Budova cechu

Akane se zamyslí a odloží knihu. Sice nejsem ta správná osoba, ale myslím, že bych tě mohla přijmout i já. Sice je to proti pravidlům, ale mistr to přežije. Pousměje se. Omluv mě na chvíli, hned jsem zpět. Akane se otočí a někam zmizí. Kdo ví, kam šla. Po nějaké době se vrátí s razítkem v ruce. Tak, kam ho chceš?


Yuki Takahashi

Z tabule strhnu misi Hlídání a sještě jednou si ji pořádně pročtu. Doufám, že v tom nebude nějaký háček. A taky doufám v to, že to není nějaký spratek a nechá mě v klidu odpočívat. Jinak by se mu taky mohlo něco... Ale... to bych pak nedostala zaplaceno. Poté schovám papír s misí do kapsy. Otočím se a rozhlédnu se po cechu. U stolu, jenž je poblíž tabuli s misemi, zahlédnu další novou dívku. Když se však podívám lépe, zahlédnu hned vedle ní na stole malou chlupatou kouli. Ti nováčci se množí jako švábi... Zatvářím se ne příliš nadšeně a posadím se k jednomu ze stolů. Dřív než na misi půjdu, musím si promluvit s mistrem.

Ren Firegun

Chvíli kouká jako vyoraná myš. Vykulená, pak se nadechne Díky poděkuje a vyhrne si levý rukáv a vstane. Sem bych prosila řekne s úsměvem. Vážně to mistrovi nebude vadit? zeptá se ustaraně. Třeba mu to vážně vadit nebude, tohle bude určitě jedna z mých nejlepších voleb života. Snad. Jestli zas sáhnu vedle, tak budu chodit s pytlem na hlavě a s nápisem " Pohleďte na skunka, který právě prohrál v loterii George Bushe" Povzdychne si a potom si sáhne pravou rukou na místo, kde má klíč. Štěně moje prťavé, kam ty jsi se to dostal...

Bulic Shizaki

Jdu za Dawnem a jeho dráčkem k tabuli mluví o tom jestli jejich ohen roztavý nějaký led... A když to neroztaví tvůj tak spojení našich rozhodně... Ten drak je zvláštní i ten celý kluk je zvláštní voní podobně jako DS je to divný, ale je možný že je taky DS, ale já jsem DS ohně takže sakra co je on zač ?? Pohlédnu na toho dráčka a pak znovu na Dawna... Půjdeme společně na tu misi ?

Pokud s tím bude mít nějaký problém, bude to na mě. A já už to s ním nějak pořeším. Mistr je však rád za každého nového člena. Prohlásí Akane a označí tě razítkem na levou ruku. Tak a je to. Vítej mezi námi. Poté se na chvíli odmlčí. Jsem to ale nezdvořilka! Málem bych se ti zapomněla představit! Vyjukne ze sebe. Jmenuji se Akane, pokud budeš potřebovat s něčím pomoct, klidně se na mě obrať. Zatím se měj. Poté se mile usměje, vezme si knížku a pomalými kroky odcupitá pryč.

Dawn de Diablo

Pohlédl jsem na něj Klidně půjdem a vzal jsem tu misi a strhl jsem ji. Spojení z ohňů.... to bude zajímavé a na tváři jsme udělal takový ďábelský úsměv. Pak Tsume pootočila hlavu a pohlédla na dívku, která stála zanimi Koukám, že nejsi sám co tu má nějakého mazlíčka otočil jsem se a uviděl jsem něco chlupatého Že by veverka? ale pak jsem se otočil, protože jsme si uvědomyl, jak moc jsem na těšenej na tu misi Tak Bulici, půjdem? Tsume pouze sledovala to stvoření a pak pohlédla na dveře z cechu Tak hurá na cestu

Bulic Shizaki

Zvedne se mi jeden koutek rtu a jen řeknu . Než vyrazíme mám jeden dotas co je ta tvá magie zač není to obyčejná magie je to něco víc řekni mi co přesně ?? To jsem zvědavej .. On je zvláštní osoba s divnou magickou mocí a ještě má malýho draka. Pak kouknu na toho dráčka... JSi drak že ? neznáš ohnivého draka Dragonliela..? Mohl by ho znát doufejme...

