Budova cechu

Dawn de Diablo

Jakmile mi dala pěstí, šáhl jsem si na to a poslouchal jsem její slova Ano, ano.. todle semnou dělali každý den, každou chvíli si do mě někdo bouchl, kopl, plivl nebo zanadával. Pak jsem se podíval na ni A proč mlátíš mě? já skoro nic neřek odmlčel jsem se Mno ikdybys něco udělala jí, nezůstal bych tak chladný jako nyní Něco s emi pohnulo na krku A proč to takhle necháš? proč stím něco neuděláš? odplivl jsem si Copak budu něco dělat? Promluvila holčička co musí mít vždycky pravdu a mluvila jako kdyby zažila všechna utrpení, všechnu bolest Podíval jsem se na ní Jsem tady na žádost mastera, on vý co jsem zač, jen on a protáhl jsem si dlaně. Dozvěděl jsem se o tom cechu, jenže pro mě je to těžší se přidat než pro tebe a chladným výrazem jsem se na ni podíval Bojím se lidí, bojím se společnosti a nevím co stím mám dělat. Podíval jsem se do okna Bojíme se, zapoměl si dodat škubl jsem sebou a když jsem chtěl promluvit, promluvila ona Ano, víme o cechu, že snámi bude sdílet utrepení a další, právě proto jsme sem přišli, abysme to netáhli na zádech sami šála se opět pohnula Jenže pro někoho, kdo žije skoro celý život sám a má zvás strach, je to těžké, velmi těžké. S jejími slovy jsem trochu posmutněl a otočil jsem se směrem ke zdi Možná budu navždy sám, možná ne.

Ren Firegun

Chvíli je pozoruje a hlavně se zaměří na kluka. Po chvíli ze sebe vypraví Yuki, myslím že jsi ho vážně mlátila bezdůvodně. To co bylo tak drzé, nebyl on. Musel by umět břichomluvectví, o čemž vážně pochybuji. Navíc se mu stále chvěje šála, což normální není.. Takže... Vážně nemá rozdvojenou osobnost. Myslím, že si hodně z nás zažilo pocit samoty... A utrpění.. a podívá se do země. Yuki? Příště ho nemlať, za nic nemůže... Pokud tě teda nějak osobně neurazí... Prosím...

Yuki Takahashi

Přehnala jsem to... I přes to, co řekl, jsem to přehnala. Skloním hlavu. Tolik jsem se snažila si nikoho nepustit k tělu a teď, když s někým promluvím... Nevím, jak si mám s lidmi povídat. Ta samota a zeď mezi mnou a ostatními, kterou jsem postavila, tak lehce zbourat nepůjde. Otočím se a znovu pohlédnu na toho kluka. Možná... Možná si toho prožil opravdu dost. Některým lidem trvá se po něčem, co se jim stalo, normálně zařadit do společnosti. Vždyť... Já jsem úplně stejná. Celé tři roky se tu odmítám s někým bavit, hraji tu pro všechny divadlo, přetvařuji se... A to jen kvůli tomu, abych už neměla koho ztratit. Ale... Zamyslím se nad tím, co jsem řekla před chvílí tomu klukovi. Já už je tu beru jako rodinu i přes to, že jsem to nikdy nechtěla. Zamyslím se nad tím, jak jsem přišla do cechu spolu s mistrem. Tenkrát mi bylo všechno jedno... Dokonce mě mistr přijal bez mého svolení, protože jsem ignorovala všechny a všechno. Poté pohlédnu na Ren, která se zmínila o tom, že to neřekl on. S překvapením, které však nebylo přes můj neutrální až ztrápení pohled vidět, na ní pohlédnu. Přistoupím ke klukovi a pohlédnu na něj. Omlouvám se. Sklopím hlavu. Moc se omlouvám... Na chvíli se odmlčím. Nic z toho, co jsem řekla, jsem říkat neměla a už vůbec ne jsem tě neměla mlátit za to, co jsi řekl. Někteří lidi hold potřebují čas, než se srovnají sami se sebou, aby mohli zapadnout mezi ostatní. Vím to.... A vím, jak těžké to je. Znovu se kouknu na toho kluka. Pohlédnu mu do jeho tmavě zbarvených očí. Bylo na mě vidět, že je mi líto to, že jsem mu vrazila i to, co jsem řekla. Ale teď... teď jsem to všechno říkala od srdce. Nebudu se zlobit, když budeš ignorovat má slova a mou osobu. Jen... chci aby jsi věděl, že i když nikdo neví, co se ti stalo, cech tě podrží. A když budeš potřebovat čas na to, aby jsi si na nás zvykl, my ti ho dáme. Na chvíli se odmlčím. jJá byla do cechu přijata tak trochu proti mé vůli a za celé roky, co tu jsem, jsem se nedokázala sblížit ani s jedním člověkem, které tu je. Jaký mám důvod, je momentálně jedno, ale většinu lidí jsem do dneška odkopla a odmítala se s nimi bavit. Už se chystám odejít, ale poté se ještě zastavím. Díky tobě jsem si teď uvědomila pár věcí. Jsem ti za to vděčná. Nejspíš mě teď už nebude brát vážně a jen mě odbude, ale jsem vlastně ráda, že jsem to řekla. Ještě jednou se ti za to omlouvám, už tě dál nebudu otravovat. Vytočím se a zamířím zpět ke své síti.

