" ukázala som mu notas a prehadzovala som strany no tak aby to stihol čítať, písala som totiž takým veľkým písmom takže mi týchto pár slov zabralo minimálne tri strany. Po tom som sa len pozrela na Tsume ktorá inštinktívne zhltla jablko a napadlo ma ako trocha pozmeniť téma. "Tsume, nie je mäsožravec?" spýtala som sa ho pomocou notesa a čakala som na jeho odpoveď.

Dawn

Stál tam opřený. Pouze četl ty cedulky. Ano...některá slova mají až moc velkou moc...dokáží člověku změnit celý život řekne. Zamyslel se nad svou minulostí. Na chvíle, kdy ho nazývali zrůdo a tak ...tehdy mu to taky změnilo život. Jedním okem pohlédl na ni, usmála se. S tím se taky usmál. Poté uviděl, že opět něco píše. Usmál se ještě víc. Na zabarvení hlasu nezáleží, záleží na slovech řekne a pohlédne na ni. Co ty víš, třeba někdy uslyším i tvůj hlas řekne a mrkne na ni. Pozoroval pak Tsume. Chvilku na ni díval a ani si nevšiml, že něco napsala. Po chvíli se tím směrem podíval. Ta sní skoro vše...nevybírá si..měli jsme dlouho samotářskou cestu řekl.

Ecsiu

Pri jeho slovách som trocha zvážnela a po chvíľke premýšlania som začala písať do notesu. "moje slová vedia iba ubližovať, kvôli nim zomreli ľudia na ktorých mi záležalo.. nechcem aby kvôli mne zomrel ešte niekto ďalší" Napísala som pri čom to zase zabralo také tri až štyri strany a viditeľne som pri tom posmutnela. Po tom som len vytiahla spod oblečenia nejakú divnú tyčinku (v skutočnosti to bol plátok sušeného mäsa) a zosadla som zo stoličky, čupla som si na zem a položila som tyčinku k Tsume pri čom som ju len ticho sledovala.

Reina

Po krátkém rychlém ohlédnutí zahlédla někoho u baru. Když postoupila trochu více do prostoru místnosti, poznala, že jedna z těch osob je Dawn, ale tu druhou neznala. Nijak jí nepřišla povědomá, takže usoudila hned, že je to asi nějaký staronový člen cechu, jelikož už sama ani nevěděla, jak to nazvat, když neměla ani potuchy, jak dlouho tu nebyla. Pomalu šla blíž k nim, ale slyšela mluvit pouze Dawna. Což se jí nezdálo, že by se jen tak sám od sebe zpovídal a tak jí to přišlo čím dál tím záhadnější.
Když už byla od nich jen na pár metrů, 'zvolala' přátelsky. Ahój, Dawne! Zdravím, neznámý mágu! Oslovila tak i Ecsiu, kterou neznala, ale slušnost je slušnost.

Dawn

Sledoval ji a pak rychle něco napsala. Přečetl si to. V mém životě je pouze pár lidí, na kterých mi závidělo ....dětství jsem měl velice nepříjemné řekne a položil si jednu ruku na pentagram. Byl zakrytý vlasy, takže nebyl vidět. Položil ji druhou ruku na hlavu.Neboj, nyní už nikdo na kom ti záleží neumře řekne s úsměvem. Poté ji pozoruje, Dala něco k Tsume. Naklonil hlavu a sledoval její reakci. Tsume začala instinktivně čmuchat. Cítila tam jak její pach, ale celkově todle pro ni bylo něco nového. Stále spala. Nevím, jestli si to veme....zřejmě to je pro ni něco nového, spíše počkej, až se probere ....popravdě, moc masa ve svém životě neměla, stejně jako já řekne a pozoruje Tsume. Zkusila to olíznout, jenže pak stáhla jazyk a ani se toho nedotkla. Zachrápala drobet a spala dál. Pak na někdo promluvil. Škubl sebou. Reino..hergot...si horší jak Tsume řekne a rozdýchával to. Z tohodle jendou dostanu infarkt...Tsume a pak ty.. řekne a jeho dech se už sklidnil.