Dawn de Diablo

Při jeho otázce jsem se zarazil a ohlédl jsem se kolem O té magii ti řeknu kdyžtak víc, až budeme venku z cechu podíval jsem se na dveře nerad o ní mluvím naveřejnosti a šáhl jsem na kliku. Pak se na něco zeptal Tsume, ta se také zarazila. Sice jsem drak, mám v hlavě spoustu věcí o magii, vypadáto, že ikdyž jsem malá, jsem starší jak vy dva podívala se na něj Ale nevím nic o dracích, se žádným jsem se neviděla jakoby posmutněla Nevím jak vím všechny ty věci, ale jako kdybych žila až od okamžiku, kdy mě našel Dawn

Rin Takehiko

Ještě něco skočím omrknout. Oznámila mi Toshi, na češ jsem přikývla. Rozumím a až se vrátíš, doufáš, že už budu mít misi vybranou. Nojo, nojo. Ujistila jsem jí. Na to se usmála a pelášila si to z budovy cechu. Co má tentokrát za lubem. Jen ať to není zase něco na mě.... Pomyslela jsem si. A teď ta mise... Snad to bude alespoň něco zábavnějšího, než posledně... Povzdychla jsem si a přistoupila jsem ještě blíže k tabuli, abych si mohla vše pečlivěji pročíst. Ostatních jsem si snažila nevšímat a doufala jsem, že se budou pokoušet o to samé. Tak co to tu máme?....

Ren Firegun

Než se stačí představit Akane zase odcupitá. Podívá se na značku cechu Tak a jsem v něm. Už, už to budou tři roky, že Jugato? Kde je ti asi konec? A stáhne si rukáv. Tak co teď? Že bych šla na nějakou misi? Nebo na to se štěnětem ještě nemáme? Co myslíte mistře? Ale vy mi stejně neodpovíte, vždyť jste mrtvý! Haha, mrtvý, proč já ale žiju? Blbá náhoda... Třeba jsem byla tak k ničemu že mě ušetřili... povídá si sama se sebou v hlavě při chůzi k tabuli s misemi.

Arinoki Kenkyoshou

Když vstoupil poprvé do budovy jako přijatý člen cechu, hned se ohlížel po nějakém místě kde by mohl být nerušen, našel stůj u rohu a hned se k němu pomalým a tichým krokem vydal, když došel ke stolu. Sedl jsi. Ruce jsi položil na stůj a o ně si opřel hlavu a začal přemýšlet o nějaké misi, na kterou by se mohl vydat sám a zvládl by ji.

Rin Takehiko

Pročítala jsem si řádek za řádkem, misi za misí až se mi oči zastavili na misi 'Pohřešovaní'. Z názvu jsem hned nepochopila, o co jde, ale jak jsem se tak začetla.... Ach, ne... Už zase na sebe poutají pozornost... Jen aby se tam náhodou něco někdy nestalo... Nakonec, sem ráda, že sem odtamtud vypadla... Bůh ví, co by ušili na nás.... Chvíli sem tam jen tak stála a koukala na tu misi s hlubokým zamyšlením.
Než jsem si všimla, že si to k tabuli opět někdo nasměroval. A-Ahoj... Pozdravila jsem trochu nejistě. Bylo poznat, že o něčem velice zahloubaně přemýšlí a tak jsem ji nechtěla nijak rušit.