Dawn de Diablo

Když ke mě přistoupila, byl jsem celkem zmatený. Když se chystala odejít, chytl jsem ji za ruku. Seš první, co se mi za něco tak malicherného omlouvá. na mé tváři bylo znát, něco jakoby úsměv A já omluvu přijímám a pohlédl jsem na tu dívku. Nemožné, Dawne!! ty se usmíváš šála se opět zahýbala, něco vystrčilo dvě packy a pak to vylezlo celé. Byl to malý drak, který se nyní držel předními packami za šálu a sledoval můj úsměv. Hej hej, co to děláš a zatvářil jsem se zmateně Koukám na úsměv, který si udělal poprvé za několik let vzdychl jsem si. Já jsem Dawn, Dawn de Diablo a tadle malá dračice, jenž je původce tajemného hlasu je Tsume trochu jsem se zaškrábal na hlavě Omlouvám se za ní, její vlastnost je ta, že proskoumává lidi okolo sebe, než je skutečně pozná Tsume se pak otočila a pozorovala tu dívku Mno, si jiná jsem očekávala a prohlížela si ji Nechceš chodit s Dawnem? když si vytvořila an jeho tváři úsměv a při těch slovech jsem se rozkašlal Tsume!! Ty dračice jedna, to nejde a nyní jsem se zatvářil velice zmateně. Pane bože, co si o nás, respektivně o mě pomyslí řekl jsem si a podíval jsem se na dívku.

Yuki Takahashi

Když mě chytí za ruku, trhnu sebou a pohlédnu na něj. Přijímá moji omluvu? Kouknu překvapeně. Ale já... není to nic malicherného, přehnala jsem to. Opět se ozval ten jiný hlas. Teprve teď si všimnu, že se šála hýbe a když se z pod ní vynoří malý dráček, udělám pár kroků dozadu. To je.... Pohlédnu na ní s úžasem. Tak to jsi byla ty, která si tu s námi vykládala. Nejspíš bych se měla omluvit i tobě. Nikdy jsem draka předtím neviděla, ale něco mi říkalo, že téhle malé dračice se obávat nemusím. Poté pohlédnu znovu na Dawna. Já jsem Yuki Takahashi. A neomlouvej se za ní. Docela ji chápu. Určitě jen nechce, aby jsi narazil na špatné lidi. Nad otázkou, kterou položila Tsume se jen pousměji. Myslím, že na tyhle otázky by se měl ptát spíš Dawn. Poté se na chvíli odmlčím. A neboj se Tsume, až si Dawn najde přátele a více se otevře ostatním, budeš ten úsměv vidět častěji. Trochu se na Tsume pousměji.