Ecsiu

Po jeho slovách mi bolo o niečo lepšie no znova som na tvári mala až taký neutrálny výraz.. keď si Tsume nezobrala tú tyčinku tak som si mierne povzdychla aj keď bez toho že by som vydala nejakú hlásku. pohľad som pootočila k osobe ktorá nás pozdravila a mierne som jej zakývala rukou na pozdrav.. po tom som sa len znova otočila k Tsume, neviem čo ma to pochytilo ale začala som jej do krku pichať prstom..

Reina

Příšla až k nim a nevině se na Dawna pousmála, když jí přirovnal k Tsume. Gomené, Dawne. To bychom přece nechtěli.... Pronesla mile, mířeno na to s tím infarktem a obrátila se na tu druhou osobu, co tu byla. Jak se jmenuje tvoje nová kamarádka, Dawní? Ptala se stále jej, protože si všimla, že to děvče je zaměstnané sledováním malého dráčka. Ani se jí nedivila, Tsume byla vzácné a okouzlující stvoření a těch bylo v cechu opravdu po málu. V tu chvíli si na moment připomněla, jak sama byla fascinovaně uchvácena pohledem na tak tajuplnou bytost.

Dawn

Pohlédl ještě na dívku a pak na Reinu. Opřel se celým svým tělem o zeď. Vzdychl si. Nevadí, potřebuji trochu rozproudit krev...ale před chvíli jsem vstal takže řekne s úsměvem. Chvíli tam byl opřen a díval se do země. Pak se podíval na Reinu a pak na Ecsiu. Proč se ptáš mě? jen ať se ti představí sama řekne s mírným povzdechem. Podíval se na bar a pak na Tsume. Ecsiu ji začala píchat do krku. Pohlédl jsem na Tsuminu hlavu. Její nozdry se začali zvětšovat. Teď pozor řekne. Tsume otevřela pusu He..hee ozvalo s eod Tsume. Pšíík ozvalo se. A jak Tsume ležela na břichu, díky tomu kýchnutí vyletěla do vzduchu. To kýchnutí bylo slyšet po celém cechu. Tsume se probudila. Ve vzduchu roztáhla křídla a mžourala okolo sebe. K-kde to jsem? řekla a zívla si. Zatím se začal smát, protože viděl málokdy si Tsume kýchnout a nyní to bylo fakt komické.

Ecsiu

Keď sa Tsume zobudila a prehovorila tak som sa pousmiala a veľkými očami som ju doslova hltala.. každý jeden jej kúsok.. a ten hlas. Vlastne som mala čo robiť aby som sa na ňu nevrhla a nezačala ju objímať. Slová ktoré medzi sebou prehodili tí dvaja som úplne ignorovala .. teda neignorovala ale nepostrehla som ich takže som na ne nemala ako zareagovať aj keby som chcela.

Reina

Takže... to abych to zopakovala aby se ta krev pořádně rozběhala? Otázala se s vtipem a pozoruje tu dívku a Tsume. Opravdu, divila se, že se ještě dokáže na Tsume nehnutě dívat. Protože snad vidíš... Stejně by mě nevnímala. Tsume prostě schrábla všechnu její pozornost... Usmála se. Hej, Tsume... dobré ráno! Nezapomněla na to, pozdravit taky malého člena téhle velké bandy, co si říká cech.
Uvědomila si, že Dawna a Tsume dlouho neviděla. Ale to že tu jsou o něčem svědčí. Proč nejsou na misi jako skoro všichni ostatní co odsud zná?... Jo, tu otázku se jim chystala brzy položit...