Ren Firegun

Podívá se na dívku vražedným pohledem (okem?), díky kterému by i mrtvole přejela husí kůže po zádech. Chvíli se na ní dívá tímto pohledem. Pak přijde změna z široka se usměje a řekne Yo! A zadívá se na mise, znovu s velmi vážným pohledem. A pak si povzdychne a svěsí hlavu na zem. Co budu dělat? Sama na misi nemůžu, jsem budiž k ničemu jako zvlhlý šváb po sociální revoluci... Ještě že mě štěně neslyší, ten by mi dal. Achjo... Co někoho požádat jestli by nešel se mnou? Ne, to nemůžu, nikdo by se mnou nešel. Co budu dělat? Co? CO?! Uáh, bolí mě hlava. Už jsem vážně jak vysušená držgrešle na Madagaskaru s bambusem v ruce... Mohla bych vyvolat štěně a promluvit si s ním o tom... nebo raději ne, bude mít zase ty své přechytračené poznámky, že tímhle tempem si žádného chlapa nenajdu a ať mu dám raději kost... Achjo... a znovu si povzdechne

Yuki Takahashi

Přemýšlení nad tím, jak jsem dosud strávila život a co bych chtěla do budoucna změnit, mě natolik unavilo, že se mi víčka pomalu začali zavírat a to i přes to, že jsem se snažila nezamhouřit. Po chvíli jsem již, opřena o stůl, v klidu chrupkala, opřená o stůl. Ačkoliv to navenek nebylo vidět, chvěla jsem se hrůzou při snu, který se mi zdál. Měla jsem před sebou krásnou představu o tom, jak rozmrazuji tělo své mrtvé matky, která se jakoby zázrakem probrala. Nebyla to však již má matka. Jakési kouzlo jí očarovala a byla přesvědčena o tom, že mě musí zabít. Ze všeho nejvíc mě však děsili její oči, z kterým byl vidět strach a krvelačnost zároveň. Již jsem cítila čepel u své hrudi, když v tom jsem se s křikem, které se rozlehl po celé budově cechu, probrala. Oblilo mě horko a začala jsem zhluboka dýchat. Byl to jenom ....sen... jen... blbý.... sen....

Tsuki Akiyoshi

Po delší a tichá cestě s Chuugi dorazil až ke dveřím cechovní bodovy. Ještě než rozevřel dveře otočil se na Chuugi a promluvil: "Připravte se. Tento cech je opravdu zvláštní. Ale jsme skvělá banda. Jen se bojím doby až se stanu Mistrem. I když děda má stále síly za 30. Není nad to být jedním z 10-ti svatých mágů. Ten titul už má prostě hodnotu." Domluvil a pak rozevřel dveře. Uvnitř se to zatím zdálo být v pohodě. Jakmile byl uvnitř svléknul svůj stříbrný plášť a hodil ho na věšák u vstupu. Neodpustil si ani své nostalgické: "Dědo jsem doma," navíc to řekl děckým hláskem, prostě jako za mlada. Jakmile sundal ten plášť odhalil pouze černou vestu, jeho obvyklé tričko chybělo a navíc měl pravou ruku omotanou obvazem. Na levém rameni se lesklo poměrně velké a zářivě stříbrno-modré znamení cechu.
V tu chvili mu do hlavy naletěl jakýsi polštář. Polštář přiletěl směrem od baru za kterým stála Tamara (popis tohoto NPC bude brzo). Ta žena/dívka nevypadala moc vesele. Také již na něho volala: "Aki! Jdeš pozdě! A co ta zničená radnice? Mistr seřval mě že jsem tě na tu misi pustila samotného! A podívej se na sebe, tričko jsi nejspíše někde zapoměl a tvá ruka taky nevypadá zrovna nejlépe!" Akiyoshi se jen zamračil a vrhnul polštář směrem k ní. Bohužel a nebo spíše jako obvykle polštář zasáhl někoho jiného, ten praštil dalšího a bylo tu co? BITVA! Spoustu mágů se na sebe vrhlo a stoly i židle létaly všude okolo. Akiyoshi se této bitky účastnil samozřejmě také. Právě teď si to rozdával s jakýmsi páprdou. Prostě normální den v Silver Moon.