Ren Firegun

Tiše je sleduje, poté uvidí dračici. A na tváři se jí vykouzlí malý úsměv. Asi sním.. Tohle není možné. Vždyť draci zmizeli! Nebo vymřeli? Nebo zbylí se měli vytratit, protože se nemají míchat mezi lidi? Tohle je něco úžasného. Ano je to opravu... pak už to nevydrží a koutky se jí rozhýbou Drak, tak přeci jen... Nezmizeli a nevymřeli všichni... řekne potichoučku, spíše jen pro sebe. Podívá se na Dawna Ren Firegun. Já se taky omlouvám... představí se tiše a upřímně se na něj usměje. Po té se zadívá na Tsume. Jsi tak nádherná, přesně, jako jsem si vás, draky představovala. Bez chyby řekne s úžasem. Můžu...Můžu si tě nakreslit? zeptá se Tsume...

Dawn de Diablo

Nepřehnala si to Yuki, jestli ti tak mohu říkat, každý by reagoval stejně pak se Tsume usadila na mém rameně Měla si mu dát větší ránu, třeba by se mu rozsvítilo chytl jsem se za hlavu Tsume a usmál jsem se. Na to, že si poprvé povídáš s někým jiným než semnou seš celkem drzá a pohladil jsem ji po hřbetě. Ano tydle otázky by měl spíše pokládat Dawn podívala se na mě Jenže on se bojí vztahu s dívkou, protože se jednou zamiloval a neřekl ji jednu věc o sobě a pak jaksi.. se bál se zeptat na tu věc a utek zatvářil jsem se opět zmateně Tsume, tydle podrobnosti nemusí nikdo vědět a pak tam přiběhla ta druhá dívka. Hehe Ren, to spíše já se omlouvám a když jsme si všiml, že jsme ignorován a pozornost jde na Tsume, tak jsem si povzdechl. Při slovech Ren se Tsume pouze protáhla. Nakreslit? zarazila se Tsume Ach, ano jistě a naznačila rozáhlé křídla a sledovala Ren. Nachvíli rozáthla komplet křídla, zamávala snima a zase je složila. A jak si mě chceš nakreslit?

Ren Firegun

Vytáhne z batohu tužky a papír a posadí se na zem. Usměje se na Dawna a Tsume. Kreslím přirozeně, chovej se tak, jak chceš, klidně si povídej s Yuki, Dawnem nebo jen tak poskakuj... Je mi to jedno, hlavně, když tě zaberu tak, si, bez umělého pózování, to nesnáším... Vlasy co má na pravé straně si hodí dá za ucho a dá za něj i jednu tužku. Zadívala se na Tsume. To je tak neuvěřitelně krásný tvor, kam se na ně hrabou.... a po té se zarazí a raději začne odměřovat a črtat.

Rin Takehiko

Seděla jsem u prázdného stolu, kdesi stranou a pohazovala jsem si z ruky do ruky malým míčkem. Toshi posedávala na stole a pohybovala hlavou sem a tam, dle jeho pohybu. Už jí to zjevně lezlo krkem, protože v tu ránu, kde nic, tu nic.
Toshi, vrátíš mi laskavě ten míček? Ta si opět vyskočila na stůl a tam jej položila. Tak už se seber a shrábni nějakou misi. Nebo tu jen tak budeš sedět a civět do prázdna? Chceš se snad stát mistrem v pohazování míčkem? Ne! Ty si mág! V tom se máš zdokonalit! Pověz, kdy jsme měli naposled nějakou akci? Dobře, dobře. Když se nudíš, můžeš jít. Já tě tu přece nedržím, ale ty jsi ta, co mě sem přitáhla. Přerušila jsem ji a vzala jsem si míček zpět, ale nepohazovala jsem si. Vstala jsem, připravena k odchodu. Beztak je tu nějak moc lidí. Musím na vzduch. Toshi mi však skočila do cesty a ne a ne se hnout. Zase se tě zmocnila ta tvoje mizerná nálada? To já naprosto zbožňuji, když jsi taková! Jsi tady už nějaký ten pátek a ještě jsi si nezvykla. Měla jsem za to, že to pro tebe tady bude lepší, ale když to bereš takhle, jdi si. Tohle už jsem znala moc dobře, jelikož to vytahovala v těhlech chvílích snad vždy.
Chytej. Šeptla jsem do větru a hodila míček Toshi. Jak jsi to říkala? Ach ano, že mi to prospěje. Tak dobře, ať je tedy ještě jednou po tvém. V ten moment jsme se na sebe obě navzájem přívětivě podívali, jako by se nic nedělo. A taky, že nedělo. Tohle bylo posledních pár týdnů, normální.....