Dawn

Sledoval Tsume, jak tam tak rozespale mžourá a dívá se po okolí. Vítej mezi živíma Tsume řekne a jednou rukou pokyne na pozdrav. Tsume se podívá na něj a pak na Reinu. Pak ji zaujma jiná dívka, kterou viděla poprvé. Dawn se zatím obořil na Reinu. Jestli mě chceš zabít, tak klidně zopakuj řekne s úsměvem. Poté se s jejíma slovama pohlédne na Ecsiu. Kývl. Tsume je prostě jedinečná v tomdletom řekne a pak se podívá na Reinu. Jmenuje se Ecsiu řekne klidně. Tsume zatím prohlížela tu dívku, která ji tak pozorovala a z mých slov zaslechla její jméno. Ukázala na ni drápkem. Ecsiu? řekne a pohlédne se na ni. Byla zmatená, nový člověk...a Dawn se tvářil tak bezstarostně, dokonc ei Reina a na Reinin pozdrav přikývla hlavou.

Ecsiu

Natešene som sledovala Tsume a keď na mňa ukázala drápkom tam som sa aj mierne usmiala.. vlastne som sa usmiala snaď najvaic vo svojom živote.. Prikývla som keď povedala moje meno a ďalej som ju pozorovala.. bola ešte krajšia ako keď spala a mne úplne stačilo to že ju môžem pozorovať.. po tom som však zobrala notes a začala som doň písať. "vieš čítať?" bolo na ňom napísané pri čom som ho nastrčila Tsume.

Reina

Zapřemýšlela, při čemž se podle usmívala, pak ale nahodila zase ten miloučký nevinný úsměv. Fajn... Rozmyslím si to.... Jo, nechám tě žít. Oznámila mu a podívala se opakovaně na Tsume. Každý je jedinečný... Ona je jedinečně jedinečná. Opravila jej a dál jen pozorovala. Vyslechla tak i jméno té nové, ale něco se jí nezdálo. Co to dělá? Proč píše do toho notýsku? Takže Ecsiu... Opakovala si pro sebe tiše a snažila se tomu přijít na kloub.

Dawn

Tsume pozorovala okolí a pak se zadívala opět na tu dívku, která naznačila úsměv. Přečetla si to, co napsala a kývla. Ano....umím řekla a pohlédla na ni zmateně. Slétla pomalu na bar a složila křídla. Dawn ani Reinu si nevšímala, protože nyní se věnovala pouze jí.
Dawn tam tak stál opřen. Díky, že mě necháš žít řekne a malinko ji šťouchne loktem do jejího ramene. Pak pouze přikýval na její slova. Až moc jedinečná, že se to ani jí nelíbí řekne a zadívá se na ni. Tsume si ho nevšímala a sledovala pouze tu dívku.

Ecsiu

Dosť som sa potešila keď to po mne prečítala a na chvíľu som mala doslova zamyslený výraz na tvári.. rozmýšľala som čo by som mohla napísať no po chvíľke som len priložila ceruzku k notesu a začala som do neho čmárať. "Ako ťa môžem volať?" ukázala som jej na notese a po tom som len čakala či mi nejak odpovie.

Reina

Pro tentokrát... Dodala s úsměvem. A dalo se věřit, že to myslí vážně. Kdo ví, co si vymyslí příště. Náhle se jí v očích objevila jiskra. Promnula si ruce a zdálo se, že jí napadlo něco, s čím zjevně ve velice blízké době opět vyrokuje... Když se jí její zvláštní jedinečnost nelíbí, najdeme někoho, kdo ovládá magii času a pořádáme ho, aby nás dostal se do doby, kdy tady ještě žilo spousty takových, jako je ona! Úžasný plán, nemyslíš? Oznámila s obrovským nadšením svůj plán a v očích jí žhnul plamínek zápalem k tomu to fakt udělat. Naštěstí, takové nápady byli v jejím případě naprosto obvyklé a většina z nich naprosto neuskutečnitelné. Ať jí cokoliv dostalo do hlavy myšlenku, že by se setkala s dalšími takovými jedinečnými tvory, vždy za takových podmínek jí ještě dlouho po té trvalo, než jí dostala ven.