Chuugi Shinu

Jak zvedne hlavu, tak se docela zasekle na tuhle situaci zadívala. Počkat... ona šla do tohodle Cechu? Nespletla si to s jiným? Tady se pořádali každý ten tyhle bitvy pro nic za nic? Jednu ruku si odtáhla od svého rukavice a ní si posunula blíž ke kořenu nosu brýle. Trošku poodstoupila od dveří, aby jí ještě někdo neflákl do zad. Co tu vlastně dělám? Měla jsem jít snad jinam... pomyslela si trpce. Po místnosti přejela né moc nadšeným pohledem. A pak se zase zastavila na Tsukim, který se k nim přidal. Tento den je čím dál tím víc a víc lepší. Co se ještě stane? Spadne na mě slon? Promnula si opatrně pravačkou tvář i pod brýlema, zapíchla jehlu do rukavice. Svoje šití si strčila zase do kapsy bezpečným způsobem. Pomalými kroky se odebrala k prázdnému stolu v koutě, aby tu nijak zvlášť nezavazela. Hlavně né teď v tuhle špatnou dobu na špatném místě. Pokud možno, tak tam odešla bezpečně.

Arinoki Kenkyoshou

Kdy leží hlavou opřený o stůl, těsně kolem jeho hlavy proletí sklenice, která poté narazí do stěny. Tsss! zasyčí Arinoki, vstane ze židle a opojde trochu dál, kde to tak nehoří, jenže přímo nad ním je pověšený lustr o kterém zatím neví, když letí flaška od saké nahoru trefí lustr, který padá a Arinoki jen tak tak odskočí Tsss!! zase zasyčí ale tentokrát mu dojde trpělivost, popadne flašku a hodí jí přímo po zakladateli této rvačky, Akiyoshim..a zůstane ve vzteku stát na stejném místě.

Yuki Takahshi

Chvíli jsem nevnímala, když tu mě zničehonic probudila mě již známá věta "Dědo, jsem doma". Yoshi se vrátil? Pohlédnu ke dveřím. To už se v cechu strhla bitva, která tu byla na každodenním pořádku. Teda... většinou, pokud tu nebyl on, tu byl klid. Můj klid! Je vnukem mistra a myslí si, že tu může dělat bordel! Zatvářím se, jako kdybych právě snědla dost kyselý citron. Na druhou stranu... aspoň se ostatní baví. Někdy mi připadá, že se tento cech ničím jiným než bojem ani nebaví. Z mého přemýšlení mě vytrhla sklenice, která se mi roztříštila o má záda. Sakra! Prudce vstanu ze židle. To, že se mlátí, je jedna věc, ale to, že to odnesou i ti, jenž s tím nemají nic společného, je věc druhá! Propluji mezi létajícími sklenicemi, kouzly a pěstmi, které tu lítají všude kolem, naštěstí bez většího úrazu, a namířím si to přímo ke schodům. Ke schodům, které vedou do druhého patra, kam smí jen S mágové. Když nechce mistr za dětmi, musí dítě za mistrem.

Rin Takehiko

Překvapilo mě, jak rychle se změnil její výraz. Asi... sem ji přeci jen vyrušila... Pomyslela jsem si a opět sem se vrátila k misím. Nic moc mě nezaujalo, a když už, tak to nebyla nějaká mise pro jednoho. Oni to snad už dělají schválně... Za mnou v prostoru místnosti zatím poletovalo bůh ví, co, ale to jsem uzavřena do sebe, nevnímala.
Pak sem ale všimla opět té dívky, jak si také prohlíží mise a zdálo se mi, že si rovněž, jako já, 'neví rady'... Myslím... že když už, tak tím nic nezkazím... Obrátila jsem se znovu tedy k ní. Ehm... Promiň, jestli ruším... Ty jsi tu nová?
Tu dobu už se vracela Toshi kdo ví, odkud... Ale, aby se dostala k tabuli, musela projít přes 'bitevní pole'. Chvíli stála u vchodu. Váhala, zda jít dál, či čekat, než to přestane. Nakonec si to načasovala a proběhla tím vsím sem tam tip ťop. Po tom všem skončila pod jedním, ze stolů, poblíž tabule. Jestli že je tady tohle... On už se snad zase vrátil?... Je to postrach!... Prohodila si tak pro sebe, jak se šplhala na vršek stolu, aby zjistila, zda li jsou její 'propočty' správné.