Dawn de Diablo

Přirozeně eeeh a zadívala se na Ren. Tak dobře, co vy dvě ovládáte za magii? a seskočila mi na klín. Začala si prohlížet okolí a pak pohlédla na mě Dawne, je to tu zajímavé, mě se tu bude určitě líbit a na její slova jsem pouze kývl Určitě si zvyknem, na společnost okolo sebe a nyní jsem pozoroval tabuli s misema. Pak Tsume sebou škubla a podívala se na Ren a pak zpátky na mě Ale nemysli si, že když tady o mě ví pár lidí, že už se nebudu schovávat za šálu a ukázala takový dračí úsměv. Vzdychl jsem si a začal jsem si sundavat šálu. Jakmile jsem si jí sundal, bylo vidět znamení cechu a pár škrábanců na krku. Je my jasné, že se tě jen tak nezbavím a znovu jsem si navlékl šálu. Ale nyní bys mohla trávit čas i v kapuci, ta je jenom přeci pohodlnější a usmál jsem se. Mno, zkusit to můžu pak se Tsume jakoby zarazila To ste opravdu ještě nikdy neviděli draka?

Ren Firegun

Bezmyšlenkovitě a úžasně rychle kreslí. Delší dobu mlčí a pak prohodí. Co myslíš, že mám za magii, Tsume? A draka jsem ještě nepotkala, můj mistr mi o nich vyprávěl, prý dva potkal. Ale nevím co je na tom pravdy a co ne, zabývat se tím nebudu... Každopádně mi draky popsal skoro perfektně. Až začínám i věřit, že se s draky již setkal. A kreslí dál, kouká se směrem na Tsume a na papír. Pravý drak, tohle je pravý drak, tohle je vážně lepší, než mluvící okřídlená kočka! a pousměje se na papír, což vypadá velmi zvláštně a kreslí dál...

Bulic Shizaki

Otevřu oči a koukám a koukám a vypadá to že jsem usnul na baru v Cechu. Jsem tu jen chvíli a už jim spím na baru sakrýš.. Chtělo by to jít na misi, ale samotnému se mi nechce... Počkat ten kluk s kterým jsem schvíli mluvil (Dawn). Narovnám se a rozhlédnu se po okolí všimnu jsi ho. Stojí v rohu s dvěma děvčaty. Pomalu vstanu a jdu vklidu k nim když k nim dojdu řeknu. Ahoj, hele ty jsi Dawn že ? Nechtěl by si jít na misi ?? Přídeš mi sympatický a pohodový a samotnému se mi vůbec nechce.

Rin Takehiko

Skvěle, zase jsi se pro jednou rozhodla správně! Ozvala se Toshi a vítězně přehodila ocasem zleva doprava a naopak. Samozřejmě. Podle tebe jsou všechno správná rozhodnutí, manipulante. Ale no tak... Jsem jen přesvědčivá, nic co by někdo, za určitých dovebností, nesvedl. A i když to znělo úplně bez záslužně, pohled mluvil jasně.
Ach jo, ty už se nezměníš. Reagovala jsem na s humorem a čelem vzad, sem si to pomalými krůčky zamířila k tabuli s misemi....

Yuki Takahashi

Co ovládáme za magii? Odmlčím se. Nedalo se říct, že bych nějakou uměla. Jediné kouzlo jsem se naučila před dvěma lety, kde mě do toho donutili ostatní. Už jsem dál nemohla poslouchat, že nejsem mág a do cechu nepatřím. Byla bych bývala odešla, ale mistr by mě nepustil. A i přes to ovládám tohle kouzlo špatně. Nikdy jsem neměla důvod se zlepšovat. Mise typu "Sbírání bylinek" a "Hlídání", na které jsem většinou chodila, mi bohatě stačily na zaplacení nájmu. Občas jsem si i něco koupila. Ovládám ledovou magii, i když se to tak nedá úplně říct. Pohlédnu na Ren, která kreslí Tsume. Jednou bych chtěla umět taky kreslit. A co za magii ovládáš ty? Pohlédnu na Dawna. Poté se porozhlédnu okolo. Tolik nových tváří. Kde se tu všichni vzali? Myšlenka na to, že bych se měla seznamovat s někým novým, mě trochu děsila. Za poslední tři roky jsem se neseznámila skoro s nikým a teď už tu znám dva nováčky. Musím se od nich držet dál! Jeden z nováčků začne něco řvát na Dawna a další nováček zamíří k tabuli s misemi. Mise! Vyhrknu ze sebe a rychle zamířím k tabuli s misemi, ať na mě něco zbude. Tentokrát je opravdu z čeho vybírat. A hele, Kei-san potřebuje opět pomoct s bylinkami. Možná bych to mohla vzít, už jí znám a tak si nebudu muset zvykat na něco nového. A nebo vzít hlídání? Začnu pročítat mise po misi. U jedné se však zarazím. Ne... to není možné. Pronesu tiše. To nemůže být moje.... Z tabule strhnu misi ohledně rozmrazení zmrzlé vesnice a utrhnu její nápis. Ten si poté strčím do kapsy a misi vrátím zpět. Možná o tom bude mistr něco vědět.

Dawn de Diablo

Jáá.. eeeeh ohnivá magie, tak by se to dalo nazvat a přitom se na mě Tsume jaksi podívala, ale pak jse otočila zpět. Tsume se podívala na Ren a nasála Cítím z tebe magii zamyslela se hvězdnou magii a usmála se. Podívala se na Yuki Led? to zní zajímavě pak jsem pozoroval jak Yuki někam odběhla k tabuli a něco utrhla a pak se vrátila. Zavřel jsem oči a snažil jsem se rozpomenout, co bylo na tom místě Aha, rozmražení vesnice řekl jsem si a podíval jsem se na Yuki. Pak tam vyšla nová osoba, kluk se kterým jsem prohodil pár slov kde je master a tak. Tsume mi vyskočila na rameno To je ten, jak z něho cítím draka pošeptala mi a seskočila do klína. Já sledoval toho kluka. Heh, ahoj jop jsem Dawn a ty jsi Bulic že? dostal jsem ze sebe, zatí co Tsume si ho důkladně prohlížela. Kývl jsem, Ano na misi bych chtěl, chci zjistit jestli mám stále svou magii pod kontrolou a pak mě zarazil s tím pohodový a tak. Na to, že jsem sním prohodil pár slov tak se zdá, že mě zná.

Ren Firegun

Dál kreslí. Skvělý čich, ale taky, co bych chtěla, od někoho jako ty.. a usměje se občas se podívá na Tsume a Dawna ale vážně už jen málo, spíše to vypadá, že kreslí z hlavy. V tom jí vyruší nějaký kluk co řve na Dawna. Mise, taky bych šla na nějakou... prohodí potichua kreslí dál... Ale nemůžu... odpoví si. Dlouho jsem ho nevyvolala, snad nebude naštvaný. Slíbila jsem mu hru a nehrála jsem si s ním, jsem vážně strašná majitelka, ani ty piškoty jsem mu nedala, měla bych si dát pár facek. mluvila si v hlavě pro sebe a kreslila, stále, už se to i rýsuje v tom zastaví tužku na papíře a zívne si.