Ren Firegun

Zase se na ní podívá tím pohledem ale pak ho změní na milý. Jo, jsem tu nová. Jak dlouho jsi tu ty? A pak mě zaujme to zvíře co sedělo na stole. To je nádhera! prohodí vesele. Potom najednou sjede k zemi Ne! Teď ne! zanadává si nahlas. Achjo, děsný zlozvyk. Já nechci spát!!! Prostě ne!!! Nebudu!!! Grrr, nechci spát!!! Zrovna když jsem spatřila to krásný zvíře! Prosím, tělo mé jediné, vydrž!

Rin Takehiko

No, já tu jsem už... Nějak sem ani nedopověděla. Všimla jsem si, že přišla Toshi a že si jí všimla i ona. Nádhera?... Neuvěřitelné, že někdo jí nevnímá jako vzduch! Co je to za holku? Projelo mi v hlavě a to už se s ní zase něco dělo. Jsi v pořádku?.... Co se to děje? Tady už je něco v nepořádku... Zvláštní to lidi se v dnešní době přijímají do cechu....

Ren Firegun

Jo, jsem v pořádku, jen, jsem unavená, moje tělo má děsný zlozvyk, když se unaví, automaticky usnu, chtělo by to sprchu pod studenou vodou. Odpoví jí, usměje se a vyškrábe se zase na nohy a pak si dá facku, to jí na chvíli nechá na nohou. Tak, dobré. Můžu se zeptat? Čí je to zvířátko? A ukáže na to na stole... Chtěla bych si to nakreslit, jen nevím, co to je, ale je to nádherné zvíře...

Rin Takehiko

Ach, tak... Reagovala jsem ale spíše tak pro sebe. Měla jsem v plánu odpovědět, ale když Toshi uslyšela 'zvířátko' a hned potom spojení s tím 'to', jako by okolní ruch ani pro ni už neexistoval, seskočila ze stolu a přistoupila blíže k ní. Ještě než se však zastavila, spustila. To? To?...! Já nejsem žádný To! Ale což o to.... Toshi, jméno mé. Představila se a na zdvořilosti přidala menším úklonem. A aby bylo všechno jasné... Já nejsem věc... nepatřím nikomu... Řekla mírně nepříjemným přízvukem. Toshi... Pravila jsem si opět šepotem, i když to zdárně slyšet už bylo.

Ren Firegun

Omlouvám se, Toshi. To bylo myšleno, že nevím, co jsi za pohlaví a jelikož, kdybych řekla ten, tak bych z tebe udělala chlapa a o by bylo stejně nepříjemné jako kdyby jsi byla kluk a udělala jsem z tebe ženu, takže volím "to" usměje se na ní Ale si vážně krásná. Mohla bych tě srovnávat s.... po té se zarazí s tím, že o dracích by se zmiňovat neměla .... divy světa... doplní rychle. Podívá se na dívku. To je v pořádku. Já jsem Ren.... Ren Firegun, těší mě. A... zasekne se, uvědomila si, že je nějaká divná, vůbec nepoužívá svůj obvyklý sarkasmus, ironii a je nějaká společenská... Do toho všeho normálně se vždy představovala i s jejím štěnětem!

Rin Takehiko

Jo... no... Děkuji. Na tváři se jí objevilo cosi , co mělo být úsměvem. Podívala se na mě... Jo... No... Ach, ano! Uvědomila jsem si při tom. Já jsem Rin Takehiko. Též mě těší. Pak se Toshi opět obrátila k Ren. Říkala jsi, že by jsi si mě chtěla nakreslit? Jak často kreslí? A co, jestli to můžu vědět, či někdy vidět? Zajímala se.

Ren Firegun

Kreslím... Komixy... a... hodně věcí... prakticky cokoliv, také maluji... a píšu povídky, řekněme, jsem zkrachovalí úmělec který se snaží najít štěstí přidáním do cechu... a usměje se na ní. Vyndá z batohu pár výkresů a ukáže jí je... ale jeden schová.. Dawna s Tsume... Navíc ještě nejsou dokreslení, to nikdo nemůže moc vidět... Co myslíš? Děs, co? řekne směrem k Toshi