Bulic Shizaki

S toho kluka a jeho dríčka citím něco zvláštního.. on neovládá normální magii jako většina tady.. Stím sem se ještě nesetkal je to něco podobného jako mám já. Ano to jsem já.... Všimnu si dívky co u Dawna stojí ... Ježiš promin já jsem Bulic Shizaki.. Jsem si tě nějak nevšiml moc na začátku..

Yuki Takahashi

Ohnivou magii? Najednou mě olivo horko. Tak to abych si na tebe dávala bacha, aby jsi mě neroztopil. Pousměji se na něj. Nahlédnu Ren přes rameno. Páni, zatím to vypadá dobře. Ještě chvíli jí sleduji, to už se k nám však přiblíží další nováček. Jsem si tě nevšiml? Pohlédnu na něj tázavě. Koho jsi si nevšiml? Mě... nebo Ren? Vlastně... pokud jsi si všiml jen jedné z nás, ale napřed jsi si jí nevšiml, znamená to, že jsi si nevšiml ani jedné, takže bych se měla zeptat spíš... Všiml jsi si, že jsi si nevšiml mě nebo Ren? Na chvíli se odmlčím. Chci to vědět jen proto, abych věděla, na koho vlastně mluvíš a ať vím, zda se ti představit nebo ne. Pokud ne bude to jen dobře, tolik nových lidí najednou... Ne! Musím začít znovu... Už se nemůžu držet dál od ostatních. Vlastně jsem jen chtěla říct, že jsem Yuki Takahashi.

Ren Firegun

Podívá se na Yuki. Díky, ale není to moc dobré. Pousměje se na ní. A kreslí dál. a řekněme že nového kluka komplet ignoruje a jen tak prohodí bez pohledu na něj. A není to jedno, Yuki? Ren Firegun Takže kdybych tady udělala u šálu, tak by komplet nevynikla její krása, ale když jí tma neudělám, budu muset nakreslit Dawna, což.... ale proč ne... a vygumuje šálu. Koukne na Dawna a kreslí dál... Stejně bych měla to štěně vyvolat, bude se mu stýskat. Nebo ne?

Bulic Shizaki

No popravdě jsem si všiml první tebe Lus že ? .. a až poté Ren... Jsem trochu ospalý a dezorientovanýý s toho tady takže se omlouvám za to že jsem vás přehlídl... Pohlédnu na Dawna Nemohl jsem přeslechnout to že umíš něco jako ohnivou magii ... Mohl by jsi upřesnit přesně co ?? a jen se pousměji. Pohlédnu na Lus S tý jde zima ... nemám rád ledový mágy je u nich zima a já radči teplo. Poté pohlédnu na Ren Co asi ta umí za magii ....

Dawn de Diablo

Podíval jsem se na tabuli s misema Dobře, podíváme se, jaké sou tam mise a pak jsem uslyšel Yuki a její zmatená slova. Pak jsem se otočil na Ren Ehm... mohu vstát? a pak na mě Bulic promluvil co se týče magie Dá se říct, že to není typický plamen a podíval jsem se na Tsume, která prozkoumávala pokoj a nevěděla co a jak. Pak se zastavila a podívala se na Bulice Takže, skočíme pro nějakou tu misi ne?

Ke skupince se přiblížila blonďatá dívka s knihou v ruce. Ten, kdo byl v cechu déle, moc dobře věděl, že to je Akane. Mile se na všechny usmála a pohlédla na dívku. Pokud si dobře pamatuji, ty narozdíl od těch dvou, které mistr stihl přijmout, než odešel do svých komnat, nejsi v cechu. Je to tak? Mistr má však stále něco na práci, takže nevím, kdy tě přijme. Znovu si všechny prohlídne.


Yuki Takahashi

Nemusíš se omlouvat.... To je v pohodě. Někteří lidé si ostatních nevšímají schválně... Třeba jako já..... Ale... Teď už se nebudu ostatních stranit... Poté se obrátím zpět k Ren. Máš pravdu, není to dobré.... je to dokonale! Pousměji se na ni. A teď, jestli mě omluvíte... jdu si najít nějakou misi, dokud tam ještě něco je. Brzy budu muset platit nájem. Zamířím zpět k tabuli a prohlédnu si znovu mise. Takže hlídání nebo bylinky? Začnu přemýšlet a tvářit se při tom velmi zamyšleně. Při tom mi občas oči sjíždí na misi ohledně rozmrazení vesnice. Natáhnu ruku a přejedu s ní po papíru s touto misí. Kdo by jen chtěl něco takového? Rozmrazit zmrzlá těla mrtvých lidí.... přátel... Mojí rodiny... Ne! Třísknu pěstí do mise. To nemůže být ono. Sklopím hlavu... ruku mám stále na oné misi. Poté pohlédnu zpět na tabuli. Hlídání.... potřebuji peníze.

Ren Firegun

Proč bys nemohl odejít? Stejně už kreslím z hlavy, jen běž. odvětím Dawnovi a zadívám se na Yuki. Proč se asi tak rozčílila... Zeptám se sama sebe. A kreslí dál. Když na ní promluví dívčí hlas podívá se na to, odkud přichází. Eh...uh... ano... Yuki mi říkala, že má něco na práci... a usměji se na ní zpět. Asi bych se měla představit, nebo ne?Já nevím jak.. Sakra, zase mám dilema. Z toho mě vždycky vysekává to nemotorné štěně. Sakrá! Že já jsem sem nešla s ním vyvolaným. Sakra, Sakra! Já jsem takový zakrslý nemyslící šváb!!!

Dawn de Diablo

Tak dobře usmál jsem se a vztal jsem, jenže jsem si neuvědomyl, že mám Tsume na klíně a ta při pádu začala mávat křídli a vzlétla mi na rameno. Dávej pozor a složila křídla. Nevině jsem se na ní podíval promiň, jsme zvyklí že tě mám na krku a pohladil jsem si na hlavě. Pak vypadalo, že přemýšlí a zalezla pod šálu, kde nyní koukala pouze hlava. Tak, jsme připravena, nyní běž k tabuli pak se začala nějaká dívka přibližovat, jenže to už jsem odcházel. Otočil jsem se Tak zatím holky, jistě se ještě potkáme mávnul jsem a otočil jsem se, přitom Já se také loučím vytáhla ocas a jakoby sním zamávala. Nyní jsem byl pár kroků před tabulí a začal jsem přemýšlet jakou misi. Jenže zamnou šla Yuki a ta si nyní také prohlížela mise. Nejprve jsem šáhl na misi, rozmražení vesnice Tsume, myslíš, že by to naše plameny dokázali? ta nyní vytáhla hlavu a prohlížela si ostatní mise a pak sjela pohledem na to rozmražení. No to nevím, záleží jaký je to typ ledu a pak pohlédla na ostatní mise Zkus se podívat po něčem jiném. kývl jsem a díval jsem se po dalších misísch.

Rin Takehiko

Takovým plouživým 'krokem' jen blíž a blíž a... Teď jsem si uvědomila, že u tabule s misemi už jsou nějací mágové.Probrala jsem se z 'transu', když nějaká holka z ničeho nic praštila do oné tabule. Nejsem si jistá, jestli je pro to teď ten nejvhodnější čas... Toshi, radši se vrátíme někdy jindy.... Chtěla jsem využít příležitosti a zmizet odsud. Do mise se mi nějak pouštět nechtělo, i když jsem si byla vědoma toho, že potřebuji peníze. Jen zachovat klid. Tady panuje prapodivná atmosféra, ale aura dobrá. Tady si každý do něčeho bouchne, to už znáš. Neunáhluj se. Šeptla.
Postávala jsem kousek od tabule, u nejbližšího stolu, na kterém byla Toshi. Asi spíš počkám, až se to tam rozejde, nemyslíš? Přeci... se jim tam nemůžu jen tak vnutit... Pomyslela jsem si vítězně s touto myšlenkou. Toshi už však jen svěsila hlavu. Beznadějný případ......